2 VSPH 1768/2017-B
č. j KSPL 52 INS 15602/ 2016 2 VSPH 1768 / 2017-B 22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Petra Vaňouse a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenční věci dlužníka: MT .. Stavební s. r. 0., IČO 29099978 sídlem Na Roudné 443/18, 301 00 Plzeň o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce o odvolání insolvenčního spráce: JUDr. Martina Aleše, IČO 45331073 sídlem Houškova 524/30, 326 00 Plzeň proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna 2017, č. j. KSPL 52 INS 15602/2016 B-13 takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna 2017, č. j. KSPL 52 INS 15602/2016-B 13 se v bodě II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni (dále jen insolvenční soud ) ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení vedeném ve věci dlužníka MT Stavební, s. r. 0. (dále jen dlužník ):

schválil konečnou zprávu ze dne 25. 6. 2017 (bod 1. výroku),

přiznal insolvenčnímu správci JUDr. Martinu Alešovi (dále jen správce ) odměnu ve výši 54.450 Kč včetně DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 372,99 Kč včetně DPH a návrh správce na přiznání odměny ve výši 9.680 Kč zamítl (bod II. výroku),

rozhodl, že odměna správce v částce 50.000 Kč bude hrazena ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení a v částce 4.450 Kč spolu s hotovými výdaji správce ve výši 372,99 Kč bude hrazena ze státních prostředků (bod Ill. výroku),

-České republice, Krajskému soudu v Plzni uložil povinnost zaplatit správci odměnu ve výši 4.450 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 372,99 Kč (bod IV. výroku),

zrušil konkurs na majetek dlužníka z důvodu, že jeho majetek je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující (bod V. výroku), a správci uložil povinnosti související se zrušením konkursu (body VI. a VII. výroku).

Při určení odměny správce postupoval insolvenční soud podle Š 2a věty poslední vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků véřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška o odměně ), dle níž pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč. Vzhledem k tomu, že v dané věci nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty a jediným příjmem byla navrhovatelem (věřitelem) uhrazená záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, dospěl soud k závěru, že správci náleží

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková. z. v bYl 1 uuu/zur! odměna pouze ve výši 45.000 Kč s odpovídající DPH dle ust. 5 2a vyhlášky o odměně, a nikoli podle (c) 1 odst. 5 a Š 2a vyhlášky o odměně, jak navrhoval správce; proto jeho návrh na přiznání odměny ve výši 9.680 Kč zamítl. Protože vyúčtované hotové výdaje správce řádně doložil, přiznal mu jejich náhradu podle 5 7 vyhlášky o odměně.

Proti bodu Il. výroku tohoto usnesení podal správce včasné odvolání, v němž požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu přizná odměnu i z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek v uplatněné výši 9.680 Kč včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Namítal, že insolvenční soud dospěl k nesprávnému závěru, že v průběhu konkursu nedošlo ke zpeněžení, neboť se za zpeněžení ve smyslu Š 283 insolvenčního zákona považuje i přijetí zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Dovozoval proto, že mu náleží i odměna za přezkum pohledávek dle Š 2a vyhlášky o odměně ve výši 9.680 Kč.

Vrchní soud vPraze podle Š 212 a 212a zákona Č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně vrozsahu napadeném odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a aniž podle S 94 odst. 2 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle Š 38 odst. 1 insolvenčního zákona (ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí) insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. Vpřípadě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. V případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu. ]e li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a knáhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle $ 1 odst. 1 vyhlášky o odměně, pokud je Způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměnu insolvenčního správce součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Podle Š 2a, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo li ke zpeněžení, náleží insolvenčnírnu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Podle Š 283 odst. 1 insolvenčního zákona se zpeněžením majetkové podstaty rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje ivyužití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí iúplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen. Z citovaného ustanovení lze dovodit, že za zpeněžení ve smyslu 5 283 odst. 1 insolvenčního zákona nutno považovat též peněžní prostředky dlužníka složené na zálohu na náklady insolvenčního řízení (Š 108 insolvenčního zákona), neboť i ty patří dlužníkovi a tvoří jeho majetkovou podstatu (Š 206 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona); okolnost, že peněžní prostředky netřeba zpeněžovat, je pro vymezení pojmu zpeněžení ve smyslu Š 283 odst. 1 insolvenčního zákona irelevantní.

Shodu s prvopisem potvrzuje jana Vlasáková.

2 VSPH 176872017

8. K dikci ust. Š 2a věty poslední vyhlášky o odměně (nedošlo li ke zpeněžení) považoval odvolací soud za potřebné dodat, že teorie i soudní praxe dovozuje, že uvedená podmínka byla formulována legislativně nepřesně, a že ve skutečnosti v logice věci bylo míněno, že odměna z počtu přezkoumaných přihlášek činí nejméně 45.000 Kč nikoli pouze v případě, že v konkursu nedošlo vůbec k žádnému zpeněžení, ale i v případě, že v konkursu nelze určit odměnu správce za zpeněžení, nebot, nebylo dosaženo žádného z rozhodných výtěžků dle Šl odst. 2 až 4 vyhlášky o odměně, tj. nedošlo ke zpeněžení zajištění ($ 1 odst. vyhlášky) a nebylo tu ani jiného zpeněžení či jinak získaných finančních prostředků generujících (po uspokojení zapodstatových pohledávek dle 5 168 IZ) výtěžek určený k rozdělení pro nezajištěné věřitele ($ 1 odst. 3 a 4 vyhlášky o odměně), a celková odměna bude určována jen z druhé složky dle 5 2a vyhlášky (přičemž ovšem přezkoumaných pohledávek bylo méně než 45). To je jediný (možný) logický výklad uvedené změny, jejímž cílem nepochybně bylo zajistit, aby správce v konkursu (jestliže proběhne pravidelným způsobem) měl zásadně zaručenu alespoň minimální odměnu 45.000 Kč (blíže viz Praktický průvodce insolvenčním řízením, Verlag Dashofer, kapitola 7.7.1.1. Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce).

9. Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu ověřil, že správce v konečné zprávě (č. d. B-11) jako jediný příjem majetkové podstaty vykázal zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, již ovšem složil na základě výzvy insolvenčního soudu (č. d. A -10) nikoli dlužník, ale insolvenční věřitel- navrhovatel Ladislav Kares (č. d. A 11). Nejednalo se tedy o peněžní prostředky dlužníka složené na zálohu na náklady insolvenčního řízení (prostředky nepatří dlužníku), a záloha tak nemůže být považována za zpeněžení majetkové podstaty ve smyslu shora uvedených ustanovení. Vedle toho je z konečné zprávy patrné, že nebylo dosaženo žádného z rozhodných výtěžků dle $ 1 odst. 2 až 4 vyhlášky o odměně, tj. nedošlo ke zpeněžení zajištění ($ 1 odst. vyhlášky) a nebylo tu ani jiného zpeněžení či jinak získaných finančních prostředků generujících (po uspokojení zapodstatových pohledávek dle Š 168 IZ) výtěžek určený k rozdělení pro nezajištěné věřitele ($ 1 odst. 3 a 4 vyhlášky o odměně). Insolvenční soud proto zcela správně dospěl kzávěru, že vinsolvenčním řízení nedošlo ke zpeněžení, a správci tak náleží toliko odměna z počtu (osmi) přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů dle Š 2a vyhlášky o odměně, tedy v daném případě 45.000 Kč plus DPH, nikoli odměna dle S 1 odst. 5 a S 2a vyhlášky o odměně, jak navrhoval správce. Jeho návrh na přiznání odměny ve výši 9.680 Kč proto rovněž správně zamítl.

10. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a podle 5 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Praha 28. února 2018

Mgr. Martin Liška v. r. předseda senátu





Shodu s prvopisem potvrzuje jana Vlasáková.