2 VSPH 1881/2014-P13-8
KSUL 46 INS 27990/2013 2 VSPH 1881/2014-P13-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Ivany Mlejnkové ve věci dlužníků a) Hynka anonymizovano , anonymizovano , a b) Aleny anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Polní 714/2, Rumburk, o odvolání AB 4 B.V., sídlem Strawinskylaan 933, 1077XX Amsterdam, Nizozemské království, zast. advokátem Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, sídlem Blatného 36, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 27990/2013-P13-2 ze dne 1. srpna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 27990/2013-P13-2 ze dne 1. srpna 2014 se m ě n í tak, že se přihláška č. P13 věřitelky AB 4 B.V. neodmítá a její účast v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným usnesením v bodě I. výroku odmítl přihlášku pohledávky AB 4 B.V. (dále jen věřitelka) č. P13 do insolvenčního řízení vedeného ve věci manželů Hynka a Aleny anonymizovano (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci) a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že účast věřitelky v insolvenčním řízení právní mocí tohoto usnesení končí.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 10.3.2014 (č.d. A-26) zjistil úpadek dlužníků a současně povolil jeho řešení oddlužením; zároveň vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 1 měsíce ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku, a poučil je o tom, že se k opožděně podaným přihláškám nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Konstatoval přitom, že věřitelka podala přihlášku své pohledávky č. P13 dne 8.4.2014 k Okresnímu soudu v Plzni, jenž ji postoupil insolvenčnímu soudu až dne 16.4.2014. Cituje ust. § 173 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) dospěl k závěru, že přihláška pohledávky č. P13 byla podána opožděně, neboť lhůta k řádnému přihlášení pohledávek stanovená rozhodnutím o úpadku uplynula dne 9.4.2014. Uzavřel proto, že se k opožděně přihlášené pohledávce věřitelky nepřihlíží, dle ust. § 185 IZ ji odmítl a současně uvědomil věřitelku o tom, že její účast v insolvenčním řízení právní mocí tohoto usnesení končí.

Proti tomuto usnesení se věřitelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud v bodě I. výroku změnil tak, že se přihláška její pohledávky neodmítá, a v bodě II. výroku je zrušil. Namítala, že je zahraniční osobou se sídlem v členském státu Evropské unie, a tudíž se na ni vztahuje ust. § 430 IZ ve spojení s ust. článků 39 a 40 Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. 5. 2000, o insolvenčním řízení (dále jen Nařízení). S odkazem na insolvenční návrh dlužníka, v němž byla její pohledávka uvedena v seznamu závazků, dovodila, že ji lze považovat za známého věřitele, a proto měla být informována o zahájení insolvenčního řízení. Zdůraznila, že až v návaznosti na toto oznámení počíná zahraničnímu věřiteli běžet lhůta k podání přihlášky pohledávky, a vyjádřila názor, že jí lhůta doposud nezačala běžet, a tudíž nemohla být ani zmeškána a nemohly nastat účinky předpokládané v ust. § 185 IZ.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Prominutí zmeškání lhůty není podle ust. § 83 téhož zákona v insolvenčním řízení přípustné.

V rozhodnutí o úpadku vyzve insolvenční soud dle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců, s poučením o následcích jejího zmeškání podle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek podle ust. § 136 odst. 3 IZ 30 dnů.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle ust. § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Rozhodnutí o úpadku (obdobně jako vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení) doručuje soud pouze postupem dle ust. § 71 odst. 1 IZ (zveřejněním v insolvenčním rejstříku), zvlášť se dle ust. § 138 téhož zákona doručuje pouze dlužníkovi, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily k řízení (dle úvahy soudu i věřitelům, kteří již své pohledávky přihlásili, a jsou tedy již účastníky řízení), a vyrozumění o něm insolvenční soud adresuje jen orgánům a institucím uvedeným v ust. § 139 IZ.

Hlava II. společných ustanovení IZ však zakotvuje speciální úpravu vztahu ke státům Evropské unie s výjimkou Dánska, jež vychází z přímo aplikovatelného Nařízení a konkrétně řeší některé dílčí otázky, jež s použitím Nařízení souvisejí. V tomto rámci ust. § 430 IZ stanoví, že známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění (odst. 2). Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (odst. 3).

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11 ze dne 4.9.2008 uveřejněné pod č. 25/2009 nebo sp. zn. MSPH 60 INS 3731/2008, 29 NSČR 21/2009-P ze dne 27.7.2011 uveřejněné pod č. 150/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jež klade důraz na to, že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, musejí být insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí a musí jim být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek. Podle ust. § 74 odst. 2 IZ jim pak začíná běžet lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim výzva byla zvlášť doručena.

Z insolvenčního rejstříku odvolací soud v dané věci zjistil, že jak dlužnice, tak dlužník ve svých insolvenčních návrzích spojených s návrhy na povolení oddlužení, jež podali na předepsaném formuláři, i v připojených seznamech závazků uvedli mezi svými závazky i závazky vůči věřitelce, již označili jako PPF B2 B.V. nebo AB 4 B.V. , v obou případech se sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX Amsterdam, Nizozemsko. Je proto zřejmé, že věřitelka byla již od počátku řízení známým věřitelem dlužníků, a protože podle udané adresy byla zjevně právnickou osobou se sídlem v Nizozemsku, jde o známého věřitele sídlícího v členském státě Evropské unie, na něhož se vztahuje výše zmíněná úprava ust. § 430 IZ.

Z obsahu spisu ovšem plyne, že soud prvého stupně rozhodnutí o úpadku (č.d. A-26), jímž stanovil věřitelům třicetidenní lhůtu k podání přihlášek, věřitelce zvlášť nedoručil a nedoručil jí ani předepsanou zvláštní výzvu k podávání přihlášek dle ust. § 430 odst. 3 IZ, ačkoli tak učinit měl, neboť mu v té době byla známa coby věřitelka se sídlem v Nizozemsku, tedy ve členském státě Evropské unie. Vzhledem k tomu, že známému věřiteli uvedenému v ust. § 430 odst. 1 IZ (jak správně argumentuje věřitelka v odvolání) počíná běžet lhůta k podání přihlášky až ode dne, kdy je mu výzva k podávání přihlášek doručena zvlášť, věřitelce dosud lhůta k podání přihlášky běžet nepočala, a proto její přihláška doručená insolvenčnímu soudu dne

16.4.2014 není (nemůže být) opožděná. Nenastal tedy ohledně ní dle ust. § 173 odst. 1 IZ ten následek, že se k ní v insolvenčním řízení nepřihlíží, a proto nebyly dány důvody k jejímu odmítnutí dle ust. § 185 téhož zákona.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s ust. § 167 odst. 2 téhož zákona změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 27. srpna 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná