2 VSPH 1917/2016-A-11
MSPH 96 INS 21800/2016 2 VSPH 1917/2016-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Amnion, s.r.o., sídlem nám. 14. října 1307/2, Praha 5, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 21800/2016-A-6 ze dne 21. září 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 21800/2016-A-6 ze dne

21. září 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 96 INS 21800/2016-A-6 ze dne 21.9.2016 uložil Amnion, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že na návrh dlužníka, jenž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, bylo dne 21.9.2016 zahájeno insolvenční řízení. Vzhledem k tomu, že dle předložených seznamů nemá dlužník žádný majetek, zatímco má nezajištěné závazky v celkové výši 718.829,37 Kč, dovodil soud, že jsou splněny podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť dlužník nemá disponibilní prostředky umožňující výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku ani na úhradu odměny a hotových výdajů správce v konkursu podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (insolvenčnímu správci přitom bude třeba vyplatit alespoň minimální odměnu, jež bez daně z přidané hodnoty činí 45.000,-Kč). Z těchto důvodů rozhodl, jak uvedeno shora. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil, zaplacení zálohy mu prominul a provedl insolvenční řízení na náklady státu. V odvolání namítal, že jeho dluhy vznikly z důvodu neúspěchu v podnikání. Jeho jednatel Jiří Pánek proto jeho činnost ukončil a snažil se vzniklou situaci vyřešit, přičemž za jediné možné řešení považuje likvidaci dlužníka v insolvenčním řízení formou konkursu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli pouze tehdy, je-li tu důvodný předpoklad, že budoucí náklady řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty a že prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou. Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 2.8.2016 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z návrhu a předložených seznamů majetku a závazků plyne, že vůči 7 věřitelům má dlužník splatné závazky v celkové výši 718.829,37 Kč s příslušenstvím, jež se staly splatnými v období od 4.8.2010 do 16.2.2015, přičemž nemá žádný majetek.

Vycházeje ze shora popsaných zjištění dovodil odvolací soud, že soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil. Vzhledem k tomu, že úpadek dlužníka bude třeba řešit konkursem a že dlužník nemá žádný majetek, nepochybil ani při stanovení její výše, když přihlédl k výši nároků insolvenčního správce v konkursu, jež bude třeba v insolvenčním řízení uhradit. K argumentaci dlužníka dlužno přitom poznamenat, že jde toliko k jeho tíži, že nesplnil povinnost, již mu jako podnikateli ukládá ust. § 98 insolvenčního zákona, tj. že bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku (splatnost 6 závazků vůči různým věřitelům nastala již v průběhu roku 2010), nepodal insolvenční návrh, a nevyužil finančních prostředků, jimiž v té době disponoval, na úhradu nákladů insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 13. října 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senát

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík