2 VSPH 1778/2012-A-11
KSHK 40 INS 26073/2012 2 VSPH 1778/2012-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Milana Hodače, bytem a místem podnikání 28. října 1675, Nový Bydžov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 26073/2012-A-4 ze dne 7.listopadu 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 26073/2012-A-4 ze dne 7.listopadu 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Milan Hodač (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek.

V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 103 odst. 2 a 3 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) konstatoval, že dlužník v insolvenčním návrhu nevylíčil skutečnosti osvědčující jeho úpadek, jelikož se v tomto směru omezil toliko na reprodukci ust. § 3 IZ, aniž by označil své věřitele, kteří by měli (mohli mít) vůči němu splatné pohledávky. Závěr o tom, že dlužník je v úpadkové situaci, nelze podle něj učinit ani z příloh, na které dlužník odkázal, neboť je k návrhu nepřipojil. Se zřetelem k tomu, že na základě takto podaného návrhu nelze v řízení pokračovat, postupoval insolvenční soud podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že z důvodu neočekávaně delšího čekání za účelem ucelení kompletačního procesu při vyhotovování duplicitních listin dokládajících úpadek od jednotlivých věřitelů nemohl v zákonné lhůtě doplnit insolvenční návrh o požadované přílohy , a tak listiny dokládající jeho úpadek a seznamy majetku a závazků připojuje až nyní. Zdůraznil, že má velký zájem na úspěšně provedeném oddlužení , a požadoval proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a aby bylo v řízení pokračováno.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohou) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu plyne, že se dlužník v insolvenčním návrhu co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek omezil na tvrzení, že má ve smyslu ust. § 3 zákona více věřitelů, současně jeho peněžité závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a své závazky není schopen plnit, kdy současně zastavil (z důvodu nedosažení příjmu) platby podstatné části peněžitých závazků a není tedy schopen je plnit po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti . Žádné konkrétní údaje o svých majetkových poměrech, o svých věřitelích a jejich pohledávkách však v insolvenčním návrhu neuvedl.

Z tvrzení dlužníka tudíž nelze dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měl více (konkrétně označených) věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů a že by je nebyl schopen plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Insolvenční návrh rovněž neobsahuje tvrzení, z nichž by insolvenční soud (shledal-li by je pravdivými) mohl uzavřít, že dlužník by ve smyslu ust. § 3 odst. 3 IZ měl více (konkrétně označených) věřitelů a souhrn jeho (konkrétně označených) závazků převyšuje hodnotu (konkrétně označeného) majetku.

Soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) přitom dovozuje, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá, a že pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují.

Odvolací soud současně ověřil, že dlužník k návrhu nepřipojil avizované seznamy svého majetku a závazků, ale toliko odkázal na přílohy připojené k jeho předchozímu návrhu, jenž byl usnesením insolvenčního soudu č.j. KSHK 40 INS 9514/2012-A-7 ze dne 11.7.2012 (dále jen předchozí odmítavé usnesení insolvenčního soudu) odmítnut. Tento postup dlužníka neodpovídá ust. § 104 odst. 1 IZ, který dlužníkovi ukládá připojit ke každému insolvenčnímu návrhu seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců, nehledě na to, že-jak konstatoval Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. 2 VSPH 990/2012-A ze dne 22.8.2012, jímž potvrdil předchozí odmítavé usnesení insolvenčního soudu-seznam závazků připojený k předchozímu návrhu dlužníka neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti.

K odvolací argumentaci je třeba zdůraznit, že vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle ust. § 128 odst. 1 IZ. Z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení proto nemá žádný význam to, že se dlužník v rámci odvolání pokusil vady insolvenčního návrhu odstranit, nehledě na to, že v rozporu s tím, co tvrdil, ani tentokrát soudu nepředložil zákonem předepsané přílohy.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci ust. § 43 odst. 2 OSŘ, soud prvního stupně postupoval správně, když jej napadeným usnesením bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné uvést, že dlužníkovi nic nebrání v tom, aby insolvenčnímu soudu podal nový, řádně zpracovaný insolvenční návrh, a upozornit ho na to, že oddlužení jako způsob řešení úpadku je podle platné právní úpravy určeno pouze pro nepodnikatele, lhostejno zda právnické či fyzické osoby.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 29.ledna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová