2 VSPH 1876/2016-A-15
KSPH 61 INS 13539/2016 2 VSPH 1876/2016-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Olgy anonymizovano , anonymizovano , bytem K Lesíku 602, Hýskov, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 61 INS 13539/2016-A-9 ze dne 18. července 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 61 INS 13539/2016- A-9 ze dne 18. července 2016 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Olze anonymizovano (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 6.6.2016 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 10 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 8.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení vyšel soud zejména z toho, že usnesením ze dne 9.6.2016 (č.d. A-7) vyzval dlužnici, aby doplnila insolvenční návrh tak, že doloží výpis z rejstříku trestů a potvrzení o výši příjmů za předchozí 3 roky, a usnesením z téhož dne (č.d. A-6) jí vyzval, aby doplnila návrh na povolení oddlužení tak, že předloží darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu (opatřenou úředně ověřeným podpisem dárce nebo poskytovatele důchodu) tak, aby výše měsíčního daru nebo měsíčního důchodu byla ještě navýšena nejméně o 1.700,-Kč měsíčně. Protože dlužnice návrh nedoplnila, dospěl soud k závěru, že její úpadek nebude možné řešit jiným způsobem než konkursem. Proto jí uložil povinnost zaplatit zálohu ve shora uvedené výši, jež bude-s ohledem na majetkové poměry dlužnice-postačovat k pokrytí nákladů insolvenčního řízení, které tvoří mimo jiné vždy i odměna insolvenčního správce, jež v případě konkursu činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala dlužnice včasné blanketní odvolání, jež ani na základě výzvy insolvenčního soudu k odstranění vad odvolání (č.d. A-11) neodůvodnila. Z ust. § 212a odst. 2 občanského soudního řádu isir.justi ce.cz

(dále jen OSŘ) však plyne, že neuvedení odvolacího důvodu u odvolání směřujícího proti usnesení (jen) procesní povahy (jak tomu bylo v tomto případě) nebrání pokračování v odvolacím řízení.

Vrchní soud v Praze proto dle ust. § 212 a 212a OSŘ přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužnice podala dne 6.6.2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, z něhož plyne, že má vůči 3 věřitelům (nezajištěné) závazky v celkové výši 93.908,-Kč, že nemá žádný příjem, a že vlastní movitý majetek (běžné vybavení domácnosti v hodnotě cca 3.900,-Kč) a nemovitost zapsanou na listu vlastnictví č. 169 v katastrálním území Hýskov, jež je (jak plyne z připojeného výpisu z katastru nemovitostí) zajištěna zástavním právem exekutorským a zástavním právem smluvním. K prokázání splnění podmínky minimálního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v zákonem stanoveném 30 % rozsahu připojila dlužnice k návrhu na povolení oddlužení darovací smlouvu ze dne 18.5.2016 s ověřenými podpisy dárkyně a obdarované (dále jen Darovací smlouva), v níž se jí Vlastimila Zenklová pro případ schválení oddlužení splátkovým kalendářem zavázala poskytovat pravidelné měsíční plnění ve výši 2.500,-Kč.

V posuzované věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že úpadek dlužnice bude nutno řešit konkursem a nikoli jí navrhovaným oddlužením, na základě toho, že dlužnice nereagovala na jeho výzvu (y), neboť své příjmy dle Darovací smlouvy nenavýšila, a nepředložila ani potvrzení o výši příjmů ze předchozí 3 roky a výpis z rejstříku trestů.

K prvnímu z požadavků je třeba uvést, že předpokladem úspěšnosti návrhu na povolení oddlužení je vždy i odůvodněný předpoklad, že dlužník bude schopen v rámci oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře) nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v rozsahu alespoň 30 %. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh plyne, že pro případ uvažovaného oddlužení formou splátkového kalendáře je v dané věci třeba vycházet (toliko) z příjmů dlužnice z Darovací smlouvy, jež činí 2.500,-Kč měsíčně, tj. 150.000,-Kč za 5 let trvání splátkového kalendáře. Po uspokojení přednostních pohledávek z titulu odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč (900,-Kč měsíčně + 21 % daň z přidané hodnoty), by tak pro úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 93.908,-Kč zůstala částka 84.660,-Kč, což představuje uspokojení v rozsahu cca 90 %. Za těchto okolností blíže nezdůvodněný požadavek soudu prvního stupně na navýšení příjmů neobstojí.

K druhému z požadavků je třeba uvést (odhlédneme-li od toho, že soud vyzval dlužnici k doložení potvrzení o výši příjmů za období 2011 až 2013 , ačkoli povinnost předložit listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka se vztahuje toliko k příjmům za poslední 3 roky před podáním návrhu na povolení oddlužení, k čemuž v daném případě došlo až dne 6.6.2016), že je (byl) neopodstatněný již proto, že dlužnice v kolonce 12 formuláře návrhu na povolení oddlužení uvedla, že jako žena v domácnosti žádný příjem (ze zaměstnání) za poslední 3 roky nemá (což doložit nelze).

Ke třetímu z požadavků je třeba uvést, že výpis z rejstříku trestů dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu, ne starší než 3 měsíce, nebo obdobný doklad členského státu, v němž dlužník v posledních 3 letech pobýval nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců, náleží dle ust. § 24 písm. e) vyhlášky š. 311/2007 Sb. mezi povinné přílohy návrhu na povolení oddlužení, a že dle ust. § 393 odst. 3 IZ je návrh na povolení oddlužení, k němuž nejsou ani na základě výzvy soudu připojeny zákonem požadované přílohy, třeba odmítnout.

Nicméně to platí jen tehdy, pokud insolvenční soud dlužníka (řádně) vyzve, aby nedostatky návrhu na povolení oddlužení opravil nebo doplnil v určené lhůtě (která ovšem nesmí být delší než 7 dnů), se současným poučením o tom, jak opravu nebo doplnění provést a s poučením o následku spočívajícím v odmítnutí návrhu, pokud nebudou v určené lhůtě odstraněny nedostatky návrhu bránící pokračovat v řízení nebo předloženy jeho řádné přílohy. Bez řádného poučení o tom, jak opravu či doplnění provést, není výzva účinná, a v případě, že dlužník na základě této neúplné výzvy opravu či doplnění řádně neprovede, nejsou dány podmínky pro odmítnutí návrhu. Stejně tomu je i v případě, že soud dlužníka ve výzvě nepoučil o procesním následku nesplnění výzvy spočívajícím v odmítnutí návrhu.

A o takovou situaci jde i v případě usnesení ze dne 9.6.2016 (č.d. A-7), jímž soud prvního stupně dlužnici vyzval k doplnění insolvenčního návrhu (nikoli návrhu na povolení oddlužení) mimo jiné o výpis z rejstříku trestů, a jehož odůvodnění (v němž soud mimo jiné odkazuje na ust. § 128 odst. 2 IZ upravující postup vedoucí k odmítnutí insolvenčního návrhu) a jehož poučení vzbuzuje pochybnosti o tom, jaký bude procesní následek spojený s nepředložením výpisu z rejstříku trestů dlužnice, totiž zda jím bude odmítnutí insolvenčního návrhu (v tom případě by nebylo důvodu uvažovat o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení) nebo odmítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podmínky pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužnice tudíž (zatím) dány nejsou (nebyly).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude třeba dlužnici dle ust. § 393 odst. 2 IZ opětovně vyzvat k tomu, aby návrh na povolení oddlužení v určené lhůtě doplnila o výpis z rejstříku trestů dlužnice ne starší než 3 měsíce, případně obdobný doklad členského státu, v němž dlužnice v posledních 3 letech pobývala nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců, a současně ji (řádně) poučit o následku spočívajícím v odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, nebude-li v určené lhůtě výpis z rejstříku trestů dlužnice předložen. Pokud tak dlužnice ve stanovené lhůtě učiní a nevyjdou-li najevo jiné okolnosti bránící povolení oddlužení, soud povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužnici neuloží.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 31. října 2016

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková