2 VSPH 1899/2015-A-50
KSLB 54 INS 2283/2015 2 VSPH 1899/2015-A-50

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice DEVERO, a.s., IČO: 28264746, sídlem Gorkého 658/15, Liberec, zast. advokátem Mgr. Janem Houserem, sídlem Na Baště sv. Jiří 258/7, Praha 6, zahájené na návrh RUANIS, s.r.o., IČO: 03214079, sídlem Lublaňská 673/24, Praha 2, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 2283/2015-A-34 ze dne 19. srpna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 2283/2015-A-34 ze dne 19. srpna 2015 se zru šu je a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci v bodech I. až III. výroku shora označeného usnesení zjistil úpadek DEVERO, a.s. (dále jen dlužnice), prohlásil konkurs na její majetek a insolvenční správkyni ustanovil JUDr. Mgr. Martinu Jinochovou Matyášovou (dále též jen Správkyně). Do dalších bodů výroku zejména promítl účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, např. věřitele, již tak dosud neučinili, vyzval, aby ve lhůtě 2 měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení a aby Správkyni neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka, stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů.

V odůvodnění usnesení soud v první řadě uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh RUANIS, s.r.o. (dále jen Navrhovatelka), která tvrdila, že má vůči dlužnici vykonatelnou pohledávku (dle notářského zápisu sepsaného dne 18.6.2010 JUDr. Františkem Boučkem, notářem v Teplicích, v němž dlužnice svolila k vykonatelnosti pohledávky), která vznikla dle smlouvy o úvěru ze dne 17.9.2008 a kterou nabyla od České spořitelny, a.s., s tím, že celková výše pohledávky včetně příslušenství ke dni podání insolvenčního návrhu činila 76.820.154,37 Kč (existence pohledávky nebyla mezi účastníky sporná).

Navrhovatelka uvedla jako důvod úpadku dlužnice skutečnost, že se dlužnici nepodařilo dokončit developerský projekt týkající se pozemků v katastrálním území Butovice a obci Studénka (dále jen Pozemky), resp. Pozemky, na nichž vázne zástavní právo zajišťující úhradu Pohledávky, prodat, v důsledku čehož se dostala do prodlení s placením úvěru, jenž jí byl poskytnut právě za účelem koupi Pozemků a jenž se stal splatným dne 30.6.2012.

Jako další věřitele dlužnice označila Navrhovatelka Investorsko inženýrskou, a.s. (dále jen Společnost I), jež podle Navrhovatelky tvoří s dlužnicí koncern, a vůči níž má dlužnice závazky ve výši 41.921.569,-Kč z titulu půjček, jež jí byly poskytnuty v období od 7.7.2008 do 15.10.2012, a Property legal, s.r.o. (dále jen Společnost P), vůči níž má dlužnice závazky ve výši 820.000,-Kč z titulu půjček, jež jí byly poskytnuty v období od 11.10.2010 do 15.11.2010.

Dle sdělení Společnosti I, jež je v úpadku, a jejíž insolvenční správkyní je (rovněž) Správkyně, ze dne 6.2.2015 eviduje Společnost I vůči dlužnici na základě (doložených) písemných smluv o půjčkách pohledávky v celkové výši 86.798.528,-Kč.

Dle sdělení Společnosti P, jež je v úpadku, a jejíž insolvenční správkyní je (rovněž) Správkyně, ze dne 10.2.2015 eviduje Společnost P vůči dlužnici na základě (doložených) písemných smluv o půjčkách pohledávky v celkové výši 820.000,-Kč.

Dlužnice s insolvenčním návrhem nesouhlasila jednak proto, že jeho cílem je podle pokynu Navrhovatelky zpeněžit majetek dlužnice (hluboko) pod tržní cenu, jednak proto, že nebyla osvědčena podmínka jejího úpadku spočívající v mnohosti (pluralitě) věřitelů. Pokud šlo o pohledávky Společnosti I, namítala, že 7 z nich (dle smluv o půjčkách za období od 7.7.2008 do 18.8.2009) je promlčených, a zbylých 16 (dle smluv o půjčkách za období od 29.1.2010 do 15.10.2012) má dle (doložených) písemných dodatků ke smlouvám posunutou splatnost do 30.9.2017, 31.12.2017 a 31.1.2018. Pokud šlo o pohledávky Společnosti P, namítala, že v důsledku jednostranného zápočtu ze dne 14.1.2013 zanikly, a naopak ona má vůči Společnosti P splatnou pohledávku ve výši 200.454,-Kč.

Soud prvního stupně shledal insolvenční návrh důvodným, když dospěl k závěru, že je dlužnice v úpadku, neboť má více věřitelů, a to: -Navrhovatelku s pohledávkou ve výši 76.820.154,37 Kč, která nebyla uhrazena, ač je splatná od 30.6.2012, -Společnost I s pohledávkami ve výši 6.681.129,-Kč (soud nepřihlédl k pohledávkám, u nichž dlužnice namítla promlčení), které nebyly uhrazeny, ač nejmladší z nich je splatná od 15.10.2012; obranu dlužnice, že dle písemných dodatků ke smlouvám došlo k posunutí splatnosti těchto pohledávek, shledal soud neopodstatněnou maje jednak za to, že dodatky byly účelově vytvořeny pro insolvenční řízení (Petr Kupf jako statutární orgán Společnosti I totiž nejprve před zahájením insolvenčního řízení potvrdil, že Společnost I má vůči dlužnici pohledávky po splatnosti ve výši cca 60 až 70.000.000,-Kč, a posléze po zahájení insolvenčního řízení jako statutární orgán dlužnice inkriminované dodatky předložil), jednak proto, že jsou dodatky nevěrohodné (dodatky byly totiž uzavřeny jen k těm smlouvám, u nichž nebylo lze vznést námitku promlčení), -Společnost P s pohledávkami ve výši 820.000,-Kč, které nebyly uhrazeny, ač jsou splatné od 31.12.2011; obranu dlužnice, že pohledávky zanikly jednostranným zápočtem, shledal soud neopodstatněnou maje jednak za to, že k jednostrannému

zápočtu ve skutečnosti nedošlo (člen představenstva dlužnice JUDr. Milan Doležel totiž vypověděl, že o zápočtu nic neví a tehdejší statutární orgán Společnosti P Pavel Koudelka, jenž měl oznámení o zápočtu převzít, výslovně uvedl, že oznámení nepodepsal), jednak za to, že dlužnice nedisponovala pohledávkami způsobilými k započtení (smlouva o postoupení pohledávek, kterou měla dlužnice tyto pohledávky vůči Společnosti P nabýt od Petra Kupfa je totiž dle ust. § 525 odst. 2 občanského zákoníku neplatná), -Ing. Janu Šírovou s pohledávkou ve výši 4.395,95 Kč za poskytnuté daňové poradenství, která nebyla uhrazena, ač je splatná od 30.8.2012.

Soud prvního stupně měl rovněž za to, že není možné dosáhnout uspokojení pohledávek dlužnice exekucí, když není známo, že by byla na majetek dlužnice na návrh některého věřitele nařízena exekuce . Proto rozhodl o zjištění úpadku dlužnice.

Ke způsobu řešení úpadku soud uvedl, že jej nelze řešit oddlužením, neboť dlužnice je právnickou osobou založenou za účelem podnikání, ani reorganizací, neboť dlužnice nesplňuje kvantitativní podmínky přípustnosti reorganizace obsažené v ust. § 316 odst. 4 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) a nepožádala o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu dle ust. § 316 odst. 5 téhož zákona. Proto podle ust. § 148 odst. 1 IZ spojil s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu.

Výrok o ustanovení Správkyně do funkce insolvenční správkyně dlužnice odůvodnil soud aplikací ust. § 25 odst. 4 IZ (jež určuje, že nebrání-li tomu jiné okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu insolvenčním správcem dlužníků, kteří tvoří koncern, stejnou osobu), neboť měl stejně jako Navrhovatelka za to, že Společnost I tvoří s dlužnicí koncern. K námitce podjatosti, kterou dlužnice vůči Správkyni vznesla, nepřihlédl zejména proto, že ust. § 29 IZ umožňuje majoritním věřitelům volbu jím vybraného insolvenčního správce (IZ předpokládá přípustnou míru shodného postupu insolvenčního správce a majoritního věřitele) nehledě na to, že v případě vyloučení Správkyně (jen) z některých úkonů bude dle ust. § 34 IZ ustanoven oddělený insolvenční správce.

Proti bodům I. až III. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, jimiž bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice, prohlášení konkursu na její majetek a o ustanovení Správkyně do funkce, podala dlužnice včasné odvolání.

Pokud šlo o rozhodnutí o zjištění úpadku, dlužnice v první řadě poukazovala na to, že disponuje majetkem v celkové hodnotě 171.826.748,10 Kč (z toho, jak plyne z odhadu č. 5/2012 vyhotoveného Ing. Jiřím Vyhnálkem ze dne 30.10.2012, činí (činila) cena obvyklá cena Pozemků 167.310.000,-Kč) převyšujícím celkovou hodnotu jejich závazků ve výši 125.373.602,37 Kč (z toho, jak plyne ze seznamu závazků ze dne 24.4.2015, eviduje vůči svým nezajištěným věřitelům, jimiž jsou Společnost I, REAL SPEKTRUM, a.s. a Boris Moravec nesplatné závazky ve výši 48.553.448,-Kč a vůči Navrhovatelce splatný zajištěný závazek ve výši 76.820.154,37 Kč). Odkazujíc na judikaturu Nejvyššího soudu ČR vyjádřila dlužnice přesvědčení, že v posuzovaném případě není na místě řešit její hospodářskou situaci prostřednictvím insolvenčního řízení, nýbrž prostřednictvím řízení exekučního.

Nadto namítala, že vyjma pohledávky Navrhovatelky nebylo v řízení osvědčeno, že by měla splatné pohledávky vůči Společnosti I (potud poukazovala na to, že druhý člen jejího představenstva Václav Jiříček na jednání konaném před soudem prvního stupně dne 5.6.2015 potvrdil, že dodatky, jimiž došlo k posunutí splatnosti části předmětných pohledávek, podepsal) a splatné pohledávky vůči Společnosti P (potud poukazovala (nově) na to, že pohledávky, jak plyne z výpisu z jejího účtu, dne 24.6.2011 uhradila, na to, že, jak plyne z knihy pošty předložené na jednání konaném před soudem prvního stupně dne 12.8.2015, podpis Pavla Koudelky na oznámení o jednostranném zápočtu těchto pohledávek odpovídá jeho pravému podpisu, na to, že smlouva o postoupení pohledávek, kterou měla nabýt (započtené) pohledávky vůči Společnosti P od Petra Kupfa není neplatná, a na to, že se soud nezabýval námitkou promlčení pohledávek Společnosti P, kterou uplatnila v podání ze dne 27.2.2015).

Co se týče zbývajících v době rozhodnutí o úpadku neoznačených závazků v insolvenčním návrhu, dlužnice uvedla, že tyto závazky nebyly (na základě dohod s jednotlivými věřiteli) splatné, nebo se jednalo o minoritní pohledávky, o nichž dlužnice neúčtovala a o jejichž existenci se dozvěděla až v době jejich přihlášení do insolvenčního řízení (k těmto pohledávkám přihlášených až po vydání napadeného usnesení by se však podle jejího názoru nemělo dle ust. § 141 odst. 1 IZ nemělo v odvolacím řízení přihlížet).

Pokud šlo o výrok, jímž byla do funkce Správkyně ustanovena JUDr. Mgr. Martina Jinochová Matyášová, dlužnice odkazujíc na judikaturu Nejvyššího soudu ČR setrvala na stanovisku, že Správkyně je (zjevně) podjatá (přinejmenším) vůči Navrhovatelce jako jednomu z věřitelů, a to zejména proto, že Správkyně byla ustanovena rovněž insolvenční správkyní Společnosti I, a to právě silou hlasů Navrhovatelky. Především z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že insolvenční návrh zamítne a vůči Navrhovatelce jí přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Navrhovatelka s odvoláním nesouhlasila. K tvrzení dlužnice, že v situaci, kdy její majetek (údajně) převyšuje výši jejich závazků, je (bylo) třeba postupovat cestou exekuce směřující k vydobytí jednotlivých pohledávek, nikoli cestou insolvenčního řízení, uvedla, že judikatura Nejvyššího soudu ČR akcentuje, že pohledávky věřitelů musí být možné vydobýt výkonem rozhodnutí či exekucí bez obtíží . V tomto případě je však podmínka provedení exekuce bez obtíží v zásadě vyloučena, neboť zpeněžení povede tak jako tak k prodeji celého majetku dlužnice a (při absenci jiného majetku) k likvidaci celé její majetkové podstaty . Na tom podle Navrhovatelky nic nezmění ani odhad hodnoty Pozemků předložený dlužnicí; jednak proto, že jejich skutečnou hodnotu lze zjistit jedině při jejich zpeněžení, jednak proto, že výše závazků dlužnice je i v relaci s hodnotou Pozemků podstatná a pro dlužnici již neřešitelná .

Navrhovatelka dále snášela argumenty na podporu závěru, že vůči dlužnici evidují své splatné pohledávky rovněž Společnost P a Společnost I, a že Správkyně není podjatá. Zejména z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení v bodech I. až III. výroku potvrdil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 20.11.2015, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

K rozhodnutí o zjištění úpadku dlužnice:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. c) IZ.

Podle ust. § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

V posuzovaném případě se soud prvního stupně vypořádal s obranou dlužnice-postavenou na tom, že její majetek, jenž je tvořen zejména Pozemky, jejichž tržní hodnota ke dni 30.10.2012 činila (a nadále činí) 167.310.000,-Kč, postačuje k úhradě jejích závazků, jež eviduje (evidovala) ve výši 125.373.602,37 Kč a jež byly na přezkumném jednání konaném dne 13.11.2015 zjištěny (ještě) v nižší výši, resp. že tyto závazky lze (je nutno) uspokojit (vydobýt) výkonem rozhodnutí, nikoli exekucí-zejména konstatováním, že insolvenční řízení umožňuje větší prostor při volbě zpeněžování, při inzerci a při získávání potenciálních kupujících, kdy lze očekávat, že výtěžek zpeněžení bude vyšší než poloviční, a to vše za vyšší transparentnosti při současném principu zveřejňování všech informací v insolvenčním rejstříku .

Takové právní posouzení věci je s ohledem na níže zmiňovanou judikaturu, na níž přiléhavě poukazovala dlužnice, neúplné a tudíž i nesprávné.

Judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1. 3. 2012 uveřejněným pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek totiž dovozuje, že to, že je dána (v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána) některá ze skutkových podstat popsaných v ust. § 3 odst. 2 IZ, zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy neschopnosti platit své splatné závazky, vede jen k tomu, že na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá) přechází povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že k úhradě svých splatných závazků schopen je. Dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 2 IZ, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (doložené). Dovolací soud uzavřel, že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem. Insolvenční řízení není dalším (vedle vykonávacího či exekučního řízení) řízením určeným primárně k prosazení individuálního nároku věřitele nebo věřitelů dlužníka, nýbrž (v intencích ust. § 1 písm. a) IZ slouží k řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů.

Schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se přitom posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Přitom platí, že teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 1 a 2 IZ (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 10/2009 ze dne 2.12.2010 uveřejněné pod číslem 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení téhož soudu sen. zn. 29 NSČR 46/2011 ze dne 26.6.2012).

V posuzované věci soud prvního stupně, a opakovaně to budiž zdůrazněno, neposuzoval (nehodnotil), zda z výtěžku zpeněžení Pozemků, jejichž tržní hodnota podle dlužnice činí 167.310.000,-Kč, v exekuci bude (by byla) dlužnice schopna snadno uspokojit splatné pohledávky těch věřitelů, jež má (měl) insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené, či nikoli. Měl-li (by) snad soud stejně jako Navrhovatelka za to, že-např. s ohledem na sdělení Městského úřadu ve Studénce ze dne 16.11.2015, které Navrhovatelka předložila na jednání před odvolacím soudem a ze kterého plyne, že územní rozhodnutí pro stavbu Průmyslová zóna Studénka již není platné-je tržní hodnota Pozemků výrazně nižší, měl (bude povinen) dlužnici poučit o tom, že důkazní břemeno v tomto směru tíží jí (dlužnici stíhá povinnost tvrzení a potažmo důkazní o aktuální hodnotě Pozemků, již může splnit např. předložením aktuálního znaleckého posudku), což ovšem neučinil.

S přihlédnutím k výši splatných pohledávek těch věřitelů (Navrhovatelky, Společnosti I, Společnosti P a Jany Šírové), jež měl soud prvního stupně za osvědčené a jež činí (činila) cca 84.000.000,-Kč, nelze bez dalšího uzavřít-jak činí

Navrhovatelka ve vyjádření k odvolání-že by dlužnice nebyla schopna tyto pohledávky snadno uhradit z částky dosažené zpeněžením Pozemků v hodnotě cca 167.000.000,-Kč v exekuci (výše těchto splatných pohledávek dosahuje cca 1/2 hodnoty Pozemk ). Tento závěr přitom nelze učinit ani na základě výsledků ů přezkumného jednání konaného dne 13.11.2015, na němž byly přezkoumány přihlášené pohledávky 9 věřitelů a na němž byly např. pohledávky Společnosti I a Společnosti P (zcela nebo zčásti) popřeny.

Veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání směřující proti rozhodnutí o úpadku dlužnice je důvodné a že ke zjištění skutkového stavu věci je (bude) třeba provést další dokazování, jehož rozsah přesahuje meze odvolacího řízení (jde zejména o provedení důkazů o aktuální hodnotě Pozemků a existenci či neexistenci splatných pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení). Proto podle ust. § 219a odst. 2 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ napadené usnesení o zjištění úpadku včetně zbývajících (na něm závislých) výroků zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V něm soud opětovně posoudí, zda Navrhovatelka doložila, že dlužnice má více věřitelů (v tomto směru se vypořádá např. s námitkou zániku pohledávek Společnosti P zaplacením uplatněnou v odvolání nebo námitkou promlčení pohledávek Společnosti P), peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a zda je vskutku dána některá z vyvratitelných domněnek její platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 2 IZ, a pokud ano, při respektování výše zmíněné judikatury učiní skutkové a právní závěry ohledně toho, zda dlužnice tuto domněnku (tyto domněnky) vyvrátila, či nikoli.

Úkolem soudu prvního stupně rovněž bude vypořádat se s námitkou nesprávného obsazení soudu, již žalobkyně uplatnila v žalobě pro zmatečnost ze dne 22.10.2015. Ke zmatečnostní vadě spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen, jež spočívá (může spočívat) právě v tom, že (jak zde tvrdí dlužnice) byla věc nesprávně projednána a rozhodnuta v jiném soudním oddělení, než do kterého náležela podle rozvrhu práce daného soudu pro příslušný kalendářní rok (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1316/2008 ze dne 26.1.2010 uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, roč. 2012 pod č. 16, nebo usnesení téhož soudu sen. zn. 29 NSČR 26/2012 ze dne 18.4.2012 uveřejněné pod č.85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je totiž odvolací soud dle ust. § 212a odst. 5 věty první OSŘ povinen vždy přihlédnout a napadené rozhodnutí dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) téhož zákona zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Na tom nic nemění (ani) skutečnost, že předmětná žaloba pro zmatečnost byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 54 ICm 4042/2015-10 ze dne 3.11.2015, jež nabylo právní moci dne 25.11.2015, zamítnuta pro předčasnost , neboť směřovala proti dosud nepravomocnému rozhodnutí (k překážce věci rozhodnuté v případě žaloby pro zmatečnost srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2091/2005 ze dne 5.12.2006 uveřejněné pod č. 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Konečně, k té části odvolací argumentace, jíž dlužnice brojila proti ustanovení Správkyně do funkce považoval odvolací soud-aniž by jakkoli předjímal další (případný) postup insolvenčního soudu-za potřebné uvést, že judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 110/2014, 29 NSČR 80/2015 ze dne 31.8.2015 (rovněž) dovozuje, že skutečnost, že stejní věřitelé (majoritní věřitel) opakovaně (v různých insolvenčních řízeních) postupem podle ust. § 29 IZ ustanovují "novým" insolvenčním správcem stejnou osobu, není důvodem, který by mohl vést k pochybnostem o nepodjatosti tohoto insolvenčního správce.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 20. listopadu 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková