2 VSPH 1801/2015-A-32
KSLB 87 INS 30067/2014 2 VSPH 1801/2015-A-32

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Jiřího Strejcovského a Marcely Strejcovské, obou bytem Větrná 558, Tanvald, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 30067/2014-A-24 ze dne 21. srpna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 30067/2014-A-24 ze dne 21. srpna 2015, s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 87 INS 30067/2014-A-24 ze dne 21. 8. 2015 uložil manželům Jiřímu a Marcele Strejcovským (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci), již se insolvenčním návrhem domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 28. 7. 2015 vyzval dlužníky, aby návrh na povolení oddlužení doplnili tak, že předloží aktualizovaný seznam závazků a majetku, listiny dokládající výši příjmu dlužnice za období od listopadu 2011 do prosince 2012 a výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů, s jejich úředně ověřenými podpisy; současně je poučil o následcích, nedoplní-li návrh ve stanovené lhůtě. Protože dlužníci reagovali na výzvu toliko tvrzením, že vše již bylo soudu doloženo, dospěl soud k závěru, že s ohledem na ust. § 393 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) lze důvodně předpokládat řešení jejich úpadku konkursem. Osvětlil, že náklady insolvenčního řízení při tomto způsobu řešení úpadku spočívají především v odměně insolvenčního správce, jež činí nejméně 45.000,-Kč, a konstatoval, že dlužníci vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti v hodnotě cca 20.000,-Kč a nemovitost v hodnotě 850.000,-Kč, jež je předmětem zajištění, takže rozsah jejich likvidního majetku je minimální a nelze z něj očekávat úhradu prvotních nákladů řízení. Na základě toho rozhodl o povinnosti složit zálohu ve shora uvedené výši s tím, že bude sloužit k zajištění finančních prostředků pro výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po jeho ustanovení do funkce. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby jim odvolací soud v celé věci vyhověl . V odvolání namítali, že nesouhlasí s výší uložené zálohy, a uvedli, že jsou ochotni zaplatit menší splátku, neboť musí zaplatit doplatky za elektřinu a plyn, jež je nutné uhradit co nejdříve. Tvrdili, že soudu zaslali dvě darovací smlouvy k navýšení své finanční nabídky pro oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Dle ust. § 392 odst. 1 IZ musí dlužník k návrhu na povolení oddlužení připojit a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil, b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky a c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.

Dle ust. § 393 odst. 1 až 3 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, vyzve insolvenční soud usnesením osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Obdobně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě požadovat po navrhovateli zaplacení zálohy a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužníci podali dne 6. 11. 2014 insolvenční návrh (spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení) na předepsaném formuláři. Protože insolvenční návrh obsahuje všechny obligatorní náležitosti včetně povinných příloh, je tedy způsobilý projednání a lze očekávat, že na jeho podkladě bude možno rozhodnout o úpadku dlužníků. Usnesením ze dne 4. 6. 2015 (č.d. A-13) a ze dne 28. 7. 2015 (č.d. A-20) přitom soud prvního stupně dlužníky vyzval, aby do 7 dnů ode dne doručení usnesení doplnili návrh na povolení oddlužení mimo jiné o listiny dokládající příjmy dlužnice za poslední 3 roky předcházející podání návrhu na povolení oddlužení, v prvém případě konkrétně za období od listopadu 2011 do dubna 2015, opakovaně pak za období od listopadu 2011 do prosince 2012, poučil je, jak mají doplnění provést a o následcích nedoplnění návrhu na povolení oddlužení spočívajících v jeho odmítnutí (a řešení případného úpadku konkursem). Výzvy byly dlužníkům doručeny vhozením do domovní schránky dne 8. 6. 2015 a 31. 7. 2015.

Na (první) výzvu reagovali dlužníci podáním ze dne 12. 6. 2015, jíž doplnili návrh o čestné prohlášení manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů, jež je opatřeno jejich úředně ověřenými podpisy. Následně podáním ze dne 17. 6. 2015 doplnili návrh o výplatní pásky dlužnice, jimiž doložila příjmy za rok 2014 a 2015, a o potvrzení o příjmech dlužníka z důchodového pojištění za rok 2014 a 2015. Podáním ze dne 17. 8. 2015 pak na opětovnou výzvu soudu k doložení požadovaných listin toliko sdělili, že vše již bylo doloženo.

Protože dlužníci zákonem požadované přílohy návrhu na povolení oddlužení (listiny dokládající údaje o jejich příjmech za poslední 3 roky) ke dni vydání napadeného rozhodnutí insolvenčnímu soudu nepředložili (doložili toliko příjmy za poslední rok a půl), a neučinili tak ani v průběhu odvolacího řízení, lze důvodně očekávat odmítnutí jejich návrhu na povolení oddlužení, a v takovém případě nelze řešit jejich úpadek jinak než konkursem (popř. nepatrným konkursem). V konkursu přitom tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i odměna insolvenčního správce, jež dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000,-Kč bez DPH.

Rozsah a skladba majetku dlužníků (běžné vybavení domácnosti v hodnotě cca 20.000,-Kč a nemovitost v hodnotě 850.000,-Kč, jež je předmětem zajištění) nenasvědčují tomu, že by očekávané náklady insolvenčního řízení bylo možno hradit zpeněžením majetkové podstaty, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům majetkové podstaty ve formě postižitelné části očekávaných budoucích příjmů dlužníků dle ust. § 207 odst. 2 IZ.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužníkům uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a nepochybil ani při stanovení její výše.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. června 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík