2 VSPH 1747/2012-A-16
KSCB 28 INS 25906/2012 2 VSPH 1747/2012-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Soni Drtinové, bytem Plzeňská 1, České Budějovice, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 25906/2012-A-11 ze dne 20.listopadu 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 25906/2012-A-11 ze dne 20.listopadu 2012 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 28 INS 25906/2012-A-11 ze dne 20.11.2012 uložil Soně Drtinové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 22.10.2012 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužnici proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že závazky dlužnice ve výši 246.828,-Kč pocházejí z podnikání, soud dovodil, že dlužnice nebude splňovat zákonem stanovené předpoklady podmiňující povolení oddlužení, přičemž výši zálohy stanovil s přihlédnutím k tomu, že jediným majetkem dlužnice je běžné vybavení domácnosti, a prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení proto nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že jí povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neuloží. Uvedla, že má 3 závazky z podnikání, které by byla schopna uspokojit alespoň v rozsahu 30 %, ale v případě, že její úpadek bude řešen konkursem, nebude schopna splatit téměř nic.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči osmi věřitelům má splatné závazky v celkové výši 552.765,-Kč, přičemž závazky ve výši 246.828,-Kč pocházejí z podnikání, jejím jediným majetkem je běžné vybavení domácnosti, nevlastní žádné nemovitosti, má jednu vyživovací povinnost a její měsíční příjem tvoří mzda ve výši 17.600,-Kč. Protože z těchto údajů je zřejmé, že její úpadek bude pravděpodobně řešen nepatrným konkursem, přičemž dlužnice nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy ve výši stanovené insolvenčním soudem je nezbytné.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 25.února 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová