2 VSPH 1768/2012-B-29
KSUL 43 INS 11333/2010 2 VSPH 1768/2012-B-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Alžběty Janové, bytem Dukelských hrdinů 286, Krupka-Maršov, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 11333/2010-B-19 ze dne 28.listopadu 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 11333/2010-B-19 ze dne 28.listopadu 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 43 INS 11333/2010-B-19 ze dne 28.11.2012 zrušil schválené oddlužení Alžběty Janové (dále jen dlužnice), prohlásil na její majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako konkurs nepatrný a jeho účinky nastávají zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením č.j. KSUL 43 INS 11333/2010-A-8 ze dne 13.10.2010 rozhodl o úpadku dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil SVOBODA-VRŠANSKÝ, v.o.s. (dále jen správce) a usnesením č.j. KSUL 43 INS 11333/2010-B-4 ze dne 8.12.2010 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Zprávou doručenou soudu dne 27.9.2010 mu správce oznámil, že dle sdělení zaměstnavatele je dlužnice od 2.2.2011 v pracovní neschopnosti z důvodu těhotenství, že neplní povinnosti uložené rozhodnutím o schválení oddlužení a nepředložila přehledy příjmů za rok 2011 a za 1. pololetí 2012. Splátkový kalendář plní dlužnice v rozsahu, jenž neumožňuje ani úhradu nákladů správce, jemuž již dluží 6.772,-Kč, na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů nebylo od prosince 2011 plněno nic a tyto pohledávky byly v průběhu oddlužení uspokojeny pouze v rozsahu 4,15%.

Z obsahu spisu soud zjistil, že dlužnice nesplnila povinnost předložit přehledy o svých příjmech ke dni 15.7.2011, 15.1.2012 a 15.7.2012. Na jednání konaném dne 28.11.2012 uvedla, že čerpá rodičovskou dovolenou a po jejím uplynutí by za 2 roky měla nastoupit do zaměstnání. Její současný příjem tvoří rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč, příspěvek na bydlení ve výši 5.600,-Kč a peněžité dorovnání životního minima, má zájem na zachování splátkového kalendáře s tím, že by dříve, než bude mít příjem ze zaměstnání, ráda splácela alespoň 1.000,-až 1.500,-Kč měsíčně. Správce soudu sdělil, že oproti tomu, co uvedl ve své poslední zprávě, žádnou další platbu na účet majetkové podstaty neobdržel a dluh dlužnice vůči němu činí již 10.012,-Kč.

Soud zdůraznil, že dlužnice neplní podmínky schváleného oddlužení splátkovým kalendářem a nepodává pravidelné pololetní zprávy o svých příjmech, poslední platba na úhradu nezajištěných pohledávek pojatých do splátkového kalendáře se uskutečnila v listopadu 2011, za 23 měsíců schváleného oddlužení byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny toliko v rozsahu 4%, přičemž současný příjem dlužnice nelze postihnout výkonem rozhodnutí, a proto s ním nelze kalkulovat pro účely splátkového kalendáře. Protože dlužnice má ukončit čerpání rodičovské dovolené až za 2 roky, je dle insolvenčního soudu zřejmé, že nebude možné splnit podstatnou část splátkového kalendáře.

Na základě těchto zjištění dospěl insolvenční soud k závěru, že dlužnice neplní své povinnosti podle splátkového kalendáře a že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, a rozhodl proto podle ust. § 418 odst. 1 insolvenčního zákona o zrušení schváleného oddlužení a o prohlášení konkursu na majetek dlužnice.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání uvedla, že v průběhu oddlužení došlo na její straně k podstatné změně poměrů, na jejichž základě nebyl splátkový kalendář plněn přesně v intencích rozhodnutí ze dne 8.12.2010. Neplánovaně totiž otěhotněla, musela nastoupit na tzv. rizikové těhotenství, byla pracovně neschopnou a následně po narození dcery Vanesy Giňové nastoupila na rodičovskou dovolenou. Přestože přestala pobírat mzdu a začala pobírat nemocenskou a následně rodičovský příspěvek, nedošlo k úplnému přerušení splátkového kalendáře, a nemělo by tudíž dojít ani k tomu, že by podstatná část splátkového kalendáře nebyla splněna. Dlužnice vyjádřila přesvědčení, že v jejím případě nejsou splněny podmínky ust. § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Poukazovala přitom na to, že při schválení oddlužení bylo předpokládáno, že z měsíčního příjmu ve výši cca 4.500,-Kč bude uhrazeno cca 93,5% pohledávek nezajištěných věřitelů, jejichž celková výše činí 208.560,-Kč (spolu s nároky insolvenčního správce pak 273.360,-Kč), přičemž 30% pohledávek zajištěných věřitelů činí pouze 131.705,-Kč. Protože byla zaměstnavatelem ujištěna o tom, že se po skončení rodičovské dovolené vrátí na své místo, předpokládá, že v posledním roce oddlužení bude schopna uhradit cca 60.000,-Kč a celkem v pětileté lhůtě uhradí 138.000,-Kč. Podle jejího názoru nejsou splněny ani podmínky ust. § 418 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, neboť důvodem změny jejích poměrů bylo rizikové těhotenství a následné rodičovství, což nelze kvalifikovat jako zaviněné jednání mající za následek prodlení s plněním peněžitého závazku.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle ust. § 418 odst. 1 insolvenčního zákona zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (písm. a), nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (písm. b), nebo v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (písm. c), anebo to navrhne dlužník (písm. d). Podle ust. § 418 odst. 3 téhož zákona může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 1, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že usnesením č.j. KSUL 43 INS 11333/2010-B-4 ze dne 8.12.2010 schválil insolvenční soud oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem. Dle informací poskytnutých správcem, jež se shodují s tím, co uvedla dlužnice v odvolání, byly v oddlužení dosud uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 4,15%, a to z plateb uskutečněných v lednu až březnu 2011. Počínaje prosincem 2011 a konče květnem 2012 došly na účet majetkové podstaty platby ve výši 874,-Kč, 1080,-Kč, 564,-Kč, 152,-Kč a 358,-Kč, jež nepostačují ani na úhradu nákladů správce. Od února 2011 byla dlužnice v pracovní neschopnosti a následně na rodičovské dovolené a její příjem tvořily dávky nemocenského pojištění, resp. rodičovský příspěvek. Jak vystihl soud prvního stupně, s tímto příjmem (popř. s příspěvkem na bydlení zmíněným v odůvodnění napadeného rozhodnutí), nelze pro potřebu plnění splátkového kalendáře kalkulovat. Co se týče tvrzení dlužnice, že pohledávky za majetkovou podstatou (nároky správce) a nejméně 30% pohledávek nezajištěných věřitelů bude schopna uhradit v průběhu posledního oddlužení po nástupu do zaměstnání v prosinci 2014, je zřejmé, že opomněla skutečnost, že nebude moci hradit ze svého příjmu ze zaměstnání splátky ve výši 4.500,-Kč, neboť zabavitelná částka z hrubé mzdy ve výši cca 13.000,-Kč měsíčně, již pobírala v době, kdy bylo schváleno její oddlužení plněním splátkového kalendáře, činí při jednom dítěti toliko 3.600,-Kč. Jinými slovy, podstatnou část splátkového kalendáře zjevně nebude schopna splnit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že dlužnice neplnila řádně podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a současně není možné očekávat splnění podstatné části splátkového kalendáře, odvolání dlužnice neshledal důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 15.března 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová