2 VSPH 1911/2015-A-11
MSPH 88 INS 22170/2015 2 VSPH 1911/2015-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka POWER AGENCY, s.r.o., sídlem Smetanovo nábřeží 327/14, Praha 1, zahájené na návrh Filipa Vařila, bytem Chvalšinská 231, Český Krumlov, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 22170/2015-A-5 ze dne 7. září 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 22170/2015-A-5 ze dne 7. září 2015 s e m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením č.j. MSPH 88 INS 22170/2015-A-5 ze dne 7. 9. 2015 odmítl insolvenční návrh, jímž se Filip Vařil (dále jen navrhovatel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku POWER AGENCY, s.r.o. (dále jen dlužník), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 1. 9. 2015 doručen insolvenční návrh, jímž se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužník. Poukazuje na to, že je navrhovatel povinen uvést v insolvenčním návrhu rozhodné skutečnosti, jež osvědčují úpadek dlužníka, dovodil, že v daném případě navrhovatel těmto požadavkům nedostál, neboť z jeho tvrzení sice vyplývá mnohost věřitelů dlužníka, nikoliv však jeho platební neschopnost či předlužení. Rozvedl, že navrhovatel v návrhu označil dalšího věřitele dlužníka-Pražskou správu sociálního zabezpečení s tím, že má za dlužníkem pohledávku splatnou 20. 6. 2015, a uvedl, že sám vůči němu má dvě pohledávky s daty splatné 20. 7. 2015 a 20. 8. 2015, z takových tvrzení však nevyplývá, že dlužník neplní své závazky po dobu delší než 3 měsíce, ani že nastala jiná z domněnek platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ); navrhovatel přitom nenabídl ani žádná konkrétní tvrzení vedoucí k závěru, že je dlužník v úpadku ve formě předlužení. Z toho soud dovodil, že v řízení nelze pokračovat a dle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání. Namítal, že v insolvenčním návrhu uvedl konkrétní okolnosti a předložil důkazy, na jejichž základě lze rozhodnout o úpadku dlužníka, neboť tvrdil a doložil, že za ním má splatnou pohledávku, a označil i dalšího věřitele, jenž za ním má pohledávku po lhůtě splatnosti déle než 30 dnů. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o existenci jeho splatné pohledávky za dlužníkem), není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Věřitel, který podal insolvenční návrh, nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně všech skutečností rozhodných pro závěr, že byl osvědčen dlužníkův úpadek. Má-li přitom jít o úpadek ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, tj. pro platební neschopnost (jak se podává z návrhu), musí navrhující věřitel vedle charakteristiky vlastní splatné pohledávky proti dlužníkovi v návrhu uvést nejen konkrétní údaje, z nichž plyne závěr o pluralitě věřitelů dlužníka a o tom, že dlužník své splatné závazky nehradí po zákonem stanovenou dobu po lhůtě splatnosti, nýbrž i údaje, z nichž plyne, že dlužník po tuto dobu není k úhradě svých splatných závazků schopen.

Jak vyložil Nejvyšší soud ČR v usnesení sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26. 2. 2009 (R 91/2009), je požadavek formulovaný v ust. § 103 odst. 2 IZ srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ust. § 4 odst. 2 věty první zákona č. 328/1991 Sb., jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17. 6. 1988 uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam Nejvyšší soud ČR na dané téma uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést též konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku. Přitom zdůraznil, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Z uvedeného vyplývá, že je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formě insolvence, pak další věřitelé dlužníka musí být-stejně jako navrhovatel-v insolvenčním návrhu přesně označeni a jejich pohledávky musí být údajem o jejich důvodu vzniku, výši a splatnosti náležitě identifikovány s tím, že se současně musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).

Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že navrhovatel podal dne 1. 9. 2015 insolvenční návrh, v němž uvedl, že je zaměstnancem dlužníka ve funkci obchodního zástupce na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 2. 2015. Z návrhu plyne, že navrhovatel má za dlužníkem pohledávky z titulu nevyplacené mzdy za měsíc červen 2015 ve výši 44.728,-Kč a za měsíc červenec 2015 ve výši 44.870,-Kč, jež se staly splatnými 20. dne následujícího měsíce. Jako dalšího věřitele označil Pražskou správu sociálního zabezpečení s pohledávkou ve výši 15.120,-Kč, jež se stala splatnou dne 20. 6. 2015.

Soud prvního stupně správně dovodil, že z tvrzení navrhovatele nebylo lze dovodit platební neschopnost dlužníka, neboť tvrzené pohledávky navrhovatele byly splatné k 20. 7. 2015 a 20. 8. 2015 a pohledávka dalšího označeného věřitele k 20. 6. 2015, zatímco domněnka platební neschopnosti podle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ mohla nastat nejdříve 20. 9. 2015. Protože o majetkových poměrech dlužníka navrhovatel nic neuvedl, nebylo z jeho tvrzení možné dovodit ani úpadek dlužníka ve formě předlužení. V době rozhodování odvolacího soudu však tvrzení obsažená v insolvenčním návrhu vyvratitelné právní domněnce platební neschopnosti dlužníka ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ svědčí.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 1 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným s tím, že v dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby insolvenční návrh projednal a v rámci zjišťování skutkového stavu existenci tvrzených pohledávek ověřil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 16. května 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík