2 VSPH 185/2013-A-12
MSPH 76 INS 28451/2012 2 VSPH 185/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Kámen Praha, s.r.o., sídlem Na Pankráci 119, Praha 4, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 28451/2012-A-7 ze dne 23. ledna 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 28451/2012-A-7 ze dne 23. ledna 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 76 INS 28451/2012-A-7 ze dne 23.1.2013 zastavil insolvenční řízení zahájené na návrh Kámen Praha, s.r.o. (dále jen dlužník), jímž se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek.

V odůvodnění soud zejména uvedl, že usnesením č.j. MSPH 76 INS 28451/2012-A-6 ze dne 22.11.2012 dlužníkovi uložil, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, přičemž ho současně poučil o následcích nesplnění uložené povinnosti včetně možnosti zastavení řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 11.12.2012 a poslední den lhůty k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení připadl na den 14.12.2012. Protože dlužník zálohu nezaplatil, postupoval insolvenční soud podle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že výše zálohy určená na 50.000,-Kč je nesmyslná, usnesení není řádně odůvodněno (není v něm uvedeno, proč soud řízení zastavil a požadovanou částku nevymáhal), dlužník nemá žádný majetek, a soud měl proto aplikovat ust. § 144 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, které na takovou situaci dopadá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a odvolání důvodným neshledal.

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že insolvenční soud uložil dlužníkovi usnesením ze dne 22.11.2012, jež mu bylo doručeno dne 25.11.2012 do datové schránky, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Současně ho poučil o následku v případě nesplnění povinnosti zaplatit zálohu spočívajícím v možnosti soudu zastavit řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 11.12.2012. Protože povinnost, jež mu byla uložena pravomocným soudním rozhodnutím, dlužník ve stanovené lhůtě nesplnil, nelze soudu prvního stupně, jenž za této situace postupoval podle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, vytknout žádné pochybení.

K odvolací argumentaci dlužníka uvádí Vrchní soud v Praze následující:

Námitka týkající se nepřiměřené výše zálohy by měla své místo v odvolání proti usnesení, jímž byla záloha na náklady insolvenčního řízení vyměřena; v odvolání proti usnesení o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy však již postrádá relevanci.

Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že za trvání konkursu dlužníka je podle ust. § 267 insolvenčního zákona provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, nebo umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem, jako je tomu v dané věci, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Dlužník navíc, jak sám uvádí, žádný postižitelný majetek nemá.

Použití ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona (tj. zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku), jehož aplikaci navrhuje dlužník v odvolání, je v dané věci vyloučeno, neboť předpokladem pro vydání takového rozhodnutí je splnění všech kumulativně stanovených podmínek uvedených v tomto ustanovení, přičemž již prvé dvě z nich, totiž že i) dlužník je obchodní společností nebo družstvem, o jehož zrušení rozhodl soud, a ii) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců a který v insolvenčním návrhu o vydání takového rozhodnutí požádal, dlužník nesplňuje.

Za této situace insolvenční soud rozhodl správně, když řízení o insolvenčním návrhu dlužníka zastavil. Protože dlužník zálohu nezaplatil ani v průběhu odvolacího řízení, postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 7. února 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva