2 VSPH 1786/2016-A-13
MSPH 60 INS 17863/2016 2 VSPH 1786/2016-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Daniela anonymizovano , anonymizovano , bytem Čestice 1, PSČ 387 19, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 17863/2016-A-8 ze dne 30. srpna 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 17863/2016- A-8 ze dne 30. srpna 2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením (v jehož záhlaví nesprávně uvedl spisovou značku MSPH 60 INS 18314/2016) uložil dlužníku Danielu Stehlíkovi (dále jen dlužník), aby do 10 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení uvedl, že se dlužník domáhal zjištění svého úpadku insolvenčním návrhem, v němž tvrdil, že má peněžité závazky v celkové výši 2.050.940,50 Kč, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. S poukazem na to, že dlužníka usnesením ze dne 3.8.2016 (č.d. A-6) vyzval k předložení potvrzení o pravidelných měsíčních příjmech, z nichž by bylo zřejmé, že by hodnota plnění, jež by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, činila alespoň 30 % jejich pohledávek, konstatoval, že mu dlužník zaslal potvrzení o (nedostatečné) výši odměny odsouzeného a o vyplacené odměně s tím, že rentu, již měl přislíbenu, k dispozici nemá. Protože rovněž zjistil, že dlužník nevlastní žádný majetek, z něhož by mohly být alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů, dovodil, že bude jeho úpadek řešen konkursem. Vysvětlil, že v takovém případě činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen Vyhláška) nejméně 45.000,-Kč (bez DPH), a s odkazem na ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud zálohu snížil na výši přiměřenou jeho finanční situaci a možnostem. Vysvětlil, že je již několik roků ve výkonu trestu a oddlužení bere jako další krok k návratu do běžného života po jeho vypršení. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je na místě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že se výše nákladů insolvenčního řízení odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že dlužník podal dne 1.8.2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Z jeho obsahu a z přiloženého řádně podepsaného seznamu závazků přitom vyplývá, že má vůči jedenácti věřitelům nezajištěné vykonatelné závazky ve výši 1.962.296,-Kč, jeho majetek tvoří toliko věci osobní potřeby (ošacení a obuv) v pořizovací hodnotě 11.200,-Kč a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 6.094,-Kč; existenci jiného příjmu nedoložil.

Předpokladem úspěšnosti návrhu na povolení oddlužení je vždy i odůvodněný předpoklad, že dlužník bude schopen v rámci oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře) nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek alespoň v 30% rozsahu. V posuzované věci je zřejmé, že tento zákonný předpoklad nelze dovozovat pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ, neboť dlužník vlastní pouze věci osobní potřeby. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře pak nelze z příjmu dlužníka postihnout nic, neboť nezabavitelná část mzdy jeho příjem převyšuje.

Za těchto okolností je dle ust. § 395 IZ nutno očekávat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a v takovém případě nelze řešit úpadek dlužníka jinak než konkursem. V konkursu ovšem tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dle ust. § 1 odst. 5 nebo § 2a Vyhlášky bude činit nejméně 45.000,-Kč (bez DPH). S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníka a výši jeho příjmu tak nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že v dalším průběhu insolvenčního řízení mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě jeho nákladů.

Soud prvého stupně tedy postupoval správně, když dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil, a nepochybil ani při stanovení její výše; odvolací soud proto podle ust. § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 31. října 2016

Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková