2 VSPH 1826/2013-B-15
KSPL 29 INS 7943/2013 2 VSPH 1826/2013-B-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Dagmar Hladké, bytem Hodonínská 1058/55, Plzeň, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 7943/2013-B-6 ze dne 1. srpna 2013

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením schválil oddlužení Dagmar Hladké (dále jen dlužnice) splátkovým kalendářem (bod I. výroku) a stanovil podmínky jeho plnění. V bodě II. výroku dlužnici uložil, aby po dobu následujících 5 let od první splátky nebo do úplného uspokojení pohledávek měsíčně platila prostřednictvím insolvenčního správce JUDr. Petra Michala (dále jen správce) nezajištěným věřitelům v poměru stanoveném v tomto bodě výroku ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. V bodě IV. výroku dlužnici kromě jiného přikázal, aby ostatní příjmy, zejména peněžité dary, výtěžky zpeněžení získané dědictvím či darem, jiné mimořádné příjmy, důchody a jiné obdobné opakující se požitky přijaté ve svůj prospěch, jakož i další plnění, které dobrovolně poskytne, ode dne doručení usnesení vyplácela bez zbytečného odkladu správci s tím, že v okamžiku vydání usnesení je dle smlouvy o důchodu (správně mělo být uvedeno darovací smlouvy) ze dne 19.3.2013 (dále jen Smlouva) ve vztahu k dlužnici zavázanou osobou se závazkem ve výši 5.000,-Kč měsíčně po dobu trvání splátkového kalendáře Vladislava Fránová (dále jen dárkyně).

Proti bodům II. a IV. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud v tomto rozsahu zrušil a potud věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítala, že insolvenční soud požaduje po dárkyni plnění ve výši 5.000,-Kč, ačkoli ta se ve Smlouvě zavázala poskytovat pravidelné měsíční peněžité plnění toliko ve výši 1.000,-Kč. Dlužnice zdůraznila, že její momentální příjem nepostačuje k tomu, aby pokryl zákonem stanovené srážky ze mzdy a částečného invalidního důchodu, a uzavřela na tom, že pokud bude peněžité plnění od dárkyně navýšeno na 2.200,-Kč měsíčně, bude schopna uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši cca 47 % včetně (přednostních) nároků správce.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je dlužnice oprávněna podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 398 odst. 3 IZ je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle ust. § 406 odst. 4 IZ může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pouze ten dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno dne 21.3.2013 na základě jejího insolvenčního návrhu, s nímž spojila návrh na povolení oddlužení podaný na předepsaném formuláři, v němž nepožádala insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, naopak v kolonce č. 15 výslovně vyznačila, že takový návrh nepodává. K pozdější žádosti o nižší splátky-byla-li by podána, což se do vydání napadeného usnesení nestalo-by dle ust. § 398 odst. 4 IZ jako k opožděné nebylo možno přihlížet .

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice není osobou legitimovanou k podání odvolání proti napadenému usnesení. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu a její odvolání jako nepřípustné odmítl.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné dodat, že (ani) odvolací argumentace nesměřuje ke snížení zákonné splátky dlužnice, ale k tomu, aby výše finanční pomoci dárkyně (třetí osoby) určené pro oddlužení odpovídala výši sjednané ve Smlouvě nehledě na to, že tento požadavek (již) byl insolvenčním soudem opravným usnesením ze dne 16.9.2013, jež nabylo právní moci dne 8.10.2013 (č.l. B-9), akceptován.

K tvrzení dlužnice, že by Smlouva mohla (měla) být navýšena na 2.200,-Kč měsíčně, je třeba uvést, že závazek dárkyně poskytovat dlužnici po dobu 5 let pravidelné měsíční plnění, je závazkem dobrovolným, proto lze výši pravidelného peněžitého daru sjednaného ve Smlouvě změnit jen na základě jejího souhlasu (změnou Smlouvy či uzavřením nové darovací smlouvy).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30. října 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová