2 VSPH 1825/2014-B-110
KSPH 36 INS 9101/2010 2 VSPH 1825/2014-B-110

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Miroslava Pazdernatého, nar. 1.5.1958, bytem Lužná 141, pošta Rakovník, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 9101/2010-B-96 ze dne 26.března 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 9101/2010-B-96 ze dne 26.března 2014 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze pod bodem I. výroku shora označeného usnesení zrušil oddlužení Miroslava Pazdernatého (dále jen dlužník), na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku) s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, a že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (body III. a IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval dosavadní průběh řízení tak, že: 1) usnesením ze dne 8.10.2010 zjistil úpadek dlužníka, do funkce insolvenčního správce ustanovil JUDr. Oldřicha Řeháčka, Ph.D. (dále jen Správce) a povolil řešení dlužníkova úpadku oddlužením, 2) usnesením ze dne 2.3.2011 neschválil oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs (dále jen Usnesení o neschválení oddlužení), 3) usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29.4.2011 bylo Usnesení o neschválení oddlužení zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, 4) usnesením ze dne 21.3.2012 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (dále jen Usnesení o schválení oddlužení), 5) dlužník řádně splácel splátky pouze několik měsíců po vydání Usnesení o schválení oddlužení, ke dni 31.7.2012 dostal výpověď ze zaměstnání a od té doby se mu již nepodařilo získat nové zaměstnání, které by mu umožňovalo plnění oddlužení v rozsahu umožňujícím zákonné uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, 6) ze zpráv Správce vyplynulo, že dlužník neplní podmínky oddlužení, 7) na jednání o zrušení oddlužení konaném dne 10.10.2013 dlužník uvedl, že není schopen sehnat žádnou práci, je evidován na úřadu práce a jeho jediným příjmem je výsluhová renta od bývalého zaměstnavatele v měsíční výši 5.800,-Kč.

Na tomto základě soud uzavřel, že dlužník neplní podmínky oddlužení a s ohledem na dobu trvání oddlužení ani není pravděpodobné, že by je mohl splnit v budoucnu. Proto postupoval dle ust. § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal dlužník včasné odvolání, v němž Správci vytýkal, že částku, kterou od něj, resp. od jeho zaměstnavatele, inkasoval v době, kdy byl na jeho majetek prohlášen konkurs, nepoužil na uspokojení pohledávek věřitelů ve splátkovém kalendáři. Na jednání před odvolacím soudem konaným dne 17.10.2014 (č.d. B-108) pak namítal, že pohledávky přihlášených věřitelů např. Komerční banky, a.s., CETELEM ČR, a.s. nebo Raiffeisenbank, a.s., jež byly zahrnuty do splátkového kalendáře, jsou (byly) příliš vysoké. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze podle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 418 IZ zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se zato, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odst. 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 3). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 3 (odst. 4).

K tomu budiž řečeno, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle ust. § 414 a násl. IZ. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Jestliže v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře bude-po náležitém projednání věci postupem dle ust. § 418 odst. 4 IZ-zjevné, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (a z toho důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů), insolvenční soud schválené oddlužení-i bez návrhu-podle ust. § 418 odst. 1 písm. b) IZ zruší.

Okolnost, že dlužník není schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoli řádně plní povinnosti uvedené v ust. § 412 odst. 1 a 3 IZ, tak není-jak vysvětlil Nejvyšší soud ČR v usnesení sen. zn. 29 NSČR 12/2013 ze dne 28.2.2013 uveřejněném pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-důvodem k postupu podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ; postup podle ust. § 418 odst. 1 písm. b) IZ tím však není vyloučen. Lhůta 5 let stanovená IZ dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře přitom je lhůtou konečnou (nejzazší) a její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

Aby bylo možno uzavřít, že úspěšné završení oddlužení ve formě splátkového kalendáře-uspokojením pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v třicetiprocentním rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ-objektivně vzato nelze předpokládat, musí jít o situaci, kdy je zcela zřejmé, že dlužník v časovém prostoru splátkového kalendáře nebude schopen či ochoten současný nepříznivý vývoj procesu oddlužení zvrátit, anebo kdy se dlužníku ani v rozumném časovém horizontu nepodařilo dosáhnout potřebných lepších výdělků či dalších příjmů, jež předpokládal, a není reálná naděje na změnu. K projednání těchto podstatných okolností věci slouží jednání předepsané v ust. § 418 odst. 4 IZ, při němž soud-na základě vyjádření dlužníka, insolvenčního správce a věřitelského orgánu-zkoumá důvody nedostatečného plnění splátkového kalendáře i dlužníkovy možnosti hrozbu nesplnění oddlužení odvrátit.

Dále nutno zdůraznit, že ve smyslu ust. § 7 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat vždy požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních OSŘ. To s tím, že všechna rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, včetně těch, jimiž dochází ke změně způsobu řešení úpadku ze sanačního na likvidační, tedy včetně rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení dle ust. § 418 IZ, představují rozhodnutí ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20.1.2011, která s ohledem na tuto svoji povahu musí být vždy odůvodněna, a ve smyslu ust. § 167 odst. 2 OSŘ se tak musí stát způsobem uvedeným v ust. § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění usnesení o zrušení schváleného oddlužení (spojeného s prohlášením konkursu na majetek dlužníka) musí kromě jiného vždy uvést, jaká pro rozhodnutí podstatná skutková zjištění učinil a na jakém podkladě, jakými úvahami se při hodnocení těchto zjištění řídil a jak je právně posoudil; přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení nedostál, když v něm fakticky neuvedl žádná svá skutková zjištění rozhodná pro přijatý závěr, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, a že je tak naplněn důvod pro zrušení schváleného oddlužení dlužníka podle ust. § 418 odst. 1 písm. b) IZ.

Soud především neuvedl, jaké pohledávky nezajištěných věřitelů byly vůči dlužníku do jeho insolvenčního řízení přihlášeny, v jakém rozsahu byly zjištěny a pojaty do schváleného oddlužení ve formě splátkového kalendáře, jaký byl obsah tohoto rozhodnutí a jak konkrétně bylo schválené oddlužení v jeho průběhu dlužníkem plněno (jaké splátky a z jakých dlužníkových příjmů byly zatím poskytnuty a jak byly Správcem rozděleny). Místo toho se soud omezil toliko na konstatování, že se dlužníkovi již nepodařilo získat nové zaměstnání, které by mu umožňovalo plnění oddlužení v rozsahu umožňujícím zákonné uspokojení nezajištěných věřitelů, resp. že ze zpráv Správce vyplynulo, že dlužník neplní podmínky oddlužení.

S dlužníkem lze navíc souhlasit v tom, že v situaci, kdy na přezkumném jednání konaném dne 15.11.2010 (č.d. B-10) a na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 24.1.2011 (č.d. B-18) popřel pravost či výši přihlášených pohledávek některých nezajištěných věřitelů např. CETELEM ČR, a.s., Profidebt, s.r.o.

či Raiffeisenbank, a.s., měly být částky připadající na tyto popřené pohledávky podle poměru určeného v Usnesení o schválení oddlužení Správcem deponovány a až podle výsledku jejich přezkoumání je bylo možno vyplatit danému věřiteli (pokud jeho popřená pohledávka byla zjištěna) anebo je bylo třeba poměrně rozdělit mezi ostatní pohledávky pojaté do splátkového kalendáře jako mimořádnou splátku (pokud popřená pohledávka zjištěna nebyla a přestala být předmětem oddlužení, což je také důvodem pro změnu schváleného splátkového kalendáře dle ust. § 407 odst. 3 IZ).

Jinými slovy vyjádřeno, pokud bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, pak v případě, že byla některá z nezajištěných pohledávek, jež mají podle něj být uspokojeny, účinně popřena např. dlužníkem (jako tomu bylo v tomto případě), dlužník, resp. plátce jeho mzdy či jiných postižitelných příjmů, dle ust. § 411 odst. 2 IZ sice hradí částky připadající podle splátkového kalendáře na její uspokojení v určených lhůtách k rukám insolvenčního správce, nicméně správce s těmito částkami naloží podle výsledku incidenčního sporu o pravost, výši nebo pořadí popřené pohledávky (ust. § 201 odst. 1 písm. d/ nebo § 201 odst. 2 IZ) tak, že po právní moci rozhodnutí neprodleně: -vyplatí věřiteli deponované částky, jestliže popřená pohledávka byla zjištěna, nebo -deponované částky připadající na popřenou pohledávku, jež nebyla zjištěna, rozdělí poměrně (jako mimořádnou splátku) mezi ostatní věřitele pojaté do splátkového kalendáře.

Obdobně insolvenční správce postupuje v případě, že ke zjištění nebo k nezjištění popřené nezajištěné pohledávky zahrnuté do splátkového kalendáře dojde v důsledku nepodání žaloby z popření pohledávky ve stanovené lhůtě (ust. § 198 odst. 1 a § 201 odst. 2 IZ) nebo v důsledku zpětvzetí popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem nebo popírajícím věřitelem, jestliže nikým jiným popřena nebyla (ust. § 201 odst. 1 písm. c/ IZ).

Z napadeného usnesení ani z obsahu spisu přitom nelze seznat, zda bylo shora uvedeným způsobem postupováno. Přitom je zřejmé, že závěr o důvodnosti popření přihlášených pohledávek pojatých do splátkového kalendáře má (mohl a může mít) vliv na závěr, zda dlužník bude schopen splnit podstatnou část splátkového kalendáře či nikoli.

Tu část odvolací argumentace, jíž dlužník akcentoval, že Správce nevyplatil nezajištěným věřitelům pojatým do splátkového kalendáře částku, jež získal v období, kdy byl Usnesením o nechválení oddlužení na jeho majetek prohlášen konkurs, neshledal odvolací soud opodstatněnou. Již proto ne, že v souladu s ust. § 406 odst. 3 písm. a) IZ byl dlužník prostřednictvím Správce povinen použít k uspokojení věřitelů částku jen z příjmů, které získal až po schválení oddlužení, k němuž došlo Usnesením o schválení oddlužení. To ovšem neznamená, že by byl Správce oprávněn tuto částku-jak tvrdil např. ve svém vyjádření ze dne 7.3.2013 (č.d. B-85)-deponovat na bankovním účtu správy majetkové podstaty a nebyl povinen ji vydat do volné dispozice dlužníka, a že by dlužník nebyl tuto částku oprávněn použít jako mimořádnou splátku k plnění splátkového kalendáře.

Z těchto důvodů odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud ve smyslu výše uvedeného náležitě prověří skutkovou situaci a pokud opětovně dospěje k závěru, že jsou splněny předpoklady zakotvené v ust. § 418 IZ, přezkoumatelným způsobem rozhodne o zrušení schváleného oddlužení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 17.října 2014

Mgr. Tomáš Braun, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová