2 VSPH 1890/2014-P33-9
KSPH 42 INS 23384/2012 2 VSPH 1890/2014-P33-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Ing. Markéty anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Spravedlnosti 1185, Nové Strašecí, o odvolání Mgr. Pavly anonymizovano , nar. 4.10.1984, bytem U Zastávky 341, Rynholec, zast. advokátem JUDr. Michalem Račokem, sídlem Štěpánská 49/633, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 23384/2012-P33-2 ze dne 13. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 23384/2012-P33-2 ze dne 13. června 2014 se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky Mgr. Pavly anonymizovano v rozsahu 3.426.000,-Kč neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v insolvenčním řízení vedeném na majetek Ing. Markéty anonymizovano (dále jen dlužnice) ve výroku označeným usnesením rozhodl o tom, že se přihláška pohledávky věřitelky č. 27 Mgr. Pavly anonymizovano (dále jen Věřitelka) co do částky 3.426.000,-Kč odmítá a že se k této přihlášce v tomto rozsahu dále nepřihlíží, a současně deklaroval, že dnem právní moci usnesení účast Věřitelky v rozsahu její nezjištěné dílčí pohledávky č. 1 odpovídajícímu částce 3.426.000,-Kč v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud v první řadě konstatoval, že Věřitelka včas přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku za dlužnicí v celkové výši 7.161.720,92 Kč, jejíž část ve výši 3.426.000,-Kč (dále jen část Pohledávky) insolvenční správce JUDr. Daniel Kaplan, LL.M. (dále jen Správce) při přezkumném jednání konaném dne 14.6.2013 popřel. Soud prvního stupně odkazuje na ust. § 198 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zdůraznil, že Věřitelka-ač byla o popření části Pohledávky vyrozuměna na přezkumném jednání, jehož se zúčastnila prostřednictvím svého zástupce-v zákonem stanovené lhůtě nepodala žalobu na určení její pravosti. Proto podle ust. § 185 IZ přihlášku části Pohledávky odmítl a účast Věřitelky v insolvenčním řízení v rozsahu nezjištěné dílčí části Pohledávky ukončil.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala Věřitelka včasné odvolání, v němž-poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3582/2010 ze dne 20.1.2011 uveřejněné pod č. 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 97/2011)-namítala, že na přezkumném jednání poté, co byla část její Pohledávky popřena, nebyla řádně poučena o tom, jak má dále postupovat, a v rozporu s usnesením soudu vydaným při témže jednání jí nebylo doručeno ani vyrozumění o popření části Pohledávky, o čemž svědčí podání, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 19.3.2014, v němž Správce sdělil soudu, že Věřitelka byla o svých právech poučena podle ust. § 192 až § 202 IZ již při přezkumném jednání. Z toho Věřitelka dovozovala, že jí lhůta k podání žaloby na určení pravosti popřené části Pohledávky dosud nezačala běžet a proto požadovala, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se přihláška části Pohledávky neodmítá a účast Věřitelky v insolvenčním řízení v rozsahu nezjištěné dílčí části Pohledávky nekončí.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Ust. § 197 IZ ve znění účinném ke dni konání přezkumného jednání v této věci určovalo, že výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis (odstavec 1). Věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční soud písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek (odstavec 2).

Podle ust. § 13 vyhlášky č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení IZ ve znění do 31.12.2013 (dále jen Vyhláška) platí, že písemné vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky obsahuje označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno, údaje umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky, informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, stanovisko dlužníka, datum a podpis insolvenčního správce. U pohledávky popřené co do výše se ve vyrozumění uvede, v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena, u pohledávky popřené co do pořadí se ve vyrozumění uvede, v jakém pořadí má být pohledávka podle insolvenčního správce uspokojena (odstavec 1).

Vyrozumění dále obsahuje poučení, že pokud nepodá věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření insolvenčním správcem. Ve vyrozumění se uvede i poučení, že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném jednání a dále skutečností, o kterých se věřitel dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyrozumění dále obsahuje poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění (odstavec 2).

Podle ust. § 198 odst. 1 IZ mohou věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle ust. § 197 odst. 2 téhož zákona. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka zjištěná co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle ust. § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

V posuzované věci je napadené rozhodnutí postaveno na tom, že Věřitelka, jejíž část nevykonatelné Pohledávky byla popřena při přezkumném jednání, nepodala v zákonné lhůtě žalobu o určení pravosti části Pohledávky. Oproti tomu je podstatou odvolací argumentace tvrzení, že Věřitelce neuplynula lhůta k podání incidenční žaloby, jelikož nebyla řádně poučena o účincích popření části Pohledávky jak ze strany insolvenčního soudu, tak ze strany Správce.

K poučovací povinnosti soudu, jež se má dostat věřitelům, kteří se zúčastnili přezkumného jednání, na němž byla jejich pohledávka popřena, se Nejvyšší soud ČR, jak Věřitelka přiléhavě uvedla v odvolání, vyjádřil v R 97/2011, v němž konstatoval (citace z odůvodnění):

Jakkoli IZ výslovně neupravuje (v rozhodné době neupravoval-poznámka odvolacího soudu) poučovací povinnost insolvenčního soudu ve vztahu k věřitelům, kteří se zúčastnili přezkumného jednání, při němž byla jejich nevykonatelná pohledávka popřena insolvenčním správcem, o tom, že mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání, lze takovou povinnost insolvenčního soudu v obecné poloze dovodit ze zásad insolvenčního řízení, jak jsou vyloženy především v ust. § 5 IZ, konkrétně ze zásady formulované pod písmenem b) tohoto ustanovení, podle níž věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti. IZ nelze ve světle této zásady interpretovat způsobem, jenž by vedl k závěru, že věřitel, který se o chod insolvenčního řízení nezajímá a k přezkumnému jednání se nedostaví, na tom z hlediska míry informací, jež mu mají poskytnout příslušné procesní subjekty, bude lépe, než věřitel, který se insolvenčního řízení aktivně účastní a k přezkumném jednání se dostaví. Ve spojení s obsahem podpůrně (přiměřeně ve smyslu ust. § 7 odst. 1 IZ) aplikovatelného ust. § 5 OSŘ (není totiž pochyb o tom, že jde o poučení o procesních právech /a povinnostech/ účastníků) je tudíž namístě závěr, že poučení, jak má v insolvenčním řízení dále postupovat přihlášený věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, se takovému věřiteli v případě, že je při přezkumném jednání přítomen, má dostat již při tomto jednání (zpravidla v jeho závěru a lhostejno, zda od insolvenčního soudu nebo prostřednictvím přítomného insolvenčního správce).

Nestane-li se tak, pak písemné vyrozumění ve smyslu ust. § 197 odst. 2 IZ, splňující náležitosti vymezené v podrobnostech Vyhláškou, musí insolvenční správce zaslat nejen těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, nýbrž i těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kterým se-ač byli přítomni-náležitého poučení při přezkumném jednání nedostalo .

Z insolvenčního spisu plyne, že se Věřitelka prostřednictvím svého zástupce zúčastnila přezkumného jednání konaného dne 14.6.2013 (č.d. B-22 a B-23), na němž Správce popřel pravost části její Pohledávky. Z protokolu o přezkumném jednání odvolací soud zjistil, že přítomným věřitelům sice bylo na začátku jednání poskytnuto obecné poučení s odkazem na ust. § 192-§ 202 IZ, nicméně současně bylo soudem konstatováno, že účastníci řízení byli o svém popěrném právu poučeni v rámci rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž byl zjištěn úpadek dlužnice a současně bylo Správci uloženo, aby vyhotovil vyrozumění o popření pohledávek, aby je do tří dnů od konání přezkumného jednání zaslal věřitelům, jejichž pohledávka byla popřena, a aby po obdržení dodejek tyto bezodkladně spolu s předmětným vyrozuměním předložil insolvenčnímu soudu.

Za těchto okolností zde existují pochybnosti o tom, zda Věřitelce bylo na přezkumném jednání vskutku poskytnuto odpovídající poučení, jak dále postupovat v situaci, kdy byla část její Pohledávky popřena. Ze sdělení Správce (č.d. B-35) pak plyne, že Věřitelce nebylo zasláno ani vyrozumění ve smyslu ust. § 197 odst. 2 IZ s odůvodněním, že se tak postupuje jen v případě věřitelů, kteří se přezkumného jednání neúčastnili a nebyli tedy náležitě poučeni. Odvolací soud má tudíž za to, že Věřitelka nebyla při přezkumném jednání řádně poučena o tom, jak si počínat poté, co byla část její Pohledávky popřena, v míře, v jaké se dostává (má dostávat) tohoto poučení ve vyrozumění adresovaného věřitelům popřených nevykonatelných pohledávek, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili.

Za popsaného stavu věci tedy není možné dospět k jinému závěru, než že ohledně části Pohledávky Věřitelce dosud nezačala běžet lhůta k podání incidenční žaloby vůči Správci. Popsané procesní nedostatky lze dle závěrů formulovaných v R 97/2011 zhojit tak, že Správce Věřitelce zašle písemné vyrozumění ve smyslu ust. § 197 odst. 2 IZ splňující náležitosti vymezené Vyhláškou.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že důvod k postupu dle ust. § 185 IZ nebyl dán, napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ změnil a rozhodl o tom, že se přihláška části Pohledávky Věřitelky neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 3. listopadu 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková