2 VSPH 1859/2016-B-420
KSLB 76 INS 22654/2011 2 VSPH 1859/2016-B-420

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky v insolvenčním řízení dlužníka Ing. Jaroslava Jandy, LL.M., anonymizovano , anonymizovano , bytem 471 51 Svor 90, do něhož vstoupilo státního zastupitelství, o odvolání dlužníka a Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem U Teplárny 1/1206, 158 00 Praha 5, zastoupené dlužníkem co obecným zmocněncem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 22654/2011- B-359 ze dne 16. září 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 22654/2011-B-359 ze dne 16. září 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci v insolvenčním řízení dlužníka JUDr. Ing. Jaroslava Jandy, LL.M., anonymizovano (dále jen dlužník ) usnesením č.j. KSLB 79 INS 22654/2011-B-359 ze dne 16.9.2016 odmítl návrh na vydání předběžného opatření, kterým se nařizuje Krajskému soud v ústí nad Labem- pobočka v Liberci se sídlem U Soudu 540/3, 460 01 Liberec II Nové Město a Insolvenčnímu správci KOPPA v.o.s., IČO 25428578, aby se zdrželi jakéhokoliv prodeje majetku ve věci č.j. KSLB 76 INS 22654/2011 a 76 ICm 2086/2013 a č.j. 76 ICm 1848/2013 do doby rozsudků ve věci žalob o určení k Vrchnímu soud v Praze, Usnesení Nejvyššího soud ve vztahu k dovolání a předpokládanému vydání Předběžného opatření Nejvyšším soudem ČR, které podala žalobkyně přímo na NS ČR, neboť jí bylo v podání bráněno přístupem k soudu .

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 7.12.2012 na návrh věřitele Ing. Pavla Šáchy a že usnesením ze dne 18.5.2012 ve znění potvrzujícího usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.1.2013 č.j. 2 VSPH 815/2012-A-68, které nabylo právní moci dne 13.2.2013, byl zjištěn úpadek dlužníka a současně na jeho majetek prohlášen konkurs, který je řešen jako nepatrný. Dne 7.9.2016 Vrchní soud v Praze postoupil soudu prvního stupně shora uvedený návrh na předběžné opatření podaný dlužníkem. Soud prvního stupně shledal tento návrh zmateným a neurčitým, neboť z něj nelze seznat, čeho se jím dlužník domáhá; patrné je pouze to, že jde isir.justi ce.cz o návrh na vydání předběžného opatření. Z návrhu však není zřejmé, s jakým majetkem nemá být nakládáno a kdo se má takového nakládání zdržet (když se navrhuje, aby tuto povinnost uložil soud sám sobě). K tomu soud dodal, že pokud je nějaký majetek předmětem incidenčního sporu o vyloučení věci z majetkové podstaty, upravuje nakládání s ním insolvenční zákon (dále jen IZ ) a není proto zapotřebí, aby bylo v tom směru vydáno předběžné opatření. Soud nepovažoval za dostatečně určitou identifikaci majetku odkazem na čísla jednací incidenčních sporů, když ani v těchto řízeních žalobkyně nebyla schopna označit majetek, o který se spor vede. Za zmatené považoval i důvody, pro které by měl předběžné opatření vydat, s tím, že z pouhé citace opravných prostředků se nepodává, jaké opravné prostředky má dlužník nebo druhá navrhovatelka na mysli. Soud prvního stupně tak ve smyslu § 75a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), aplikovaného v souladu s § 7 IZ, shledal návrh na vydání předběžného opatření natolik nesrozumitelným, že o něm nelze rozhodnout a tedy nelze v řízení o něm nelze pokračovat. Proto tento návrh bez dalšího-aniž by činil kroky k odstranění jeho vad (§ 75a o.s.ř.)-odmítnul.

Proti tomuto usnesení podali dlužník a Helena anonymizovano (dále společně jen odvolatelé ) včasné odvolání, z jehož obsahu-místy nepříliš srozumitelného-plyne názor odvolatelů, že k odmítnutí návrhu (který byl jejich společným návrhem) nebylo žádného důvodu, neboť byl podán v souladu s o.s.ř. a není nijak nejasný, tedy nevykazoval žádné vady a výzva soudu k nápravě tak nebyla opodstatněna. K tomu vysvětlovali, že Vrchní soud v Praze co soud odvolací mnohdy akceptoval jako řádně podané i ty žaloby, které obsahovaly nějakou méně srozumitelnou pasáž, stejně jako-na rozdíl od soudu prvního stupně-akceptoval plné moci vystavené dlužníku co zmocněnci. Domnívají se, že popsaný-dle jejich mínění-nesprávný postup soudu prvního stupně je jen dalším výrazem jeho podjatosti, šikanózního přístupu a rozhodovací libovůle, kterým jsou porušována jejich ústavní práva, vč. jejich práva na zastoupení před soudem, jež by jim umožnilo uplatnit a odůvodnit v incidenčních sporech svá práva prostřednictvím k tomu kvalifikované osoby. Soud si nechce připustit svá pochybení, kdy v incidenčních sporech rozhoduje insolvenční soudce, který je nástrojem výkonu moci insolvenčního správce , jenž ne vždy činí vše v souladu se zákonem. Pochybení senátu 76 INS insolvenčního soudu v souvislosti s protiprávním prohlášením konkursu a insolvenčním návrhem Ing. Šáchy podaným v rozporu se zákonem jsou předmětem přezkumu Ministerstva spravedlnosti, kolegia Nejvyššího soudu, Policejní prezidia i předsedy insolvenčního soudu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

V případech zvlášť neupravených insolvenčním zákonem je insolvenční soud při rozhodování o tom, zda nařídit předběžné opatření, povinen přiměřeně použít příslušná ustanovení o.s.ř., tj. ust. § 74 a násl., resp. ust. § 102, podle nichž lze nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

Podle § 76 odst. 1 písm. d) a e) o.s.ř. může být předběžným opatřením účastníku uloženo též to, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy, nebo aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. Podle § 76 odst. 2 o.s.ř. lze předběžným opatřením uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.

Ustanovení § 75 o.s.ř. (jež platí i pro návrh na předběžné opatření podaný po zahájení řízení-§ 102 odst. 3 věta druhá o.s.ř.) určuje, že návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76 musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá; ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti musí návrh dále obsahovat identifikační číslo osoby (dále jen identifikační číslo ) právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení (odst. 2). Navrhovatel je povinen připojit k návrhu listiny, jichž se dovolává (odst. 3).

Podle § 42 odst. 4 o.s.ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Povinnost podpisu a datování se nevztahuje na podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu. Je-li účastník zastoupen advokátem, může být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno. Podání v listinné podobě je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba. Podání v jiných formách se činí pouze jedním stejnopisem. K podání učiněnému elektronicky lze připojit také všechny jeho přílohy v elektronické podobě.

Podle § 75a o.s.ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 (výzva k opravě a doplnění obsahově vadného podání) se nepoužije.

Pro poměry insolvenčního řízení nutno zdůraznit, že i kdyby se jednalo o návrh na nařízení některého ze zvláštních předběžných opatření upravených IZ, jež insolvenční soud může v insolvenčním řízení nařídit i bez návrhu, je navrhovatel ve smyslu přiměřené aplikace ustanovení o.s.ř. opatřit tento svůj návrh náležitostmi stanovenými v § 75 o.s.ř., tedy mimo jiné jednoznačně vymezit rozsah (obsah) předběžného opatření, jehož nařízení se domáhá, a uvést vždy také konkrétní skutečnosti, jež navržené předběžné opatření odůvodňují.

V daném případě ale-jak plyne z obsahu spisu-předmětný návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 20.7.2016 (č.d. B-350), podaný dlužníkem elektronicky (s jeho uznávaným elektronickým podpisem) dne 31.8.2016 u Vrchního soudu v Praze a jím postoupený insolvenčnímu soudu co příslušnému soudu prvního stupně pod sp. zn. Nc 340/2016, předepsané náležitosti zjevně postrádá.

Tento návrh je uvezen tím, že ŽALOBCE Z DŮVODU PROCESNÍ OPATRNOSTI DOSÍLÁ NÁVRH NA PŘEDBĚŽNÉ OPATŘENÍ S PŘÍLOHOU OPRÁVNĚNÉHO DŮVODU PRO VYDÁNÍ, PODÁNÍ JE BRÁNĚNO INSOLVENČNÍM SOUDEM V ROZPORU SE ZÁKONEM ; bez dalšího pak následuje uvedení č.j. 76 ICm 1848/20134, 103 VSPH 338/2015-312 (KSLB 75 INS 22654/2011) a poté následuje označení věci Návrh na vydání Předběžného opatření , k čemuž je uvedeno, že osobou Žalobce je žalobkyně Helena anonymizovano (s odkazem na její blíže neurčenou právní věc), zastoupená dlužníkem jako obecným zmocněncem, a dlužník (v právní věci KSLB 75 INS 22654/2011). Dále je v návrhu uvedeno: Žalobce prostřednictvím svého zmocněnce činí podání Návrhu na vydání Předběžného opatření přímo Vrchnímu soudu z důvodů: Nemá-li být postupem soudů porušeno právo na přístup k soudu (čl. 36 Listiny základních práva svobod), jsou soudy ve sporech o plnění ze smlouvy vždy povinny hledat a zvolit takovou interpretaci žaloby, jakož i smlouvy samotné, která umožňuje meritorní projednání žaloby a vynucení povinnosti, k jejímuž plnění se smluvní strana ze své svobodné vůle zavázala. Není přípustné, aby soud skrýval věcné zamítnutí poskytnutí soudní ochrany nároku žalobce za odmítnutí jeho žaloby, a krátil tak práva obou stran sporu, které mají mít možnost přednést své argumenty a dozvědět se, jak je soud zhodnotil a proč jim nevyhověl či vyhověl. Následuje odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3564/15, ze dne 7.6.2016 a text uzavírá Návrh žalobce , aby Vrchní soud v Praze vyhověl návrhu žalobkyně vydáním předběžného opatření, kterým by bylo Krajskému soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci a insolvenčnímu správci KOPPA, v.o.s. nařízeno, aby se zdrželi jakéhokoliv prodeje majetku ve věci: č.j.: KSLB 76 INS 22654/2011 a 76 ICm 2086/2013 a č.j. 76 ICm 1848/2013, do doby: Rozsudků ve věci žalob o určení k Vrchnímu soudu v Praze, Usnesení Nejvyššího soudu ve vztahu k dovolání a předpokládanému vydání Předběžného opatření nejvyšším soudem ČR, které podala žalobkyně přímo na NS ČR, neboť jí bylo v podání bráněno přístupem k soudu . Jako osoba podávající návrh je pak označena (pouze) Helena anonymizovano (i.s. JUDr. Ing. Jaroslav Janda, LL.M., anonymizovano ) .

Z tohoto návrhu tudíž předně není jasné, zda byl podán pouze Helenou anonymizovano (zastoupenou dlužníkem co obecným zmocněncem, jehož zmocnění k tomuto zastupování bylo v řízení doloženo všeobecnou plnou mocí vystavenou H. anonymizovano dne 29.8.2016, č.d. B-341), nebo zda byl podán též dlužníkem (tedy oběma společně jako navrhovateli, jak tvrzeno v odvolání), a které z označených právních věcí se týká, tj. zda je návrh činěn v samotném insolvenčním řízení dlužníka, nebo v některém ze dvou značených incidenčních sporů, anebo snad současně ve všech těchto řízeních. V návrhu přitom není specifikován majetek, jehož se má navržené předběžné opatření (zdržení se jakéhokoli prodeje ) týkat, tj. zda se má jednat o nějaký majetek zahrnutý do soupisu majetkové podstaty dlužníka (a o který), nebo zda má jít o nějaký jiný (blíže neurčený) majetek. Zcela neurčité je i vymezení doby, po kterou mají účinky navrhovaného předběžného opatření trvat. Tyto nejasnosti nijak neodstraňuje ani odůvodnění návrhu, když v něm namísto obligatorního vylíčení rozhodných skutečností, které by vydání předběžného opatření odůvodňovaly, jsou uvedeny jen dvě věty, jejichž obsah je sám o sobě i v dalším kontextu návrhu prakticky nesrozumitelný. Nejasný je konečně i požadavek návrhu, aby povinnost zdržet se jakéhokoli prodeje majetku ve věci: č.j.: KSLB 76 INS 22654/2011 a 76 ICm 2086/2013 a č.j. 76 ICm 1848/2013 byla nařízena insolvenčnímu správci a též Krajskému soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci. Tento soud v označených právních věcech není účastníkem řízení, nýbrž soudem vykonávajícím jménem republiky soudní moc, a do jejího výkonu (samozřejmě) nelze jakkoli zasahovat předběžným opatřením. Pro úplnost nutno dodat, že mělo-li snad jít ve vztahu k insolvenčnímu správci, který je v insolvenčním řízení procesním subjektem sui generis (§ 9 písm. d/ IZ), o požadavek, aby (z důvodů v návrhu nespecifikovaných a po blíže neurčenou dobu) nezpeněžoval nějaký (neidentifikovaný) majetek zahrnutý do soupisu majetkové podstaty, pak jde o požadavek zásahu do výkonu základní činnosti insolvenčního správce, v níž ho dle konstantní insolvenční judikatury-nad rámec omezení vyplývajících ze zákona-předběžným opatřením omezit nelze. Insolvenční soud může tuto správcovu činnost korigovat toliko v rámci rozhodování o těch úkonech insolvenčního správce, k nimž podle zákona je třeba souhlasu soudu (viz např. § 289 odst. 1 a 2 IZ), nebo jinými opatřeními soudního dohledu ve smyslu § 11 IZ, jestliže je jich vzhledem k okolnostem věci zapotřebí.

Protože pro uvedené nedostatky je návrh na nařízení předběžného opatření neprojednatelný, a protože postup podle § 43 o.s.ř. (výzva soudu k odstranění vad podání) je vyloučena ustanovením § 75a o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, když podle téhož ustanovení návrh bez dalšího odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 a § 74 odst. 2 IZ); osobám uvedeným v § 75 odst. 2 IZ se doručuje i zvláštním způsobem.

V Praze dne 24. října 2016

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v.r. předsedkyně senátu Za správnost: J. Vlasáková