2 VSPH 1787/2012-A-19
MSPH 99 INS 25586/2012 2 VSPH 1787/2012-A-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka BERKA-PILA MALŠICE, s.r.o., sídlem Na Rokytce 1032/24, Praha 8, zahájené na návrh TARELAN Invest, s.r.o., sídlem Stožická 1014, Vodňany, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 25586/2012-A-12 ze dne 20.listopadu 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 25586/2012-A-12 ze dne 20.listopadu 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 99 INS 25586/2012-A-12 ze dne 20.11.2012 uložil TARELAN Invest, s.r.o. (dále jen navrhovatel), jež se insolvenčním návrhem ze dne 11.10.2012 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku BERKA-PILA MALŠICE, s.r.o. (dále jen dlužník), aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, a vysvětlil, že záloha je nutná k tomu, aby insolvenční správce měl bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po ustanovení do funkce k dispozici finanční prostředky nezbytné k jejímu výkonu. Potřeba úhrady zálohy vyplývá podle soudu z toho, že nemá dostatek hodnověrných informací o skutečných majetkových poměrech dlužníka, a nemůže proto s dostatečnou jistotou předvídat, jaké výdaje bude vyžadovat činnost insolvenčního správce a zda majetková podstata bude postačovat na úhradu jeho nároků.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud od povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení osvobodil. V odvolání poukazoval na to, že insolvenční návrh podal proto, že proti němu jsou vedeny exekuce, které nezaplacením pohledávek za odebrané zboží v celkové výši cca 1,6 mil. Kč vyvolal dlužník. Namítal, že nedisponuje prostředky potřebnými k zaplacení zálohy, a tvrdil, že náklady insolvenčního řízení by mohly být hrazeny z výtěžku zpeněžení majetku (pozemků a staveb), které dlužník převedl na svého bývalého jednatele Zdeňka Berku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost zaplatit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel v insolvenčním návrhu tvrdil, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť vůči němu dlouhodobě neplní své splatné závazky z titulu rámcové kupní smlouvy v celkové výši 1.494.251,-Kč ani závazky vůči dalším věřitelům (konkrétně označil Petra Ťoupala s pohledávkami v celkové výši 30.000,-Kč z titulu dlužné mzdy za období od září 2011 do února 2012).

Protože navrhovatel v insolvenčním návrhu ani v odvolání neuvedl nic, z čeho by bylo lze usuzovat, že dlužník disponuje likvidními prostředky použitelnými na úhradu nákladů insolvenčního řízení, a soudu o nich z vlastní činnosti není nic známo, nelze insolvenčnímu soudu vytýkat, že navrhovateli uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v zákonem přípustné výši 50.000,-Kč. K odvolací argumentaci dlužno přitom poznamenat, že i na eventuální vymáhání majetku, jenž převedl dlužník na svého bývalého jednatele, pokud tak učinil odporovatelným právním úkonem, bude třeba vynaložit určité náklady.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 18.února 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová