2 VSPH 1904/2016-A-19
MSPH 94 INS 10719/2016 2 VSPH 1904/2016-A-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužnice Lenky Petrové, trvale bytem Rumburská 571, 407 77 Šluknov, adresa pro doručování: Jílovská 1163/69, 142 00 Praha 4, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 10719/2016-A-14 ze dne 7. září 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 10719/2016-A-14 ze dne 7. září 2016 se v bodech II. a III. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením zjistil úpadek Lenky Petrové (dále jen dlužnice), zamítl její návrh na povolení oddlužení a na její majetek prohlásil konkurs (body II. a III. výroku) a insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Bc. Veroniku Weigl (bod IV. výroku) s tím, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku). V dalších bodech výroku vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby do dvou měsíců ode dne rozhodnutí přihlásili své pohledávky, a poučil je, jakým způsobem se přihlašují, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 1.12.2016, uložil dlužnici, aby odevzdala správkyni seznam svého majetku a závazků, a vyzval správkyni, aby zpracovala a předložila seznamy přihlášených pohledávek.

V odůvodnění usnesení soud mimo jiné uvedl, že se dlužnice návrhem ze dne 5.5.2016 domáhala zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. V návrhu uvedla, že má 15 peněžitých závazků vůči více věřitelům, jež jsou po splatnosti více než 30 dnů a jež není schopna plnit, neboť se dostala do dluhové spirály a hrozí jí exekuce. Dále poukázal na vyjádření COOL CREDIT, s.r.o. (dále jen Věřitel) ze dne 9.5.2016 (č.d. A-7), jež tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru půjčila dlužnici 3.500,-Kč, jež jí nebyly vráceny, a upozornila na možný nepoctivý záměr dlužnice s tím, že jí dlužnice poskytla nepravdivé informace. Z listin předložených Věřitelem soud zjistil, že ve všeobecných obchodních podmínkách je uvedeno, že dlužnice není v prodlení s placením jakéhokoliv závazku vůči třetí osobě a nejsou jí známy okolnosti, jež by mohly mít nepříznivý dopad na plnění závazku vůči Věřiteli. Z toho dovodil, že dlužnice uvedla Věřiteli nepravdivé údaje, a jednala tak nepoctivě. Nepoctivý záměr shledal rovněž v tom, že si dlužnice nabrala řadu půjček se splatností v prvních čtyřech měsících roku 2016 a muselo jí být známo, že tyto půjčky nebude schopna splatit, když nesplácela ani předchozí půjčky splatné isir.justi ce.cz v roce 2015 a dlužná částka v krátké době dosáhla výše 905.162,-Kč. Soud uzavřel na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledovala dlužnice nepoctivý záměr, spočívající ve snaze získat si rychlým půjčováním prospěch a zaplatit po delší době pouze zlomek vzniklého dluhu, proto návrh na povolení oddlužení zamítl a současně rozhodl o řešení úpadku dlužnice konkursem.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, jež dle svého obsahu směřovalo proti bodům II. a III. výroku, a požadovala, aby jí bylo umožněno řešit úpadek oddlužením s tím, že je schopna splnit podmínky oddlužení a pro věřitele bude tento způsob řešení jejího úpadku výhodnější. Namítala, že ve vztahu k Věřiteli nejednala nečestně, smlouvu o úvěru ve výši 3.500,-Kč uzavřela po internetu a všeobecné obchodní podmínky, ač měla možnost se s nimi seznámit, nečetla. Dále uvedla, že podstatná část jejích závazků vznikla v době soužití s bývalým přítelem, kdy společně podnikali a vzali si půjčky, jež byly vedeny na ni. Po rozpadu vztahu a ukončení podnikání byla nucena splácet tyto závazky, na což její příjmy nepostačovaly. Vzhledem k tomu, že na ni vyvíjely nátlak vymahačské agentury, brala si další půjčky, aby svým závazkům dostála.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) stanoví, že insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Návrh na povolení oddlužení zamítne insolvenční soud podle odst. 2 téhož ustanovení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

V posuzované věci založil soud prvního stupně závěr o nepoctivosti záměru dlužnice při podání návrhu na povolení oddlužení na tom, že dlužnice poskytla Věřiteli při uzavírání smlouvy o úvěru nepravdivé informace a v prvních měsících roku 2016 uzavřela řadu blíže neurčených smluv o zápůjčce či o úvěru.

Odvolací soud je především přesvědčen o tom, že poctivost jednání dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení je třeba posuzovat v návaznosti na jeho další úkony, které zpravidla podání návrhu předcházely. Na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ lze usuzovat např. v situaci, kdy dlužník krátce před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení uzavře smlouvu o převodu nemovitostí a kupní cenu nepoužije k poměrné úhradě všech svých (nezajištěných) závazků, ale uspokojí pouze věřitele, které lze považovat za osoby jemu blízké (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 37 INS 680/2010, 2 VSOL 135/2010 ze dne 17.5.2010). Nepoctivému záměru může nasvědčovat též jednání dlužníka, který náležitě neobjasní důvod, proč uzavřel smlouvy o půjčce, z nichž vyplynuly závazky, jež mají být předmětem oddlužení, za situace, kdy konečným příjemcem poskytnutých finančních prostředků byla třetí osoba (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 37 INS 2460/2010, 2 VSOL 184/2010 ze dne 24.6.2010). Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadek (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem, ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová, o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle ust. § 399 odst. 1 IZ se zdůrazněnou povinností (v ust. § 399 odst. 2 IZ) účasti dlužníka a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu), není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že podáním návrhu na oddlužení sledoval dlužník nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o takovém návrhu je důvod usuzovat, že se dlužník poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako jeho kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil soud i jednání dlužníka, které může být v odvolacím řízení reakcí na důvody, pro něž soud prvního stupně oddlužení neschválil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 32/2011 ze dne 28.3.2012).

Odvolací soud z insolvenčního spisu ověřil, že dlužnice uzavřela dne 14.3.2016 smlouvu o úvěru s Věřitelem, na jejímž základě si půjčila 3.500,-Kč se splatností do 30 dnů od uzavření úvěru. Na rozdíl od soudu prvního stupně je přesvědčen o tom, že ze skutečnosti, že dlužnice neuvedla, že již má řadu jiných závazků, nelze dovodit, že by podáním návrhu na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr. Částka poskytnutá Věřitelem je totiž natolik nízká, že by tím žádnou výhodu nezískala. Pokud soud prvního stupně shledal nepoctivost záměru dlužnice v tom, že uzavřela řadu smluv o zápůjčce či o úvěru v prvních měsících roku 2016 a v důsledku toho dosáhly její dluhy v krátké době výše 905.162,-Kč, je třeba mu především vytknout, že tento závěr nekonkretizoval, a nelze jej tudíž přezkoumat. Dlužno přitom poznamenat, že z insolvenčního návrhu sice plyne, že má dlužnice 15 závazků v celkové výši 905.162,-Kč, datum jejich vzniku však v návrhu neuvedla. Z příloh k insolvenčnímu návrhu odvolací soud ověřil, že převážnou část (76,8 %) závazků tvoří závazek dlužnice vůči MONETA Money Bank, a.s. (dříve GE Money bank a.s.), jenž dle údajů obsažených v přihlášce tohoto věřitele vznikl ze 14.5.2015, přičemž jím byly konsolidovány předchozí závazky dlužnice vůči témuž věřiteli ze dne 8.7.2015, 15.9.2015 a 25.9.2009. Ostatně i vznik některých dalších závazků zjevně spadá do období roku 2015. Závěr, že v důsledku smluv uzavřených v prvních měsících roku 2016 dosáhla dlužná částka v krátké době 905.162,-Kč je tudíž zjevně nesprávný. Ačkoli je zřejmé, že si dlužnice si v prvních měsících roku 2016 půjčovala finanční prostředky, jednalo se o půjčky relativně nízkých částek, a odvolací soud má za to, že ani z této skutečnosti nelze bez dalšího dovodit, že tak činila v nepoctivém záměru a ve snaze obohatit se a uhradit pouze zlomek svého dluhu. Ač lze mít výhrady k tomu, že na sebe brala nové závazky v době, kdy již nebyla schopna hradit závazky dřívější, s přihlédnutím ke shora popsaným skutečnostem to samo o sobě nepoctivost jejího záměru nedokládá.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud zjistí zákonem vymezené požadavky a návrh dlužnice na povolení oddlužení opětovně posoudí a rozhodne o něm.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 10. listopadu 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík