2 VSPH 1932/2016-A-14
KSHK 45 INS 17354/2016 2 VSPH 1932/2016-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Československé armády 408/51, Hradec Králové, adresa pro doručování: Labská kotlina 1132, Hradec Králové, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 17354/2016-A-9 ze dne 20. září 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 17354/2016-A-9 ze dne 20. září 2016 se m ě n í tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníku n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením uložil dlužníku Davidu Charvátovi (dále jen dlužník), aby do 8 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem, jenž byl k výzvě ze dne 26.7.2016 (č.d.A-4) doplněn o přílohy, domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením. Z návrhu přitom vyplynulo, že měsíční příjem dlužníka tvoří mzda ve výši 12.700,-Kč a plnění ze smlouvy o důchodu ve výši 1.000,-Kč, vlastní pouze věci osobní potřeby a běžné vybavení domácnosti a má závazky vůči nezajištěným věřitelům v celkové výši 845.500,-Kč, přičemž většina závazků pochází z podnikání. Soud-odkazuje na ust. § 389 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 VSOL 106/2015-A-13 ze dne 26.6.2015 a č.j. 1 VSOL 918/2015-A-18 ze dne 24.9.2015, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49/2016-konstatoval, že dlužník má především závazky z podnikání, přičemž ani přes výzvu nepředložil souhlasy všech věřitelů s pohledávkami vzniklými z podnikání s řešením úpadku oddlužením, a dovodil, že lze očekávat, že podle ust. § 390 odst. 3 IZ bude návrh na povolení oddlužení odmítnut a jediným možným řešením úpadku dlužníka tak bude konkurs. V souvislosti s tím vysvětlil, že v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč (bez DPH), a uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady řízení v maximální výši. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání. Namítal, že napadené rozhodnutí nemá oporu ve skutkových zjištěních a je nepřezkoumatelné, a zpochybňoval závěr o tom, že bude možné řešit jeho úpadek pouze konkursem, když soud nezohlednil, že převážnou většinu souhlasů s povolením oddlužení již doložil. Vyjádřil proto přesvědčení, že nelze předjímat, zda ostatní věřitelé souhlas s oddlužením vysloví. Závěrem soudu vytýkal, že nedostatečně odůvodnil, proč mu uložil povinnost zaplatit zálohu v maximální výši.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Dle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy majetku a závazků opatřenými výslovným prohlášením dlužníka, že seznamy jsou správné a úplné). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek, mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod R 91/2009 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

V této souvislosti považoval odvolací soud za potřebné zdůraznit, že již ve vztahu ke znění IZ účinnému do 31.12.2013 dospěl Nejvyšší soudu ČR v rozhodnutí č.j. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A-62 ze dne 1. března 2012 k závěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) IZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu vysvětlil, že i když povinnost dlužníka uvést v seznamu svých závazků výši každého konkrétního závazku a jeho splatnost není v ustanoveních insolvenčního zákona formulována výslovně, z formulace seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů i z legislativní zkratky seznam závazků je patrné, že jde v prvé řadě o seznam závazků . Prioritu v daném ohledu zcela zjevně hrají právě závazky (jejich specifikace), což vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětných ustanovení, ale též z výkladu teleologického a logického; pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazku i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Výslovný požadavek na uvedení údajů o výši a splatnosti závazků v seznamu závazků se pak v ust. § 104 odst. 3 objevil s účinností od 1.1.2014.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužník podal dne 26.7.2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na požadovaném formuláři; v kolonce 7 formuláře přitom specifikoval 15 závazků, uvedl jejich výši a řádně označil osoby věřitelů, avšak splatnost uvedl pouze u jednoho závazku (závazku č. 6). K tomu dodal, že část věřitelů mu odmítla sdělit dlužnou částku, a některé sumy jsou tedy spíše odhadované . Závěrem konstatoval, že výše dluhů nadále narůstá, a tudíž není schopen své závazky plnit, a byl proto nucen platby zastavit. V připojeném seznamu závazků pak označil věřitele toliko jejich názvem či jménem (bez údaje o bydlišti či sídle a identifikačním čísle), oproti insolvenčním návrhu uvedl jiné údaje o výši závazků a jejich vykonatelnosti, a ani zde neuvedl data splatnosti závazků.

Z tvrzení dlužníka obsažených (toliko) v návrhu tak nelze-bez konkrétních údajů o splatnosti závazků-dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měl více věřitelů, peněžité závazky v určité výši po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, a že by je nebyl schopen plnit. Povinnost vylíčit rozhodující okolnosti týkající se úpadku přitom nelze mít za splněnou ani na základě seznamu závazků dlužníka, neboť jej sice k návrhu přiložil, vyčíslil v nich výši svých závazků (jinak než v insolvenčním návrhu), avšak věřitele označil toliko jménem či názvem a neuvedl ani žádný údaj o splatnosti závazků. Za této situace měl insolvenční soud postupovat podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh bez dalšího odmítnout.

K postupu soudu prvého stupně přitom třeba dodat, že IZ v ust. § 128 předpokládá určitý sled úkonů v řízení. Zjistí-li insolvenční soud, že je insolvenční návrh vadný, buď jej bez dalšího odmítne (neobsahuje-li všechny náležitosti, je-li nesrozumitelný nebo neurčitý), anebo-je-li neúplný-vyzve navrhovatele, aby jej doplnil o obligatorní přílohy, a poskytne mu poučení, jak má doplnění provést s tím, že nestane-li se tak, bude návrh odmítnut. Teprve tehdy, je-li v důsledku tohoto postupu podkladem pro další průběh insolvenčního řízení řádně doplněný návrh, soud zváží splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a pro stanovení její výše. Postup, jímž soud prvého stupně v daném případě uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v situaci, kdy insolvenční návrh vykazoval vady způsobující jeho neprojednatelnost, proto nebyl správný.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se dlužníku neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 4. listopadu 2016

Mgr. Martin L i š k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková