2 VSPH 176/2014-A-15
KSUL 71 INS 36914/2013 2 VSPH 176/2014-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice PROFIFENSTER, s.r.o., sídlem F. A. Gerstnera 21/3, České Budějovice, zahájené na návrh a) BEST LINE Group, s.r.o., sídlem Dukelská 1514, Most, a b) České spořitelny, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, o odvolání navrhovatelek proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 36914/2013-A-6 ze dne 30. prosince 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 36914/2013-A-6 ze dne 30. prosince 2013 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh ze dne 17.12.2013, jímž se BEST LINE Group, s.r.o. (dále jen Navrhovatelka a), domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek PROFIFENSTER, s.r.o. (dále jen dlužnice), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména konstatoval, že Navrhovatelka a) v insolvenčním návrhu uvedla, že dlužnici na základě jednotlivých objednávek dodala (zhotovila) polepy, laminace na billboardy, tisk vizitek, grafické práce apod., za což jí vystavila tam specifikované faktury, jež dlužnice neuhradila. V návrhu rovněž označila další věřitele, nicméně neuvedla jejich sídla ani splatnost jejich pohledávek (v tomto směru se omezila toliko na tvrzení, že pohledávky jsou více jak 30 dnů po splatnosti) a ani neprokazovala platební neschopnost dlužnice (v tomto směru se omezila na konstatování, že dlužnice není schopna své závazky plnit).

Na základě výše uvedeného soud prvního stupně-poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 uveřejněné pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z něhož dovodil, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá, a že pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo že je v platební neschopnosti , není ve smyslu ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) uvedením okolností, které úpadek osvědčují-dospěl k závěru, že v insolvenčním návrhu absentují rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly úpadek dlužnice. Postupoval proto podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh Navrhovatelky a) odmítl s tím, že o nákladech řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala včasné odvolání nejen Navrhovatelka a), nýbrž-za podmínek obsažených v ust. § 107 odst. 3 věty druhé IZ-i Česká spořitelna, a.s. (dále jen Navrhovatelka b), jež dne 14.1.2014 přistoupila k řízení podáním dalšího insolvenčního návrhu.

Navrhovatelka a) v odvolání namítala, že soud nevzal v potaz, že v insolvenčním návrhu označila další věřitele odkazem na přihlášky pohledávek uplatněné v insolvenčních řízeních vůči dlužnici, jež byla vedena pod sp. zn. KSUL 71 INS 15477/2012 a KSUL 71 INS 29459/2013. K výtce soudu, že neprokázala úpadek dlužnice, uvedla, že v ust. § 3 odst. 2 IZ je zakotvena fikce platební neschopnosti, která nastává v případě, že dlužník neplní své závazky po dobu delší 3 měsíců nehledě nato, že o úpadku dlužnice svědčí i fakt, že vůči ní bylo v krátké době zahájeno již třetí insolvenční řízení. Proto požadovala, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že zjistí úpadek dlužnice a na její majetek prohlásí konkurs.

Navrhovatelka b) v odvolání-poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 42 INS 1655/2008, 1 VSPH 201/2008-A ze dne 12.12.2008, z něhož dovodila, že i její insolvenční návrh má (musí) být zohledněn při hodnocení úpadku dlužnice-vyjádřila názor, že na základě jejího insolvenčního návrhu je možné uzavřít na tom, že aktuální situace dlužnice splňuje kriteria IZ nutné ke zjištění úpadku. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a OSŘ přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Odvolací soud je stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že insolvenční návrh podaný Navrhovatelkou a) skutečně postrádá zákonem předepsané náležitosti, když ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ neobsahuje jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužnice, konkrétní údaje o pohledávkách jejích dalších věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že by tato tvrzení, byla-li by shledána pravdivými, dovolila insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužnice je v úpadku (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pouhý odkaz Navrhovatelky a) na předchozí pravomocně skončená insolvenční řízení týkající se dlužnice, nepovažuje odvolací soud za splnění povinnosti vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice v tomto řízení.

Pro rozhodnutí o odvolání je však podstatné, že po vydání napadeného usnesení, jímž soud rozhodl o insolvenčním návrhu Navrhovatelky a) jinak než rozhodnutím o úpadku, podala insolvenční návrh Navrhovatelka b), jenž-jak uvedeno výše-též napadla rozhodnutí soudu prvního stupně včasným odvoláním. Dle ust. § 107 IZ tím totiž přistoupila k řízení jako další insolvenční navrhovatel a-ač pro ní platí stav řízení v době přistoupení-stala se týmž okamžikem účastníkem řízení se všemi procesními právy a povinnostmi náležejícími insolvenčnímu navrhovateli a její insolvenční návrh se stal podkladem pro zkoumání podmínek rozhodnutí o úpadku.

Dlužno přitom poznamenat, že v insolvenčním návrhu (č.d. A-8) Navrhovatelka b) uvedla, že dle smlouvy o kontokorentním úvěru č. 2947/07/LCD ze dne 8.11.2007 eviduje vůči dlužnici neuhrazené pohledávky v celkové výši 7.062.102,86 Kč, jež byly Prohlášením o splatnosti úvěru ze dne 20.5.2013 zesplatněny ke dni 21.5.2013. Úpadek dlužnice dovozovala z toho, že kromě ní má dlužnice dalších 8 věřitelů, jež v návrhu kromě jiného specifikovala firmou či jménem a příjmením, sídlem či bydlištěm, a rovněž uvedla důvod, výši a data splatnosti jejich pohledávek, z nichž plyne, že dlužnice je vůči nimž v prodlení delším tří měsíců. Jinými slovy, tvrzení obsažené v insolvenčním návrhu Navrhovatelky b) zjevně splňují požadavky na vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice, jež postrádal insolvenční návrh Navrhovatelky a).

Za těchto okolností se plně prosadí i závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 20/2012 ze dne 28.3.2012 uveřejněném pod č. 98/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž, z toho, že se další insolvenční návrh považuje jen za přistoupení k řízení o původním insolvenčním návrhu, neplyne, že by insolvenční soud neměl při rozhodování o původním insolvenčním návrhu přihlížet k jeho obsahu, resp. od okamžiku, od kterého se další insolvenční návrh považuje za přistoupení k řízení o původním insolvenčním návrhu a od kterého se osoba, která další insolvenční návrh podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele, se na původní insolvenční návrh a na přistoupení k řízení pohlíží stejně, jako kdyby šlo o podání učiněná společně původním insolvenčním navrhovatelem i dalším insolvenčním navrhovatelem.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 28. srpna 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková