2 VSPH 1813/2016-A-11
KSLB 76 INS 18957/2016 2 VSPH 1813/2016-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Diany Polyákové, bytem Chrastavská 266/16, Liberec, adresa pro doručování: Žitavská 393/6, Liberec, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 18957/2016-A-6 ze dne 17. srpna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 18957/2016-A-6 ze dne 17. srpna 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 76 INS 18957/2016-A-6 ze dne 17.8.2016 odmítl insolvenční návrh, jímž se Diana Polyáková (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž však neuvedla skutečnosti, jež by její úpadek osvědčovaly, neboť neoznačila žádné věřitele ani neuvedla údaje o splatnosti a výši svých závazků. Řádnou identifikaci věřitelů a jejich pohledávek neobsahuje ani seznam závazků (dlužnicí označený jako seznam pohledávek) předložený spolu s návrhem, jenž neobsahuje zákonem požadované náležitosti, není dlužnicí podepsán a není v něm uvedeno, že je správný a úplný. Dospěl proto k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, jež mu brání pokračovat v řízení, a dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se dlužnice včas odvolala a žádala o urychlení konkursu . Uvedla, že má invaliditu 3. stupně (těžké deprese) a od roku 2006 dluhy ve výši asi 4 miliónů Kč. Namítala, že je v hrozícím úpadku a vyhlašuje konkurs , nemá žádný majetek, pobírá invalidní důchod ve výši 8.200,-Kč měsíčně a platí nájem ve výši 8.300,-Kč měsíčně, a proto nemá prostředky na uspokojení pohledávek svých věřitelů ani v 30 % rozsahu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný isir.justi ce.cz anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 téhož zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o úpadku či hrozícím úpadku dlužníka, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Podle ust. § 391 insolvenčního zákona musí návrh na povolení oddlužení vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 téhož zákona předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 téhož zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice podala dne 15.8.2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v němž v kolonce č. 7 toliko uvedla, že je zastoupena JUDr. Miloslavem Juračkou a odkázala na insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSLB 54 INS 3659/2014, jež bylo zastaveno pro zpětvzetí insolvenčního návrhu dlužnicí; neoznačila však žádné konkrétní věřitele ani neuvedla údaje o výši a splatnosti jejich pohledávek. K návrhu připojila seznam pohledávek , jenž však neobsahuje všechny náležitosti dle ust. § 104 insolvenčního zákona, neboť někteří věřitelé nejsou označeni všemi zákonem požadovanými údaji, u některých závazků chybí údaje o jejich splatnosti, dlužnice neuvedla, zda pohledávky svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč, a absentuje též podpis dlužnice a její prohlášení, že je seznam správný a úplný; seznam majetku a zaměstnanců k návrhu nepřipojila.

Z takto pojatých obecných tvrzení vskutku nelze dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona měla dlužnice více věřitelů a peněžité závazky po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, které by nebyla schopna plnit. Tato tvrzení postrádají rovněž vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Přitom povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti nelze mít za splněnou ani na základě seznamu závazků dle ust. § 104 a § 392 téhož zákona, neboť k němu nelze ve světle výše uvedených judikatorních závěrů přihlížet, ani na základě kolonek č. 17 až 20 formuláře, neboť je dlužnice nevyplnila (v návrhu toliko obecně konstatovala, že má závazky ve výši 4 milióny korun).

Za této situace dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona v takovém případě vylučuje postup dle ust. § 43 občanského soudního řádu, dovodil, že soud prvního stupně nepochybil, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podala a aby spolu s ním podala na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 24. října 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík