2 VSPH 184/2011-A-12
KSUL 77 INS 921/2011 2 VSPH 184/2011-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Samuela Oláha, bytem Topolová 1372, Most, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 921/2011-A-6 ze dne 26.ledna 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 921/2011-A-6 ze dne 26.ledna 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením odmítl návrh, jímž se Samuel Oláh (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník v bodě 21 návrhu na povolení oddlužení sice navrhl, aby soud rozhodl o jeho úpadku, ale neuvedl žádné konkrétní skutečnosti osvědčující jeho úpadek, zejména data splatnosti jednotlivých závazků vůči konkrétním věřitelům a skutečnosti prokazující, že své závazky není schopen plnit. Takové konkrétní skutečnosti v návrhu zcela absentují. V bodě 14 návrhu na povolení oddlužení sice dlužník uvedl své závazky, ale pouhý výčet závazků nelze bez dalšího považovat za rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek. Dlužník tedy v rozporu s ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, jež by jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek osvědčovaly. Z těchto důvodů postupoval soud podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal dlužník včasné odvolání a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že se domnívá, že předložil veškeré požadované dokumenty a tiskopisy a řádně je podepsal. Všichni věřitelé jsou řádně v návrhu uvedeni, přičemž zákon nenařizuje, jakým způsobem má být bod 21 návrhu vyplněn. Uvedl, že se v poslední době nedaří jeho rodině splácet úvěry, protože se starají o syna, který je bez příjmů, a o dceru s dítětem. Ačkoli je Rom, má zájem na uspokojení svých věřitelů, a proto s manželkou zvolil formu oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení není pro insolvenční návrh insolvenčním zákonem předepsána žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 21 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužník podal insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení, když ve dvou rámečcích v bodě 21 formuláře křížkem vyznačil, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jeho úpadku. V bodě 21 návrhu dále uvedl, že má pět věřitelů s více úvěry ve výši přesahující 500.000,-Kč, které jsou déle než třicet dnů po lhůtě splatnosti a není je schopen plnit. Insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení podala rovněž jeho manželka. Spolu s návrhem předložil dlužník seznam závazků, jenž podepsal, věřitele v něm označil názvy a adresami, uvedl výši jejich pohledávek a připojil k němu upomínky věřitelů k uhrazení jejich pohledávek. V seznamu však neuvedl žádné konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti.

Z těchto tvrzení nelze dovodit, že by dlužník měl ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyl schopen plnit. Postrádají též vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Dlužník neuvedl žádné konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Pouhé konstatování, že že má pět věřitelů, s více úvěry, ve výši přesahující 500.000,-Kč, které jsou déle jak třicet dnů po lhůtě splatnosti a není je schopen plnit , není uvedením okolností, jež osvědčují úpadek. Přitom závěr o dlužníkově úpadku nelze dovodit ani ze seznamu závazků, ani z kolonek 14 až 17 formuláře, neboť neobsahují údaje o splatnosti žádného z uvedených závazků.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona pro ten případ vylučuje postup dle ust. § 43 o.s.ř., je přesvědčen o tom, že soud prvního stupně nepochybil, když dlužníkovi neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné upozornit na to, že pravomocné rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se toto insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník podal nový, řádný insolvenční návrh.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 3.června 2011

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová