2 VSPH 1829/2016-A-107
KSHK 35 INS 25137/2014 2 VSPH 1829/2016-A-107

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníka TREVOS, a.s., sídlem Mašov 34, 511 01 Turnov, zast. advokátkou Mgr. Veronikou Šebo, LL.M., sídlem Mašov 34, 511 01 Turnov, zahájené na návrh a) TELEPIKE, s.r.o. v likvidaci, sídlem V Zátiší 810/1, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory, a b) Download, s.r.o., sídlem Jeseniova 1151/55, 130 00 Praha 3, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání navrhovatele b) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 25137/2014-A-78 ze dne 23. června 2016

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 25137/2014-A-78 ze dne 23. června 2016 se v bodech I. , II., IV. a V. výroku p o t v r z u j e.

II. Navrhovateli b) se ukládá zaplatit dlužníkovi 10.351,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Veroniky Šebo, LL.M.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením označeným shora zamítl v bodě I. výroku insolvenční návrh, jímž se TELEPIKE, s.r.o. (dále jen navrhovatel a) a Download, s.r.o. (dále jen navrhovatel b) domáhaly zjištění úpadku TREVOS, a.s. (dále jen dlužník), uložil jim zaplatit dlužníkovi společně a nerozdílně na náklady řízení částku 51.667,-Kč (bod II. výroku), zamítl jejich návrh na osvobození od soudních poplatků (body III. a IV. výroku) a uložil jim společně a nerozdílně zaplatit soudní poplatek za řízení ve výši 2.000,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud mimo jiné uvedl, že se navrhovatel a) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka s tím, že má vůči němu pohledávku ze smlouvy o půjčce, již se dlužník zavázal splatit do 19.7.2014 a pohledávka je zajištěna směnkou vlastní ze dne 19.7.2013 znějící na 3.500.000,-Kč. Navrhovatel b), jenž k řízení přistoupil návrhem ze dne 8.4.2015, tvrdil, že dne 15.5.2013 poskytl dlužníkovi půjčku, již se dlužník zavázal splatit isir.justi ce.cz do 15.11.2014 a pohledávka je zajištěna směnkou vlastní znějící na 1.000.000,-Kč. Navrhovatelé a) a b) shodně tvrdili, že dlužník své závazky vůči nim nesplnil a že za ním mají splatné neuhrazené pohledávky po lhůtě splatnosti i další věřitelé. Navrhovatel a) označil jako další věřitele dlužníka ADAN GROUP, s.r.o. a LAVANZA, L.T.D., s.r.o. a navrhovatel b) uvedl HIRAMON GROUP, s.r.o. a VLAD GAHRIN, s.r.o. K doložení své pohledávky předložil navrhovatel a) prostou kopii směnky vlastní podepsanou za dlužníka Ing. Vilémem Šulcem a navrhovatel b) originál směnky vlastní podepsanou za dlužníka místopředsedou představenstva Jiřím Opočenským a kopii smlouvy o půjčce. Dlužník existenci tvrzených pohledávek navrhovatelů a) a b) popřel s tím, že s nimi nebyl v žádném smluvním vztahu a obě směnky označil za podvrh. Soud prvního stupně vyšel z toho, že Ing. Vilém Šulc jako bývalý člen představenstva dlužníka (od 7.8.2002 do 14.4.2003), místopředseda představenstva (od 14.4.2003 do 26.4.2015) a současný člen dozorčí rady na jednání před soudem uvedl, že směnku předloženou v prosté kopii navrhovatelem a) nepodepsal a podpis Jiřího Opočenského na směnce předložené navrhovatelem b) byl znaleckým posudkem shledán jako pravděpodobně nepravý, a na základě toho dospěl k závěru, že není dána aktivní legitimace navrhovatelů a) a b) k podání insolvenčního návrhu, neboť osoba, jež měla směnku předloženou navrhovatelem a) za dlužníka podepsat, tuto skutečnost popírá a směnka nebyla předložena v originále a podpis osoby, jež měla směnku předloženou v originále navrhovatelem b) za dlužníka podepsat, byl znalcem shledán jako pravděpodobně nepravý. Protože měl tvrzené pohledávky za nedoložené, insolvenční návrh zamítl a o nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 7 insolvenčního zákona ve spojení s ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a úspěšnému dlužníkovi přiznal vůči navrhovatelům a) a b) právo na náhradu nákladů řízení. Současně zamítl návrh navrhovatelů a) a b) na přiznání osvobození od soudních poplatků soud podle ust. § 138 odst. 1 o.s.ř. s tím, že se u nich jedná o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, které nemůže požívat právní ochrany, a uložil jim zaplatit soudní poplatek za řízení.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelé a) a b) včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Usnesením č.j.-A-90 ze dne 24.11.2016 Vrchní soud v Praze zastavil odvolací řízení ve vztahu k navrhovateli a) pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.

Co se týče navrhovatele b), v odvolání soudu prvního stupně vytýkal, že se nezabýval otázkou možného předlužení dlužníka, ač bylo prokázáno, že souhrn přihlášených pohledávek převyšuje hodnotu majetku, jež byla dlužníkem deklarována. Dále namítal, že se závěr soudu o nedoloženosti jeho pohledávky opírá o závěry znaleckého zkoumání, z nichž však vyplynulo pouze to, že podpis osoby, jež směnku za dlužníka podepsala, pravděpodobně není pravý, a měl za to, že za této situace by soud měl považovat směnku za platnou, nebude-li prokázán opak. Namítal, že nebyl proveden navrhovaný důkaz výslechem osoby, jež za dlužníka směnku podepsala, a soud se nezabýval pohledávkami, jež uplatnili přihláškami další věřitelé. Dále tvrdil, že celkový objem přihlášených pohledávek činil ke dni vydání rozhodnutí celkem 28.411.773,-Kč oproti soudem uvedeným 9.911.773,-Kč, a zpochybňoval tvrzení dlužníka o schopnosti je uhradit. Zároveň brojil i proti závislým výrokům o uložení povinnosti nahradit dlužníkovi náklady řízení a zaplatit soudní poplatek s tím, že nemůže plnit povinnost společně a nerozdílně s obchodní společností, s níž nemá žádný faktický vztah.

Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové ve vyjádření k odvolání souhlasilo se závěry soudu prvního stupně ohledně neprokázání aktivní legitimace navrhovatelů a) a b) k podání insolvenčního návrhu s tím, že za této situace nebylo na místě zabývat se otázkou možného předlužení dlužníka, a navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Dlužník ve vyjádření k odvolání navrhovatele b) popřel, že by byl předlužen, uvedl, že má prostředky, které by mu umožnily uhradit všechny přihlášené pohledávky, pokud by je považoval za oprávněné, a poukázal na to, že faktury v přihláškách pohledávek jsou opatřeny smyšlenými čísly účtů, což v řízení před soudem prvního stupně doložil. Uvedl, že za situace, kdy byl podpis na směnce shledán pravděpodobně nepravým, nelze závěr znaleckého posudku zpochybňovat, a měl za podstatné, že znalec neučinil prohlášení o nemožnosti učinit závěr.

Vrchní soud v Praze jednání konaném dne 15.12.2016 přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 143 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, jenž nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka.

Z ustálené judikatury vyjádřené například pod bodem VIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 publikovaného pod značkou Rc 52/98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jež se sice vyjadřovala k úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání, jež se však vzhledem ke shodě řešené problematiky uplatní podle usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009-A-64 ze dne 29.4.2010 ve znění opravného usnesení č.j. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009-A-68 ze dne 20.7.2010 i pro výklad insolvenčního zákona, nevylučuje povaha řízení o návrhu věřitele na prohlášení konkursu (na vydání rozhodnutí o úpadku), aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele skutečně existuje, ale není povolán k tomu, aby ke zjištění této skutečnosti prováděl rozsáhlé dokazování. Zjistí-li, že k závěru o existenci splatné pohledávky věřitele je třeba takové dokazování provádět, pak návrh zamítne proto, že věřitel svou pohledávku za dlužníkem nedoložil. Obdobně postupuje i v případech, kdy jsou osvědčovány tvrzené pohledávky dalších věřitelů. Důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele je tedy v řízení před soudem prvního stupně i to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami, a že by provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce. S přihlédnutím k tomu, že ust. § 141 odst. 2 insolvenčního zákona zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem, jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě. Je proto věcí insolvenčního navrhovatele, aby před podáním insolvenčního návrhu zvážil, zda i bez důkazních prostředků, jejichž prováděním by insolvenční soud s přihlédnutím k míře sporných skutečností nahrazoval v insolvenčním řízení nalézací řízení o pohledávce před orgánem k tomu povolaným, bude schopen doložit po skutkové stránce svou pohledávku vůči dlužníkovi v insolvenčním řízení.

V posuzované věci zamítl soud prvního stupně insolvenční návrh pro nedoložení splatných směnečných pohledávek navrhovatelů a) a b) za dlužníkem, neboť dlužník jejich existenci a pravost popřel. Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že navrhovatel b) dokládal pohledávku za dlužníkem smlouvou o půjčce podepsanou dne 15.5.2013 za dlužníka neznámou osobou bez ověřeného podpisu a směnkou vlastní z téhož dne podepsanou za dlužníka neznámou osobou. Ze znaleckého posudku vypracovaného PhDr. Václavou Musilovou, soudní znalkyní v oboru kriminalistiky, vyhotoveného dne 9.1.2016 v trestní věci vedené pod sp. zn. KRPA-159529-347/TČ-2013-000095-SME, soud ověřil, že dle znalkyně není podpis výstavce na směnce ze dne 15.5.2013 pravděpodobně pravým podpisem Jiřího Opočenského a jde pravděpodobně o padělek napodobeného charakteru. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 ze dne 21.12.2009 popře-li žalovaný ve sporu o zaplacení vlastní směnky její pravost, leží důkazní břemeno ohledně pravosti směnky (pravosti podpisu žalovaného na směnce) na žalobci, který směnku k důkazu předložil a který ze skutečností v ní uvedených vyvozuje žalobou uplatněný nárok . Vzhledem k tomu, že v projednávané věci dokládal navrhovatel b) své oprávnění k podání insolvenčního návrhu pouze shora označenými listinami, jejichž pravost byla účinně zpochybněna, je zřejmé, že pohledávku navrhovatele b) není možné osvědčit pouze předloženými listinami. Sám navrhovatel b) navrhoval k jejímu prokázání výslech osoby podepsané na směnce a vyhotovení revizního znaleckého posudku. Provedením těchto důkazů by však insolvenční soud nepřípustně nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce. Proto soud prvního stupně nepochybil, když považoval pohledávku navrhovatele b) za nedoloženou a insolvenční návrh zamítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele b) důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil, a to včetně závislých výroků o povinnosti zaplatit dlužníkovi náhradu účelně vynaložených nákladů řízení a uhradit soudní poplatek za řízení.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 téhož zákona s přihlédnutím k tomu, že v něm úspěšný dlužník účelně vynaložil náklady na zastoupení advokátem v rozsahu 2 úkonů právní služby (podání odvolání a účast na jednání dne 15.12.2016) podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 Advokátního tarifu a tomu odpovídající náhrady hotových výdajů po 300,-Kč za úkon podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, cestovní výdaje ve výši 1.157,-Kč za použití silničního motorového vozidla na trase Turnov-Praha a zpět k jednání před odvolacím soudem v délce 195 km při náhradě 3,80 Kč/km, spotřebě 7,23 l/100 km a průměrné ceně nafty 29,50 Kč/l a náhradu za promeškaný čas ve výši 600,-Kč (6 x 100,-Kč) za 6 půlhodin dle ust. § 14 Advokátního tarifu, což činí včetně DPH celkem 10.351,-Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 15. prosince 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. Za správnost vyhotovení: předseda senátu Bc. Jiří Slavík