2 VSPH 1891/2014-P31-21
KSPH 42 INS 23384/2012 2 VSPH 1891/2014-P31-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Ing. Markéty anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Spravedlnosti 1185, Nové Strašecí, o odvolání Mgr. Milady anonymizovano , anonymizovano , bytem 1. máje 710, Nové Strašecí, zast. advokátem JUDr. Michalem Račokem, sídlem Štěpánská 49/633, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 23384/2012-P31-14 ze dne 13. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 23384/2012-P31-14 ze dne 13. června 2014 se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky Mgr. Milady anonymizovano ve výši 494.445,72 Kč neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v insolvenčním řízení vedeném na majetek Ing. Markéty anonymizovano (dále jen dlužnice) poté, co bylo jeho předchozí usnesení ze dne 5.12.2013, jímž odmítl přihlášku pohledávky věřitelky č. 26 Mgr. Milady anonymizovano (dále jen Věřitelka), usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10.4.2014 zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, ve výroku označeným usnesením opětovně rozhodl o tom, že se přihláška pohledávky Věřitelky odmítá a že se k této přihlášce dále nepřihlíží, a současně deklaroval, že dnem právní moci usnesení účast Věřitelky v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud v první řadě konstatoval, že Věřitelka včas přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku za dlužnicí ve výši 494.445,72 Kč (dále jen Pohledávka), kterou insolvenční správce JUDr. Daniel Kaplan, LL.M. (dále jen Správce) při přezkumném jednání konaném dne 14.6.2013 popřel co do pravosti z toho důvodu, že neexistuje. Soud prvního stupně odkazuje na ust. § 198 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zdůraznil, že Věřitelka-ač byla o popření Pohledávky vyrozuměna na přezkumném jednání, jehož se zúčastnila prostřednictvím svého zástupce-v zákonem stanovené lhůtě nepodala žalobu na určení její pravosti. Proto podle ust. § 185 IZ přihlášku Pohledávky odmítl a účast Věřitelky v insolvenčním řízení ukončil.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala Věřitelka včasné odvolání, v němž-poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3582/2010 ze dne 20.1.2011 uveřejněné pod č. 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 97/2011)-namítala, že na přezkumném jednání poté, co byla její Pohledávka popřena, nebyla řádně poučena o tom, jak má dále postupovat, a v rozporu s usnesením soudu vydaným při témže jednání jí nebylo doručeno ani vyrozumění o popření Pohledávky, o čemž svědčí podání, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 19.3.2014, v němž Správce sdělil soudu, že Věřitelka byla o svých právech poučena podle ust. § 192 až § 202 IZ již při přezkumném jednání. Z toho Věřitelka dovozovala, že jí lhůta k podání žaloby na určení pravosti popřené Pohledávky dosud nezačala běžet a proto požadovala, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se přihláška Pohledávky neodmítá a účast Věřitelky v insolvenčním řízení nekončí.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Ust. § 197 IZ ve znění účinném ke dni konání přezkumného jednání v této věci určovalo, že výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis (odstavec 1). Věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční soud písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek (odstavec 2).

Podle ust. § 13 vyhlášky č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení IZ ve znění do 31.12.2013 (dále jen Vyhláška) platí, že písemné vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky obsahuje označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno, údaje umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky, informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, stanovisko dlužníka, datum a podpis insolvenčního správce. U pohledávky popřené co do výše se ve vyrozumění uvede, v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena, u pohledávky popřené co do pořadí se ve vyrozumění uvede, v jakém pořadí má být pohledávka podle insolvenčního správce uspokojena (odstavec 1).

Vyrozumění dále obsahuje poučení, že pokud nepodá věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření insolvenčním správcem. Ve vyrozumění se uvede i poučení, že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném jednání a dále skutečností, o kterých se věřitel dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyrozumění dále obsahuje poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění (odstavec 2).

Podle ust. § 198 odst. 1 IZ mohou věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle ust. § 197 odst. 2 téhož zákona. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka zjištěná co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle ust. § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

V posuzované věci je napadené rozhodnutí postaveno na tom, že Věřitelka, jejíž nevykonatelná Pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, nepodala v zákonné lhůtě žalobu o určení pravosti Pohledávky. Oproti tomu je podstatou odvolací argumentace tvrzení, že Věřitelce neuplynula lhůta k podání incidenční žaloby, jelikož nebyla řádně poučena o účincích popření Pohledávky jak ze strany insolvenčního soudu, tak ze strany Správce.

K poučovací povinnosti soudu, jež se má dostat věřitelům, kteří se zúčastnili přezkumného jednání, na němž byla jejich pohledávka popřena, se Nejvyšší soud ČR, jak Věřitelka přiléhavě uvedla v odvolání, vyjádřil v R 97/2011, v němž konstatoval (citace z odůvodnění):

Jakkoli IZ výslovně neupravuje (v rozhodné době neupravoval-poznámka odvolacího soudu) poučovací povinnost insolvenčního soudu ve vztahu k věřitelům, kteří se zúčastnili přezkumného jednání, při němž byla jejich nevykonatelná pohledávka popřena insolvenčním správcem, o tom, že mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání, lze takovou povinnost insolvenčního soudu v obecné poloze dovodit ze zásad insolvenčního řízení, jak jsou vyloženy především v ust. § 5 IZ, konkrétně ze zásady formulované pod písmenem b) tohoto ustanovení, podle níž věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti. IZ nelze ve světle této zásady interpretovat způsobem, jenž by vedl k závěru, že věřitel, který se o chod insolvenčního řízení nezajímá a k přezkumnému jednání se nedostaví, na tom z hlediska míry informací, jež mu mají poskytnout příslušné procesní subjekty, bude lépe, než věřitel, který se insolvenčního řízení aktivně účastní a k přezkumném jednání se dostaví. Ve spojení s obsahem podpůrně (přiměřeně ve smyslu ust. § 7 odst. 1 IZ) aplikovatelného ust. § 5 OSŘ (není totiž pochyb o tom, že jde o poučení o procesních právech /a povinnostech/ účastníků) je tudíž namístě závěr, že poučení, jak má v insolvenčním řízení dále postupovat přihlášený věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, se takovému věřiteli v případě, že je při přezkumném jednání přítomen, má dostat již při tomto jednání (zpravidla v jeho závěru a lhostejno, zda od insolvenčního soudu nebo prostřednictvím přítomného insolvenčního správce).

Nestane-li se tak, pak písemné vyrozumění ve smyslu ust. § 197 odst. 2 IZ, splňující náležitosti vymezené v podrobnostech Vyhláškou, musí insolvenční správce zaslat nejen těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, nýbrž i těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kterým se-ač byli přítomni-náležitého poučení při přezkumném jednání nedostalo .

Z insolvenčního spisu plyne, že se Věřitelka prostřednictvím svého zástupce zúčastnila přezkumného jednání konaného dne 14.6.2013 (č.d. B-22 a B-23), na němž Správce popřel pravost její Pohledávky. Z protokolu o přezkumném jednání odvolací soud zjistil, že přítomným věřitelům sice bylo na začátku jednání poskytnuto obecné poučení s odkazem na ust. § 192-§ 202 IZ, nicméně současně bylo soudem konstatováno, že účastníci řízení byli o svém popěrném právu poučeni v rámci rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž byl zjištěn úpadek dlužnice a současně bylo Správci uloženo, aby vyhotovil vyrozumění o popření pohledávek, aby je do tří dnů od konání přezkumného jednání zaslal věřitelům, jejichž pohledávka byla popřena, a aby po obdržení dodejek tyto bezodkladně spolu s předmětným vyrozuměním předložil insolvenčnímu soudu.

Za těchto okolností zde existují pochybnosti o tom, zda Věřitelce bylo na přezkumném jednání vskutku poskytnuto odpovídající poučení, jak dále postupovat v situaci, kdy byla její Pohledávka popřena. Ze sdělení Správce (č.d. B-35) pak plyne, že Věřitelce nebylo zasláno ani vyrozumění ve smyslu ust. § 197 odst. 2 IZ s odůvodněním, že se tak postupuje jen v případě věřitelů, kteří se přezkumného jednání neúčastnili a nebyli tedy náležitě poučeni. Odvolací soud má tudíž za to, že Věřitelka nebyla při přezkumném jednání řádně poučena o tom, jak si počínat poté, co byla její Pohledávka popřena, v míře, v jaké se dostává (má dostávat) tohoto poučení ve vyrozumění adresovaného věřitelům popřených nevykonatelných pohledávek, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili.

Za popsaného stavu věci tedy není možné dospět k jinému závěru, než že ohledně Pohledávky Věřitelce dosud nezačala běžet lhůta k podání incidenční žaloby vůči Správci. Popsané procesní nedostatky lze dle závěrů formulovaných v R 97/2011 zhojit tak, že Správce Věřitelce zašle písemné vyrozumění ve smyslu ust. § 197 odst. 2 IZ splňující náležitosti vymezené Vyhláškou.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že důvod k postupu dle ust. § 185 IZ nebyl dán, napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ změnil a rozhodl o tom, že se přihláška Pohledávky Věřitelky neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 3. listopadu 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková