2 VSPH 1772/2016-A-14
MSPH 89 INS 17214/2016 2 VSPH 1772/2016-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka HEXATRANS, s.r.o., sídlem Holečkova 789/49, Praha 5, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 17214/2016-A-9 ze dne 1. září 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 17214/2016-A-9 ze dne 1. září 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 89 INS 17214/2016-A-9 ze dne 1.9.2016 uložil HEXATRANS, s.r.o. (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že na návrh dlužníka, jenž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, bylo dne 22.7.2016 zahájeno insolvenční řízení. Vzhledem k tomu, že majetek dlužníka tvoří dle údajů uvedených v předloženém seznamu majetku pouze hotovost 3.000,-Kč v pokladně, dovodil soud, že jsou splněny podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť dlužník nemá disponibilní prostředky umožňující výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku ani na úhradu odměny a hotových výdajů správce v konkursu podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. Z těchto důvodů rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí ve věci. V odvolání namítal, že napadené rozhodnutí je v rozporu s platnou právní úpravou: protože podle ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenční zákona může insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, měl soud prvního stupně v daném případě přihlédnout k tomu, že dlužník disponuje finanční hotovostí ve výši 3.500,-Kč, a měl mu proto uložit, aby co zálohu nehradil zálohu v celé maximální výši, ale sníženou o částku, jíž dlužník disponuje.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: isir.justi ce.cz

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do výše 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli pouze tehdy, je-li tu důvodný předpoklad, že budoucí náklady řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty a že prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou. Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda -či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 21.7.2016 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z návrhu a předložených seznamů majetku a závazků plyne, že vůči 7 věřitelům má dlužník splatné závazky v celkové výši 700.372,-Kč a příslušenstvím, a jeho majetek tvoří pouze hotové finanční prostředky ve výši 3.500,-Kč (soud prvního stupně tedy chybně uvedl, že se jedná o částku 3.000,-Kč).

Vycházeje ze shora popsaných zjištění dovodil odvolací soud, že soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil. Vzhledem k tomu, že úpadek dlužníka bude třeba řešit konkursem a že vyjma hotovosti ve výši 3.500,-Kč nemá dlužník žádný majetek, nepochybil ani při stanovení její výše, když přihlédl k výši nároků insolvenčního správce v konkursu, jež bude třeba v insolvenčním řízení uhradit. K argumentaci dlužníka dlužno přitom poznamenat, že mu nic nebrání v tom, aby na úhradu zálohy použil i finanční prostředky v pokladně, na něž v odvolání odkazoval.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. září 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. Za správnost vyhotovení: předseda senátu Bc. Jiří Slavík