2 VSPH 1905/2016-B-14
KSPH 72 INS 14927/2016 2 VSPH 1905/2016-B-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníků Ivety Čuporiové a Mariana Čuporiho, obou bytem Kladenská 463, 267 06 Hýskov, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 14927/2016-B-9 ze dne 12. září 2016

takto:

Odvolání se o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužníků Ivety Čuporiové a Mariana Čuporiho (dále jen dlužníci) plněním splátkového kalendáře, insolvenčním správcem ustanovil Administrace insolvenční CITY TOWER, v.o.s. (bod II. výroku), uložil plátcům mzdy každého z dlužníků, aby po doručení tohoto usnesení prováděli ze mzdy dlužníků stanovené srážky (bod III. výroku), uvedl, že se k návrhu dlužníků na stanovení jiné výše měsíčních splátek nepřihlíží (bod IV. výroku), uložil dlužníkům povinnost platit ze svých příjmů stanovené splátky (bod V. výroku), uložil správci provádět ze srážek výplatu nezajištěných věřitelů po odečtení částky na zálohu na jeho odměnu a náhradu hotových výdajů a provádět kontrolu plnění oddlužení (body VI. a VII. výroku), uložil věřitelům, aby správci sdělili své bankovní údaje (bod VIII. výroku), poučil dlužníky o jejich povinnostech vyplývajících ze schváleného oddlužení (bod IX. výroku) a konstatoval, že účinky tohoto usnesení nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod X. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 1.7.2016 (č.d. A-9) rozhodl o úpadku dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením. Protože se na schůzi věřitelů svolanou na den 30.8.2016 nedostavil žádný z přihlášených věřitelů, rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníků soud. Vyšel přitom z toho, že dlužnice pobírá mzdu ve výši 24.923,-Kč a dlužník pobírá mzdu ve výši 14.880,-Kč, což umožní plné uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, a proto návrh dlužníků na oddlužení splátkovým kalendářem schválil. Bod IV. výroku, jímž rozhodl o tom, že se k návrhu dlužníků na stanovení jiné výše splátek nepřihlíží, odůvodnil tím, že dlužníci nepodali žádost včas v návrhu na povolení oddlužení, ale opožděně až podáním ze dne 16.8.2016.

Jen proti bodu IV. výroku usnesení se dlužníci odvolali a požadovali, aby jej odvolací soud změnil tak, že návrhu na stanovení jiné výše splátek vyhoví. isir.justi ce.cz

Namítali, že o nižší splátky požádali včas insolvenčním návrhem, což vyplývá z toho, že v kolonce 10 byla uvedena konkrétní výše měsíční splátky, již navrhují platit, avšak advokát, jenž insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení zpracovával, stylizační chybou zaškrtl v kolonce 14 NE . Dále argumentovali důvody, pro něž by měl soud jejich žádosti vyhovět, zejména studiem dlužnice a studiem dcery dlužníků, náklady na dopravu spojenými s cestami do zaměstnání a závažnými zdravotními okolnostmi na straně dlužníka. Poukazovali rovněž na to, že se do úpadku dostali nezaviněně v důsledku protiprávního jednání autobazaru, od něhož zakoupili osobní automobil, a v důsledku autonehody zaviněné třetí osobou. Svá tvrzení dokládali potvrzením o studiu dlužnice a dcery dlužníků, zdravotní zprávou a vyčíslením ročních výdajů na nezbytné ortopedické pomůcky pro dlužníka.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je odvolání proti napadenému rozhodnutí přípustné a zda je podaly osoby k tomu oprávněné, a dospěl k závěru, že nikoli.

Podle ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že se insolvenční soud věcně zabývá jen včasným návrhem dlužníka na stanovení jiné výše splátek, a opožděnou žádostí se zásadně nezabývá, neboť se k ní ze zákona nepřihlíží. Jinak řečeno, protože opožděná žádost nemá žádné právní účinky, nevydává se o ní ani žádné rozhodnutí. Pokud však insolvenční soud o opožděně podané žádosti přesto rozhodne, jedná se o rozhodnutí vydávané při výkonu dohlédací činnosti (ust. § 11 odst. 1 a § 91 IZ), jež nelze napadnout odvoláním.

Podle ust. § 406 odst. 4 IZ může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Z výše citovaných ustanovení plyne, že pokud insolvenční soud nevyhoví včasné žádosti dlužníka o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek (a v usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře mu uloží, aby po dobu pěti let z příjmů, které získá po schválení oddlužení, platil nezajištěným věřitelům zákonem určenou, a nikoli dlužníkem navrženou měsíční splátku), přiznává zákon dlužníkovi subjektivní legitimaci k podání odvolání proti usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V případě, že dlužník požádal o stanovení jiné výše měsíčních splátek opožděně (po podání návrhu na povolení oddlužení), k jeho žádosti se nepřihlíží, a není proto legitimován ani k podání odvolání.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že v kolonce 14 návrhu na povolení oddlužení (č.d. A-1) dlužníci zaškrtli, že nežádají stanovení jiné výše měsíčních splátek, v kolonce 10 návrhu uvedli, že jsou schopni platit splátky určené soudem v minimální výši cca 5.500-6.000,-Kč s tím, že takto uhradí za 60 měsíců trvání oddlužení 327.000,-Kč, což je více než 40 % celkové dlužné částky. Žádost o stanovení jiné výše měsíčních splátek ve smyslu § 398 odst. 4 IZ podali dlužníci až dne 16.8.2016 (č.d. B-2) po zjištění svého úpadku a povolení oddlužení, tedy opožděně. Odvolací soud nesouhlasí s výhradou dlužníků, že o jiné splátky požádali včas a pouhou stylizační chybou došlo k nesprávnému vyplnění jednotlivých kolonek formuláře návrhu na povolení oddlužení. Obsah kolonky 10 návrhu na povolení oddlužení nelze posoudit jako žádost o stanovení jiných nižších splátek již proto, že dlužníky navrhovaná výše splátky neodpovídala požadavku ust. § 398 odst. 4 IZ, podle něhož hodnota plnění, které obdrží nezajištění věřitelé, musí být stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, nadto byla navrhovaná splátka formulována zcela neurčitě a především dlužníci v kolonce 14 vyznačili, že o nižší splátky nežádají. V rozporu s tím, co tvrdili v odvolání, návrh podali osobně, a nikoliv prostřednictvím advokáta.

Z těchto důvodů shledal odvolací soud odvolání dlužníků nepřípustným dle ust. § 406 odst. 4 IZ, neboť je podaly osoby, které k tomu nebyly oprávněny, a nadto směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, a podle ust. § 218 písm. b) a c) o.s.ř. je proto odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. listopadu 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík