2 VSPH 1802/2013-A-15
MSPH 79 INS 28397/2013 2 VSPH 1802/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Condé, s.r.o., sídlem Heleny Malířové 280/15, Praha 6, zahájené na návrh Společenství vlastníků domu č.p. 280 Heleny Malířové 15, v kat. úz. Břevnov, Praha 6, sídlem Heleny Malířové 280/15, Praha 6, zast. advokátkou Mgr. Janou Syrovátkovou, sídlem Bělehradská 568/92, Praha 2, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 28397/2013-A-6 ze dne 15.října 2013

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 28397/2013-A-6 ze dne 15.října 2013 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 79 INS 28397/2013-A-6 ze dne 15.10.2013 odmítl insolvenční návrh Společenství vlastníků domu č.p. 280 Heleny Malířové 15, v kat. úz. Břevnov, Praha 6 (dále jen navrhovatel), jímž se navrhovatel domáhal vydání usnesení o zjištění úpadku Condé, s.r.o. (dále jen dlužník), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu ze dne 11.10.2013. Dle názoru soudu v něm navrhovatel neuvedl rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, případně jeho hrozící úpadek, neboť se omezil pouze na obecné tvrzení, že dlužník má splatné pohledávky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, nevylíčil však okolnosti týkající se vzniku a existence své pohledávky, neuvedl žádné údaje o splatnosti pohledávek dalších věřitelů a nevylíčil, z čeho dovozuje objektivní neschopnost dlužníka plnit své závazky. Protože tvrzení navrhovatele nesplňuje požadavek na uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek či hrozící úpadek dlužníka, postupoval insolvenční soud podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a podání, jímž bylo insolvenční řízení zahájeno, odmítl. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že dlužníkovi žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a v řízení bylo dále pokračováno. Uvedl, že aktivní legitimaci k podání návrhu doložil výpisem z obchodního rejstříku a výpisem z katastru nemovitostí, z nichž vyplývá, že k zajištění jeho pohledávky bylo na jeho návrh nařízeno předběžné opatření, jímž bylo dlužníkovi zamezeno prodat bytové jednotky v domě č.p. 280 na adrese Heleny Malířové 15, Praha 6. Navrhovatel tvrdil, že z předložených listin je zřejmé, že dlužník je jeho členem, a ze zákona plyne povinnost dlužníka hradit zálohy na služby a příspěvek na náklady spojené se správou domu a pozemku, což jsou dle navrhovatele skutečnosti, jež není třeba dokládat. V návrhu i v přihlášce pohledávky přitom navrhovatel uvedl, že dlužník neplní tyto povinnosti od srpna 2012. Stran existence dalších věřitelů navrhovatel argumentoval tím, že dva další věřitele (Dyadkoviche Oleksandera a exekutora Mgr. Richarda Bednáře) v návrhu řádně označil a poukázal na to, že informace o výši těchto závazků dlužníka má toliko z veřejně přístupných zdrojů. Podle názoru navrhovatele musí k doložení plurality věřitelů dlužníka postačit skutečnost, že je proti dlužníkovi vedeno exekuční řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Podle ust. § 3 odst. 2 téhož zákona se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle ust. § 3 odst. 3 téhož zákona je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z ust. § 97 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Pokud jde o tvrzení skutečností rozhodných pro prohlášení úpadku, je třeba, aby z insolvenčního návrhu výslovně plynula existence alespoň dvou věřitelů se splatnými pohledávkami a domněnka platební neschopnosti či předlužení dlužníka.

Z obsahu spisu se podává, že věřitel v návrhu uvedl, že má za dlužníkem pohledávku k dnešnímu dni přesahující 100.000,-Kč , přičemž ohledně přesné výše odkázal na přihlášku pohledávky. Jako právní titul vzniku pohledávky označil dlouhodobé neplacení povinných finančních příspěvků vůči navrhovateli, coby společenství vlastníků jednotek a stran splatnosti pohledávky uvedl, že dlužník nezaplatil nic od srpna 2012. Jako další věřitele dlužníka označil Dyadkoviche Oleksandera, Mgr. Richarda Bednáře a Mgr. Davida Scheinherra; jejich pohledávky za dlužníkem nijak nekonkretizoval. V závěru insolvenčního návrhu shrnul, že dlužník má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit, z toho dovodil, že se dlužník nachází v úpadku, a požadoval, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka.

Nutno konstatovat, že ani tvrzení navrhovatele o pohledávce, kterou má za dlužníkem, nejsou dostatečně konkrétní a určitá, když nesprávně předpokládal, že insolvenční soud bude dovozovat existenci jeho pohledávky za dlužníkem z nekonkrétního tvrzení o dlouhodobém neplacení povinných finančních příspěvků, aniž by je v návrhu specifikoval, uvedl právní titul jejich vzniku a datum jejich splatnosti. K tomu, aby insolvenční návrh mohl sloužit jako podklad pro další pokračování insolvenčního řízení, chyběl i další předpoklad, totiž konkrétní a určitá tvrzení v insolvenčním návrhu o dalším věřiteli (věřitelích) dlužníka. Soud prvního stupně i v této souvislosti správně uzavřel, že takovou kvalitu tvrzení navrhovatele nemají.

Jak vyložil Nejvyšší soud ČR v usnesení sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A (R 91/2009) ze dne 26.2.20009 požadavek formulovaný v ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu v ust. § 4 odst. 2 věty první zákona o konkursu a vyrovnání, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam Nejvyšší soud ČR na dané téma uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést též konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníkovi. Přitom též zdůraznil, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna ani tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvodu formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To znamená, že není zásadní rozdíl v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

Navrhovatel tedy v daném případě nedostál ani povinnosti uvést o dalších věřitelích a jejich splatných pohledávkách za dlužníkem takové skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník je v úpadku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil. Protože byl insolvenční návrh odmítnut, měl by dlužník podle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení, jež mu však v daném případě ani v odvolacím řízení nevznikly. Odvolací soud proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 3.února 2014

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová