2 VSPH 175/2011-B-52
KSPH 55 INS 4779/2008 2 VSPH 175/2011-B-52

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Ing. Karla Banýra, bytem Branžež 62, pošta Nová Ves, o odvolání Marie Banýrové, bytem jako dlužník, zast. advokátkou JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, sídlem Kodaňská 521/57, Praha 10, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 55 INS 4779/2008-B-46 ze dne 3.ledna 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 55 INS 4779/2008-B-46 ze dne 3.ledna 2011 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 55 INS 4779/2008-B-46 ze dne 3.1.2011 neschválil dohodu o vypořádání společného jmění manželů, kterou dne 13.10.2010 uzavřel insolvenční správce Ing. Karla Banýra (dále jen dlužník) HRNČÍŘ, RYDVAL a spol., v.o.s. (dále jen správce) s manželkou dlužníka Marií Banýrovou (dále též jen odvolatelka).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením č.j. KSPH 55 INS 4779/2008-A-14 dne 10.2.2009 rozhodl na návrh věřitele ŠkoFIN, s.r.o. o úpadku dlužníka, o prohlášení konkursu na jeho majetek a o ustanovení správcem.

Správce podle ust. § 271 odst. 1 insolvenčního zákona předložil soudu ke schválení dohodu o vypořádání společného jmění dlužníka a odvolatelky, již s ní uzavřel dne 13.10.2010. Podle této dohody by do výlučného majetku odvolatelky měly připadnout nemovitosti (pozemek st. p.č. 301, p.č. 725/12 a stavba objektu bydlení č.p. 62 na st. p.č. 301 v k.ú. Branžež) a movité věci, které tvoří zařízení a vybavení domu č.p. 62, oproti vyplacení vypořádacího podílu do majetkové podstaty dlužníka ve výši 732.871,22 Kč. Z dohody dále vyplývá, že celková výše aktiv společného jmění dlužníka a odvolatelky činí 2.817.817,55 Kč, dlužník má do majetkové podstaty dostat majetek v hodnotě 676.037,55 Kč a odvolatelka věci a cenné papíry v hodnotě 2.141.780,-Kč. Dále účastníci dohody uvedli, že závazky, které věřitelé uplatnili v insolvenčním řízení proti dlužníkovi, nenáleží do společného jmění manželů, neboť svým rozsahem přesahují míru přiměřenou majetkovým poměrům obou manželů.

Podle soupisu majetkové podstaty dlužníka je majetkem, jenž připadá v úvahu jako majetek náležející do majetkové podstaty, právě majetek, který byl účastníky smlouvy označen jako majetek spadající do společného jmění manželů, včetně obchodního podílu dlužníka v CARTEC MB, s.r.o. v likvidaci. Podle seznamu přihlášených pohledávek přihlásilo do insolvenčního řízení včas 7 věřitelů pohledávky v celkové výši 76.600.089,27 Kč. Dluhy vznikly převážně v souvislosti s podnikáním dlužníka, který byl společníkem a jednatelem CARTEC MB, s.r.o. a přistoupil k jejím závazkům vůči obchodním partnerům nebo se vůči nim zavázal formou ručitelského prohlášení.

Dále soud citoval ust. § 271 odst. 2 a § 274 insolvenčního zákona, podle nichž neschválí insolvenční soud dohodu o vypořádání společného jmění manželů, je-li v rozporu s právními předpisy nebo jestliže s ní nesouhlasí věřitelský výbor, a do majetkové podstaty se zahrne celý majetek náležející do společného jmění manželů, nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů.

Ze shora popsaných zjištění soud dovodil, že dlužník na sebe vzal závazky v souvislosti se svým podnikáním a nelze přitom uplatnit námitku nepřiměřených závazků ve smyslu ust. § 143 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, neboť účast dlužníka v obchodní společnosti vyžadovala souhlas manžela s použitím prostředků ve společném jmění manželů pro podnikání. Pokud závazky dlužníka vznikly v souvislosti s podnikáním a pro jejich výši je nelze uspokojit ze společného jmění manželů, byl správce povinen zahrnout celý majetek dlužníka do majetkové podstaty.

Z ust. § 274 insolvenčního zákona podle soudu plyne, že insolvenční správce může v takovém případě uzavřít s manželkou dlužníka dohodu jen takového znění, podle něhož veškerý majetek dlužníka připadne do majetkové podstaty, nebo musí podat k insolvenčnímu soudu návrh na vypořádání společného jmění manželů, není-li taková dohoda možná.

Protože dohoda předložená v daném případě je v rozporu s ust. § 274 insolvenčního zákona, soud ji neschválil.

Pro úplnost soud uvedl, že pokud by manželka dlužníka chtěla do svého výlučného vlastnictví převzít nějakou část majetku na základě dohody nebo rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů, musela by se zavázat k vyplacení vypořádacího podílu o velikosti celkové ceny takového majetku do majetkové podstaty dlužníka.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a aby schválil dohodu o vypořádání společného jmění manželů ze dne 13.10.2010, popřípadě aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítala, že v dohodě ze dne 13.10.2010 o vypořádání společného jmění manželů účastníci shodně prohlásili, že za trvání manželství nezatížili manželé Banýrovi společný majetek žádným závazkem spadajícím do společného jmění manželů. Závazky dlužníka zjištěné v insolvenčním řízení netvoří společné jmění manželů ve smyslu ust. § 143 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, neboť závazky, které dlužníkovi vznikly za trvání manželství, jsou ve všech případech závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům obou manželů. Tento právní závěr přijal po vyhodnocení obsahu přihlášených pohledávek i správce. V době, kdy se dlužník zaručil za závazky, či kdy přistoupil k závazkům CARTEC MB, s.r.o. (jedná se např. o závazky vůči České správě nemovitostí, a.s. na nájemném, vůči BENETT REAL, s.r.o. ve výši 17.400.000,-Kč a ŠkoFIN, s.r.o. ve výši 20.019.492,71 Kč). V této době se rozsah společného jmění manželů nijak nelišil od rozsahu společného jmění, jak je identifikován v dohodě ze dne 13.10.2010. V té době hodnota tohoto majetku nepřevyšovala 3 miliony Kč a jakékoliv závazky v řádu desítek milionů Kč byly hrubě nepřiměřené majetkovým poměrům dlužníka a jeho manželky.

Protože k použití prostředků ve společném jmění manželů pro podnikání odvolatelka dlužníkovi souhlas nikdy nedala, není jí zřejmé, z čeho dovodil soud prvního stupně, že tomu tak bylo a že dlužník podnikal v CARTEC MB, s.r.o. s jejím souhlasem zahrnujícím i souhlas s použitím prostředků ve společném jmění manželů pro podnikání této obchodní společnosti. V tomto směru jsou závěry soudu prvního stupně podle ní nesrozumitelné a způsobují nepřezkoumatelnost napadeného usnesení.

Podle názoru odvolatelky ust. § 274 insolvenčního zákona nevylučuje aplikaci ust. § 143 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku ve smyslu výluky závazků, které netvoří společné jmění manželů, ač vznikly za trvání manželství. V této souvislosti odvolatelka opětovně poukázala na to, že účastníci dohody shodně konstatovali, že se jedná o závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, a dlužník je převzal bez souhlasu odvolatelky. Tato skutečnost nebyla v řízení ničím zpochybněna, a pokud soud vyšel v napadeném usnesení z odlišného skutkového zjištění, je jeho závěr v naprostém rozporu s obsahem spisu a výsledky dokazování.

Dohoda o vypořádání zaniklého společného jmění manželů uzavřená mezi odvolatelkou a správcem se souhlasem věřitelského orgánu dlužníka je podle odvolatelky v souladu s občanským zákoníkem i insolvenčním zákonem. Proto měla být soudem schválena.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 270 insolvenčního zákona přechází prohlášením konkursu na insolvenčního správce oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu. Dohody o vypořádání společného jmění manželů uzavřené dlužníkem po prohlášení konkursu jsou neplatné (odst. 1). Část společného jmění manželů, kterou dlužník použil se souhlasem manžela k podnikání, spadá při vypořádání společného jmění manželů vždy do majetkové podstaty (odst. 2).

Podle ust. § 271 insolvenčního zákona je dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřená insolvenčním správcem účinná, jakmile ji schválí insolvenční soud (odst. 1). Insolvenční soud dohodu o vypořádání společného jmění manželů neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy nebo jestliže s ní nesouhlasí věřitelský výbor (odst. 2). Insolvenčním soudem schválená dohoda o vypořádání společného jmění manželů má účinky pravomocného rozsudku. Pro zrušení rozhodnutí o schválení dohody platí obdobně ustanovení občanského soudního řádu o zrušení usnesení o schválení smíru (odst. 3).

Proti rozhodnutí, kterým insolvenční soud neschválil dohodu o vypořádání společného jmění manželů, se podle ust. § 272 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona mohou odvolat jen účastníci dohody.

Z toho, co popsáno výše, je zřejmé, že insolvenční soud neschválil dohodu o vypořádání společného jmění, již uzavřel správce s odvolatelkou, nikoli proto, že by s ní nesouhlasil věřitelský výbor (resp. tento zákonný důvod neschválení dohody v odůvodnění napadeného usnesení nezmínil), ale proto, že dospěl k závěru, že dohoda je v rozporu s právními předpisy, konkrétně s ust. § 274 insolvenčního zákona. Podle názoru odvolacího soudu byl by jeho závěr, že celý majetek náležející do společného jmění manželů by měl být zahrnut do majetkové podstaty a že odlišná dohoda o jeho vypořádání nepřichází v úvahu, správný toliko v tom případě, že závazky dlužníka náležejí do společného jmění manželů. Podle ust. § 143 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku však společné jmění manželů netvoří mimo jiné závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. V daném případě však není z napadeného rozhodnutí zřejmé, z čeho insolvenční soud dovodil, že dlužník převzal závazky CARTEC MB, s.r.o. (resp. zaručil se za ně či k nim přistoupil), jejichž rozsah (při porovnání hodnoty majetku oproti výši těchto závazků) zjevně přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, se souhlasem odvolatelky. Takové zjištění totiž skutečně-jak tvrdila odvolatelka-nemá oporu ve spise, přičemž se odvolací soud nemůže ztotožnit s názorem insolvenčního soudu, jenž tento souhlas dovozoval z toho, že účast dlužníka v obchodní společnosti vyžaduje souhlas manžela s použitím prostředků ve společném jmění manželů pro podnikání . Tuto úvahu by bylo možné akceptovat, pokud by dlužník vykonával podnikatelskou činnost jako fyzická osoba nebo by podnikal prostřednictvím veřejné obchodní společnosti jako její společník, popř. jako komplementář komanditní společnosti. V případě společnosti s ručením omezeným však nelze souhlas manžela dlužníka vyložit jinak, než že určitý majetek ze společného jmění použije jako vklad do společnosti s eventuálním, relativně omezeným rizikem ručení za závazky společnosti podle ust. § 106 odst. 2 obchodního zákoníku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatelky důvodným a podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude třeba, aby insolvenční soud znovu z hledisek výše popsaných posoudil, zda je dohoda o vypořádání společného jmění dlužníka a odvolatelky v rozporu s právními předpisy, či nikoli, a bude-li to nutné, aby za tím účelem v potřebném rozsahu doplnil svá skutková zjištění.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 13.června 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová