2 VSPH 195/2013-A-15
KSUL 77 INS 30171/2012 2 VSPH 195/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Vojtěcha Polhoše, bytem Tržní 1932/26, Děčín, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 30171/2012-A-7 ze dne 20.prosince 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. č.j. KSUL 77 INS 30171/2012-A-7 ze dne 20.prosince 2012 se m ě n í tak, že se dlužníku Vojtěchu Polhošovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 77 INS 30171/2012-A-7 ze dne 20.12.2012 uložil Vojtěchu Polhošovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 30.11.2012 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužníkovi proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení. Vzhledem k současnému příjmu dlužníka a výši jeho závazků soud dovodil, že nebude splňovat zákonem stanovené předpoklady podmiňující povolení oddlužení, neboť během pěti let by ze svých současných příjmů nemohl uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v minimálním rozsahu 30%. Protože úpadek dlužníka bude třeba řešit konkursem, přičemž lze očekávat konkurs nepatrný, uložil mu soud zaplatit zálohu ve výši uvedené ve výroku napadeného usnesení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužník včas odvolal, přičemž z odvolání plyne požadavek, aby je odvolací soud změnil tak, že mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení stanoví v nižší výši. Namítal, že soud nezohlednil skutečnost, že vzhledem k péči o sestru nemá možnost dalšího zaměstnání na plný úvazek, přičemž soud měl vzít v úvahu, že z téhož důvodu pobírá příspěvek na péči o osobu blízkou, jenž tvoří část jeho příjmu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči sedmi věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 177.000,-Kč, vlastní pouze běžné vybavení domácnosti, je svobodný, má čtyři vyživovací povinnosti k nezletilým dětem a jeho měsíční příjem tvoří invalidní důchod ve výši 9.248,-Kč a příspěvek na péči o osobu blízkou ve výši 6.000,-Kč. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka bude řešen oddlužením nebo nepatrným konkursem a že dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, je odvolací soud stejně jako soud insolvenční toho názoru, že složení zálohy je nezbytné. Vzhledem k počtu věřitelů dlužníka, souhrnné výši jeho závazků a rozsahu jeho majetku je však přesvědčen o tom, že insolvenční řízení nebude v prvotní fázi vyžadovat vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, a na rozdíl od soudu prvního stupně je toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 5.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno ve výroku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 18.března 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová