2 VSPH 1926/2014-P14-9
KSUL 45 INS 36814/2013 2 VSPH 1926/2014-P14-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužníků a) Jiřího anonymizovano , anonymizovano , a b) Zuzany Palovčíkové, nar. 25.4.1966, obou bytem Hornická osada 181, Dubí, o odvolání Letmo SK, s.r.o., IČO 35890142, sídlem Mládežnícka 3757/8, Banská Bystrica, Slovenská republika, zast. advokátem JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 36814/2013-P14-2 ze dne 19. května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 36814/2013-P14-2 ze dne 19. května 2014 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem v bodě I. výroku shora označeného usnesení v insolvenčním řízení dlužníků (manželů) Jiřího anonymizovano a Zuzany Palovčíkové (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci) odmítl přihlášku pohledávky ve výši 284.015,-Kč (dále jen přihláška Pohledávky) věřitelky Letmo SK, s.r.o. (dále jen Odvolatelka), a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že účast Odvolatelky v insolvenčním řízení končí právní mocí usnesení.

V odůvodnění usnesení soud předeslal, že usnesením ze dne 22.1.2014 (dále jen Rozhodnutí o úpadku) věřitele, kteří dosud nepřihlásili pohledávky do insolvenčního řízení, vyzval, aby tak učinili do 30 dnů ode dne Rozhodnutí o úpadku, a současně je poučil o tom, že k opožděně podaným přihláškám nepřihlíží a že takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Jelikož mu Odvolatelka (elektronicky) doručila dne 6.5.2014 přihlášku Pohledávky opožděně, tedy až poté, co dne 21.2.2014 uplynula lhůta k přihlašování pohledávek, insolvenční soud-poukazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 13/2010 ze dne 31.5.2012 uveřejněné pod č. 138/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 138/2012)-podle ust. § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala Odvolatelka včasné odvolání, v němž především namítala, že přihlášku Pohledávky přihlásila, jakmile se o probíhajícím insolvenčním řízení dlužníka dozvěděla. Poukazovala na to, že má sídlo ve Slovenské republice, tedy v členském státě Evropské unie, a proto měl soud aplikovat speciální úpravu, jež vychází z (přímo) aplikovatelného Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení (dále jen Nařízení). Rozvedla, že lhůta k podání přihlášky Pohledávky jí jako zahraniční věřitelce nezačala běžet, pokud jí nebyla doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek podle ust. § 430 IZ. Zejména z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se přihláška Pohledávky neodmítá a účast Odvolatelky v insolvenčním řízení nekončí.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z ust. § 173 odst. 1 IZ kromě jiné plyne, že věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku, a že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud dle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle ust. § 173 odst. 1 IZ. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, jako tomu bylo v tomto případě, činí tato lhůta 30 dnů (ust. § 136 odst. 3 IZ).

Podle ust. § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Soudu prvního stupně lze v první řadě vytknout, že sice přiléhavě citoval závěry obsažené v R 138/2012-podle nichž je známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků ve smyslu ust. § 104 odst. 1 písm. b/ IZ) nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo (typově u dlužníka, který nemá povinnost vést účetnictví) z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence)-nicméně je v daném případě neaplikoval.

V odůvodnění napadeného usnesení totiž absentují zejména skutková zjištění např. o tom, zda je (byla) Odvolatelka uvedena jako věřitelka dlužníka v insolvenčním návrhu dlužníka, v seznamu závazků nebo v jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence), a zda jí proto lze považovat za známého věřitele dlužníka (dlužníků), vůči němuž by měl insolvenční soud plnit informační povinnost podle článku 40 Nařízení a ust. § 430 IZ.

Z obsahu spisu přitom odvolací soud zjistil, že:

1) Odvolatelka v přihlášce Pohledávky (č.d. P14-1) vylíčila okolnosti vzniku Pohledávky, jak poukazovala rovněž insolvenční správkyně dlužnice Vršanský a spol., v.o.s. ve vyjádření k odvolání (č.d. P14-5), tak, že dlužníci uzavřeli s ACEMA Credit Czech, a.s. (dále jen Společnost A) smlouvu o úvěru, přičemž Pohledávku plynoucí z této smlouvy spolu s veškerým příslušenstvím a veškerými právy postoupila Společnost A (původní věřitel) UNIDEBT Czech, SE (dále jen Společnost U), která je smlouvou o postoupení Pohledávky ze dne 8.12.2013 (dále jen Postupní smlouva) postoupila na Odvolatelku.

2) V kolonce 19/1 formuláře návrhu na povolení oddlužení (č.d. A-1) a v seznamu závazků (č.d. A-2) Odvolatelka označila Společnost U jako svého věřitele s (úvěrovou) pohledávkou ve výši 283.289,70 Kč.

Judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 126/2014 ze dne 22.12.2014 dovozuje, že závěry obsažené v R 138/2012 lze ohledně věřitele, který pohledávku nabyl smluvně postoupením, konkretizovat tak, že věřitel dlužníka (zde Odvolatelka), který nabyl pohledávku vůči dlužníku postoupením (zde Postupní smlouvou) a má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (zde ve Slovenské republice), o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, jelikož dlužník se o postoupení nedozvěděl (nebyl o něm nikým vyrozuměn) a jako majitele pohledávky dále označoval postupitele (zde Společnost U), není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka.

V poměrech této věci to znamená, že pokud vskutku jde o Pohledávku, jejíž majitelkou byla společnost U (kterou dlužník řádně označil v seznamu svých závazků) a Odvolatelku neoznačil v seznamu závazků jako (nového) majitele Pohledávky proto, že o postoupení Pohledávky nevěděl (nebyl o něm vyrozuměn), pak Odvolatelku nelze míti za věřitele, jemuž dosud neuplynula lhůta k přihlášení Pohledávky.

Jelikož se soud prvního stupně ani v tomto směru věcí nezabýval a ve skutkové rovině si neopatřil žádné podklady pro posouzení, zda Pohledávka uplatněná Odvolatelkou (jako postupníkem) je pohledávkou, kterou dlužník uvedl v seznamu závazků jako pohledávku společnosti A (postupitele) a zda a jak se dlužník (dlužníci) měl (i) dozvědět o postoupení Pohledávky, je jeho právní posouzení věci neúplné, a proto nesprávné.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, napadené usnesení proto podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 29. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová