2 VSPH 186/2012-A-70
KSPL 56 INS 18249/2011 2 VSPH 186/2012-A-70

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Jiřiny Marešové, bytem Plachého 947/10, Plzeň, zast. advokátem JUDr. Milanem Hulíkem, sídlem Bolzanova 1, Praha 1, zahájené na návrh ADENRIX INVESTMENTS LIMITED, sídlem 1st Floor, Kestrel House, Primett Road, SG1 3EE, Stevenage Hertfordshire, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zast. advokátem Mgr. Janem Matějíčkem, sídlem Římská 1222/33, Praha 2, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 18249/2011-A-32 ze dne 11.ledna 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 18249/2011-A-32 ze dne 11.ledna 2012 se v bodech I. až IV. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 56 INS 18249/2011-A-32 ze dne 11.1.2012 rozhodl pod bodem I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek Jiřiny Marešové (dále jen dlužnice), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (bod II. výroku) s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Brože (bod IV. výroku), rozhodl o tom, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), věřitele vyzval, aby do 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, pokud tak dosud neučinili, a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní (body VI. a VIII. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužnici, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužnici, ale insolvenčnímu správci (bod VII. výroku), na den 5.3.2012 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body IX. a X. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu nejpozději 4 dny před přezkumným jednáním a schůzí věřitelů předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek a zprávu o hospodářské situaci dlužnice (bod XI. výroku), rozhodl o tom, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku), konstatoval, že se dlužnici neukládá povinnost nahradit navrhovateli náklady řízení (bod XIII. výroku), a navrhovateli uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod XIV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka domáhal ADENRIX INVESTMENTS LIMITED (dále jen navrhovatel). V návrhu navrhovatel uvedl, že vůči dlužnici má splatnou pohledávku ve výši 2.250.143,99 Kč, již tvoří jistina ve výši 1.115.172,64 Kč a úroky ve výši 1.134.971,35 Kč, ze smlouvy o úvěru č. 2210-21276 uzavřené dne 26.5.2008 mezi WPB Capital, spořitelním družstvem, dlužnicí a Soukromou střední uměleckoprůmyslovou školou Plzeň-Husova, s.r.o. (dále též jen spoludlužník). Pohledávku mu WPB Capital, spořitelní družstvo postoupilo smlouvou ze dne 11.5.2011. Jako další věřitele dlužnice označil navrhovatel Kooperativu pojišťovnu, a.s., Vienna Insurance Group, Jana Gabina Kotka a soudní exekutory Mgr. Jana Jindru, Mgr. Martinu Tetzeliovou, JUDr. Zdeňka Zítku a JUDr. Jaromíra Peške.

Ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu dlužnice namítla, že nebyl podán osobou k tomu oprávněnou, je v něm uvedeno chybné registrační číslo a je neúplný, zpochybnila platnost postupní smlouvy, požadavek smluvního úroku do konečné splatnosti závazkového vztahu označila za protiprávní a namítla, že pohledávku uplatnil navrhovatel v jiném insolvenčním řízení, pod bodem 7 podání však uznala, že navrhovatel má vůči ní podle vykonatelného notářského zápisu zn. N 306/2008, NZ 282/2008 sepsaného dne 30.5.2008 notářkou JUDr. Šárkou Novotnou, sídlem Zborovská 27, Praha 5, pohledávku pouze ve výši 1.200.000,-Kč, již tvoří jistina ve výši 1.115.172,64 Kč a úroky ve výši 1.134.971,35 Kč. Současně vyjádřila přesvědčení, že hodnota jejího majetku převyšuje souhrn pohledávek věřitelů označených navrhovatelem.

Na den 20.12.2011 nařídil soud jednání. Při jednání, resp. písemně bezprostředně před ním vznesla dlužnice námitku podjatosti proti soudkyni JUDr. Ivaně Parvoničové. Vrchní soud v Praze neshledal vznesenou námitku důvodnou a usnesením č.j. KSPL 56 INS 18249/2011, 1 VSPH 1539/2011-A-29 ze dne 3.1.2012 rozhodl o tom, že jmenovaná není z projednávání a rozhodnutí této věci vyloučena.

Krajské státní zastupitelství v Plzni, jež vstoupilo do řízení, dalo soudu podnět k přidělení spisu soudci, který je činný v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSPL 54 INS 1452/2011 proti Soukromé střední uměleckoprůmyslové škole Plzeň-Husova, s.r.o., jejíž je dlužnice jediným společníkem a jednatelem a s níž dle jeho názoru tvoří dle ust. § 66a odst. 7 obchodního zákoníku koncern. Soud však dospěl k závěru, že tomu tak není.

Ohledně legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu soud uvedl, že existenci pohledávky tvrzené v návrhu doložil navrhovatel smlouvou o úvěru a notářským zápisem obsahujícím dohodu o závazku osoby povinné splnit pohledávku osoby oprávněné se svolením k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, a smlouvou o postoupení pohledávek prokázal, že na něj přešlo právo pohledávku vymáhat. Dle zjištění soudu uzavřelo WPB Capital, spořitelní družstvo s dlužnicí a Soukromou střední uměleckoprůmyslovou školou Plzeň-Husova, s.r.o. jako spoludlužníkem smlouvu, podle níž jim poskytlo úvěr a jim vznikla povinnost úvěr ve sjednaných splátkách a se sjednanými úroky vrátit a uhradit poplatky za služby související s úvěrem. K prokázání své subjektivity doložil navrhovatel i potvrzení správce rejstříku společností pro Anglii a Wales, že byl založen dne 23.5.2007 podle zákona o společnostech z roku 1985 jako společnost s ručením omezeným včetně tlumočnické doložky překladu a plných mocí k zastoupení.

K námitce dlužnice obsažené ve vyjádření k návrhu, podle níž má navrhovatel podle vykonatelného notářského zápisu ze dne 30.5.2008 pohledávku pouze ve výši 1.200.000,-Kč, a nikoli ve výši tvrzené v návrhu, vyjádřil soud názor, že tím dlužnice pohledávku, jež je déle než tři měsíce po splatnosti, uznala. Námitku, že smlouva nebyla podepsána v souladu s podpisovým vzorem, označil soud za irelevantní vzhledem k ust. § 15 odst. 1 a § 16 obchodního zákoníku s tím, že dlužnice i spoludlužník úvěr obdrželi a byli v dobré víře, že osoba jednající za WPB Capital, spořitelní družstvo, jež smlouvu podepsala, k tomu byla oprávněna. K námitce dlužnice, že stejnou pohledávku uplatnil navrhovatel v insolvenčním řízení vedeném proti Soukromé střední uměleckoprůmyslové škole Plzeň-Husova, s.r.o., soud uvedl, že dlužnice i spoludlužník jsou povinni plnit závazek vůči němu společně a nerozdílně, tj. každý celý dluh s tím, že plněním jednoho zaniká v odpovídajícím rozsahu povinnost druhého. Vznikla jim tedy společná a nerozdílná povinnost vrátit podle smlouvy o úvěru jistinu ve výši 1.200.000,-Kč s úroky a uhradit poplatky. Ačkoliv bylo na dlužnici, aby tvrdila a prokázala, že závazek zanikl ve větším rozsahu, než tvrdil navrhovatel, dlužnice tak neučinila, a soud proto vycházel z tvrzení navrhovatele.

V souvislosti s námitkou neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky poukázal soud na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 329/2001), podle níž je vůči dlužníkovi relevantní pouze oznámení o postoupení pohledávky, popř. prokázání smlouvy (dohody) o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 526 občanského zákoníku, ale dlužník není oprávněn namítat relativní neplatnost či neúčinnost smlouvy o postoupení pohledávky jakožto právního úkonu učiněného mezi postupitelem a postupníkem. Sdělil-li postupitel dlužníkovi, kdo je novým věřitelem pohledávky, a komu má tedy závazek plnit, není dlužník povinen zjišťovat, zda k postoupení pohledávky došlo, a zákon mu k tomu ani neposkytuje právní prostředky. Nedošlo-li k postoupení pohledávky nebo byla-li postupní smlouva později zrušena, zprostí se dlužník i v těchto případech závazku poskytnutím plnění postupníkovi. Z těchto důvodů neshledal soud vznesenou námitku důvodnou.

K námitce dlužnice, že hodnota jejího majetku je dostatečná na to, aby z výtěžku jeho prodeje byly uspokojeny pohledávky všech věřitelů, soud uvedl, že úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti je dán i v situaci, kdy dlužník vlastní méně likvidní majetek , ale není z něj schopen uhradit své splatné závazky.

Soud dále zjistil, že splatné pohledávky vůči dlužnici mají věřitelé, již je přihlásili do insolvenčního řízení. Jedná se o soudní exekutorku Mgr. Martinu Tetzeliovou s pohledávkou ve výši 7.800,-Kč přiznanou rozhodnutím Okresního soudu Plzeň-město č.j. 74 EXE 1645/2011-12 ze dne 10.8.2011, DataLine Technology, a.s. s pohledávkou ve výši 38.926,-Kč ze směnky a dle smíru schváleného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 45 Cm 118/2010 ze dne 29.3.2011, ak. malířku Alenu Lauferovou s pohledávkou ve výši 209.800,-Kč přiznanou rozhodnutím Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 23 C 304/2010 ze dne 18.3.2011, Jana Gabina Kotka s pohledávkou ve výši 77.200,-Kč přiznanou rozhodnutím Krajského soudu v Plzni sp. zn. 45 Cm 274/2010 ze dne 6.10.2010 a Michala Baldu s pohledávkou ve výši 126.391,-Kč přiznanou rozhodnutím Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 36 C 100/2011 ze dne 11.5.2011. Dle předložených seznamů má dlužnice závazky vůči osmi věřitelům, přičemž tvrzení, že došlo k započtení některých pohledávek, dlužnice ničím nedoložila.

Soud uvedl, že v této fázi insolvenčního řízení není povinen exaktně zkoumat výši pohledávek jednotlivých věřitelů, a je proto irelevantní, že dlužnice uznává pohledávku navrhovatele toliko ve výši 1.200.000,-Kč, a uzavřel na tom, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž nevyvrátila zákonnou domněnku, že tyto závazky neplní, protože toho není schopna, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Pokud jde o způsob řešení úpadku, z obsahu dlužnicí předložených seznamů majetku a závazků soud dovodil, že její úpadek nelze řešit jinak než konkursem a že splňuje podmínky dle ust. § 314 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, aby byl konkurs projednán jako nepatrný. Proto rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni, a to v rozsahu bodů I. až IV. výroku, se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že insolvenční návrh zamítne a přizná jí právo na náhradu nákladů řízení. V odvolání namítla, že insolvenční návrh podepsaný advokátem navrhovatele není doložen řádnou plnou mocí opatřenou úředním podpisem zmocnitele, neboť z navrhovatelem předložených dokumentů nevyplývá oprávnění osoby, která plnou moc vystavila, jednat za navrhovatele. Insolvenční návrh nesplňuje ani podmínku ověření podpisu osoby, která jej podepsala. Ověřovací doložka totiž nesplňuje náležitosti dle ust. § 12 písm. e) zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o uměně některých zákonů (zákon o ověřování), neboť neobsahuje určení druhu dokladu, podle něhož byly ověřeny údaje osoby žádající legalizaci podpisu, ale uvádí, že jím byl platný úřední průkaz . Správní úkon legalizace podpisu advokáta Mgr. Jana Matějíčka je proto třeba považovat za neplatný. Z těchto důvodů má dlužnice zato, že insolvenční návrh nebyl platně podán a řízení trpí neodstranitelnou vadou dle ust. § 97 odst. 2 insolvenčního zákona ve spojení s ust. § 104 odst. 1 občanského soudního řádu.

Dlužnice dále připomněla, že insolvenční zákon sice umožňuje insolvenčnímu soudu spojit s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu za předpokladu, že dlužníkem je osoba, u níž zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením. V této souvislosti insolvenčnímu soudu vytkla, že nesplnil povinnost dle ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona poučit ji při doručení insolvenčního návrhu o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. K ustanovení Mgr. Petra Brože insolvenčním správcem uvedla, že je jí znám z insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 54 INS 1452/2011, kde působí jako insolvenční správce Soukromé střední uměleckoprůmyslové škole Plzeň-Husova, s.r.o., jejíž jednatelem je dlužnice. Dle jejího tvrzení sděloval Mgr. Brož třetím osobám (pracovníkům Krajského úřadu v Plzni), že dlužnice skončí jako bezdomovec a přijde o všechen majetek, neoprávněně jí zadržoval osobní majetek v předmětu výpůjčky Soukromé střední uměleckoprůmyslové školy Plzeň-Husova, s.r.o., neoprávněně bránil Okresní správě sociálního zabezpečení Plzeň-město ve výplatě nemocenské dávky dlužnici s poukazem na to, že jí nárok na výplatu dávky nevznikl, a jako zaměstnanci jí i dalším zaměstnancům Soukromé střední uměleckoprůmyslové škole Plzeň-Husova, s.r.o. zadržoval od srpna 2011 do ledna 2012 výplatu mzdy a následně musel tyto prostředky vrátit Ministerstvu financí České republiky. Tímto jednáním ji přivedl do existenčních problémů. Z toho dlužnice dovodila, že je Mgr. Petr Brož podjatý, neboť má zvláštní vztah k předmětu řízení, když předjímá jeho výsledek, a má negativní vztah k ní.

Státní zastupitelství ve vyjádření k odvolání uvedlo, že plná moc připojená k insolvenčnímu návrhu byla udělena k tomu oprávněným statutárním orgánem navrhovatele, poukazuje přitom na ust. § 22 obchodního zákoníku ve spojení s ust. § 3 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a obchodním. Ohledně kopie listiny označené jako THE COMPANIES ACT 2006 uvedlo, že byla ověřena podle ust. § 73 odst. 1 notářského řádu, a dlužnice ničím nedoložila podezření, že by byla padělána. V případě ověření podpisu advokáta poukázalo na to, že nebyl ověřován orgánem veřejné správy podle zákona č. 21/2006 Sb., ale podle notářského řádu. K návrhu připojenou doložku podle článků 3 a 4 Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin (tzv. apostilu) považuje vzhledem k tomu, že je vyhotovena podle stanoveného vzoru a v jazyce úřadu, který ji vydal, za platnou. Pokud jde o způsob řešení úpadku, státní zastupitelství uvedlo, že dlužnice byla ke dni zahájení řízení podnikatelkou, když podle živnostenského rejstříku byla do 2.11.2011 oprávněna podnikat na základě 4 živnostenských oprávnění v oboru výroba keramiky (od 18.10.1993), pořádání odborných kurzů, školení a jiných vzdělávacích akcí včetně lektorské činnosti, návrhářská, designerská a aranžérská činnost a výuka v oblasti umění a společenského tance (od 4.10.2004). V odvolání zopakovalo, že podle jeho názoru tvoří dlužnice se Soukromou střední uměleckoprůmyslovou školou Plzeň-Husova, s.r.o. koncern. Ve shodě s ust. § 25 odst. 2 poslední větou insolvenčního zákona jim byl proto ustanoven stejný insolvenční správce a naopak v rozporu s rozvrhem práce Krajského soudu v Plzni nebyla věc přidělena soudci, jež rozhoduje v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSPL 54 INS 1452/2011 proti Soukromé střední uměleckoprůmyslové škole Plzeň-Husova, s.r.o.

Mgr. Petr Brož ve vyjádření k té části odvoláním, v níž dlužnice brojí proti tomu, že byl v této věci ustanoven insolvenčním správcem, uvedl, že se necítí být podjatým, neboť není pravda, že třetím osobám sděloval, že dlužnice skončí jako bezdomovec, nebo že by jí neoprávněně zadržoval majetek. Co se týče výplaty mzdy, uvedl, že mu dlužnice nepředložila žádný dokument, na jehož základě by jí mohl vzniknout nárok na mzdu, a výplatě nemocenské dávky od Správy sociálního zabezpečení nemohl nijak bránit, neboť není jejím plátcem a její výplatu nemůže nijak ovlivnit.

Navrhovatel se k odvolání písemně nevyjádřil, při jednání před odvolacím soudem jeho zástupce toliko uvedl, že je považuje za věcně správné.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 insolvenčního zákona není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Ust. § 143 insolvenčního zákona vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Odvolací soud v prvé řadě konstatoval, že si soud prvního stupně opatřil pro své rozhodnutí dostatek důkazů a úplně zjistil skutkový stav, proto nepovažoval za nutné opakovat provedené dokazování nebo je doplňovat.

Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud v daném případě k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že po dobu delší 30 dnů neplní své splatné závazky vůči více věřitelům, jimiž jsou vedle navrhovatele věřitelé jmenovitě uvedení na straně 5 napadeného usnesení. Existence závazku dlužnice vůči navrhovateli byla prokázána smlouvou o úvěru ze dne 26.5.2008 a především vykonatelným notářským zápisem ze dne 30.5.2008 obsahujícím uznání závazku dlužnice a spoludlužníka zakládající podle ust. § 323 odst. 1 obchodního zákoníku právní domněnku, že v uznaném rozsahu závazek v době uznání trval, již dlužnice ničím nezpochybnila, přičemž ničím nedoložila, že by uznaný závazek následně zanikl. Odvolací soud se zcela ztotožnil s názorem soudu prvního stupně odvolávajícím se na ustálenou soudní judikaturu, podle níž není dlužník oprávněn namítat neplatnost či neúčinnost smlouvy o postoupení pohledávky, i s jeho názorem, že v tzv. přípravné fázi insolvenčního řízení není nezbytné, aby byla zjištěna přesná výše pohledávek věřitelů. Existence závazků dlužnice vůči ostatním věřitelům byla prokázána pravomocnými soudními rozhodnutími.

K argumentaci dlužnice uplatněné před soudem prvního stupně, že není v úpadku, neboť má dostatek majetku a pohledávky věřitelů lze uspokojit z výtěžku prodeje jejího majetku, a že vůči pohledávkám některých věřitelů započetla vzájemné pohledávky, považoval odvolací soud za nutné uvést, že ze seznamu majetku, který dlužnice předložila insolvenčnímu soudu, je zjevné, že nedisponuje žádnými likvidními prostředky, z nichž by bylo možné závazky uhradit (v seznamu uvedla, že nemá žádnou hotovost a na účtech u WPB spořitelního družstva a u LBBW ČR má záporný zůstatek, v obou případech ve výši cca 300,-Kč), a ničím nedoložila ani tvrzení o započtení vzájemných pohledávek, přičemž v seznamu majetku toliko uvedla, že má dosud nesplatné pohledávky vůči statutárnímu městu Plzeň, Mgr. Mileně Freislebenové, Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, JUDr. Jiřímu Voršilkovi a vůči věřitelům označeným na straně 5 napadeného usnesení (vyjma DataLine Technology, a.s.). Okolnost, že majetek dlužnice tvoří vedle těchto pohledávek i nemovitý majetek (nemovitosti v k.ú. Vochov v hodnotě cca 3.900.000,-Kč, movité věci v hodnotě cca 700.000,-Kč a obchodní podíl v Soukromé střední uměleckoprůmyslové škole Plzeň-Husova, s.r.o.) je pro posouzení její platební schopnosti nerozhodná a tvrzené pohledávky vůči některým věřitelům nejsou jakožto dosud nesplatné způsobilé k započtení. Existenci splatných závazků ani domněnku, že je nebyla schopna plnit, založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, tj. na tom, že je neplnila po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, tedy dlužnice ničím nezpochybnila, ostatně nic, čím by zpochybnila závěr soudu prvního stupně ohledně existence závazků a důvodu jejich neplnění, v odvolání neuvedla.

Odvolací soud se zcela ztotožnil i se závěry insolvenčního soudu, podle něhož navrhovatel listinami doložil, že byl založen podle práva státu, na jehož území sídlí, i skutečnost, že osoba, jež za něj jednala, byla oprávněna zmocnit advokáta Mgr. Jana Matějíčka k zastupování navrhovatele v soudních řízeních včetně tohoto insolvenčního řízení (jedná se o potvrzení správce rejstříku společností pro Anglii a Wales ze dne 14.1.2010, plnou moc ze dne 1.4.2010, ověření podpisu na plné moci z téhož dne a jejich překlady) i ověření pravosti podpisu jmenovaného na insolvenčním návrhu, jenž v souladu s ust. § 64 a § 74 notářského řádu prokázal svou totožnost notáři platným úředním průkazem .

Co se týče řešení úpadku dlužnice, z jejího vyjádření ze dne 3.11.2011 je zřejmé, že nesplňuje zákonem stanovené předpoklady podmiňující povolení reorganizace. Přestože ke dni 2.11.2011 pozbyla živnostenské oprávnění a dosud nebylo zjišťováno, zda její závazky mají původ v její podnikatelské činnosti, odvolací soud ze spisu zjistil, že dlužnice nepodala návrh na povolení oddlužení, přestože ji soud prvního stupně usnesením č.j. KSPL 56 INS 18249/2011-A-6 ze dne 19.10.2011, jež jí bylo spolu s insolvenčním návrhem doručeno dne 29.10.2011, poučil mimo jiné o tom, že dle ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník podat návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem a podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku. Proto soud správně rozhodl o tom, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem, přičemž při splnění podmínek ust. § 314 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona nepochybil ani tím, že rozhodl o tom, že bude projednáván jako nepatrný.

Na rozdíl od státního zastupitelství je odvolací soud toho názoru, že dlužnice netvoří se Soukromou střední uměleckoprůmyslovou školou Plzeň-Husova, s.r.o. koncern podle ust. § 66a odst. 7 obchodního zákoníku, přestože se jedná o vztah osoby řídící (ovládající) a řízené (ovládané), když dlužnice je jedinou společnicí Soukromé střední uměleckoprůmyslové školy Plzeň-Husova, s.r.o. Je totiž přesvědčen o tom, že fyzické osoby a právnické osoby, jež nejsou podnikateli, netvoří s ovládanou obchodní společností koncern, byť se i v jejich případě jedná o osoby řídící. Důvod spočívá především v tom, že není naplněn předpoklad vymezený v prvé větě tohoto ustanovení, neboť o koncernovém uspořádání nelze uvažovat již proto, že v případě těchto řídících (ovládajících) osob absentuje obvykle podnik. Tak je tomu i v daném případě a nic na tom nemění to, že dlužnice byla do 2.11.2011 oprávněna podnikat na základě živnostenského oprávnění v oborech výroba keramiky, pořádání odborných kurzů, školení a jiných vzdělávacích akcí včetně lektorské činnosti, návrhářské, designerské a aranžérské činnosti a výuce v oblasti umění a společenského tance, tedy v oborech, jež se shodovaly s předmětem podnikání Soukromé střední uměleckoprůmyslové škole Plzeň-Husova, s.r.o.

Co se týče soudem ustanoveného insolvenčního správce, je odvolací soud přesvědčen o tom, že výtky dlužnice vyjádřené v odvolání nezakládají pochybnost o nepodjatosti Mgr. Petra Brože v této věci. Podle názoru odvolacího soudu jsou vyvolány jeho postupem v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 54 INS 1452/2011, v němž vykonává funkci insolvenčního správce Soukromé střední uměleckoprůmyslové školy Plzeň-Husova, s.r.o., jejímž jediným společníkem a jednatelem je dlužnice a s níž dlužnice sdílí některé závazky jakožto solidární dlužník.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 23.března 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová