2 VSPH 1837/2013-B-2606
MSPH 96 INS 714/2009 2 VSPH 1837/2013-B-2606

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, sídlem Na Hutmance 300/7, Praha 5, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání Vratislava Rodra a Olgy Rodrové, obou bytem , zast. advokátkou JUDr. Magdou Rothovou, sídlem Prvního pluku 320/17, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-2060 ze dne 9.července 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-2060 ze dne 9.července 2013 se mění tak, že se určuje odměna insolvenčního správce JUDr. Tomáše Pelikána ve výši 5.082,-Kč za bezplatný převod bytové a nebytové jednotky uvedené v jeho návrhu ze dne 21.11.2011 (č.d. B-1515) do vlastnictví oprávněných osob Vratislava Rodra a Olgy Rodrové a náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů s tím spojených ve výši 1.000,-Kč.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením rozhodl v insolvenčním řízení vedeném na majetek Pražského stavebního bytového družstva (dále jen dlužník či družstvo) o tom, že odměna insolvenčního správce JUDr. Tomáše Pelikána (dále jen správce) podle ust. § 285 odst. 4 insolvenčního zákona při převodu bytové a nebytové jednotky popsané v jeho návrhu zveřejněném pod č.d. B-1515 činí 14.150,-Kč + DPH (bod I. výroku), a správci uložil, aby vyčíslil a doložil náhradu nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů k postupu podle ust. § 285 odst. 4 insolvenčního zákona do 14 dnů od doručení rozhodnutí, pokud je bude požadovat (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud především uvedl, že se správce domáhal určení své odměny podle ust. § 285 odst. 4 insolvenčního zákona za převod bytové a nebytové jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a na pozemku (dále jen jednotka) do vlastnictví členů družstva-oprávněných osob manželů Vratislava Rodra a Olgy Rodrové (dále jen odvolatelé) ve výši 38.880,-Kč a na nákladech s tím spojených účtoval 500,-Kč. Správce v návrhu rozepsal úkony, jež musel provést za účelem převodu jednotky, což si podle něj vyžádalo celkem 17 hodin času. Odvolatelé návrh správce neakceptovali.

K věci se vyjádřilo Vrchní státní zastupitelství v Praze, podle jehož názoru by měřítkem pro stanovení výše odměny správce mělo být množství účelně vynaložené námahy, tedy jak kvantitativní složka odvedené práce, tj. počet úkonů a jejich časová náročnost, tak kvalitativní složka, tj. sazba, jakou by měla být hodinová práce odměněna.

Soud si opatřil řadu podkladů formou dotazů adresovaných různým subjektům (bytová družstva, realitní kanceláře, advokáti), z nichž část uvedla, že pro určení odměny za bezplatné převody jednotek nejsou kompetentní, a zbylá část uvedla výši odměn v rozmezí od 4.500,-Kč do 30.000,-Kč. Za účelem určení odměny správce ustanovil soud znalce, avšak k jím vypracovanému posudku (č.d. B-2028) nepřihlédl, neboť dle jeho názoru nebyl použitelný.

Soud podrobně rozebral ust. § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, se závěrem, že při určení odměny správce je třeba přihlédnout zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti. Ohledně délky doby výkonu funkce správce konstatoval, že úpadek dlužníka byl zjištěn dne 17.4.2009, první žádost o určení odměny správce obdržel dne 15.4.2010 (č.d. B-549), první nesouhlas se správcem navrženou odměnou obdržel dne 30.12.2010 (č.d. B-769) a poslední nesouhlas obdržel v červenci 2012 (č.d. B-1850), tedy že proces převodu jednotek trvá od prohlášení úpadku do července 2012. Uzavřel na tom, že správcem kalkulovaných 17 hodin práce u oprávněných osob považuje za reálný. Při posuzování rozsahu a náročnosti úkonů správce rozčlenil soud úkony správce podle stadií procesu převodu (shromažďování podkladů, posouzení obsahu dokumentů a vlastní převod) se závěrem, že jednotlivé věci oprávněných osob jsou v obdobném stadiu rozpracovanosti a že daná věc není žádnou výjimkou.

Dále vyjádřil insolvenční soud názor, že se odvolatelé mýlí, pokud měli zato, že správce nadbytečně kontroloval a ověřoval některé listiny. Dle soudu nelze totiž klást správci k tíži jeho pečlivost, když ověřoval, studoval a prověřoval doklady a listiny týkající se jednotlivých oprávněných osob, neboť v minulosti byly zaznamenány případy, kdy se některé osoby vydávaly za oprávněné osoby, ačkoli jimi nebyly nebo anuita jednotky nebyla řádně splacena anebo nebyly vypořádány vzájemné závazky apod. Připomněl, že správce u dlužníka postrádal výhodu spočívající ve vedení řádných záznamů a složek členů družstva. Proto byla namístě pečlivost správce, jak ve vztahu k jeho odpovědnosti, tak ve vztahu k věřitelům.

Soud vyšel z internetových nabídek právních služeb, jež se pohybují v rozmezí od 1.000,-Kč do 7.000,-Kč za hodinu práce, protože analogie profese insolvenčního správce a advokáta je v projednávané věci srovnatelně nejbližší, když se hodinová sazba práce nejčastěji pohybuje mezi 2.000,-Kč a 3.000,-Kč. Jak již uvedeno shora, neměl soud v dané věci důvod pochybovat o tom, že správce vynaložil na případ odvolatelů 17 hodin práce. Odhadl, že 2/3 z vykázaných hodin byla odborná práce, která vyžadovala specifické znalosti, zkušenosti, praxi a vzdělání, a 1/3 z vykázaných hodin tvořila jen práce administrativního charakteru. Odbornou práci ocenil částkou 1.500,-Kč za hodinu. Ovšem s přihlédnutím k tomu, že správce musel evidentně důkladně nastudovat specifika dané problematiky včetně přiléhající judikatury, avšak takové nastudování je použitelné pro všechny obdobné kauzy (s výjimkou na každý případ naléhajících rozdílností) , a s přihlédnutím k opakujícím se faktorům, ji snížil na částku 1.000,-Kč za hodinu odborné práce. Za přiměřenou odměnu za práce administrativního charakteru stanovil částku 500,-Kč za hodinu s přihlédnutím k tomu, že i tyto práce podléhají určité shodnosti ve více projednávaných kauzách. Při úvaze o výši odměny správce vzal soud v úvahu i odpovědi vyzvaných respondentů, byť pouze z orientačního hlediska. Závěrem shrnuto: soud vzal v úvahu počet pracovních hodin vykázaných správcem, stadium rozpracovanosti převodu v případě odvolatele a rozsah a náročnost prováděných úkonů v návaznosti na odborné, informační předpoklady a znalosti. Dospěl tak k závěru, že jako přiměřenou lze správci přiznat odměnu ve výši 14.110,-Kč sestávající z 2/3 odborných hodin po 1.000,-Kč/hod. a z 1/3 administrativních hodin po 500,-Kč.

Protože má správce vedle odměny též právo na náhradu nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů, vyzval ho soud k jejich uplatnění a doložení.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se odvolatelé včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentovali zejména tím, že správce při převodu jednotky činí běžný advokátní úkon, který spočívá v jednoduchých kancelářských pracích, za což mu od oprávněných osob náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech úkonů a odměna v obvyklé výši, která dosahuje řádově několik tisíc Kč. Měli zato, že jejich nárok na bezplatný převod jednotky byl dostatečně osvědčen listinami předloženými správci dlužníkem (šlo o seznam členů družstev, seznam jednotek dlužníka, úvěrové smlouvy k investičním úvěrům anuitám, knihy členů) a že správce jen předstírá, že mu dlužník neposkytl součinnost, což považovali za účelové s cílem navýšit jeho odměnu za údajně ztíženou administrativu převodů jednotek. Polemizovali s vykázaným počtem hodin, jež správce vynaložil na jejich věc, předkládali svoji představu o počtu hodin na jednotlivé úkony a na jednotlivých příkladech dovozovali jeho nadsazenost a nereálnost, neboť v řadě případů šlo o rutinní úkony, které šlo zvládnout během několika minut (zasílání všeobecných výzev), a nikoli hodin. K analýze jednotlivých úkonů správce uváděli konkrétní okolnosti a dokumenty, které měl správce k dispozici, a nemusel si je duplicitně obstarávat nebo provádět složité analýzy. Za absurdní považovali, že správce strávil 6 hodin studiem některých dokladů, na což mu mohla stačit-při jeho odborné erudici -nejvýše 1 hodina. Poukazovali na to, že správce měl vše potřebné k převodům k dispozici již ke dni 13.3.2009 a že jím údajně spotřebovaný čas přesahuje fond možné pracovní doby, přičemž správce se nezabývá pouze tímto (jedním) dlužníkem, ale také dalšími časově náročnými insolvenčními věcmi. Dle jejich názoru by měl správce dostat odměnu za administrativní zpracování převodu . Připomněli, že dle zpráv blíže neurčených bytových družstev se odměna za bezplatný převod jednotky pohybuje ve výši 4.500,-Kč až 6.000,-Kč včetně DPH s tím, že pokud by do nákladů měly být zahrnuty všechny nejnutnější činnosti, které by bylo třeba učinit, neměla by cena přesáhnout částku 5 až 7 tisíc Kč. Připomněli, že dle soudem objednaného posudku by cena za převod jednotek do vlastnictví manželů Čechových a Ing. Kolody činila jen 6.000,-Kč, což však soud prvního stupně neakceptoval a posudek označil za nevěrohodný. Vyjádřili názor, že výsledek práce znalce zřejmě neodpovídal představě soudu prvního stupně; to však nemůže být záminkou pro jeho odmítnutí. Insolvenční soud kritizovali za to, že nekriticky převzal správcem vykázaný počet hodin. Uvedli, že dlužník nebyl nikdy vyzván k doplnění údajně neúplných a nekompletních dokladů týkajících se osobních složek členů družstva. Nesouhlasili s tím, že soud prvního stupně nerozhodl o výši nákladů na provedení kroků potřebných k převodu, ačkoli je správce specifikoval v částce 500,-Kč, čímž je uvrhl do stavu nejistoty, jaká bude jejich konečná výše, když ve 260 jiných případech, o nichž soud prvního stupně již rozhodoval, činila jejich výše právě 500,-Kč. Závěrem shrnuli, že za administrativní úkon bezplatného převodu by měla být stanovena odměna obvyklá, a to ve výši zjištěné insolvenčním soudem ze zpráv bytových družstev, advokáta i znalce, což však soud prvního stupně ignoroval. Dále doplnili, že rovněž požadují náhradu nákladů řízení, které představují náklady vynaložené v souvislosti s právním zastoupením a zaplacený správní poplatek ve výši 2.000,-Kč podle zákona o správních poplatcích č. 634/2004 Sb.

Vrchní státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k odvolání ze dne 13.11.2013 (č.d. B-2544) navrhlo, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že správci určí odměnu za převod jednotky ve výši, kterou považovalo za přiměřenou v rozmezí 7 až 8 tisíc Kč s akceptací původního požadavku správce na náhradu nákladů ve výši 500,-Kč. Připomnělo svůj dřívější názor, podle něhož má být měřítkem odměny správce za činnost spojenou s převodem bytu nikoli hodnota bytu, nýbrž množství jím účelně vynaložené námahy s ohledem na kvantitu jeho práce (tj. např. kolik hodin se jednotlivým případem zabýval) a její kvalitu (tedy, kolik peněz může např. za 1 hodinu práce požadovat). Vodítkem v tomto směru by neměl být ani (modifikovaný) advokátní tarif nebo odhadem stanovený hodinový výtěžek práce správce při samotném spravování podstaty, ale skutečnost, že bezplatné vydání bytu bytového družstva jeho členovi představuje nejen určité množství práce, ale je též určitým produktem majícím na tuzemském trhu relativně ustálenou cenu, jež je v ČR dosti frekventovaná. Ačkoli si soud prvního stupně v souladu s pokyny odvolacího soudu obstaral potřebné podklady pro své rozhodnutí, na výpočet odměny správce podle nich prakticky rezignoval a odměnu vypočetl vynásobením nekriticky převzatého údaje správce o počtu nutných hodin práce a sazby stanovené volnou úvahou s použitím snížených cen advokátních služeb. Dále zopakovalo, že honorována má být účelně vynaložená námaha a konečným a rozhodujícím kritériem by měla zůstat cena obvyklá, neboť není ospravedlnitelné, aby za tutéž práci (resp. za týž výsledek) měl jeden družstevník platit správci diametrálně více než jiný u normálního družstva. Z odvolání podaných v obdobných případech poukazovalo na výstižné a rozsahem přiměřené odvolání na č.d. B-2074.

Správce ve vyjádření k odvolání (č.d. B-2567) navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Uvedl, že ačkoli původně požadoval přiznat na odměně vyšší částku, do napadeného usnesení, jímž mu byla přiznána částka podstatně menší, se přesto neodvolal, a to jen proto, aby neblokoval bezplatný převod jednotky do vlastnictví odvolatelů. S ohledem na podané odvolání si však nechal vypracovat znalecký posudek pro vzorový případ , tj. případ převodu jednotek do vlastnictví manželů Čechových a Ing. Kolody, jenž je analogicky použitelný ve všech případech rozhodnutí o odměně správce u oprávněných osob, které neakceptovaly jím navrženou odměnu správce. Ztotožnil se s výhradami soudu prvního stupně vůči posudku zpracovanému soudem ustanoveným znalcem a vysvětloval, že práci s ním vykonávaly i další osoby, jejichž odměnu hradil ze svých prostředků, a že šlo o časově i odborně náročnější činnost, než kdyby šlo o úkony realizované standardně při zpeněžení zajištěného nemovitého majetku ve veřejné dražbě. Insolvenčnímu soudu vytkl, že blíže nevysvětlil, proč jeho odměnu nelze stanovit analogicky za použití pravidel pro určení odměny při zpeněžení jednotek a nakolik byla jeho činnost při jejich bezplatném převodu méně náročná. Poukazoval na to, že při zpeněžení jednotek by byla jeho odměna mnohem větší. K vyjádření připojil znalecký posudek zpracovaný soudním znalcem Ing. Pavlem Nádvorníkem.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou odvolatelé subjektivně legitimováni k podání odvolání proti napadenému usnesení, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť určení odměny insolvenčního správce a náhrady jeho nákladů podle ust. § 285 odst. 4 insolvenčního zákona se dotýká jejich práv či povinností a napadeným usnesením by jim mohla být způsobena újma na majetkových právech.

Vrchní soud v Praze proto přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 285 odst. 4 insolvenčního zákona je insolvenční správce při zpeněžování podstaty vázán zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zvláštního právního předpisu. Nakládání s byty a nebytovými prostory ve vlastnictví bytového družstva je omezeno právem fyzických osob-členů družstva, již jsou nájemci bytů či nebytových prostor, na výlučné nabytí vlastnictví těchto bytů či nebytových prostor podle ust. § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, a insolvenční správce je proto musí nejprve nabídnout k bezplatnému převodu osobám oprávněným k výlučnému nabytí vlastnictví za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem. Insolvenční správce je povinen provést všechny úkony, které jsou k převodu těchto bytů a nebytových prostor potřebné. Za to mu od osob oprávněných k výlučnému nabytí vlastnictví náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvláštního právního předpisu. Nepřijme-li osoba oprávněná k výlučnému nabytí vlastnictví takovou nabídku do tří měsíců od jejího doručení, přikročí insolvenční správce ke zpeněžení, přičemž ustanovení zvláštního zákona o ochraně práv nájemců se v těchto případech již nepoužijí.

Odvolací soud již ve své rozhodovací praxi, např. v usnesení č.j. MSPH 96 INS 714/2009, 3 VSPH 1068/2010-B-874 ze dne 31.1.2011 opakovaně vyložil, že nárok oprávněné osoby na bezplatný převod bytu či nebytového prostoru do jejího vlastnictví dle výše citovaného ustanovení je zvláštním druhem zákonného předkupního práva. Okolnost, že jde o převod bezplatný, v poměrech insolvenčního práva znamená, že ačkoli se tak děje v rámci zpeněžování majetkové podstaty, není tu výtěžek použitelný pro uspokojení pohledávek věřitelů. Zákon současně podmiňuje nárok na převod tím, že je oprávněná osoba povinna zaplatit jak náklady, jež si vyžádají všechny k tomu potřebné úkony insolvenčního správce, tak odměnu insolvenčního správce za toto zpeněžení majetkové podstaty.

Insolvenční správce přitom není oprávněn (a to ani zálohově) hradit náklady spojené s převodem z majetkové podstaty, proto je nezbytné, aby je oprávněná osoba uhradila předem. Rozsah a výše těchto nákladů bude záviset na tom, v jakém stadiu se proces uspokojování nároků oprávněných osob v insolvenčním řízení nalézá, např. zda byl započat proces vyčleňování bytových jednotek nebo prostor či zda byly připraveny návrhy smluv o převodu.

Ze shora uvedeného lze dovodit, že převod bytu nebo nebytového prostoru do vlastnictví oprávněné osoby je činností správce při zpeněžování majetkové podstaty. Tomuto závěru odpovídá i to, že ust. § 285 insolvenčního zákona je součástí dílu pátého, jenž upravuje právě zpeněžování majetkové podstaty. Odměnu správce za zpeněžování majetkové podstaty upravuje Vyhláška, která je tedy tím zvláštním právním předpisem, jenž zmiňuje ust. § 285 odst. 4 insolvenčního zákona.

S přihlédnutím k tomu, že-jak zdůrazněno výše-zde není výtěžku zpeněžení, je odvolací soud přesvědčen o tom, že se odměna správce za provedení úkonů potřebných k bezplatnému převodu bytů a nebytových prostor do vlastnictví oprávněných osob podle ust. § 285 odst. 4 insolvenčního zákona-v případech, kdy se na ní oprávněná osoba se správcem nedohodla-určí podle ust. § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Právo na výplatu této odměny vzniká rozhodnutím insolvenčního soudu, jenž ji určí podle kritérií stanovených právě v ust. § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., není-li o její výši uzavřena dohoda mezi správcem a oprávněnou osobou. Při úvaze o výši odměny přihlédne soud zejména k rozsahu a náročnosti úkonů správce potřebných k převodu bytu či nebytového prostoru do vlastnictví každé z oprávněných osob. Její výše bude (logicky) záviset i na tom, v jakém stadiu se bude proces uspokojování nároku konkrétní oprávněné osoby v insolvenčním řízení nalézat.

V dané věci určil soud prvního stupně správci jeho odměnu vycházeje z toho, že rozsah jím vykázaných činností a jejich časová náročnost (17 hodin práce) je věci odpovídající, přičemž 2/3 hodin vykázané práce honoroval hodinovou sazbou 1.000,-Kč a zbývající 1/3 hodinovou sazbou 500,-Kč.

Takto zvolenou metodu normování úkonů správce hodinovou sazbou však odvolací soud nepovažuje za adekvátní způsob určení jeho odměny za úkony potřebné k převodu bytové či nebytové jednotky do vlastnictví oprávněných osob. V tomto směru je-jak plyne z povahy věci-rozhodné především to, jaké konkrétní úkony si činnost správce (objektivně posuzováno) vyžádala a jaká byla (s přihlédnutím ke všem okolnostem věci) jejich faktická a odborná náročnost.

Pokud jde o rozsah a náročnost úkonů správce potřebných k převodu jednotky do vlastnictví odvolatelů, nemá ani odvolací soud důvod pochybovat o věcné správnosti jednotlivých činností (doložených příslušnými listinami) popsaných v jeho návrhu ze dne 21.11.2011 (č.d. B-1515), dle něhož správce: 1) sepsal a odeslal výzvu odvolatelům k předložení dokladů, 2) převzal složku odvolatelů od dlužníka, 3) převzal a zaevidoval podklady předložené odvolateli, 4) analyzoval podklady převzaté od odvolatelů a od dlužníka a zjišťoval, zda odvolatelům svědčí právo na převod (tj. zda odvolatelé jsou členy družstva k okamžiku vzniku nájemního vztahu, zda splatili členský podíl, zda učinili výzvu k převodu jednotky ve lhůtě do 30.6.1995, zda jsou členy družstva i nadále a zda trvá jejich nájemní vztah, zda zaplatil anuitu a zda nárok vznikl oběma manželům či výlučně jednomu z nich), 5) sepsal a odeslal nabídku k bezplatnému převodu, 6) sepsal a odeslal návrh na rozhodnutí soudu o odměně, 7) vyhotovil smlouvu o převodu vlastnictví jednotky, 8) vyhotovil výzvu k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví jednotky, 9) vyhotovil a podal návrh na zápis vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, 10) sepsal prohlášení o zániku zajišťovacích práv, 11) vedl celkovou evidenci oprávněných osob.

Odvolací soud proto neshledal důvodnou tu část odvolací argumentace, jíž odvolatelé zpochybňují věcný rozsah činnosti správce, neboť také odvolací soud shledal shora popsané úkony nezbytnými k převodu jednotky podle ust. § 285 odst. 4 insolvenčního zákona. Současně však z výše uvedených důvodů nepovažoval za zásadně významné řešit, zda správce vskutku strávil provedením těchto úkonů 17 hodin, jak tvrdí, či zda to byla ve skutečnosti doba kratší, popř. jak dlouho by taková činnost měla tomuto (či jinému) správci při jeho odbornosti a maximální efektivitě práce trvat.

Zbývá určit, zda je ve shora vymezeném skutkovém rámci správcem navržená odměna přiměřená zejména s přihlédnutím k rozsahu a náročnosti úkonů správce potřebných k převodu jednotky do vlastnictví odvolatelů. Odvolací soud-ve shodě se soudem prvního stupně i s odvolateli-zastává názor, že správcem navržená odměna přiměřená povaze věci zjevně není.

Dle názoru odvolacího soudu-ve shodě se stanoviskem Vrchního státního zastupitelství v Praze-by měla být základním a rozhodujícím východiskem obvyklá cena spojená s převodem jednotek do vlastnictví oprávněných osob s eventuálním přihlédnutím k poněkud větší pracnosti, jde-li o družstvo, na jehož majetek byl prohlášen konkurs. Ačkoli v dané věci spočívala činnost správce v individuálním posouzení podkladů vztahujících se k právnímu postavení odvolatelů, v další fázi řízení se již zhusta jednalo o typizovanou činnost, při níž vycházel ze šablonovitých formulářů včetně znění výzev, nabídek k převodu, znění smluv nebo návrhů soudu na určení své odměny, které používal univerzálně vůči všem oprávněným osobám podle jednotně vytvořeného vzoru. Z uvedeného je zřejmé, že nikoli veškerá činnost správce byla činností čistě odbornou, ale v podstatném rozsahu šlo o činnost administrativní, jejíž hodnota práce je výrazně nižší, a o činnost typizovanou a rutinní vzhledem ke značnému počtu opakujících se případů (družstvo má 369 členů). Ostatně odvolatelé (stejně jako někteří další členové družstva) správci iniciativně dodávali potřebné podklady, čímž mu jeho činnost do určité míry usnadnili.

Kompletní cena za zpracování bezplatného převodu vlastnictví bytové a nebytové jednotky ze strany bytového družstva (či jiného vlastníka) se pohybuje v rozmezí 4.000,-Kč až 6.000,-Kč (bez DPH) na území hlavního města Prahy (č.d. B-2074), jak lze zjistit především z odpovědí soudem dotázaných bytových družstev. Např. SBD POKROK dle sdělení ze dne 2.11.2012 (č.d. B-1931) účtuje oprávněným osobám za takový převod poplatek ve výši 5.000,-Kč včetně DPH a Stavební bytové družstvo Praha dle sdělení ze dne 12.11.2012 (č.d. B-1963) účtuje svým členům 4.500,-Kč. Ze sdělení Svazu českých a moravských bytových družstev ze dne 12.11.2012 (č.d. B-1965) odvolací soud zjistil, že se dle jeho neoficiálních informací pohybuje cena převodu jednoho bytu zhruba mezi 3.500,-Kč až 5.000,-Kč. K obdobným závěrům ostatně dospěla i Ing. Irena Votavová ve znaleckém posudku, jenž si soud prvního stupně za tím účelem objednal (a k němuž následně nepřihlédl), dle něhož činí hodnota práce správce za úkony potřebné k bezplatnému převodu bytů a nebytových prostor do vlastnictví oprávněných osob Jaroslava Čecha, Magdaleny Čechové a Ing. Pavla Kolody maximálně 6.000,-Kč včetně DPH a včetně dostatečné rezervy. Důvody pro zadání znaleckého posudku však nebyly dány. Odborného znaleckého posudku podle ust. § 127 občanského soudního řádu lze totiž použít jen k posouzení pro věc rozhodných skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, tedy k posouzení skutkového stavu, k němuž soudce sám není odborně způsobilý. O nic takového se ale při úvaze o přiměřené výši odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejedná. Z obdobných důvodů nelze použít ani správcem dodatečně nabídnutý znalecký posudek Ing. Pavla Nádvorníka (č.d. B-2567).

Pokud jde o soudem dotázané realitní či advokátní kanceláře, jež se bezplatnými převody bytových jednotek do vlastnictví oprávněných osob podle zvláštního zákona standardně nezabývají a jež se vyjadřovaly výlučně ke komerčním-úplatným převodům, nepovažoval odvolací soud jejich sdělení za rozhodující. Ostatně, již ve svých dřívějších kasačních rozhodnutích (např. v usnesení sp. zn. 1 VSPH 88/2011-B-1005 ze dne 3.5.2011) odvolací soud vyložil, proč pro výpočet odměny nelze použít způsob výpočtu odměny podle advokátního tarifu (z tarifní hodnoty vycházející z tržní ceny převáděné jednotky), neboť takový postup zjevně neodpovídá zákonné konstrukci tohoto nároku správce, jenž je honorován především za administrativní zpracování převodu. Rovněž z tohoto hlediska je pro rozhodnutí ve věci, a opakovaně to budiž řečeno, nevýznamný znalecký posudek Ing. Pavla Nádvorníka ze dne 16.8.2013 (B-2567), jenž dospěl k závěru, že by odměna správce za bezplatný převod jednotky měla být honorována částkou odpovídající 2 advokátním úkonům z hodnoty převáděné jednotky.

Na rozdíl od soudu prvního stupně a s přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem věci dospěl odvolací soud k závěru, že přiměřená odměna správce za bezplatný převod jednotky do vlastnictví odvolatelů činí dle ust. § 5 Vyhlášky 4.200,-Kč, což s připočtením 21% DPH ve výši 882,-Kč činí celkem 5.082,-Kč. Pokud jde o náklady nezbytně vynaložené na provedení všech potřebných úkonů (jedná se toliko o hotové výdaje správce spojené s vkladovým řízením), došlo ode dne 1.1.2012 ke zvýšení správního poplatku za přijetí návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí z 500,-Kč (jak správce původně požadoval) na 1.000,-Kč (položka 120 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích). Proto odvolací soud rozhodl též o jejich náhradě v předepsané výši tak, aby i v této otázce byla nastolena potřebná jistota.

Pokud se týká požadavku odvolatelů, aby odvolací soud rovněž rozhodl o nákladech řízení, které jim vznikly v důsledku podání odvolání, odvolací soud konstatuje, že podle ust. § 170 písm. f) insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení neuspokojují náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení. Proto nelze odvolatelům přiznat právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 3.února 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová