2 VSPH 1938/2014-A-22
MSPH 76 INS 12167/2014 2 VSPH 1938/2014-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka STEKONE stavební, s.r.o., sídlem Rybná 716/24, Praha 1, zahájené na návrh Zdenka Konvičného, bytem Masarykovo nám. 128, Rožnov pod Radhoštěm, adresa pro doručování: 756 62 Hutisko-Solanec 105, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 12167/2014-A-14 ze dne 21. července 2014

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 12167/2014-A-14 ze dne 21.července 2014 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 76 INS 12167/2014-A-14 ze dne 21.7.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Zdenek Konvičný (dále jen navrhovatel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek STEKONE stavební, s.r.o. (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel návrhem doručeným Krajskému soudu v Praze, jenž dne 16.5.2014 (č.d. A-9) rozhodl o své místní nepříslušnosti a věc postoupil Městskému soudu v Praze, domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek s tím, že vůči němu má splatné pohledávky ve výši 64.762,-Kč z titulu neuhrazených mezd za období od září 2013 do února 2014 splatné vždy ke 20. dni následujícího měsíce podle pracovní smlouvy dne 2.9.2013. Protože navrhovatel neuvedl v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť toliko označil dalšího věřitele dlužníka, ale neuvedl nic, z čeho by bylo lze dovodit, že dlužník je úpadku ve formě insolvence (zejména neuvedl právní důvod ani splatnost pohledávky dalšího věřitele), či předlužení (neuvedl nic, z čeho by bylo lze dovodit, že souhrn závazků dlužníka převyšuje hodnotu jeho majetku), soud jeho insolvenční návrh dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal, přičemž v odvolání neuvedl, v čem spatřuje nesprávnost napadeného usnesení nebo postupu soudu prvního stupně ani čeho se v odvolacím řízení domáhá. V doplnění odvolání tvrdil, že dlužník nemá žádný majetek ani zaměstnance, že není schopen předat nedokončené zakázky z roku 2013 a odstranit reklamované vady, a poukázal na to, že k dovolání připojil listiny (výpověď smlouvy o dílo Petrem Cvejnem ze dne 18.3.2014, smlouvu pronájmu nebytových prostor uzavřenou dne 17.3.2012 mezi LETIS, s.r.o. a dlužníkem a elektronickou poštou odeslané sdělení Magdy Konvičné adresované dlužníkovi ze dne 3.1.2014, podle něhož dluží LETIS, s.r.o. 22.425,-Kč).

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 téhož zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle ust. § 3 odst. 3 téhož zákona je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen; o předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel podal dne 30.4.2014 insolvenční návrh, jímž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Tvrdil v něm, že má vůči dlužníkovi splatné pohledávky ve výši

64.762,-Kč z titulu neuhrazených mezd za období od září 2013 do února 2014 splatné vždy ke 20. dni následujícího měsíce podle pracovní smlouvy dne 2.9.2013, odstupného ve výši dvou platů a náhrady za 10 dnů dovolené a že využivši svých kontaktů v regionu zjistil, že dlužník má závazky vůči věřitelům Janu Friedrichovi ve výši cca 60.000,-Kč, Martinu Škorňovi ve výši cca 58.000,-Kč, Tomáši Konvičnému ve výši cca 45.800,-Kč, Františku Růčkovi ve výši cca 3.000,-Kč a LETIS, s.r.o. ve výši cca 22.000,-Kč. Důvod vzniku ani splatnost pohledávek těchto věřitelů navrhovatel v návrhu neuvedl, nic neuvedl ani o majetku dlužníka a uzavřel na tom, že je dlužník v úpadku ve formě insolvence.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že dlužník neuvedl v insolvenčním návrhu žádná konkrétní tvrzení, z nichž by bylo lze dovozovat, že je dlužník v úpadku, když se omezil na obecné tvrzení, že dlužník má více věřitelů a závazky, které není schopen splácet, aniž by kromě vlastních pohledávek uvedl-vyjma přibližné výše-jakékoliv konkrétní údaje o pohledávkách dalších věřitelů. Insolvenčnímu soudu, jenž za této situace postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, nelze proto vytknout žádné pochybení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a napadené usnesení jako věcně správné podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl s přihlédnutím k tomu, že v něm navrhovatel nebyl úspěšný a dlužník v něm žádné náklady nevynaložil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 30. září 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková