2 VSPH 1857/2014-A-18
MSPH 88 INS 2420/2014 2 VSPH 1857/2014-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice GP EXCELLENT, s.r.o., sídlem Bořivojova 878/35, Praha 3, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 2420/2014-A-13 ze dne 5. srpna 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 2420/2014-A-13 ze dne 5. srpna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením zastavil řízení o insolvenčním návrhu, jímž se GP EXCELLENT, s.r.o. (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že usnesením ze dne 3.2.2014 (dále též jen Usnesení o záloze) dlužnici uložil, aby do 3 dnů od právní moci Usnesení o záloze zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Rozvedl, že Usnesení o záloze nabylo právní moci dne 15.7.2014 a lhůta k zaplacení zálohy tudíž uplynula dne 18.7.2014. Jelikož dlužnice zálohu neuhradila, postupoval insolvenční soud podle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, v němž reprodukovala dosavadní průběh řízení tak, že: -dne 3.2.2014 jí bylo doručeno Usnesení o záloze, proti němuž se odvolala a požadovala, aby odvolací soud snížil zálohu z 50.000,-Kč na 20.000,-Kč nebo, aby jí poskytl přiměřenou (prodlouženou) lhůtu k zaplacení zálohy anebo, aby Usnesení o záloze zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, -dne 3.8.2014 si dlužnice vyzvedla usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.6.2014 (dále jen Usnesení odvolacího soudu), jímž bylo Usnesení o záloze potvrzeno, -z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky vyplývá, že Usnesení odvolacího soudu jí bylo doručeno fikcí již dne 2.8.2014, ačkoli si jej, jak výše popsáno, ve skutečnosti vyzvedla až následující den.

V důsledku shora uvedeného se dlužnice dostala do nepředpokládané časové tísně, kdy nebyla schopna zálohu splatnou dne 5.8.2014 zaplatit zejména z těchto důvodů: 1) nemá počítač s připojením na internet tak, aby měla neomezený přístup do své datové schránky, 2) nedisponuje finančními prostředky postačujícími k úhradě zálohy a v nepřiměřeně krátké lhůtě stanovené v Usnesení o záloze si je ani není (nebyla) schopna např. formou půjčky obstarat, 3) v průběhu odvolacího řízení vynaložila veškeré úsilí k tomu, aby byla připravena uhradit zálohu, jejíž výše vyplyne (měla vyplynout) z Usnesení odvolacího soudu, přičemž počítala i s variantou, že výše zálohy bude činit 50.000,-Kč, 4) dne 5.8.2014 v 17 hodin jí sice její bývalá účetní předala částku 50.000,-Kč určenou k úhradě zálohy, nicméně vzhledem k provozní době Městského soudu v Praze zálohu již téhož dne, jenž byl posledním dnem určeným k její úhradě, nebyla schopna na pokladně soudu složit, 5) zálohu se pokusila uhradit následující den 6.8.2014, než však vyrazila k soudu, zjistila, že téhož dne v 7 hodin 44 minut bylo do její datové schránky doručeno napadené usnesení.

Dlužnice proto navrhla, aby jí odvolací soud umožnil uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení a aby bylo v insolvenčním řízení pokračováno.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal usnesení Městského soudu v Praze včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že Usnesením o záloze (č.d. A-5) soud prvého stupně dlužnici uložil, aby do 3 dnů od právní moci Usnesení o záloze zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a současně ji poučil o tom, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční řízení zastavit. S dlužnicí lze souhlasit v tom, že Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo Usnesení o záloze potvrzeno, jí bylo doručeno fikcí do její datové schránky dne 2.8.2014 (vedlejší dokument k č.d. A-10), a posledním dnem lhůty k zaplacení zálohy tak bylo úterý dne 5.8.2014, nikoli pátek dne 18.7.2014, jak nesprávně dovodil soud prvního stupně, jenž zjevně vycházel z toho, že Usnesení odvolacího soudu bylo dlužnici doručeno již dnem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (č.d. A-10).

Odvolací soud je totiž toho názoru, že lhůta k zaplacení zálohy počala dle ust. § 71 odst. 1, § 75 odst. 2 a § 74 odst. 2 IZ běžet dlužnici až dne 2.8.2014, kdy jí bylo Usnesení odvolacího soudu doručeno zvláštním způsobem, a téhož dne, nikoli již 15.7.2014, jak nesprávně dovodil soudu prvního stupně, nabylo právní moci.

Nicméně při přezkumu věcné správnosti napadeného usnesení považoval odvolací soud za rozhodující, že dlužnice nezaplatila zálohu nejen ve lhůtě určené Usnesením o záloze, nýbrž-ač tak dle svého vyjádření v odvolání mohla učinit-ani v průběhu odvolacího řízení. Judikatura odvolacích soudů nepochybuje o tom, že zaplatí-li navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení v průběhu odvolacího řízení, důvody pro zastavení řízení pominou. Jinými slovy, z hlediska věcné správnosti napadeného usnesení je významné to, že dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení uloženou ji pravomocným Usnesením o záloze nezaplatila, a to ani v odvolacím řízení, přesto, že byla o možnosti zastavení řízení pro nezaplacení zálohy poučena.

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani zbytková část odvolací argumentace. Okolnost, že se dlužnice s Usnesením odvolacího soudu seznámila, resp. že je vyzvedla ze své datové schránky až poté, co se podle ust. § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů považovalo za doručené, jde-v situaci, kdy se nedomáhala neúčinnosti doručení dle ust. § 50d OSŘ-toliko k její tíži. K námitce, že lhůta k uhrazení zálohy je (byla) nepřiměřeně krátká, je třeba uvést, že ji dlužnice měla (mohla) uplatnit v odvolání podaném proti Usnesení o záloze, jíž ji byla povinnost k zaplacení zálohy uložena. Jinými slovy, napadené usnesení o zastavení insolvenčního řízení nelze podrobit přezkumu ohledně odvolacích námitek směřujících proti důvodům pravomocného Usnesení o záloze.

Odvolací soud je současně toho názoru, že v dané věci nebyly splněny předpoklady k tomu, aby soud prvního stupně pokračoval v řízení bez uhrazení zálohy, jelikož důvody, pro něž bylo třeba zálohu zaplatit, nepominuly, když v průběhu řízení nevyšlo (dodatečně) najevo, že (by) se majetková situace dlužnice změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy by bylo nadbytečným (dlužnice nedoložila, že by disponovala např. dostatečnými finančními prostředky, z nichž by bylo možno bez obtíží uhradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu správce). V řízení nebyly zjištěny ani okolnosti, pro něž je (by bylo) řešení úpadku dlužnice nezbytné nebo obecně žádoucí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 39/2013 ze dne 27.9.2013).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 17. října 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná