2 VSPH 1743/2016-A-39
KSHK 45 INS 5397/2015 2 VSPH 1743/2016-A-39

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Veroniky Wasserbauer, bytem Škroupova 1125/27, Hradec Králové, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 5397/2015-A-34 ze dne 15. července 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 5397/2015-A-34

ze dne 15. července 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 45 INS 5397/2015-A-34 ze dne 15.7.2016 odmítl pro opožděnost odvolání Veroniky Wasserbauer (dále jen dlužnice) ze dne 10.6.2016 proti usnesení č.j. KSHK 45 INS 5397/2015-A-32 ze dne 25.1.2016, jímž týž soud zjistil její úpadek a prohlásil na její majetek konkurs.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 25.1.2016 (č.d. A-32) zjistil úpadek dlužnice, prohlásil na její majetek konkurs a do funkce insolvenční správkyně ustanovil Mgr. Moniku Urbanovou. Usnesení bylo dlužnici doručeno dne 9.2.2016 vložením do poštovní schránky na adrese Škroupova 1125/27, 500 02 Hradec Králové poté, kdy jí byla dne 28.1.2016 zanechána lhůta k vyzvednutí zásilka a pošta byla uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Lhůta k podání odvolání proti němu skončila dne 25.2.2016. Protože dlužnice podala odvolání proti tomuto usnesení osobně na podatelně soudu až dne 10.6.2016, soud je podle ust. § 208 odst. 1 občanského soudního řádu jako opožděné odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání tvrdila, že odvolání podala včas, a poukazovala na to, že stejnou situaci řešil v tomto řízení Vrchní soud v Praze, jenž v usnesení ze dne 19.6.2015 (č.d. A-27) dovodil, že musí být prokázáno, isir.justi ce.cz

že jí soud prvního stupně skutečně doručil výzvu k vyjádření k insolvenčnímu návrhu, k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců a ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Z toho dovozovala, že jí lhůta k podání odvolání proti usnesení ze dne 25.1.2016 (č.d. A-32) nepočala běžet.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ust. § 71 odst. 1 téhož zákona se usnesení soudu vydaná v insolvenčním řízení doručují pouze zveřejněním písemnosti v insolvenčním rejstříku, ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení. Zvláštní způsob doručení (viz ust. § 75 insolvenčního zákona) spočívá v tom, že v zákonem stanovených případech je usnesení doručeno zvlášť nebo do vlastních rukou adresáta. Význam zvláštního způsobu doručení spočívá v tom, že je s ním spojen počátek běhu lhůty k podání opravného prostředku nebo k jinému procesnímu úkonu adresáta, ačkoliv jinak platí, že usnesení mu bylo doručeno dnem, popřípadě okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že usnesení ze dne 25.1.2016 (č.d. A-32) bylo dlužnici řádně doručeno dne 9.2.2016 vhozením do domovní schránky (poté, co dlužnice nebyla zastižena a zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí na poště dne 28.1.2016 s tím, že dlužnici byla zanechána výzva, aby si ji ve stanovené desetidenní lhůtě vyzvedla). Protože lhůta k podání odvolání proti němu počala běžet dne následujícího (tj. 10.2.2016) a uplynula ve středu 24.2.2016, je odvolání, jež podala osobně na podatelně soudu až dne 10.6.2016, zjevně opožděné. Soud prvního stupně proto nepochybil, když je podle ust. § 208 odst. 1 občanského soudního řádu jako opožděné odmítl.

K odvolací argumentaci dlužnice považoval odvolací soud za vhodné pro úplnost uvést, že rozhodnutím, na něž poukazovala, zrušil Vrchní soud v Praze na základě včas podaného odvolání dlužnice rozhodnutí soudu prvního stupně o jejím úpadku a o prohlášení konkursu na její majetek ze dne 24.4.2015 (č.d. A-19) ve znění opravného usnesení ze dne 6.5.2015 (č.d. A-20) s tím, že nebyla řádně vyplněna doručenka zásilky obsahující insolvenční návrh spolu s výzvou k vyjádření k insolvenčnímu návrhu, k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců a ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, a odvolací soud měl proto pochybnost o správnosti závěru soudu prvního stupně, že dlužnice insolvenčnímu návrhu neodporovala ve smyslu ust. § 133 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. Jak popsáno výše, v daném případě neměl odvolací soud o doručení usnesení ze dne 25.1.216 (č.d. A-32) žádnou pochybnost.

Na základě těchto zjištění neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. září 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík