2 VSPH 1856/2014-A-13
KSPL 27 INS 16748/2014 2 VSPH 1856/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Pražská 135, Kožlany, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 16748/2014-A-8 ze dne 8. srpna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 16748/2014-A-8 ze dne 8. srpna 2014 se mění tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Petr Müller (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 3 a § 103 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zejména uvedl, že dlužník v kolonce 7 návrhu na povolení oddlužení toliko zmínil, že má 7 věřitelů, u nichž má 7 nezajištěných peněžitých závazků v celkové výši 287.591,-Kč, z nichž jsou 3 vykonatelné, dále uvedl přehled svých věřitelů, výši a termíny splatnosti jejich závazků, a konstatoval, že všechny peněžité závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Tato tvrzení však podle soudu neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se dlužník nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti. Ačkoli z připojeného seznamu závazků vyplývá, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, není z něj zřejmé, že tyto své závazky není schopen plnit.

Na základě výše uvedeného dospěl insolvenční soud k závěru, že nepřichází v úvahu jiný postup, než odmítnutí insolvenčního návrhu, a aniž by dlužníka vyzýval k odstranění vad návrhu (potud poukázal na to, že postup podle ust. § 43 občanského soudního řádu /dále jen OSŘ/ je pro ten případ IZ vyloučen) a k předložení absentujících povinných příloh insolvenčního návrhu, podle ust. § 128 odst. 1 IZ rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že ze seznamu závazků, jenž připojil k insolvenčnímu návrhu, kromě jiného plyne, že zastavil platby všem svým nezajištěným věřitelům a že všechny své vykonatelné závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a prohlásil, že se dlužník nachází v úpadku.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a OSŘ přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Dále je třeba poukázat na to, že skutečnosti osvědčující úpadek musí být uvedeny přímo v insolvenčním návrhu, resp. že povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, nicméně to neplatí, jde-li o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohou) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněné pod č. 8/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (č.d. A-1), v němž v kolonce 7 určené pro podání insolvenčního návrhu vyznačil, že navrhuje, aby soud rozhodl o jeho úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek kromě jiného uvedl, že má 7 věřitelů a 7 nezajištěných peněžitých závazků, přičemž své věřitele označil obchodní firmou, sídlem, identifikačním číslem a své závazky vůči nim identifikoval výší a splatností tak, že je zřejmé, že mimo jiné má vůči Telefónica O2 Czech Republic, a.s. závazek 3 měsíce po splatnosti, vůči CP Inkaso, s.r.o. závazek 7 měsíců po splatnosti, vůči Městu Kralovice závazek 13 měsíců po splatnosti a vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR závazek 4 měsíce po splatnosti.

Z připojeného seznamu majetku je patrné, že dlužník vlastní toliko mobilní telefon v hodnotě 500,-Kč.

Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že skutečnosti obsažené v insolvenčním návrhu a v připojeném seznamu majetku úpadek dlužníka osvědčují, neboť je z nich zřejmé, že má vůči 7 věřitelům 7 závazků, u nichž vyjma závazků vůči Provident Financial, s.r.o., Kooperativě pojišťovně, a.s. a České pojišťovně, a.s. není pochyb o tom, že jsou splatné déle než tři měsíce. Jinými slovy, insolvenční návrh nepostrádá vylíčení konkrétních skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník má více věřitelů (ust. § 3 odst. 1 písm. a/ IZ), peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti (ust. § 3 odst. 1 písm. b/ IZ) a že je dána vyvratitelná právní domněnka, že dlužník tyto závazky není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (ust. § 3 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 písm. b/ IZ). Dlužník tím insolvenčnímu soudu umožnil, aby v dalším řízení ověřil pravdivost jeho tvrzení o tom, že je v úpadku. Závěr soudu prvního stupně, že tvrzení obsažená v insolvenčním návrhu neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že je dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti (ust. § 3 odst. 1 IZ), tudíž správný není.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné, napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 OSŘ změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 22. října 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná