2 VSPH 1743/2015-B-20
KSHK 45 INS 16062/2014 2 VSPH 1743/2015-B-20

U S N E S EN Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Bohuslava Samka, bytem Račice nad Trotinou 35, pošta Smiřice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 16062/2014-B-9 ze dne 17. července 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 16062/2014-B-9 ze dne 17. července 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 45 INS 16062/2014-B-9 ze dne 17.7.2015 neschválil oddlužení Bohuslava Samka (dále jen dlužník) a prohlásil na jeho majetek konkurs s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 23.9.2014 (č.d. A-6) rozhodl o úpadku dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Ladislavu Kolínovou (dále jen správkyně). Při rozhodování o povolení oddlužení přitom vycházel z údajů v insolvenčním návrhu dlužníka, podle nichž činil jeho průměrný měsíční příjem 15.456,-Kč, dlužník neměl žádný movitý ani nemovitý majetek a vůči 13 nezajištěným věřitelům měl mít závazky v celkové výši 775.918,-Kč. Podle zprávy správkyně ze dne 2.12.2014 byl dlužník rozvedený, bez vyživovací povinnosti, žil v pronájmu, pobíral starobní důchod ve výši 13.326,-Kč, a byť měl živnostenské oprávnění jako kominík, tuto činnost již fakticky neprováděl. Správkyně dlužníka upozornila na to, že smlouva ze dne 19.8.2009, jíž prodal svému synovi a jeho manželce rodinný dům s pozemkem (dále jen nemovitost), je neúčinným právním úkonem, a doporučila mu, aby uzavřel smlouvu o důchodu ve výši 4.000,- Kč, a splnil tak požadavek uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % hodnoty jejich pohledávek. Na přezkumném jednání a schůzi věřitelů konaných dne 5.5.2015 bylo zjištěno, že do insolvenčního řízení přihlásilo pohledávky v celkové výši 2.382.172,73 Kč 22 věřitelů, přičemž Hypoteční banka, a.s. přihlásila podmíněnou pohledávku ve výši 970.780,-Kč; správkyně i dlužník všechny přihlášené pohledávky uznali. K dotazu soudu dlužník uvedl, že žádné doklady o svých příjmech nemá, je isir.justi ce.cz starobním důchodcem, pobírá důchod ve výši 13.490,-Kč a občas pracuje jako kominík s minimálními příjmy, jež za rok 2014 činily cca 30.000,-Kč. Dále uvedl, že v roce 2009 převedl do vlastnictví svého syna nemovitost, v níž sám bydlí a na níž vázne zástavní právo Hypoteční banky, a.s., přičemž za převod neobdržel žádné peníze. K tomu správkyně sdělila, že jednala se synem dlužníka a požadovala na něm, aby nemovitost vrátil do majetkové podstaty, leč ten to odmítl. Podle správkyně má nemovitost hodnotu cca 1.200.000,-Kč, a pokud by byl uspokojen zajištěný věřitel, mohly by být částečně uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů. Pro případ oddlužení plněním splátkového kalendáře by podle správkyně bylo třeba, aby dlužník hradil na účet majetkové podstaty nejméně 5.000,-Kč. Soud proto dlužníkovi uložil, aby do jednoho měsíce zajistil vrácení nemovitosti do majetkové podstaty, a bude-li též schopen zasílat ze svého důchodu na účet majetkové podstaty 5.000,-Kč, schválí oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením nemovitosti. Podáním ze dne 23.6.2015 sdělila správkyně soudu, že se jí nepodařilo dosáhnout uzavření dohody o vrácení nemovitosti se synem dlužníka, proto dne 29.5.2016 proti němu podala odpůrčí žalobu. Dlužníka rovněž poučila, aby uzavřel smlouvu o důchodu ve výši nejméně 4.000,-Kč, když zabavitelná částka z jeho důchodu činí pouze 4.866,-Kč a po odečtu její odměny a náhrady hotových výdajů by na nezajištěné věřitele připadlo měsíčně 3.777,-Kč. Pokud by na ně připadla částka 7.777,-Kč měsíčně, uhradil by dlužník v průběhu oddlužení nejméně 30% hodnoty jejich pohledávek. Dlužník jí však žádnou smlouvu o důchodu nepředložil, nehradí jí ani zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů a nespolupracuje s ní.

Cituje ust. § 395 odst. a a 2, § 405, § 235 a § 236 insolvenčního zákona uzavřel soud na tom, že dlužníkovi, jenž převodem nemovitosti do vlastnictví svého syna v době, kdy již byl v úpadku, mohl a patrně i měl v úmyslu poškodit své věřitele. K této skutečnosti svědčí i fakt, že tento stav nebyl dlužníkem nijak napraven, když dlužník neprojevil ani snahu o navrácení peřvedeného majetku zpět do majetkové podstaty . Kromě toho poukázal soud na to, že v insolvenčním návrhu dlužník tvrdil, že vůči 13 nezajištěným věřitelům má splatné závazky v celkové výši 775.918,-Kč, přičemž v seznamu závazků výslovně prohlásil, že tyto údaje jsou úplné a správné, ale do insolvenčního řízení přihlásilo 22 věřitelů pohledávky v celkové výši 2.382.172,73 Kč. Přestože byl dlužník několikrát upozorněn na to, že jeho příjmy nepostačují na zákonem požadované plnění splátkového kalendáře, žádné další příjmy, smlouvu o důchodu či vedlejší pracovní činnost, si nezajistil. Z toho soud dovodil, že tím dlužník zapříčinil nemožnost schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře , jeho přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení vyhodnotil jako ledabylý a podle ust. § 405 ve spojení s ust. § 395 odst. 2 insolvenčního zákona rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání tvrdil, že neměl přesný přehled o úrocích, sankčních úrocích, smluvních pokutách a nákladech řízení, proto v insolvenčním návrh uvedl závazky nižší, než odpovídá přihlášeným pohledávkám. Mezi jeho závazky by navíc neměla být započítána pohledávka ve výši 973.780,-Kč, jež je pohledávkou Hypoteční banky, a.s. vůči jeho synovi a je zajištěna zástavním právem k nemovitosti, protože není obligačním ani zástavním dlužníkem a syn úvěr řádně splácí. Z přihlášky Hypoteční banky, a.s. plyne, že pohledávku přihlásila pouze proto, že správkyně podala odpůrčí žalobu. Protože si vedle starobního důchodu, z něhož je možné srážet 4.866,-Kč, zajistil další příjem-důchod ve výši 4.000,-Kč měsíčně, jež se mu zavázala poskytovat Jaroslava Samková podle smlouvy ze dne 28.7.2015, již připojil k odvolání, vyjádřil přesvědčení, že v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře bude schopen uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30%. Kromě toho-byť vzhledem k věku a zdravotnímu stavu v omezené míře-vykonává kominickou činnost.

Dále dlužník namítal, že dokud nebude pravomocně rozhodnuto o žalobě, jíž se správkyně domáhala určení neúčinnosti právního úkonu, jímž měl mít v době, kdy se nacházel v úpadku, úmysl zkrátit věřitele, nelze z toho dovozovat závěr o tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr. Poukazoval přitom jednak na to, že v té době (v srpnu 2009) nebyl v úpadku, neboť vůči němu měla splatné pohledávky pouze PROFI CREDIT Czech, a.s. ve výši 326,-Kč splatnou od 5.6.2005 a ve výši 124,-Kč splatnou od 22.1.2008 a zbývající závazky se staly splatnými až v průběhu let 2012 až 2014, jednak na to, že nemovitost (rodinný dům se zahradou) od něj a jeho manželky koupil syn se svou manželkou, jenž z úvěru od Hypoteční banky, a.s. uhradil zbytek pohledávky ACM Money Česká republika, s.r.o. vůči dlužníkovi zajištěné zástavním právem, již do té doby dlužník řádně splácel, a nemovitost zrekonstruoval. Na schůzi věřitelů sice dlužník prohlásil, že od syna za prodej nic nedostal, leč učinil tak pouze proto, že otázku soudu nepochopil; ve skutečnosti však za něj syn zaplatil zbytek dosud nesplatného dluhu vůči ACM Money Česká republika, s.r.o. a následně došlo k výmazu zástavního práva, jež bylo zřízeno ve prospěch tého obchodní společnosti. Kupní cena 600.000,-Kč odpovídala stavu nemovitosti v té době. Pohledávku Hypoteční banky, a.s. zajištěnou zástavním právem k nemovitosti syn řádně splácí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 téhož zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, shledal soud prvního stupně důvod pro neschválení oddlužení dlužníka v tom, že dle jeho názoru úmyslně zkrátil uspokojení věřitelů prodejem nemovitosti v roce 2009 synovi a jeho manželce a neprojevil snahu vrátit ji do majetkové podstaty, do insolvenčního řízení přihlásili věřitelé pohledávky v trojnásobné výši oproti tomu, co dlužník deklaroval v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení a v seznamu závazků, a ledabyle plnil povinnosti v insolvenčním řízení tím, že si nezajistil další příjmy smlouvou o důchodu či další pracovní činností. S těmito závěry se odvooací soud neztotožnil. Je tomu tak proto, že soud ničím nezdůvodnil závěr, podle něhož byly naplněny podmínky ust. § 242 odst. 1 insolvenčního zákona, tj. že převodem nemovitosti dlužník úmyslně zkrátil uspokojení svých věřitelů. Vyjma skutečnosti, že takový právní úkon učinil a že jej správkyně za úmyslně zkracující úkon označila a domáhala se určení jeho neúčinnosti žalobou podanou dne 29.5.2015, neoznačil soud v tomto směru nic. Dlužno přitom poznamenat, že v řízení o odpůrčí žalobě nebylo dosud dle údajů zveřejněných v insolvenčním rejstříku ani nařízeno jednání, jinými slovy, o žalobě dosud rozhodnuto nebylo. Z tvrzení dlužníka, jejichž pravdivost je zjevná nejméně potud, že v důsledku prodeje nemovitosti byl zapraven jeho dluh vůči ACM Money Česká republika, s.r.o. a zaniklo zástavní právo zřízené k zajištění její pohledávky, na úmysl zkrátit věřitele rozhodně usuzovat nelze. K tíži dlužníka nelze přičítat ani to, že jeho syn není ochoten vydat do majetkové podstaty nemovitost, již dle svého názoru řádně nabyl podle kupní smlouvy. Přestože pohledávky přihlášené věřiteli a zjištěné v insolvenčním řízení jsou podstatně vyšší, než jak je deklaroval dlužník při zahájení řízení, lze mu přisvědčit potud, že soud zahrnul mezi pohledávky nezajištěných věřitelů i pohledávku Hypoteční banky, a.s., přestože se jedná o pohledávku vůči jeho synovi vzniklou v souvislosti s koupí nemovitosti a Hypoteční banka, a.s. ji do insolvenčního řízení přihlásila zjevně toliko z opatrnosti, neboť správkyně zahrnula do majetkové podstaty tuto nemovitost, přičemž na ní vázne zástavní právo zajišťující tuto pohledávku. Konečně, ledabylý , resp. lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení ve smyslu ust. § 395 odst. 2 insolvenčního zákona zjevně nelze spatřovat v tom, že dlužník narozený v roce 1948 není schopen zajistit si pracovní činností další příjmy ani přesvědčit třetí osoby, aby mu na plnění splátkového kalendáře v oddlužení poskytovaly pravidelný důchod či finanční dar.

Pokud jde o příjmy dlužníka, není pochyb o tom, že v době, kdy ve věci rozhodoval soud prvního stupně, nesplňoval dlužník podmínku vymezenou v ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, neboť se zřetelem ke všem okolnostem bylo možné důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, přičemž souhlas s nižším plněním nevyjádřili. Z toho, že se Jaroslava Samková zavázala poskytovat dlužníkovi po dobu oddlužení důchod ve výši 4.000,-Kč měsíčně, odvolací soud s přihlédnutím k tomu, že na úhradu 30% pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 1.411.393,-Kč, z nichž 30% představuje částka 423.418,-Kč, a nároků správkyně je třeba hradit měsíční splátky ve výši alespoň 8.146,-Kč (7.057,-Kč + 1.089,-Kč), dovodil, že současné příjmy dlužníka ke splnění tohoto zákonného požadavku postačí: na plnění splátkového kalendáře lze totiž použít 4.874,-Kč ze starobního důchodu dlužníka a důchod poskytovaný Jaroslavou Samkovou, celkem tedy 8.874,-Kč měsíčně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a s přihlédnutím k tomu, že je vyloučeno, aby odvolací soud vydal rozhodnutí o schválení oddlužení podle ust. § 404 a § 406 insovenčního zákona, podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta pro podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

V Praze dne 2. prosince 2016

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková