2 VSPH 1758/2014-A-20
MSPH 90 INS 20081/2014 2 VSPH 1758/2014-A-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků a) Jiřího anonymizovano , anonymizovano a b) Evy anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Jívanská 647/10, Praha 9, zahájené na návrh Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Zelená 743/2, Praha 6, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 20081/2014-A-6 ze dne 23. července 2014

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 20081/2014-A-6 ze dne 23. července 2014 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl návrh, jímž se Milan Kříž (dále jen Navrhovatel) domáhal vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek manželů Jiřího a Evy anonymizovano (dále jen dlužníci), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména konstatoval, že navrhovatel, jenž se domáhá rozhodnutí o úpadku dlužníka, musí v insolvenčním návrhu konkrétním a dostačujícím způsobem vylíčit veškeré rozhodující skutečnosti, z nichž závěr o úpadku logicky vzato vyplývá. Rozvedl, že důkazy, které je insolvenční navrhovatel povinen označit k prokázání svých tvrzení a listiny, které je povinen k návrhu přiložit, mají umožnit ověřit pravdivost těchto tvrzení, avšak nemohou tato tvrzení nahrazovat (potud soud poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 91/2009).

V této věci však Navrhovatel podle soudu zákonným požadavkům kladeným na kvalitu insolvenčního návrhu nedostál, jelikož dostatečně nevylíčil všechny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníků. Svoji pohledávku vůči nim charakterizoval jako pohledávku z poskytnutého plnění dle smlouvy o půjčce v celkové výši 30.000,-Kč s tím, že se dlužníci zavázali půjčku vrátit do 31.12.2013, což neučinili. Dále toliko poukázal na exekuční řízení včetně jejich spisových značek, jež jsou proti dlužníkům vedena, aniž by uvedl konkrétní údaje o svých věřitelích (jejich jméno, název, sídlo, bydliště popř. identifikační číslo) a o jejich pohledávkách (jejich důvod, výši či datum splatnosti). Jelikož odstraňování vad insolvenčního návrhu postupem dle ust. § 43 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) je zákonem vyloučeno, soud návrh podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) odmítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 OSŘ s tím, že dlužníkům žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal Navrhovatel včasné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkal, že ho dle ust. § 128 IZ nevyzval, aby do 7 dnů odstranil vady insolvenčního návrhu a že ho nepoučil o jeho procesních právech. Zdůraznil, že od Obvodního soudu pro Prahu 9 má informace o tom, že na základě pravomocných rozsudků jsou Exekučním úřadem v Šumperku vůči dlužníkům vedena exekuční řízení a tudíž je jisté, že pohledávky věřitelů, kteří podali exekuční návrhy musí být po splatnosti. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo aby ve věci sám rozhodl tak, že zjistí úpadek dlužníků.

Vrchní soud v Praze, aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu insolvenčního návrhu odvolací soud ověřil, že Navrhovatel v insolvenčním návrhu uvedl skutečnosti, z nichž vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. že má za dlužníky pohledávku ze smlouvy o půjčce splatnou ke dni 31.12.2013. Pokud šlo o úpadek dlužníků, omezil se Navrhovatel na tvrzení, že: na dlužníky jsou vedena tyto exekuční řízení vedená Exekutorským úřadem Šumperk, se sídlem Masarykovo náměstí 44/4, Záhřeb na Moravě PSČ 789 01 soudní exekutor Mgr. Marcel Kubis pod sp. zn. 139 EX 01364/14-038, 139 EX 01364/14-039, 074 EX 21198/11-021 s tím, že k prokázání těchto skutečností navrhl provést důkaz příslušným exekučním spisem vedeným Exekučním úřadem v Šumperku. Z toho Navrhovatel dovozoval, že dlužníci splňují zákonné podmínky pro úpadek dle ust. § 3 IZ, jelikož mají více než 2 věřitele a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež nejsou schopni plnit. Žádné konkrétní údaje o těchto věřitelích a o jejich pohledávkách však neuvedl.

Soudní judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 uveřejněným pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přitom dovozuje, že také věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka a o pohledávkách těchto věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti jejich pohledávek v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Jinak řečeno, právní úprava vychází z toho, že věřitelé, kteří mají jen mlhavou či nekonkrétní představu o tom, že dlužník je v úpadku (a proto nejsou schopni uvést v insolvenčním návrhu konkrétní okolnosti, které osvědčují jeho úpadek co do pohledávek dalších věřitelů po lhůtě splatnosti), jsou těmi osobami, které insolvenční návrh podávat nemají.

V daném případě je odvolací soud přesvědčen o tom, že insolvenční návrh výše popsané požadavky nesplňuje. Především proto ne, že konkrétní údaje o dalších věřitelích a jejich pohledávkách jsou nahrazeny obecným tvrzením o tom, že dlužníci mají více věřitelů a peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky nejsou schopni plnit. Povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníků Navrhovatel nesplnil ani tím, že odkázal na exekuční řízení, v nichž by údajně měly být pohledávky věřitelů vymáhány (k tomu viz např. již soudem prvního stupně zmiňované R 91/2009).

Odvolací soud v této souvislosti podotýká, že není úkolem insolvenčního soudu, aby svojí aktivitou (např. pátráním po exekučních spisech) nahrazoval na prvním místě stojící povinnost tvrzení, jež stíhá insolvenčního navrhovatele. To platí tím více, že ust. § 128 odst. 1 IZ brání prodlužování řízení tím, že na jedné straně zbavuje insolvenční soud povinnosti odstraňovat vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, postupem podle ust. § 43 OSŘ, na druhé straně zavazuje insolvenční soud k tomu, aby důsledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenčního návrhu vyvodil (aby insolvenční návrh odmítl) neprodleně, nejpozději však do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Z těchto důvodů neobstojí ani ta část odvolací argumentace, podle níž měl být Navrhovatel soudem prvního stupně k odstranění vad insolvenčního návrhu vyzván.

Odvolací soud rovněž nepřihlédl (nemohl přihlédnout) k tomu, že se Navrhovatel (nadto neúspěšně) pokusil vady insolvenčního návrhu odstranit v odvolání. Soudní praxe se již ustálila v závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ust. § 128 odst. 1 IZ a že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (k tomu srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 ze dne 17.3.2008 uveřejněné pod č. 11/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh Navrhovatele vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci ust. § 43 odst. 2 OSŘ, postupoval soud prvního stupně správně, když jej napadeným usnesením bez dalšího odmítl.

Na základě těchto zjištění neshledal odvolací soud odvolání Navrhovatele důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil. Jelikož byl insolvenční návrh odmítnut, mají dlužníci dle ust. § 146 odst. 3 OSŘ vůči Navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení, jež jim ovšem v daném případě nevznikly ani v odvolacím řízení. Proto o nich odvolací soud rozhodl za použití ust. § 224 odst. 1 OSŘ, jak uvedeno v bodě II. výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

Proti bodu II. výroku tohoto rozhodnutí n e n í odvolání přípustné.

V Praze dne 14. října 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná