2 VSPH 1917/2017-A-69
MSPH 93 INS 13900 /2017 č. j. 2 VSPH 1917 /2017-A-69

USNESENÍ

.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. ]iřího Karety a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Mgr. Ing. Petry Hýskově, bytem Tyršova 1835/13, Praha 2, zast. advokátem Mgr. Petrem Rehákem, sídlem Domažlická 1256/1, Praha 3, zahájené na návrh Edl a partneři, v.o.s. v likv., Sídlem Na Zahrádkách 268/ 18, Hradec Králové, zast. advokátem Mgr. Vojtěchem Novotným, sídlem Karlovo nám. 671 /24, Praha 1, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 13900/2017 A_45 ze dne 19. září 2017 takto:

I. Usneseni Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 13900/2017 A 45 ze dne 19. září 2017 se potvrzuje.

II. Navrhovateli se ukládá zaplatit dlužníci 8.228,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení krukám advokáta Mgr. Petra Řeháka.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením čj. MSPH 93 INS 13900/2017_.A_45 ze dne 19.9.2017 zamítl pod bodem I. výroku insolvenční návrh, jímž se Edl a partneři, v.o.s. vlikv. (dále jen navrhovatel) domáhala zjištění úpadku Mgr. Ing. Petry Hýskové (dále jen dlužnice), navrhovateli uložil zaplatit dlužníci 41.866, -Kč na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a zaplatit soudní poplatek za podání insolvenčního návrhu ve výši 2.000, Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice s tím, že má více věřitelů, vůči nimž má splatné peněžité závazky, jež není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Tvrdil, že vůči dlužníci má splatné pohledávky v celkové výši 6.524.152,11 Kč, jež do řízení přihlásil přihláškami evidovanými pod č. P1/1- -P1/8, P6/1 a P6/2, a pohledávku ve výši 13.237,40 Kč, jež původně náležela Mgr. Martinu Hasíkovi.

Ohledně pohledávky evidované pod č. P1/1 uvedl, že vznikla na základě usnesení Krajského soudu vPraze č.j. KSPH 42 INS 20304/2012 B 51 ze dne 16.6.2016 (právní moci nabylo dne 2.3.2017), jímž mu byla určena odměna ve výši 503.290, -Kč za výkon činnosti insolvenčního správce vřízení vedeném na majetek TOM CAR SERVIS, s.r.o., již mu byla zavázána uhradit dlužnice. Dne 3.4.2017 jí proto vyzval, aby mu částku uhradila, leč dlužnice tak dosud neučinila a dne 4.5.2017 oznámila insolvenčnímu soudu, že pohledávka zanikla jednostranným zápočtem. Soud dluzníci opakovaně vyzýval, aby prokázala, že uloženou povinnost splnila, a dne 16.6.2017 jí vyměřil pořádkovou pokutu ve výši 25.000; Kč za neplnění povinností. Dne 5.6.2017 byla dlužnice soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkoníckým, Ph.D. vyrozuměna o zahájení exekuce k vymožení této pohledávky. Pohledávka je splatná od 19.3.2017.

Pohledávka evidovaná pod č. P1/2 je pohledávkou z titulu nároku na vrácení bezdůvodného obohacení, jež dlužnice získala na úkor navrhovatele v průběhu roku 2013, kdy byla jeho společníkem, odměny vinsolvenčních řízeních nechala vyplácet na svůj účet u FIO Banky, a.s. a navrhovateli je nevrátila. Na její účet bylo uhrazeno 92.536,48 Kč a v hotovosti vybrala 295.000, Kč, celková výše bezdůvodného obohacení tak činí 387.536,48 Kč S příslušenstvím. Navrhovatel ji vyzval kvrácení finančních prostředků dne 27.10.2015, ale dlužnice na výzvu nereagovala a finanční prostředky nevrátila. Pohledávka je splatná od 30.10.2015.

Pohledávka evídovaná pod č. P1/ 3 vznikla tak, že navrhovatel musel vynaložit náklady na právní Služby, aby se bránil snaze dlužnice znemožnit mu výkon činnosti insolvenčního správce, čímž mu vznikla škoda ve výši 428.089,48 Kč. Dne 2.6.2014 vyzval dlužníci k její úhradě, ale dlužnice na výzvu nereagovala a požadovanou částku nezaplatila. Pohledávka je splatná od 5.6.2014.

Pohledávka evidovaná pod č. P1/4 je pohledávkou z nároku na přiměřené finanční zadostiučinění ve výši 2.000.000, Kč. Dne 2.6.2014 vyzval navrhovatel dlužníci k její úhradě, ale dlužnice na výzvu nereagovala. Pohledávka je splatná od 5.6.2014.

Pohledávka evidovaná pod č. P1/ 5 je pohledávkou z titulu nároku na vrácení bezdůvodného obohacení, která vznikla tak, že dlužnice vprůběhu roku 2015 odváděla z bankovních účtů navrhovatele u ČSOB, a.s. finanční prostředky, ačkoliv již nebyla jeho společníkem. Celková výše bezdůvodného obohacení činí 648.045,31Kč. Navrhovatel vyzval dne 27.6.2016 dlužníci, aby finanční prostředky vrátila, ale dlužnice na výzvu nereagovala. Pohledávka je splatná od 1.7.2016.

Pohledávka evídovaná pod č. P1/6 je pohledávkou z titulu nároku na vrácení bezdůvodného obohacení, která vznikla tak, že dlužnice vprůběhu roku 2016 odváděla z bankovních účtů navrhovatele u ČSOB, a.s. finanční prostředky, ačkoliv již nebyla jeho společníkem. Celková výše bezdůvodného obohacení činí 269.364,71 Kč. Navrhovatel vyzval dne 29.8.2016 dlužníci, aby finanční prostředky vratila, ale dlužnice na výzvu nereagovala. Pohledávka je splatná od 3.9.2016.

Pohledávka evidovaná pod č. P1/7 je pohledávkou z titulu nároku na vrácení majetkového prospěchu, jenž dlužnice získala na úkor navrhovatele v důsledku toho, že od roku 2013 porušovala zákaz konkurence tím, že činila kroky k tomu, aby byla ustanovena jako

PUMZLLU V 0.111

2 VSPH 1917 / 2017 insolvenční správce v řízeních, v nichž byl do této funkce dříve řádně ustanoven navrhovatel. Ministerstvo spravedlnosti vyškrtlo navrhovatele nezákonně ze seznamu insolvenčních správců a některá řízení byla převedena na dlužníci, jež tak získala majetkový prospěch ve výši 631.772,19 Kč. Dne 16.6.2017 vyzval navrhovatel dlužníci, aby mu majetkový prospěch vydala, ale dlužnice na výzvu nereagovala.

Pohledávka evidovaná pod č. P1/ 8 je pohledávkou z titulu nároku navrhovatele na budoucí odměnu vřízení vedeném pod sp. zn. KSBR 30 INS 22084/ 2012, neboť dle předložené konečné zprávy vznikne dlužníci povinnost uhradit mu část odměny ve výši 6.050, Kč a hotových výdajů ve výši 6.257,-Kč.

Pohledávka evidovaná pod č. P6/1 je pohledávkou z titulu bezdůvodného obohacení, která vznikla tím, že dlužnice ještě jako společník a statutární orgán navrhovatele založila dne 29.4.2013 u FIO Banky, a.s. účet č. 000410770, na nějž odkláněla odměny z insolvenčních řízení, a to i po 1.1.2014. Celková výše bezdůvodného obohacení činí 881.153,85 Kč. Pohledávka je splatná od 29.7.2017.

Pohledávka evidovaná pod č. P6 / 2 je pohledávkou z titulu bezdůvodného obohacení, která vznikla tím, že dlužnice porušila předběžné opatření č.j. 28 Crn 62/2013-661 a odeslala z účtu navrhovatele finanční částky 15.000, Kč a 14.430,-Kč.

Jako další věřitele se splatnýrni pohledávkami vůči dlužníci označil navrhovatel Krajský soud vPraze, ]akuba Drába, soudního exekutora ]UDr. Juraje Podkonického, Mgr. Martina Hasíka, GPS - GLOBAL PAYMENT SOLUTIONS, LLC a Eames investment, s.r.o.

Dlužníce navrhla, aby soud insolvenční návrh zamítl a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení. Tvrdila, že je nedůvodný, šikanózní a motivovaný snahou ztížit jí výkon činnosti insolvenčního správce a poškodit její jméno. Ohledně tvrzených pohledávek namítala, že nevznikly, zanikly, popř. jsou promlčené, a tvrdila, že má majetek postačující na jejich úhradu (dokládala, že její majetek tvoří nemovitosti, motorová vozidla, pohledávky za navrhovatelem z titulu vypořádacího podílu společníka a nároku na odměnu za výkon činnosti insolvenčního správce a likvidátora pro navrhovatele po 1.1.2014 a disponuje finančními prostředky v celkové výši 12.549.658,35 Kč).

Ze souhlasných tvrzení navrhovatele a dlužnice měl soud za zjištěné, že dlužnice projevila vůli ukončit společné podnikání, dne 27.6.2013 vypověděla ke dni 31.12.2013 společenskou smlouvu, jíž byl založen navrhovatel, a dne 9.10.2013 podala návrh na jeho zrušení s likvidací vřízení vedeném Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 28 Cm 62/2013, vjehož průběhu bylo dne 30.9.2014 nařízeno předběžné opatření, jímž jí bylo umožněno jednat za navrhovatele při plnění funkce insolvenčního správce do právní moci rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 28 Cm 62 / 2013 (rozhodnutí 0 nařízení předběžného opatření nabylo právní moci dne 19.3.2015). Přestože Ministerstvo spravedlnosti CR uvedlo v seznamu insolvenčních správců, že navrhovateli zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce ke dni 31.8.2013, rozhodl Městský soud vPraze dne 15.1.2014 vřízení vedeném pod sp. zn. 3A 115/2013 o tom, že vyškrtnutí navrhovatele ze seznamu správců ke dni 31.8.2016 bylo nezákonné. Dne 7.4.2014 podal navrhovatel v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Crn 76/2014 žalobu na určení, že účast dlužnice ve společnosti nezanikla, dne 7.6.2014 jmenoval likvidátorem Michala Edla, dne 12.9.2014 vzal zpět žalobu na určení, že účast dlužnice ve společnosti nezanikla, a dne 29.7.2015 rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesenímčj. 28 Cm 62/2013-573 o zastavení řízení o zrušení navrhovatele z důvodu zpětvzetí

2 VSPH 1917 / 2017 návrhu S tím, že ke dni 1.1.2014 byl navrhovatel zrušen s likvidací, přičemž jeho likvidátorem byl v mezidobí jmenován Michal Edl, a k témuž dni zaniklo navrhovateli právo vykonávat činnost insolvenčního správce. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17.6.2016 a tím zaniklo předběžné opatření, na jehož základě vykonávala dlužnice pro navrhovatele činnost insolvenčního správce.

Dále se soud zabýval existencí tvrzených pohledávek navrhovatele vůči dlužníci. Co se týče pohledávky evidované pod č. P1/1, vyšel z toho, že Krajský soud vPraze uložil dlužníci usnesením sp. zn. KSPH 42 INS 20304/2012 ze dne 16.5.2016, jež nabylo právní moci dne. 2.3.2017, aby z celkové odměny insolvenčních správců vyplatila navrhovateli podíl ve výši 503.290,-Kč. Z účastníky předložených listin zjistil, že dne 19.4.2017 provedla dlužnice vůči této pohledávce zápočet vzájemné pohledávky z titulu regresního nároku, jenž jí vznikl tím, že za navrhovatele uhradila dlužné nájemné ve výši 503.290,-Kč, a navrhovatel jí dne 12.5.2017 sdělil, že zápočet neuznává. Dle obsahu usnesení č.j. 067 EX 11793/17 62 ze dne 30.6.2017 vydaného soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., jenž byl pověřen vymáháním pohledávky, bylo provedení exekuce odloženo do právní moci rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce a dlužnice není nadále omezena vnakládání s majetkem dle ust. Š 44a odst. 1 ani dle ust. $ 47 odst. 6 exekučního řádu, neboť na pohledávku navrhovatele (včetně nákladů oprávněného a nákladů exekuce) složila dlužnice jistotu ve výši 612.118, Kč. Soud uzavřel na tom, že pohledávka není způsobilá osvědčit úpadek dlužnice, nebot) - aniž by se zabýval tím, zda Skutečně zanikla provedením zápočtu, či nikoli nezanikla li započtením, zanikne uspokojením ze Složené jistoty.

Co se týče zbývajících pohledávek, jedná se dle názoru soudu vesměs o pohledávky, jež vznikly v průběhu řešení sporných vztahů dlužnice a druhého společníka navrhovatele (nyní likvidátora) Michala Edla, kdy dlužnice, která od 1.1.2014 nebyla společníkem navrhovatele, vykonávala podle předběžného opatření činnosti v rozsahu nezbytném pro obchodní činnost žalovaného a pro řádný výkon funkce insolvenčního správce . Vtéto souvislosti odkázal na usnesení čsp. zn. 29 NSCR 24/2016 ze dne 28.4.2016, v němž Nejvyšší soud ČR ve vztahu k navrhovateli a dlužníci uvedl, že při zániku práva veřejné obchodní společnosti vykonávat funkci insolvenčního správce je typovým důvodem pro její odvolání z funkce insolvenčního správce konkrétního dlužníka ztrata garanta odborné způsobilosti výkonu funkce insolvenčního správce. Navrhovatel, jemuž ke dni 1.1.2014 zaniklo právo vykonávat funkcí insolvenčního správce, by tedy měl být v jednotlivých řízeních z této funkce odvolán a na jeho místo by měl být ustanoven správce nový, přičemž navrhovateli by vznikl nárok na náhradu hotových výdajů a poměrnou část odměny, již by v těchto řízeních uplatnil. Vzhledem k tomu, že o rozdělení odměny mezi více správců rozhoduje soud, vznikla by mu pohledávka až na základě pravomocného rozhodnutí soudu v každém jednotlivém řízení. V projednávané věci však bylo do obvyklého průběhu insolvenčního řízení zasaženo nařízením výše zmíněného předběžného opatření, na jehož základě vykonávala dlužnice jako jediná k tomu odborně způsobilá osoba za navrhovatele, jeho jménem a na jeho účet činnost, vjejírnž rámci plnila jeho povinnosti insolvenčního správce, k nimž náleží správa bankovních účtů, na něž přicházejí plnění z jednotlivých insolvenčních řízení, distribuce plateb mezi oprávněné osoby, zajištění dostupnosti provozovny a další. Zda při plnění těchto úkolů využívala bankovních účtů založených navrhovatelem, či bankovních účtů, které k tomu účelu sama nově založila, není podle názoru soudu podstatné. Je zřejmé, že v důsledku této činnosti jí vznikly pohledávky za navrhovatelem z titulu nároku na odměnu, současně však nelze vyloučit, že se mohla dopustit porušení svých povinností a poškodit navrhovatele. Aniž by soud předjímal výsledek případných sporů mezi navrhovatelem a dlužnicí, je zřejmé, že k prokázání vzniku a výše pohledávek na jedné či druhé straně by bylo třeba identifikovat každou jednotlivou platbu, jež došla na účet navrhovatele

Evana-uv v u.....

2 VSPH 1917 / 2017

či na účet založený pro navrhovatele dlužníci, i platby z něj. Zjištění, zda dlužnice způsobila navrhovateli svou činností škodu, se neobejde bez znaleckého zkoumání účetnictví navrhovatele i dlužnice. Až na základě toho bude možno dospět k závěru, zda dlužnice jednotlivými platbami plnila své povinnosti při výkonu činností správce pro navrhovatele, či zda se na jeho úkor obohatila. Prostý výpis z bankovního účtu (uvedené se vztahuje k pohledávkám evidovaným pod č. Pl / 2, P1/5 a P1/6) existenci pohledávky navrhovatele nedokládá. Pohledávka z titulu náhrady škody (týká se pohledávky evidované pod č. Pl / 3) '-není wli přiznána soudním rozhodnutím-není zpravidla způsobilá k osvědčení úpadku dlužníka, neboť předpokládá, že bude prokázáno protiprávní jednání škůdce, vznik škody a jejich příčinná souvislost, což zpravidla přesahuje možnosti počáteční fáze úpadkového řízení. V projednávané věci navrhovatel především neprokázal vznik škody, neboť k důkazu předkládal pouze faktury vystavené advokátní kanceláří, aniž by tvrdil, že je Skutečně uhradil, a případné zjištění, zda dlužnice porušila své povinnosti ve vztahu k navrhovateli a zda toto porušení je ve vztahu příčiny a následku k vynaloženým nákladům na právní zastoupení, je S ohledem na Mořádně složitou Situaci, v níž dlužnice vykonávala činnost pro navrhovatele, mimo možnosti řízení o doložení pohledávky. Ani tuto pohledávku proto nelze považovat za doloženou. Pohledávka evidovaná pod č. P1/ 4 nebyla ničím doložena. Pohledávka evidovaná pod č. P1 / 7 měla vzniknout tím, že Ministerstvo spravedlnosti nezákonně vyškrtlo navrhovatele ze seznamu insolvenčních správců dříve, než mu v důsledku zrušení právo vykonávat činnost insolvenčního správce Skutečně zaniklo, proto v této souvislosti odkázal soud navrhovatele na výsledek řízení o náhradu škody způsobené nesprávným úředním rozhodnutím, jež dle vlastního prohlášení inicioval, a dovodil, že dlužníci, jež vycházela ze zveřejněného seznamu insolvenčních správců, podle něhož jí nic nebránilo v tom, aby vykonávala činnost insolvenčního správce vlastním jménem na vlastní účet, nelze přičítat k tíži, že tím porušila zákaz konkurence. Ohledně pohledávky evidované pod č. P1/ 8 poukázal soud na to, že navrhovatel Sám uznal, že není dosud splatná. Ohledně pohledávek evidovaných pod č. P6/1 a P6/2 platí totéž, co uvedeno výše pro pohledávky evidované pod č. P1/2, P1/5 a P1/ 6: sama o sobě Skutečnost, že dlužnice založila bankovní účet, na nějž docházely platby převodem z jiných účtů navrhovatele či třetích osob a dlužnice z něj platby prováděla, neprokazuje, že se k tíži navrhovatele obohatila.

Soud dospěl k závěru, že pohledávky, z nichž navrhovatel dovozoval oprávnění podat insolvenční návrh, nebyly doloženy a pro osvědčení úpadku dlužnice jsou zcela nezpůsobilé. Protože za této situace nelze než insolvenční návrh navrhovatele zamítnout, neověřoval existencí dalších věřitelů dlužnice, neboť v návaznosti na výše uvedené závěry by to bylo nadbytečné, a nešetřil ani další okolností tvrzeného úpadku dlužnice ani její majetkovou situaci. Pro úplnost vyjádřil soud prvního stupně názor, že postup navrhovatele nasvědčuje tomu, že zneužil insolvenčního zákona jako prostředku ve vzájemném vyřizování účtů po neúspěchu společného podnikání, přičemž jeho postup byl způsobilý přivodit dlužníci vážnou újmu jak ve sféře majetkové, tak nemajetkové, zneužil svá práva na úkor dlužnice a jeho insolvenční návrh je proto zjevně bezdůvodný. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. Š 142 odst. 1 občanského soudního řádu S tím, že v řízení úspěšné dlužníci přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v právním zastoupení v celkové výši 41.866, Kč sestávajícímu z 8 úkonů právní Služby po 3.100,- Kč, 4 úkonů právní Služby po 1.550,-Kč, 12 paušálních náhrad nákladů po 300,- Kč a daně z přidané hodnoty, a o povinnosti navrhovatele zaplatit soudní poplatek za podání inslovenčního návrhu rozhodl podle ust. $ 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích a položky 4c) Sazebníku soudních poplatků.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a sám rozhodl o úpadku dlužnice, popř. aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání se nesouhlasné vyjádřil k závěru soudu, že zneužil insolvenčního řízení jako prostředku vzájemného vyřizování účtů po neúspěchu společného podnikání, a zdůrazňoval, že doložil existenci pohledávek vůči dlužníci tvrzených v insolvenčním návrhu včetně pohledávky Mgr. Martina Hasíka a v řízení vyšlo najevo, že splatné pohledávky vůči ní má i řada dalších věřitelů. V této souvislosti vytýkal soudu prvního stupně, že se nezabýval ani schopností dlužnice plnit své splatné závazky, ani existencí pohledávek dalších věřitelů, jež v insolvenčním návrhu označil, popř. již přihlásili do insolvenčního řízení své pohledávky. Poukazoval na to, že jistotu pokrývající vymáhanou pohledávku S příslušenstvím, náklady oprávněného a náklady exekuce Složila dlužnice u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D. po zahájení insolvenčního řízení vrozporu S ust. Š 111 insolvenčního zákona. V doplnění odvolání tvrdil, že 2 porovnání hodnoty majetku dlužnice a souhrnu jejích závazků včetně dosud nesplatných plyne, že je v úpadku ve formě předlužení.

Dlužnice se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poukazuje na to, že insolvenční navrhovatel musí v prvé řadě obhájit svou aktivní legitimaci kpodání insolvenčního návrhu a až poté přistoupí soud ke zjišťování dalších podmínek úpadku, zdůraznila, že v daném případě navrhovatel oprávnění podat insolvenční návrh nedoložil.

Vrchní soud vPraze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. Š 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je li osvědčením nebo dokazovánírn zjištěno, že dlužník je vúpadku nebo že mu

úpadek hrozí.

Podle ust. Š 143 odst. 1 a 2 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, a věřitel nedoloží, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebude osvědčen (či dokázán) úpadek dlužníka. Úspěch věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, závisí tedy v prvé řadě na tom, zda prokáže oprávnění k podání insolvenčního návrhu (existenci své splatné pohledávky za dlužníkem), a pokud tomuto požadavku dostojí, zda bude osvědčen (či dokázán) dlužníkův úpadek. V případě, že navrhující věřitel oprávnění podat insolvenční návrh neprokáže, je nadbytečné zabývat se zjišt ováním dalších předpokladů podmiňujících úpadek dlužníka v kterékoliv ze zákonem předvídaných forem insolvence či předlužení.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno Shora, soud prvního stupně se v řízení zabýval výlučně tím, zda navrhovatel jak vyžaduje ust. Š 105 odst. 1 insolvenčního zákona -doložil, že má vůči dlužníci splatnou pohledávku, a zda ted byl oprávněn podat insolvenční návrh podle ust. $ 97 odst. 7 insolvenčního zákona. Dovodil přitom, že k podání insolvenčního návrhu navrhovatel oprávněn nebyl, nebot pohledávka evidovaná pod č. P1/1 buď zanikla započtením vzájemné pohledávky, popř. není li tomu tak, bude (spolu S příslušenstvím náklady oprávněného a náklady exekuce) uspokojena z jistiny, již dlužnice Složila u soudního exekutora, pohledávka evidovaná pod č. P1 / 8 dosud nevznikla a existenci zbývajících tvrzených pohledávek navrhovatel nedoložil. Přestože se odvolací soud plně ztotožnil se závěrem, že navrhovatel nedoložil, že vůči dlužníci má splatnou pohledávku, jež ho opravňuje k podání insolvenčního návrhu, považoval za nutné upřesnit, že započtením mohla zaniknout toliko část pohledávky evidované pod č. P1/1 v rozsahu jistiny ve výši 503.290, Kč, zatímco nárok na úhradu nákladů oprávněného a nákladů exekuce vtakovém případě nevznikl, leč pro případ, že exekuční soud dospěje kzávěru, že

Pumauu V 14.1

2 VSPH 1917 /2017 k započtení nedošlo, bude tato pohledávka uspokojena spolu s příslušenstvím z jistoty Složené dlužníci. K argumentaci navrhovatele opírající se o ust. Š 111 odst. 1 insolvenčního zákona považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že je dlužník nerozhodne li insolvenční soud jinak - - ' povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení, a peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. V daném případě tím, že dlužnice dne 29.6.2017 (řízení bylo zahájeno dne 28.6.2017, kdy soudu došel insolvenční návrh a soud jej zveřejnil vinsolvenčnírn rejstříku) složila na pohledávku, o níž tvrdila, že zanikla započtením, u soudního exekutora jistotu ve výši 503.290, -Kč, zjevně nedošlo kpodstatné změně ve skladbě, využití nebo určení majetku dlužnice ani o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení, neboť navrhovatel Sám v insolvenčním návrhu tvrdil, že její majetek tvoří nemovitosti a movité věci vhodnotě cca 3.130.000, Kč a na bankovních účtech má uloženy finanční prostředky v celkové výši nejméně 2.817.717,-Kč narostlé o úrok, jež měla jako bezdůvodné obohacení získat na jeho úkor. Postup dlužnice hodnotil odvolací soud jako legální způsob obrany proti vymáhání pohledávky navrhovatelem v exekuci i v insolvenčním řízení.

V souvislosti se zbývajícími pohledávkami (vyjma pohledávky evidované pod č. Pl / 8, jež má být dle tvrzení navrhovatele v insolvenčním návrhu založena rozhodnutím Krajského soudu v Brně a jež tedy dosud nevznikla) považoval odvolací soud za nutné připomenout, že podle ustálené soudní judikatury prezentované např. usnesením Nejvyššího soudu CR sp. zn. 29 NSCR 7 / 2008 ze dne 26.2.2009 nesplní insolvenční navrhovatel povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka tím, že ohledně těchto Skutečností odkáže na listinný důkaz, jenž připojí jako přílohu k insolvenčnímu návrhu. Totéž platí i o povinnosti insolvenčního navrhovatele, není li jím dlužník, uvést v insolvenčním návrhu skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat insolvenční návrh. V kontextu s ust. $ 97 a 105 insolvenčního zákona je tedy třeba, aby insolvenční navrhovatel uvedl vinsolvenčním návrhu Skutečnosti, na nichž se zakládá jeho splatná pohledávka vůči dlužníkovi, a to způsobem natolik konkrétním, aby v počáteční fázi insolvenčního řízení bylo možné přezkoumat pravdivost jeho tvrzení; jinými slovy, je nezbytné, aby insolvenční návrh byl i v tomto směru projednatelný. Dlužno poznamenat, že ust. Š 128 odst. 1 insolvenčního zákona vylučuje použití ust. $ 43 občanského soudního řádu a insolvenčnímu soudu bez dalšího ukládá odmítnout insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, přičemž v řízení zahájeném na návrh osoby, jež netvrdíla konkrétní Skutečnosti, z nichž lze dovodit její oprávnění podat insolvenční návrh, zjevně v řízení pokračovat nelze. Odvolací soud je toho názoru, že v daném případě popsal navrhovatel důvod vzniku (skutečnosti, na nichž se zakládají) většiny svých pohledávek natolik nedostatečně, že by- - pokud by v návrhu neuvedl pohledávky evidované pod č. P1/1 a P1/8 bylo na místě insolvenční návrh odmítnout. Pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení totiž dle jeho tvrzení neměly vzniknout tím, že by se dlužnice obohatila na jeho úkor jednorázově (tj. že by na její účet došla jedna platba, již označil a již by bylo možné identifikovat), ale na její účty došlo v průběhu několika let velké množství plateb, jež by měl navrhovatel přesně popsat, leč neučinil tak. Stejně nedostatečná, neboť nekonkrétní či neúplná jsou i jeho tvrzení o skutečnostech, na nichž se zakládají pohledávky z titulu odpovědnosti za škodu (nepopsal předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu) a nárok na finanční zadostiučinění (omezil se na tvrzení, že dlužníci vyzval, aby mu je uhradila).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými Shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným, podle ust. Š 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil a podle ust. $ 142 odst. 1 téhož zákona přiznal dlužníci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu řízení 2 úkonů právní pomoci po 3.100, Kč (písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání) a 2 režijních paušálů po 300, -Kč zvýšených o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.

P 0 u č e n í : Proti bodu I. výroku tohoto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu CR prostřednictvím Městského soudu v Praze. Proti bodu II. výroku tohoto usnesení n e 12 z' dovolání přípustné. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 8. prosince 2017

JUDr.Jiří Kareta,v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

]. V/ai'á/éopá