2 VSPH 1872/2013-A-13
MSPH 89 INS 23010/2013 2 VSPH 1872/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků a) Vladimíra Musila a b) Veroniky Musilové, obou bytem Novozámecká 855, Praha 9, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 23010/2013-A-8 ze dne 1. října 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 23010/2013-A-8 ze dne 1. října 2013 se m ě n í tak, že se dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil manželům Vladimíru Musilovi a Veronice Musilové (dále též jen dlužník a dlužnice, popřípadě dlužníci), již se insolvenčními návrhy ze dne 14.8.2013 domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud odkazuje na ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zdůraznil, že vzhledem k navrhovanému způsobu řešení úpadku dlužníků oddlužením formou splátkového kalendáře lze předpokládat, že podstatná část nákladů řízení spočívajících v hotových výdajích a odměně insolvenčního správce, jejichž výše podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí 900,-Kč za každý měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, bude hrazena zálohově měsíčními platbami.

Záloha na náklady insolvenčního řízení tak podle soudu poskytne záruku úhrady nákladů a odměny správce za činnost do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nebo bude zdrojem pro uspokojení dalších pohledávek za majetkovou podstatou či pohledávek jim na roveň postavených. Proto soud považoval za postačující požadovat po dlužnících zálohu ve výši 10.000,-Kč, již stanovil blízko dolní hranice zákonného rozpětí.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podali dlužníci včasné odvolání, v němž namítali, že pokud by zaplatili zálohu v soudem stanovené výši, nezbyly by jim prostředky na pokrytí výdajů na živobytí. Proto požadovali, aby odvolací soud snížil zálohu na 6.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. S účinností od 1.1.2014 bylo toto ustanovení kromě jiného doplněno v odstavci 1 omezením, podle něhož povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka nebo tehdy, je-li jím dlužník, jenž splňuje podmínky oddlužení.

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat. Soudu prvního stupně je třeba vytknout, že se v odůvodnění napadeného usnesení omezil toliko na obecné konstatování, že dosavadní zjištění nenasvědčují tomu, že by úpadek dlužníků nemohl být řešen oddlužením formou splátkového kalendáře, aniž by tato zjištění konkretizoval.

V posuzované věci je přitom zřejmé, že zákonný předpoklad minimálního 30% rozsahu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nelze dovozovat pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ, neboť dlužníci vlastní jen věci osobní povahy, věci tvořící běžné vybavení domácnosti a ojetý automobil tov. zn. Wolkswagen Touran v celkové hodnotě cca 160.000,-Kč. Jinak tomu ale je v případě uvažovaného oddlužení formou splátkového kalendáře. Z obsahu spisu a jeho příloh totiž plyne, že dlužník má měsíční příjem ze mzdy ve výši 27.896,-Kč a závazky dlužníků vůči 9 věřitelům činí 371.054,-Kč. Měsíční splátka v tomto případě za podmínek obsažených v ust. § 279 odst. 1 OSŘ činí při zohlednění skutečnosti, že dlužníci mají vyživovací povinnost vůči 3 nezletilým dětem, částku 12.423,-Kč, a za 5 let by tak měli být schopni splatit 745.380,-Kč, zatímco 30 % jejich závazků činí 111.316,-Kč. V rozdílu splacené částky a částky 111.316,-Kč, tj. 634.064,-Kč, je současně i zdroj pro přednostní úhradu odměny a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč včetně daně z přidané hodnoty. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že je zde odůvodněný předpoklad, že dlužníci oddlužení splátkovým kalendářem dosáhnou.

Jelikož v této situaci lze bez zbytečného odkladu rozhodnout o úpadku dlužníků a spojit s ním rozhodnutí o povolení oddlužení, a dle novelizovaného ust. § 108 odst. 1 věty poslední IZ proto nelze dlužníkům uložit povinnost zaplatit zálohu, shledal odvolací soud jejich odvolání důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 OSŘ napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Dlužno dodat, že podle ust. § 136 odst. 4 věty druhé IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) v rozhodnutí o úpadku, s nímž je (bude) spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dlužníku (dlužníkům), aby platil (platili) zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. února 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková