2 VSPH 1932/2015-A-24
KSPH 68 INS 17681/2015 2 VSPH 1932/2015-A-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Polní 400, Cerhenice, zahájené na návrh Hypoteční banky, a.s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5, IČO 13584324, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 17681/2015-A-19 ze dne 7. září 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 17681/2015-A-19 ze dne

7. září 2015 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e; v bodech IV. a V. výroku

s e z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvého stupně k dalšímu

řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze shora označeným usnesením v bodě I. výroku rozhodl o tom, že se k podání Marie anonymizovano (dále jen dlužnice) a jejího manžela Jaroslava Hůzla ze dne 28. 8. 2015 jako k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží, v bodě II. výroku rozhodl o úpadku dlužnice, v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem Ing. Tomáše Zůzu, v bodech IV. a V. výroku prohlásil na majetek dlužnice konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný, v bodě VI. výroku deklaroval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku, v bodech VI. a VII. výroku vyzval věřitele, aby do šedesáti dnů přihlásili své pohledávky a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužnice, v bodech VIII. a IX. výroku nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program, v bodě X. výroku vyzval osoby, jež mají závazky vůči dlužnici, aby napříště neposkytovaly plnění jí, ale insolvenčnímu správci, v bodě XI. výroku uložil insolvenčnímu správci, aby mu předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, v bodě XIII. výroku uložil Hypoteční bance, a.s. (dále jen isir.justi ce.cz navrhovatelka), aby zaplatila soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč, v bodě XIV. výroku deklaroval, že započtení vzájemných pohledávek dlužnice a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, v bodě XV. výroku uložil insolvenčnímu správci povinnosti v souvislosti s rozhodnutím o úpadku a v bodě XVI. výroku konstatoval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužnice a její manžel podali v řízení zahájeném na návrh navrhovatelky insolvenční návrh spojený se společným návrhem na povolení oddlužení, jenž však neobsahoval jejich úředně ověřený podpis. Z toho dovodil, že nesplňoval podmínky stanovené v ust. § 97 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), a proto dle ust. § 97 odst. 4 IZ rozhodl o tom, že se k podání dlužnice a jejího manžela nepřihlíží. Dále uvedl, že na základě insolvenčního návrhu navrhovatelky a návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh předložených dlužnicí dospěl k závěru, že byl osvědčen úpadek dlužnice; proto dle ust. § 136 IZ rozhodl o jejím úpadku a s poukazem na to, že se k návrhu na povolení oddlužení nepřihlíží a reorganizace není možná , spojil dle ust. § 148 odst. 1 IZ s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužnice.

Proti bodům I. a IV. výroku podala dlužnice včasné odvolání, jímž požadovala, aby odvolací soud usnesení soudu prvého stupně v napadené části zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení v části dotčené odvoláním podle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 97 odst. 2 IZ musí být insolvenční návrh v listinné podobě opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo v elektronické podobě jejím uznávaným elektronickým podpisem, nebo zaslán prostřednictvím její datové schránky; jinak se k němu nepřihlíží.

Podle ust. § 390 odst. 1 IZ musí dlužník návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Odvolací soud z obsahu spisu v dané věci zjistil, že se navrhovatelka insolvenčním návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 7. 7. 2015 domáhala zjištění úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek. Soud prvého stupně doručil tento návrh dlužnici dne 27. 7. 2015 spolu s usnesením ze dne 22. 7. 2015 (č.d. A-8), v němž poskytl dlužnici mimo jiné řádné poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, o lhůtě, v níž tak může učinit, i o následcích jejího zmeškání. Podáním předaným k poštovní přepravě dne 26. 8. 2015 (doručeným soudu dne 28. 8. 2015) podala dlužnice spolu s manželem (v jehož věci je k návrhu téže navrhovatelky vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. KSPH 68 INS 17629/2015) insolvenční návrh spojený se společným návrhem na povolení oddlužení. V kolonkách č. 7 a 8 formuláře návrhu přitom oba vyznačili, že podávají insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení a že návrh na povolení oddlužení je podáván po podání insolvenčního návrhu věřitele, a požadovali, aby insolvenční soud rozhodl o jejich úpadku a současně aby rozhodl o povolení oddlužení. Insolvenční návrh dlužníků nebyl ve smyslu dle ust. § 97 IZ opatřen jejich úředně ověřenými podpisy.

Protože insolvenční návrh dlužnice a jejího manžela (jenž by byl dle ust. § 107 odst. 1 IZ považován za přistoupení k řízení o návrhu navrhovatelky) nesplňoval podmínku stanovenou v ust. § 97 odst. 2 IZ, soud prvého stupně postupoval správně, když rozhodl o tom, že se k němu nepřihlíží. Odvolací soud proto dle ust. § 219 o.s.ř. napadené usnesení v bodě I. výroku jako správné potvrdil.

Odlišně je však třeba nahlížet na situaci týkající se návrhu na povolení oddlužení, jejž dlužnice (a její manžel) spojila s insolvenčním návrhem.

Odvolací soud považoval za potřebné především zdůraznit, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž IZ předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27. 1. 2010). Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ přitom umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční soud musí při svém rozhodování důsledně rozlišovat mezi insolvenčním návrhem a návrhem na povolení oddlužení, ať již jsou podány společně či samostatně. Zvlášť musí posuzovat i podmínky jejich projednatelnosti s tím, že tyto návrhy mají samostatný právní režim. Zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. V souvislosti s tím je třeba zdůraznit, že připojení ověřeného podpisu dlužníka k návrhu na povolení oddlužení není v ust. § 97 odst. 2 a 3 IZ ani v jiném ustanovení IZ (na rozdíl od požadavku na podpis na insolvenčním návrhu) požadováno, a proto závěr soudu prvého stupně o tom, že se nepřihlíží k návrhu na povolení oddlužení, jejž dlužnice podala spolu s insolvenčním návrhem, nemůže obstát.

Dlužnice tak v souladu s ust. § 390 odst. 1 IZ podala včasný návrh na povolení oddlužení, jímž byl soud prvého stupně povinen se zabývat bez ohledu na to, že nebyl opatřen jejím ověřeným podpisem. Nerozhodl-li dosud o tomto návrhu ve smyslu ust. § 396 IZ (tak, že jej odmítne, zamítne či vezme na vědomí jeho zpětvzetí), je jeho rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem předčasné.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., usnesení soudu prvého stupně v napadeném bodě IV. a na něm závislém bodě V. výroku zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 9. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík