2 VSPH 1948/2014-A-21
KSPA 60 INS 24437/2012 2 VSPH 1948/2014-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužnice MAX ART, s. r.o., sídlem Československých partyzánů 22, Chrudim, IČO: 48171875, zast. advokátem Mgr. Adamem Sigmundem, sídlem Široká 5, Praha 1, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 60 INS 24437/2012-A-16 ze dne 12. září 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 60 INS 24437/2012-A-16 ze dne 12. září 2014 se m ě n í tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným usnesením uložil MAX ART, spol. s r.o. (dále jen dlužnice), aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že z tvrzení obsažených v insolvenčním návrhu plyne, že dlužnice má závazky vůči devíti věřitelům v celkové výši 571.339,56,-Kč, jež jsou více než tři měsíce po lhůtě splatnosti, že pozastavila platby podstatné části svých závazků a je předlužena. Rozvedl, že jelikož je dlužnice právnickou osobou-podnikatelkou, jež sama navrhuje řešení svého úpadku konkursem, připadá jako jediný možný způsob řešení jejího úpadku v úvahu (právě) konkurs, v němž budou náklady insolvenčního řízení tvořeny odměnou insolvenčního správce, jež činí minimálně 45.000,-Kč včetně daně z přidané hodnoty (je-li správce jejím plátcem), hotovými výdaji správce a náklady na zpeněžení. Z toho dovodil, že lze s jistotou očekávat náklady převyšující 50.000,-Kč.

Při určení výše zálohy vyšel soud z toho, že dlužnice vlastní pouze vybavení prodejny (oděvní zboží), jehož hodnotu sice odhadla na 317.650,-Kč, avšak s ohledem na to, že byl insolvenční návrh podán před cca dvěma lety a hodnota daného zboží v čase klesá, nelze odhadnout, zda vůbec, za jakou cenu a v jakém časovém horizontu bude prodáno. Navíc dlužnice nemá žádné likvidní prostředky (hotovost či zůstatky na účtu), jež by mohly sloužit k úhradě činnosti insolvenčního správce bezprostředně po prohlášení konkursu. Potud soud zdůraznil, že nesdílí stanovisko dlužnice, že si je nemohla opatřit prodejem svého zboží; pokud by je totiž prodala za obvyklou cenu (či nikoli výrazně pod cenou) a finanční prostředky použila na zaplacení požadované zálohy, nejednalo by se o podstatnou změnu ve skladbě jejího majetku a tento postup by nemohl vést k závěru, že se snažila svého majetku zbavit (naopak takový postup by soud považoval za logický).

Za těchto okolností uzavřel soud na tom, že je namístě uložit dlužnici zálohu ve výši 50.000,-Kč (jež bude sloužit k zajištění výdajů insolvenčního správce bezprostředně po prohlášení konkursu, ke krytí jeho konečné odměny, hotových výdajů a nákladů na zpeněžení), neboť finanční prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze získat jinak.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích podala dlužnice včasné odvolání, v němž v první řadě upozornila na to, že jí insolvenční soud uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení již dříve usnesením ze dne 24.10.2012 (č.d. A-5), jež však Vrchní soud v Praze pro nepřezkoumatelnost zrušil s tím, že soud prvého stupně neuvedl žádné skutkové závěry, jež by vyústily v právní hodnocení věci, na jehož základě je třeba dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení uložit a v jaké výši . Zdůraznila, že v návrhu uvedla, že vlastní majetek v odhadované hodnotě 317.650,-Kč, a soudu vytýkala, že žádné relevantní skutkové závěry neuvedl ani tentokrát, neboť opětovně neprovedl žádné šetření ohledně jejího majetku a pouze obecně konstatoval, že hodnota zboží v čase klesá. Z obecných premis o poklesu ceny zboží v čase nelze podle ní odůvodnit závěr, že by po dvou letech klesla cena jejího majetku až na jednu šestinu, tj. částku, jež přibližně odpovídá očekávaným nákladům insolvenčního řízení vyčísleným soudem.

Insolvenční soud tak nevysvětlil, z jakých důvodů má za to, že její majetek nepostačuje ke krytí nákladů insolvenčního řízení, a tudíž nedostál požadavkům na odůvodnění rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu, jež vyžaduje soudní judikatura. Dlužnice proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné zrušil.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 104 odst. 1 IZ v rozhodném znění (tj. ve znění účinném do 31.12.2013) platí, že podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, c) seznam svých zaměstnanců a d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení je dlužník povinen v seznamu majetku označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí.

Podle odstavce třetího téhož ustanovení je dlužník povinen označit v seznamu závazků jako své věřitele všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že byť požadavek na výslovné uvedení údajů o splatnosti (všech) jednotlivých závazků zakotvila do tohoto ustanovení až úprava účinná od 1.1.2014, judikatura dovodila, že tyto údaje jsou (byly) obligatorní náležitostí seznamu závazků i dle úpravy účinné do 31.12.2013.

Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení musí dlužník předložené seznamy podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné. Pro označení osob v seznamech platí obdobně ust. § 103 odst. 1 IZ, jež kromě jiného určuje, že právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně.

Podle ust. § 128 odst. 2 IZ určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1 IZ. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužnice insolvenčním návrhem domáhala zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Dosud však-což soud prvého stupně přehlédl-nesplnila povinnost stanovenou v ust. § 104 IZ, neboť k návrhu nepřipojila řádné seznamy majetku a závazků. V připojeném seznamu majetku totiž neuvedla údaje o svých dlužnících a pohledávkách, jak požaduje ust. § 104 odst. 2 IZ, ani výslovné prohlášení vyžadované v ust. § 104 odst. 4 IZ pro případ, že žádné dlužníky nemá, v seznamu závazků pak neuvedla u čtyř z devíti závazků údaj o jejich splatnosti. Vedle toho absentuje i údaj o tom, které z pohledávek svých věřitelů dlužnice popírá co do důvodu či co do výše a proč.

Za této situace bylo povinností soudu prvého stupně dlužnici vyzvat dle ust. § 128 odst. 2 IZ k tomu, aby insolvenční návrh o jeho obligatorní přílohy-tj. řádné seznamy majetku a závazků-doplnila, poskytnout jí poučení, jak má doplnění provést, a poučit ji též o následku spočívajícím v odmítnutí insolvenčního návrhu, nebude-li ve stanovené lhůtě požadovaným způsobem doplněn. To však soud neučinil, a namísto toho dlužnici napadeným usnesením uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu. V řízení tak dosud nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby mohlo být po dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno, neboť její insolvenční návrh pro popsané nedostatky, k jejichž odstranění zatím nebyla soudem vedena, není způsobilý projednání. Teprve poté, co bude tímto postupem (výzvou k doplnění návrhu dle ust. § 128 odst. 2 IZ) insolvenční návrh potřebným způsobem doplněn, a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 1 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 27. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná