2 VSPH 1748/2012-B-151
MSPH 78 INS 5200/2009 2 VSPH 1748/2012-B-151

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka MILNEA, s.p. v likv., sídlem Třanovského 622/11, Praha 6, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání FOCUS-METAL, s.r.o., sídlem Jiráskova 399/11, Valašské Meziříčí, zast. advokátem Mgr. René Gemmelem, sídlem K. Sliwky 126/18, Karviná-Fryštát, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 5200/2009-B-136 ze dne 13.června 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 5200/2009-B-136 ze dne 13.června 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 78 INS 5200/2009-B-136 ze dne 13.6.2012 v konkursu vedeném na majetek MILNEA, s.p. v likv. (dále jen dlužník) schválil konečnou zprávu insolvenční správkyně Mgr. Gabriely Švecové (dále jen správkyně) s tím, že příjmy majetkové podstaty činí celkem 30.772.910,72 Kč, výdaje činí celkem 9.152.767,77 Kč, přičemž hotové výdaje správkyně činí 1.430,-Kč a její odměna 4.074.480,-Kč, a částka určená k rozvrhu činí celkem 21.620.142,95 Kč, z toho částka k výplatě věřitelům činí 28.728,86 Kč a částka k vrácení oprávněné osobě (dlužníkovi) činí 21.591.414,09 Kč (bod I. výroku). Pod bodem II. výroku rozhodl, že námitky věřitelů Finančního úřadu Ostrava I, Finančního úřadu v Litomyšli, FOCUS-METAL, s.r.o. (dále jen odvolatel) a FOKR Czech, s.r.o. proti konečné zprávě jsou nedůvodné.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že podáním ze dne 13.1.2012 předložila správkyně konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty a vyúčtování své odměny a hotových výdajů (dále jen konečná zpráva), podle nichž činily příjmy podstaty celkem 29.726.044,52 Kč a výdaje celkem 8.078.650,17 Kč, z nichž 3.325.023,40 Kč připadá na odměnu správkyně a 1.430,-Kč na její hotové výdaje, s tím, že k rozvrhu zbývá 21.647.394,35 Kč. Věřitelský výbor vyjádřil souhlas s konečnou zprávou podáním ze dne 30.3.2012. Námitky proti konečné zprávě podali věřitelé Finanční úřad Ostrava I, Finanční úřad v Litomyšli, odvolatel a FOKR Czech, s.r.o. Zatímco Finanční úřady namítaly, že jim nebyly uhrazeny daně z nemovitostí ve výši 14.474,-Kč a 2.201,-Kč, odvolatel spolu s FOKR Czech, s.r.o. namítal, že částka 17.500.000,-Kč není vymoženou pohledávkou dlužníka, neboť se jedná o peněžní prostředky dlužníka, jež byly dlužníkovi vydány Policií ČR a jež byly uloženy na účtě státního zastupitelství, a že nelze přezkoumat výši úroků z bankovních účtů představujících příjem majetkové podstaty ani částky vynaložené správkyní na vedení účetnictví, na údržbu nemovitostí a na právní služby.

Podáním ze dne 31.5.2012 doplnila správkyně konečnou zprávu tak, že zvýšila údaje o příjmech majetkové podstaty o uhrazené pohledávky dlužníka vůči nájemcům a o úroky na spořícím a termínovaném účtu s tím, že celkem činí 30.772.910,72 Kč, zvýšila i údaj o výdajích, neboť se stala plátcem daně z přidané hodnoty a uhradila daňové pohledávky

Finančního úřadu Ostrava I a Finančního úřadu v Litomyšli, s tím, že činí celkem 9.154.370,45 Kč (z toho odměna správkyně 4.076.082,68 Kč), a částka určená k rozvrhu tak celkem činí 21.618.540,27 Kč, přičemž k výplatě věřitelům zbývá 28.728,86 Kč a k vrácení oprávněné osobě (dlužníkovi) 21.589.811,41 Kč.

Vzhledem k tomu, že správkyně uhradila daňové nedoplatky, dospěl soud k závěru, že námitky Finančního úřadu Ostrava I a Finančního úřadu v Litomyšli již nejsou důvodné. Pokud jde o námitky odvolatele a FOKR Czech, s.r.o., neztotožnil se s jejich názorem, že částka 17.500.000,-Kč nemůže být použita pro výpočet odměny správkyně. Poukázal přitom na ust. § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále též jen vyhláška) a § 283 odst. 1 insolvenčního zákona vysvětlující pojem zpeněžení majetkové podstaty a dovodil z nich, že je-li základem pro výpočet odměny insolvenčního správce v konkursu výtěžek zpeněžení, považuje se za zpeněžení i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovost. Proto byla částka 17.500.000,-Kč správně zahrnuta do základu pro výpočet odměny správkyně a vznesené námitky jsou nedůvodné.

Po shora uvedeném závěru soud sám provedl výpočet odměny správce takto:-odměna podle § 1 odst. 4 vyhlášky o odměně insolvenčního správce č. 313/2007 Sb. (z pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou) činí 46.136,-Kč, -poté se z výtěžku konkursu odečítají pohledávky za podstatou, dále též odměna za pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Po provedení shora uvedeného představuje čistý výtěžek zpeněžení částku 28.492.643,32 Kč. Poté se odměna správce určí takto: -odměna podle § 3 vyhlášky o odměně insolvenčního správce podle § 1 odst. 3 a 4 vyhlášky zvýšená o 20% DPH představuje částku 4.074.480,-Kč. Tento výpočet soudu představuje snížení odměny správce oproti jeho výpočtům o 1.602,-Kč.

K doložení výše úroků z bankovních účtů předložila správkyně výpisy z účtů u ČSOB, a.s. a J&T banky, a.s., na jednání vysvětlila a doložila vynaložení nákladů na zpracování účetnictví, na údržbu nemovitostí ve Fulneku a náklady na zastoupení advokátní kanceláří s tím, že vždy byly odsouhlaseny věřitelským výborem, jenž prohlásil, že byly vynaloženy účelně. Stejný názor vyjádřil likvidátor dlužníka JUDr. Viktor Bedrna.

Z těchto důvodů rozhodl soud, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se včas odvolali odvolatel a FOKR Czech, s.r.o. a požadovali, aby je odvolací soud změnil tak, že určí, že správkyni náleží odměna pouze ve výši 430.932,78 Kč, a dlužníka zaváže, aby odvolateli uhradil náklady řízení. V odvolání namítli, že odměna insolvenčního správce činí podle ust. § 1 odst. 1 vyhlášky součet odměny určené z výtěžku připadajícího na zajištěné věřitele a odměny z výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Protože v daném případě žádní zajištění věřitelé nebyli, tvoří základ pro výpočet odměny správkyně výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (ve výši 2.872.882,23 Kč), a nikoli celý výtěžek zpeněžení (ve výši 30.772.910,72 Kč). Dále připomněli, že Vrchní soud v Praze zrušil usnesením sp. zn. 2 VSPH 830/2010 ze dne 30.12.2010 usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 5200/2009-A-45 ze dne 15.6.2010 ve znění opravného usnesení č.j. MSPH 78 INS 5200/2009-A-47 ze dne 17.6.2010 ve výrocích o zamítnutí insolvenčního návrhu odvolatele a o nákladech řízení s tím, že o jeho nákladech má soud rozhodnout v usnesení, jímž se řízení končí. Tím je podle názoru odvolatele a FOKR Czech, s.r.o. právě usnesení o schválení konečné zprávy.

Městské státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k odvolání navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Ve vyjádření uvedlo, že napadené usnesení reflektuje průběh jednání o konečné zprávě a insolvenční soud po provedeném zhodnocení správně neshledal vznesené námitky důvodnými. Co se týče odměny správkyně, stejně jako insolvenční soud vyjádřilo názor, že insolvenční zákon nečiní rozdíl ve způsobu zpeněžení majetkové podstaty (tj. zda byla zpeněžena např. kupní smlouvou či dražbou, nebo zda peněžní prostředky dlužníka byly uloženy na jeho bankovním účtu), a vyjádřilo přesvědčení, že insolvenční soud určil odměnu správně. Pokud jde o náklady řízení vynaložené odvolatelem, nelze dle státního zastupitelství pominout, že insolvenční řízení nekončí napadeným usnesením, neboť by měla následovat rozhodnutí o rozvrhu, o splnění rozvrhového usnesení a o zrušení konkursu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího toliko na základě odvolání odvolatele, neboť řízení o odvolání FOKR Czech, s.r.o. bylo pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání ke dni 2.10.2012 pravomocně zastaveno, a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 38 odst. 1 a 5 insolvenčního zákona má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval. Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis.

Tímto předpisem je vyhláška, jež v souladu s ust. § 38 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona v ust. § 1 odst. 1 stanoví, že odměnu insolvenčního správce, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Odstavce 2 a 3 téhož ustanovení stanoví, že odměna určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli a odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele závisí na výši výtěžku (v případě výtěžku do 10 milionů Kč činí 15%), přičemž odstavec 4 vymezuje, že se pro účely vyhlášky rozumí výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených naroveň pohledávkám za podstatou. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí dle odst. 5 téhož ustanovení odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč.

Ust. § 2, 3 a 4 vyhlášky určují odměnu insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka reorganizací, oddlužením či v případech, kdy dojde k přeměně reorganizace nebo oddlužení v konkurs. Konečně, ust. § 5 vyhlášky stanoví, že nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4 vyhlášky, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Z toho, co uvedeno shora, je zřejmé, že výpočet odměny správkyně nereflektující údaj o výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele, ale vycházející toliko z údaje o výši výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, provedl insolvenční soud v rozporu s ust. § 38 insolvenčního zákona i § 1 vyhlášky, a napadené usnesení je proto nesprávné.

Přestože v této části shledal odvolací soud odvolání důvodným včetně odvolatelem popsaného způsobu výpočtu odměny správkyně, dospěl k závěru, že není namístě provést v rámci odvolacího řízení nově výpočet odměny na základě údajů obsažených v konečné zprávě, ale považoval za nezbytné zrušit napadené usnesení a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jak již uvedeno shora, citovaná ustanovení insolvenčního zákona a vyhlášky sice vymezují způsob výpočtu odměny insolvenčního správce, leč ust. § 38 odst. 3 insolvenčního zákona přiznává insolvenčnímu soudu mimořádné oprávnění moderovat výši odměny podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem.

Co se týče druhé části odvolání, neshledal je odvolací soud důvodným. Je tomu tak proto, že se náklady účastníků vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení podle ust. § 170 písm. f) insolvenčního zákona neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li v zákoně stanoveno jinak. Pokud jde o názor vyjádřený v usnesení zdejšího soudu sp. zn. 2 VSPH 830/2010-A ze dne 30.12.2010, dlužno poznamenat, že byl v odvolání interpretován zcela nesprávně. Z ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 151 odst. 1 občanského soudního řádu totiž odvolací soud nedovozoval, že o nákladech odvolatele vynaložených v přípravné fázi insolvenčního řízení bude třeba rozhodnout v rozhodnutí, jímž se insolvenční řízení u insolvenčního soudu končí. Při posuzování správnosti usnesení č.j. MSPH 78 INS 5200/2009-A-45 ze dne 15.6.2010 ve znění opravného usnesení č.j. MSPH 78 INS 5200/2009-A-47 ze dne 17.6.2010, jímž insolvenční soud současně rozhodl o zjištění úpadku dlužníka na návrh ALFA, s.r.o., současně však zamítl insolvenční návrh odvolatele a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, naopak vyjádřil, že rozhodnutí o úpadku takovým rozhodnutím není, a nebyl proto žádný důvod, aby v něm insolvenční soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení, když ostatně i ust. § 136 insolvenčního zákona, jež určuje obsah rozhodnutí o úpadku, neobsahuje žádnou zmínku o tom, že by mělo obsahovat výrok o náhradě nákladů řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219a) odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž insolvenční soud opětovně určí odměnu správkyně a v souvislosti s tím rozhodne o schválení konečné zprávy.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 21.prosince 2012 JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová