2 VSPH 1929/2013-B-22
KSPL 52 INS 17869/2012 2 VSPH 1929/2013-B-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Václava Čermáka, bytem Boženy Němcové 583, Přeštice, o odvolání dosavadního insolvenčního správce dlužnice Edl a partneři, v.o.s., sídlem Na Zahrádkách 268/18, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 17869/2012-B-15 ze dne 7.října 2013

takto:

Odvolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 52 INS 17869/2012-B-15 ze dne 7.10.2013 v insolvenčním řízení týkajícím se Václava Čermáka (dále jen dlužník) odvolal Edl a partneři, v.o.s. (dále též jen dosavadní správce) z funkce insolvenčního správce dlužníka a novou insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Ing. Petru Hýskovou (dále též jen nová správkyně). Dosavadnímu správci současně uložil, aby novou správkyni bez zbytečného odkladu informoval o své dosavadní činnosti a předal jí všechny doklady související s výkonem funkce.

Podáním ze dne 9.10.2013, jež za dosavadního správce učinila jeho společnice Mgr. Ing. Petra Hýsková (dále též společnice), se dosavadní správce vzdal práva odvolání proti tomuto usnesení.

Podáním ze dne 23.10.2013, jež za dosavadního správce učinil jeho (další) společník Dr. oec. Michal Edl, MBA (dále jen odvolatel), se dosavadní správce proti témuž usnesení odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se dosavadní správce z funkce insolvenčního správce dlužníka neodvolává a nová správkyně se insolvenční správkyní neustanovuje. V odvolání snášel argumenty na podporu závěru, že (přechodný) zánik (jeho) práva vykonávat činnost insolvenčního správce není-přes prokazatelné materiální zachování všech atributů této činnosti-důvodem pro jeho odvolání z funkce insolvenčního správce. Odvolatel současně apeloval na odvolací soud, aby nepřihlížel k procesně neúčinnému podání, jímž se společnice vzdala práva podat odvolání proti napadenému usnesení, jelikož je podle něj bez dalšího zřejmé, že její zájmy jsou podle ust. § 21 odst. 4 o.s.ř. v rozporu se zájmy dosavadního správce, a společnice proto za něj nemůže činit žádné úkony ve vztahu k napadenému usnesení. Vyslovil přesvědčení, že za těchto okolností a v situaci, kdy má dosavadní správce jen dva společníky, kteří jsou současně jejími statutárními orgány, je jedinou osobou oprávněnou podat za dosavadního správce odvolání proti napadenému usnesení on, a nikoli společnice.

Odvolací soud je na rozdíl od odvolatele toho názoru, že společnice byla dle ust. § 21 odst. 1 písm. a) o.s.ř. oprávněna učinit za dosavadního správce úkony včetně toho, jímž se vzdala odvolání proti napadenému usnesení. Vnitřní spor mezi společníky o obchodním vedení společnosti totiž nelze přenášet do roviny rozhodování insolvenčního soudu o tom, zda veřejná obchodní společnost bude vykonávat funkci insolvenčního správce, či nikoli. Dlužno zdůraznit, že výkon funkce insolvenčního správce není podnikáním ani na něj není právní nárok a insolvenční soud je povinen v každém okamžiku insolvenčního řízení sledovat, zda insolvenční správce (včetně veřejné obchodní společnosti) splňuje podmínky pro výkon funkce (srovnej ust. § 31 odst. 3 a 4 insolvenčního zákona).

Z ust. § 207 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že je možno vzdát se odvolání, a to (jedině) vůči soudu a až po vyhlášení, případně po vydání rozhodnutí, které soud prvního stupně nevyhlašuje; okolnost, kdy bylo doručeno písemné nebo elektronické vyhotovení rozhodnutí, je zde bezvýznamná. Jde o projev dispoziční zásady v občanském soudním řízení-účastník může odvolání nejen podat, ale může se tohoto práva také vzdát. Vzdání se odvolání může být přitom odvoláno jen za podmínek uvedených v ust. § 41a odst. 4 o.s.ř., tzn. tehdy, jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně se vzdáním se odvolání. Účinným vzdáním se odvolání zaniká subjektivní legitimace k odvolání toho, kdo se tohoto oprávnění vzdal. Kdyby přesto podal později odvolání, odvolací soud je podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. odmítne jako podané osobou k němu neoprávněnou (srovnej JUDr. Lubomír Drápal, JUDr. Jaroslav Bureš a kolektiv, Občanský soudní řád II., 1. vydání 2009, C. H. Beck, str. 1660).

Z insolvenčního rejstříku odvolací soud ověřil, že napadené usnesení č.j. KSPL 52 INS 17869/2012-B-15 bylo vydáno dne 7.10.2013 a dne 9.10.2013 v 15 hodin 53 minut bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku (č.d. B-15), že se podáním ze dne 9.10.2013 (č.d. B-16) doručeným (dodaným) do datové schránky soudu prvního stupně téhož dne v 18 hodin 7 minut dosavadní správce jednající společnicí vzdal práva odvolání proti napadenému usnesení a že podáním ze dne 23.10.2013 (č.d. B-17) doručeným příslušnému soudu prvního stupně dne 24.10.2013 podal dosavadní správce jednající odvolatelem proti tomuto usnesení odvolání.

Jelikož vzdání se práva odvolání bylo učiněno po vydání napadeného usnesení (a nebylo odvoláno) a odvolání bylo podáno až posléze, odvolací soud podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. odvolání odmítl, neboť dosavadní správce (již) nebyl legitimován je podat.

Pokud jde o odvolací výhrady, odkazuje Vrchní soud v Praze pro stručnost na své usnesení č.j. KSPL 54 INS 16244/2010, 3 VSPH 1463/2012-B-38 ze dne 21.6.2013, v němž vyložil, že funkci insolvenčního správce může vykonávat veřejná obchodní společnost zapsaná v seznamu insolvenčních správců jen prostřednictvím svých ohlášených společníků. Pokud v dané věci dosavadní správce (veřejná obchodní společnost) ukončil (na vlastní žádost) činnost insolvenčního správce ke dni 31.8.2013, není již zapsán v seznamu správců a nemá ani ohlášeného společníka, jehož prostřednictvím by byl oprávněn vykonávat funkci insolvenčního správce, nebylo by možné jeho odvolání (bylo-li by vzdání se odvolání neúčinné) vyhovět. V daném případě přitom nejde a ani nemůže jít o kolizi zájmů (ust. § 21 odst. 4 o.s.ř.) mezi společnicí a dosavadním správcem, neboť ten, a opakovaně to budiž zdůrazněno, funkci insolvenčního správce s ohledem na závěry plynoucí ze shora zmíněného rozhodnutí vykonávat nemůže.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 30.ledna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová