2 VSPH 1804/2013-A-79
MSPH 94 INS 12328/2013 2 VSPH 1804/2013-A-79

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Tělovýchovné jednoty Spoje Praha, sídlem Na Balkáně 812, Praha 3, zast. advokátem JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., sídlem Týnská 12, Praha 1, zahájené na návrh a) GENERAL ASSISTANCE, a.s., sídlem Na Balkáně 2074/68, Praha 3, b) Sport Centrum Jarov, s.r.o., sídlem V Domově 2082/71, Praha 3, a c) Branislava Renkera, bytem Škultétyho 2, Košice, Slovenská republika, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvoláních Mgr. Ing. Ivo Haly, sídlem Anglická 140/20, Praha 2, navrhovatelů a) a c) a dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 12328/2013-A-40 ze dne 1.října 2013

takto:

I. Odvolání Mgr. Ing. Ivo Haly se odmítá.

II. Odvolání dlužníka proti bodu VI. výroku usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 12328/2013-A-40 ze dne 1.října 2013 se odmítá.

III. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 12328/2013-A-40 ze dne 1.října 2013 se v bodech I., IV., V. a VII. mění tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného správce zamítá, a v bodě II. se zrušuje; v bodech III. a VI. zůstává nedotčeno.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 94 INS 12328/2013-A-40 ze dne 1.10.2013 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Tělovýchovné jednoty Spoje Praha (dále jen dlužník) zahájeném na návrh GENERAL ASSISTANCE, a.s. (dále jen navrhovatel a), Sport Centrum Jarov, s.r.o. (dále jen navrhovatel b) a Branislava Renkera (dále jen navrhovatel c) zakázal dlužníkovi činit veškeré právní úkony související s nakládáním s majetkovou podstatou vyjma úkonů umožňujících užívání majetku k obvyklé činnosti dlužníka a k odvrácení hrozící škody (bod I. výroku), z funkce odvolal dosavadního předběžného insolvenčního správce Mgr. Ing. Ivo Halu (dále jen původní předběžný správce) s tím, že tento postup nemá původ v porušení jeho povinností, a uložil mu, aby mu předložil písemnou zprávu o své činnosti a vyúčtování své odměny a výdajů (body II. a III. výroku), předběžným správcem ustanovil JUDr. Petra Moravce (dále též jen nový předběžný správce) s tím, že je oprávněn činit veškeré právní úkony související se správou a udržováním majetkové podstaty dlužníka (body IV. a V. výroku), navrhovateli a) uložil zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000,-Kč (bod VI. výroku) a předběžnému správci uložil, aby se zúčastnil jednání o insolvenčním návrhu konaném dne 16.10.2013 a aby mu předložil zprávu o své dosavadní činnosti (bod VII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel a) návrhem ze dne 2.8.2013 domáhal nařízení předběžného opatření, jímž soud zakáže dlužníkovi činit veškeré právní úkony související s nakládáním s majetkovou podstatou a ustanoví mu předběžného správce, jenž bude oprávněn činit právní úkony související se správou a udržováním majetkové podstaty. V návrhu tvrdil, že dlužník zvýhodnil jednoho z věřitelů přihlášených do řízení tím, že mu uhradil jeho pohledávky a z majetkové podstaty vyplatil 742.306,-Kč. Podle navrhovatele a) došlo ke změně majetkové podstaty a k porušení zásad, na nichž spočívá insolvenční řízení. Kromě toho poukázal na to, že je veden spor o to, kdo tvoří statutární orgán dlužníka, přičemž Obvodní soud pro Prahu 3 omezil v nakládání s majetkovou podstatou dlužníka Aleše Vondráčka a Radka Bryndzu.

Soud poměrně podrobně popsal průběh insolvenčního řízení s tím, že podáním ze dne 11.4.2013 bylo zahájeno na návrh navrhovatele a), jenž tvrdil, že má vůči dlužníkovi splatné pohledávky v celkové výši 843.284,30 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, jež dlužník získal na jeho úkor tím, že za něj navrhovatel a) v roce 2012 zaplatil odebraný plyn a energii. Navrhovatel b) přistoupil k řízení podáním ze dne 9.5.2013 s tím, že vůči dlužníkovi má splatné pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, k jejichž úhradě do 30.11.2012 vyzval dlužníka dopisem ze dne 13.11.2012, a dne 20.5.2013 přistoupil k řízení navrhovatel c) s tím, že podle kupní smlouvy ze dne 8.10.2010 mu měl dlužník do 24.8.2010 předat nemovitosti v k.ú. Vysočany. Pro případ prodlení se splněním této povinnosti si ujednali smluvní pokutu odpovídající tržnímu nájemnému ve výši 65.000,-Kč měsíčně. Dne 26.9.2012 vydal Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudek, jímž dlužníkovi uložil zaplatit navrhovateli c) 130.000,-Kč s úrokem z prodlení (rozsudek byl potvrzen odvolacím soudem), a neuhrazený dluh nyní činí 855.172,-Kč. Existenci tvrzených pohledávek dlužník v řízení popřel, tvrdil, že insolvenční návrh má šikanózní povahu, a namítal, že své závazky podle sjednaných splátkových kalendářů řádně plní. Kromě toho soud reprodukoval obsah podání, jimiž navrhovatelé reagovali na vyjádření dlužníka, a obsah podání, jimiž dlužník reagoval na podání navrhovatelů, a citoval ust. § 75b odst. 1 a § 82 odst. 1 občanského soudního řádu a ust. § 7 odst. 1, § 82 odst. 1 a 2 a § 113 odst. 1 insolvenčního zákona.

Dále soud zmínil, že na návrh navrhovatele a) nařídil usnesením ze dne 8.8.2013 předběžné opatření, jímž dlužníka omezil v nakládání s majetkovou podstatou a do funkce ustanovil původního předběžného správce, jež vycházeje z ust. § 169 odst. 2 občanského soudního řádu neodůvodnil a jež k odvolání dlužníka, jehož obsah rovněž reprodukoval, Vrchní soud v Praze usnesením č.j. MSPH 94 INS 12328/2013, 3 VSPH 1461/2013-A-34 ze dne 12.9.2013 pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Po opětovné rekapitulaci průběhu insolvenčního řízení uzavřel soud na tom, že sice nelze vyloučit, že se v případě pohledávek navrhovatelů jedná o pohledávky sporné , leč pohledávka navrhovatele c) je doložena rozhodnutím soudu, a je tedy velmi málo pochybná , navíc se do insolvenčního řízení přihlásila Pražská plynárenská, a.s., jejíž splatné peněžité pohledávky, jež byly déle než 30 dní po splatnosti, dlužník v průběhu insolvenčního řízení uhradil při existenci domněnky, že není schopen plnit své peněžité závazky . Soud poukázal na ust. § 111 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož je dlužník povinen zdržet se po zahájení insolvenčního řízení nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Skutečnost, že dlužník neuvedl v seznamu majetku žádné finanční prostředky, vzbuzuje dle názoru soudu pochybnosti o správnosti seznamu a naznačuje, že vyplacením pohledávek jednoho věřitele učinil dlužník podstatnou změnu svého majetku, minimálně pokud jde o jeho skladbu. Proto dospěl k závěru, že do rozhodnutí ve věci je třeba zabránit změnám v rozsahu majetku dlužníka, a podle ust. § 113 odst. 2 insolvenčního zákona rozhodl o nařízení předběžného opatření a o ustanovení předběžného správce.

Skutečnost, že dlužník nemá žádné zaměstnance a že Pražské plynárenské, a.s. zaplatil za odběr plynu za období od ledna do dubna 2013 až poté, kdy se přihlásila do insolvenčního řízení, a nevysvětlil, jakou naléhavou potřebu úhradou této pohledávky řešil, hodnotil soud tak, že dlužník jednal v řízení v neprospěch ostatních insolvenčních věřitelů. Tvrzení dlužníka, že by původní insolvenční správce nemusel vystupovat v řízení nestranně, neboť má vazby na PaedDr. Mirko Grossmanna, jenž je předsedou představenstva navrhovatele a) a byl předsedou dlužníka, a pracuje ve společné advokátní kanceláři se společníkem, jenž má společné podnikatelské aktivity s Tomášem Pitrem, jehož dlouholetým spolupracovníkem a manažerem golfového klubu, který patří posledně jmenovanému, je zmíněný PaedDr. Mirko Grossmann, soud jako nedoložené odmítl, byť připustil, že předložené listiny existenci takových vazeb nasvědčují. Aby vyloučil případné pochybnosti o nepodjatosti, rozhodl o odvolání původního předběžného správce z funkce a novým předběžným správcem ustanovil JUDr. Petra Moravce.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se včas odvolal původní předběžný správce, navrhovatelé a) a c) a dlužník.

Původní předběžný správce požadoval, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení v bodech II. a IV. výroku, aby je změnil v bodech V. a VII. výroku tak, že oprávněným činit veškeré právní úkony související se správou a udržováním majetkové podstaty je on a že jemu uloží zúčastnit se jednání o insolvenčním návrhu a předložit na něm zprávu o své dosavadní činnosti v insolvenčním řízení. Tvrzení, jimiž dlužník zpochybňoval jeho nepodjatost, označil za zavádějící a lživá, když JUDr. Petr Sisák na rozdíl od něj nevykonává činnost jako samostatný advokát, ale je jeho zaměstnancem, a pokud existuje vazba JUDr. Petra Sisáka na Tomáše Pitra, pak to neznamená, že musí existovat vazba i mezi zaměstnancem Tomáše Pitra PaedDr. Mirko Grossmannem a původním předběžným správcem jakožto zaměstnavatelem JUDr. Petra Sisáka. Protože k PaedDr. Mirko Grossmannovi nemá žádný vztah, požadoval původní předběžný správce, aby odvolací soud rozhodl o tom, že nadále vykonává funkci předběžného správce, a aby změnil, resp. zrušil napadené usnesení, jak popsáno výše.

Navrhovatelé a) a c) požadovali, aby odvolací soud změnil napadené usnesení v bodech II. a IV. s tím, že pro odvolání původního předběžného správce z funkce nebyl žádný důvod, neboť dle jejich tvrzení nemá žádný vztah k PaedDr. Mirko Grossmannovi, potažmo k navrhovateli a). Tvrdili, že odvoláním z funkce byl původní předběžný správce nespravedlivě poškozen, a poukazovali na to, že již měl připraveny podklady k přezkumnému jednání, a změna v osobě předběžného správce bude mít v rozporu se zásadami insolvenčního řízení za následek jeho zpomalení a prodlení s uspokojením pohledávek věřitelů.

Dlužník napadl odvoláním body I., IV., V., VI. a VII. výroku usnesení Městského soudu v Praze a požadoval, aby je v této části zrušil. Tvrdil, že nebyly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření, a zejména poukazoval na to, že skutková zjištění, na nichž jsou postavena, nemají oporu ve spise. Pokud jde o pohledávku navrhovatele c) přiznanou pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3, uvedl, že do insolvenčního spisu založil spolu s podáním ze dne 24.6.2013 doklady osvědčující, že ji uhradil včetně nákladů řízení, soud však tuto skutečnost pominul. Pokud jde o pohledávku z titulu smluvní pokuty, vznesl námitky proti tomuto nároku v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 80/2012 a 8 C 222/2013. Pohledávky tvrzené navrhovateli a) a b) označil za účelově vykonstruované. Pokud jde o úhradu pohledávky Pražské plynárenské, a.s., uvedl, že se jednalo o pohledávku za dodávku energií do sportovně rekreačního areálu, jenž provozuje, pohledávka byla nesporná a její úhrada byla nezbytná k zajištění provozu areálu. V tomto postupu nelze dle dlužníka spatřovat snahu o zvýhodnění jednoho z věřitelů, neboť nemá zájem zamlčovat svůj majetek, ale vzhledem k provozu areálu mu průběžně vznikají závazky, které musí plnit, a dochází tak k běžným změnám jak ve stavu závazků, tak ve stavu finančních prostředků, z nichž nezbytné provozní náklady hradí. Pokud jde o pochybnost insolvenčního soudu o jednání v tomto řízení, poukázal na to, že je v něm zastoupen advokátem a že žádná pochybnost o tom, že by osoby, které mu udělily plnou moc, nebyly k takovému úkony oprávněny, vyjádřena nebyla. Co se týče Aleše Vondráčka a Radka Bryndzy, potvrdil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6.3.2012 potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17.9.2012 byli omezeni s nakládáním s jeho majetkem nad rámec běžné správy a provozu, tj. v rozsahu obdobném omezení dle ust. § 111 odst. 1 insolvenčního zákona, ale provádění obvyklých úkonů oprávněni jsou. Konečně, dlužník s poukazem na ust. § 113 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může insolvenční soud dlužníkovi uložit, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do majetkové podstaty, nebo rozhodnout o tom, že s majetkovou podstatou nebo její částí může nakládat pouze se souhlasem předběžného správce, vytkl insolvenčnímu soudu, že mu zakázal činit veškeré právní úkony související s nakládáním s majetkovou podstatou , a neumožnil mu činit takové úkony ani se souhlasem předběžného správce. Tím v rozporu se zákonem svěřil do rukou předběžného správce veškerá dispoziční oprávnění ještě před rozhodnutím o úpadku.

V odvolání se dlužník vyjádřil rovněž k odvoláním původního předběžného správce a navrhovatelů a) a c) a navrhl, aby odvolací soud bez náhrady zrušil bod II. výroku napadeného usnesení. Poukázal přitom na to, že odvolací soud zrušil usnesením č.j. MSPH 94 INS 12328/2013, 3 VSPH 1461/2013-A-34 ze dne 12.9.2013 v celém rozsahu usnesení insolvenčního soudu ze dne 8.8.2013, tím došlo i ke zrušení ustanovení původního předběžného správce do funkce a k jeho odvolání z funkce nebyl žádný důvod. Pokud jde o vznesené výhrady k odvolání původního předběžného správce z funkce, dokumentují podle něj skutečnost, že navrhovatelé zjevně mají značný zájem na tom, aby funkci vykonával právě původní předběžný správce.

Vrchní státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k odvoláním navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. V prvé řadě uvedlo, že se řízení nachází ve fázi před rozhodnutím o insolvenčním návrhu, přičemž úpadek dlužníka dosud zjišťován nebyl, a v této souvislosti poukázalo na to, že je dlužník již podle ust. § 111 insolvenčního zákona omezen v nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by jím mělo dojít k podstatné změně co do složení, možnosti dalšího využití nebo určení tohoto dlužníkova majetku a dále pokud by nakládání dlužníka vedlo k jeho zmenšení, a to zmenšení nikoliv zanedbatelnému. Toto kvalitativní a kvantitativní omezení se však-po dobu než bude rozhodnuto o úpadku dlužníka-nevztahuje mimo jiné na ty úkony dlužníka, jež je možné považovat za provozování podniku či obvyklé hospodaření. Podle ust. § 113 sice může insolvenční soud omezit dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, musí však mít za prokázané, že existují okolnosti a skutečnosti, z nichž lze z dosavadních úkonů dlužníka usuzovat na to, že hrozí nebo již nastala podstatná změna skladby majetkové podstaty, přičemž se nejedná o obvyklé hospodaření při provozování podniku dlužníka ani o jinou z okolností taxativně vymezených v ust. § 111 odst. 2 insolvenčního zákona. V čem v daném případě spatřoval exces dlužníka spočívající v tom, že uhradil Pražské plynárenské, a.s. dlužnou platbu za dodávku energií do sportovně rekreačního areálu, jenž dlužník provozuje, insolvenční soud v napadeném usnesení nevysvětlil a nezjišťoval ani případné úhrady závazků vůči dalším dodavatelům. Zjištěná platba, navíc za situace, kdy dlužník uvádí, že se nenachází v úpadku a svým věřitelům průběžně hradí všechny nesporné či pravomocně přisouzené pohledávky, zjevně nevybočuje z mezí dispozičních oprávnění dlužníka dle ust. § 111 insolvenčního zákona. Úhradu dluhu za dodané energie a úhradu závazků z titulu nákladů řízení dalším třem subjektům ostatně dlužník soudu prokázal přílohami podání, jež bylo dne 26.6.2013 zveřejněno pod č.d. A-18. S poukazem na to, že pro předběžného insolvenčního správce platí přiměřeně ustanovení insolvenčního zákona týkající se insolvenčního správce, zastupitelství dovodilo, že bod II. výroku není nadbytečným, neboť jím bylo rozhodnuto o změně v osobě předběžného insolvenčního správce, přičemž takové rozhodnutí podléhá instančnímu přezkoumání odvolacím soudem.

Vrchní soud v Praze se prvé řadě zabýval tím, zda usnesení insolvenčního soudu napadly odvoláním osoby k tomu oprávněné, a dospěl k závěru, že původní předběžný správce osobou oprávněnou k podání odvolání není. Je tomu tak proto, že-jak již zmíněno shora-usnesení č.j. MSPH 94 INS 12328/2013-A-24 ze dne 8.8.2013, jímž byl původní předběžný správce ustanoven do funkce, zrušil k odvolání dlužníka usnesením č.j. MSPH 94 INS 12328/2013, 3 VSPH 1461/2013-A-34 ze dne 12.9.2013 v celém rozsahu Vrchní soud v Praze. Tím funkce původního předběžného správce zanikla a insolvenčnímu soudu nezbylo než postupovat podle ust. § 112 odst. 4 insolvenčního zákona a toliko uložit původnímu předběžnému správci, aby mu podal zprávu o své činnosti a vyúčtování nároků, které mu vznikly. Původní předběžný správce není účastníkem řízení a vzhledem k tomu, že jeho funkce-jak popsáno výše-již dříve zanikla, nemohl být napadeným usnesením na svých právech nijak dotčen. Z těchto důvodů odvolací soud odvolání původního předběžného správce podle ust. § 218 c) občanského soudního řádu odmítl.

Totéž platí pro odvolání dlužníka proti bodu VI. výroku, neboť uložením povinnosti navrhovateli a) zaplatit soudní poplatek, nemohl být nijak dotčen.

Na základě odvolání dlužníka a navrhovatelů a) a c) přezkoumal Vrchní soud v Praze napadené usnesení ve zbývajícím rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Pokud jde o odlišnost úpravy při nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení, obsahuje insolvenční zákon především ust. § 82, podle něhož může insolvenční soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu a může jím také ustanovit předběžného správce, přičemž v poslední větě odstavce 1 výslovně stanoví, že navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu, nestanoví-li zákon jinak. Výjimku z tohoto pravidla tvoří pouze úprava obsažená v ust. § 82 odst. 3, podle něhož může insolvenční soud při splnění zákonných podmínek udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele či je naopak zakázat, a ust. § 100 odst. 1, podle něhož může insolvenční soud nařídit povinné osobě, aby ve prospěch věřitele, jemuž způsobila škodu tím, že porušila povinnost podat včas insolvenční návrh, zaplatila přiměřenou peněžitou částku. Konečně, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, může insolvenční soud podle ust. § 113 odst. 1 i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Insolvenční soud může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve. Jinak je insolvenční soud při rozhodování o tom, zda nařídit předběžné opatření, povinen přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu, tj. ust. § 74 a násl., resp. ust. § 102, přičemž je třeba poznamenat, že v insolvenčním řízení je vyloučeno, aby insolvenční soud ukládal předběžným opatřením povinnosti třetím osobám jinak než jako tzv. součinnostní opatření v souvislosti s uložením povinnosti účastníku řízení.

Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud v daném případě toho názoru, že ustanovení předběžného správce a nařízení předběžného opatření z důvodů, jež jsou popsány v odůvodnění napadeného usnesení, nebylo namístě. Jak pregnantně zdůvodnilo Vrchní státní zastupitelství v Praze ve svém vyjádření k odvoláním, již proto ne, že v řízení nebylo prokázáno, že by dlužník nerespektoval omezení vyplývající pro něj z ust. § 111 insolvenčního zákona a že by bylo nezbytné omezit ho v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v tomto ustanovení. V této souvislosti je třeba soudu prvního stupně vytknout jak to, že bod I. výroku napadeného usnesení formuloval oproti dispozici dané ust. § 113 odst. 1 insolvenčního zákona zcela obecně, tak to, že při posuzování existence podmínek pro ustanovení předběžného správce a nařízení předběžného opatření skutečně zcela pominul obsah podání dlužníka ze dne 24.6.2013 a jeho příloh (publikováno pod č.d. A-18), jimiž dlužník osvědčil úhradu pohledávky navrhovatele c) a pohledávek dalších dvou věřitelů (Mgr. Maruana Abu-Assada a JUDr. Vratislava Urbáška). Nelogickým je i jím formulovaný závěr, že úhrada pohledávky Pražské plynárenské, a.s. navozuje domněnku, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky.

Pokud jde o odvolání původního předběžného správce z funkce, nelze než zopakovat, že jeho funkce zanikla doručením usnesení č.j. MSPH 94 INS 12328/2013, 3 VSPH 1461/2013-A-34 ze dne 12.9.2013, jímž Vrchní soud v Praze zrušil k odvolání dlužníka v celém rozsahu usnesení č.j. MSPH 94 INS 12328/2013-A-24 ze dne 8.8.2013, jímž byl původní předběžný správce ustanoven do funkce. O odvolání původního předběžného správce z funkce proto rozhodl soud prvního stupně pod bodem II. výroku nadbytečně. Naopak, nepochybil, když mu pod bodem III. výroku v souladu s ust. § 112 odst. 4 insolvenčního zákona uložil, aby mu podal zprávu o své činnosti a vyúčtování nároků, které mu vznikly.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud důvodným odvolání dlužníka, zatímco odvolání navrhovatelů a) a c) důvodným neshledal, a napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil v bodech I., IV., V. a VII. výroku tak, že návrh na nařízení předběžného opatření a na ustanovení předběžného správce zamítl, a podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 téhož zákona je v bodě II. výroku zrušil; body III. a VI. výroku zůstaly nedotčeny, neboť bod III. výroku, jímž soud uložil původnímu předběžnému správci, aby mu podal zprávu o své činnosti a vyúčtování nároků, které mu vznikly, nebyl odvoláním napaden, a ani bod VI. výroku, jímž uložil navrhovateli a) zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření, nebyl tímto účastníkem řízení napaden. V dalším řízení bude třeba, aby zprávu o své činnosti a vyúčtování svých nároků předložil insolvenčnímu soudu i nový předběžný správce, a především aby soud prvního stupně v souladu se zásadami insolvenčního řízení urychleně nařídil jednání, provedl na něm dokazování za účelem zjištění skutkového stavu věci a rozhodl o insolvenčním návrhu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 2.ledna 2014

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová