2 VSPH 1739/2012-A-51
MSPH 96 INS 24474/2011 2 VSPH 1739/2012-A-51

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Link, a.s., sídlem Jungmannovo nám. 754/14, Praha 1, zast. advokátkou Mgr. Monikou Jiráskovou, sídlem V Jámě 1, Praha 1, zahájené na návrh navrhovatele a) Jiřího Batlíka, bytem Dvorecká 1165/1, Praha 4, zast. JUDr. Martou Macháčkovou, Ph.D., bytem Nová 17, Ostopovice, a b) Advokátní kanceláře Němec, Bláha & Navrátilová, s.r.o., sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8, zast. advokátem Mgr. Janem Martynkem, sídlem tamtéž, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 24474/2011-A-38 ze dne 8. listopadu 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 24474/2011-A-38 ze dne 8.11.2012 se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek Link, a.s. (dále jen dlužnice), a na její majetek prohlásil konkurs (body I. a II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Oldřicha Řeháčka, Ph.D. (bod III. výroku), rozhodl o tom, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají dne 8.11.2012 ve 13 hod. 55 min. (bod IV. výroku), věřitele vyzval, aby do 30 dnů od zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, pokud tak dosud neučinili, a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní (body V. a VII. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužnici, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužnici, ale insolvenčnímu správci (bod VI. výroku), na den 7.2.2013 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VIII. a IX. výroku), dlužnici uložil, aby do 15 dnů od doručení usnesení sestavila a insolvenčnímu správci odevzdala seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (bod X. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, zprávu o hospodářské situaci dlužnice a oznámení o tom, kdy a kde lze nahlížet do seznamu přihlášených pohledávek (body XI. a XIII. výroku), a rozhodl o tom, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku (bod XII.výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se rozhodnutí o zjištění úpadku dlužnice domáhal Jiří Batlík (dále jen navrhovatel a) insolvenčním návrhem ze dne 21.12.2011, v němž tvrdil, že na základě kupní smlouvy ze dne 10.7.2008 (dále jen Kupní smlouva č. 1) koupil od dlužnice nemovitosti a posléze byl dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí nucen jako ručitel zaplatit na dani z převodu nemovitostí 430.005,-Kč, čímž mu vůči dlužnici vznikla regresní pohledávka (dále jen Pohledávka č. 1).

Dlužnice považovala tento insolvenční návrh za šikanózní, neboť jeho účelem podle ní bylo zabránit projednání žalob o určení vlastnického práva, které vůči navrhovateli a) podala u nalézacích soudů. Uvedla, že údajná regresní Pohledávka č. 1 opírající se o Kupní smlouvu č. 1, jíž měly být na navrhovatele a) převedeny nemovitosti v katastrálním území Sobín, neexistuje. Rozvedla, že mezi ní a navrhovatelem a) byla ve stejném období uzavřena rovněž kupní smlouva o převodu pozemku v katastrálním území Plaňany a kupní smlouva o převodu pozemku v katastrálním území Hrdlořezy (dále též jen Kupní smlouvy). Podle jejího názoru jsou Kupní smlouvy absolutně neplatné pro obcházení zákona, neboť byly uzavřeny s úmyslem zkrátit její majetek a znemožnit uspokojení pohledávek věřitelů. Proto podala vůči navrhovateli a) žaloby o určení vlastnického práva u Obvodního soudu pro Prahu 5, Obvodního soudu pro Prahu 9 a Okresního soudu v Kolíně. Z toho, že jednou ze žalob byl zpochybněn převod vlastnického práva dle Kupní smlouvy č. 1, dovozovala, že Pohledávka č. 1 (platně) nevznikla, a nadto namítla její promlčení.

Insolvenčním návrhem ze dne 12.7.2012 přistoupila k insolvenčnímu řízení Advokátní kancelář Němec, Bláha & Navrátilová, s.r.o. (dále jen navrhovatelka b), která uvedla, že má vůči dlužnici 13 pohledávek z titulu poskytnutých právních služeb v celkové výši jistiny 281.763,82 Kč včetně úroků z prodlení ve výši 85.100,65 Kč. Konstatovala, že na základě ústních smluv o právní pomoci (dohod o plné moci) poskytovala dlužnici právní služby v letech 2005 až 2011 a v tomto řízení uplatňuje pouze pohledávky za únor až červenec roku 2009. Jednalo se o zastupování dlužnice ve věci a) převzetí pohledávek od JOK Instruments, s.r.o., b) sporů vedených proti Provincii bratří Františkánů vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1, c) realizace smlouvy o dílo ze dne 9.10.2007 spočívající v komplexní právní pomoci při jednání s investorem a subdodavatelem stavebních prací, d) sporů vedených proti Jiřímu Římalovi vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1 a Prahu 4, a e) prodeje nemovitostí v katastrálním území Nové město spočívající v komplexní právní pomoci při přípravě smluvní dokumentace a jednání se zúčastněnými stranami. Odměna za právní služby byla smluvena ve výši 2.500,-Kč bez DPH za každou započatou hodinu zmeškaného času s tím, že faktury, jimiž byly právní služby vyúčtovány, dlužnice nerozporovala.

Dlužnice ve vyjádření k tomuto insolvenčnímu návrhu namítala, že pohledávky navrhovatelky b) jsou v něm specifikovány neurčitě, faktury za právní služby neprokazují, jaký byl obsah údajných ústních smluv o právní pomoci, a rovněž není zřejmé, na jaké odměně se měla s navrhovatelkou b) dohodnout. S ohledem na skutečnost, že k tvrzenému uzavření ústních smluv o právní pomoci mělo dojít v době, kdy byly k obchodnímu vedení oprávněny jiné osoby, a současnému vedení není jejich obsah znám, vznesla dlužnice námitku promlčení pohledávek navrhovatelky b).

Ve skutkové rovině vyšel soud zejména z toho, že: 1) Finanční úřad pro Prahu má za dlužnicí pohledávky v celkové výši 15.932.518,-Kč splatné počínaje dnem 31.3.2008, 2) dne 10.7.2008 uzavřela dlužnice jako kupující s navrhovatelem a) jako prodávajícím Kupní smlouvu č. 1, 3) dne 24.11.2008 uhradil navrhovatel a) správci daně 430.005,-Kč, 4) Obvodní soud pro Prahu 5 v rozsudku č.j. 8 C 212/2011-272 ze dne 18.7.2012 dovodil, že Kupní smlouva č. 1 je pro nedostatek vážnosti vůle při jejím uzavření absolutně neplatným právním úkonem a navrhovatel a) se nestal vlastníkem nemovitostí v katastrálním území Sobín, 5) JUDr. Mgr. Jana Navrátilová, Ph.D. a navrhovatelka b) vyúčtovaly od prosince roku 2007 do června roku 2009 dlužnici odměnu za právní služby, 6) smlouvou o vkladu podniku ze dne 17.8.2008 byly na navrhovatelku b) postoupeny pohledávky z titulu právních služeb, jež dlužnici poskytla JUDr. Mgr. Jana Navrátilová, Ph.D., 7) dlužnice byla v žalobě ze dne 24.1.2007, odůvodnění odporu ze dne 7.3.2007, na jednání konaném dne 7.2.2008, ve vyjádření ze dne 27.2.2008 a 12.3.2008, smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2008, souhlasu se vstupem do řízení místo žalobce ze dne 20.3.2008, podání ze dne 28.7.2008, návrhu dohody ze dne 17.7.2008, na jednání konaném dne 22.8.2008, ve vyjádření ze dne 27.8.2008, odvolání ze dne 11.9.2008 a vyjádření ze dne 18.11.2008 zastoupena JUDr. Mgr. Janou Navrátilovou, Ph.D. nebo navrhovatelkou b).

V rovině právního posouzení věci soud zdůraznil, že byla-li Pohledávka č. 1 z titulu ručení za platbu daně z převodu nemovitosti uplatněna na základě Kupní smlouvy č. 1, jejíž platnost není postavena najisto, a není-li v insolvenčním řízení prostor pro provedení odpovídajícího dokazování, navrhovatel a) existenci Pohledávky č. 1 vůči dlužnicí neprokázal. K námitce promlčení podotkl, že se jí sice nezabýval, nicméně s ohledem na judikaturu prezentovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Odo 444/2003 ze dne 28.7.2004 nesdílí názor navrhovatele a), že pokud jde o promlčecí dobu, je třeba nahlížet na Pohledávku č. 1 jako na daňovou pohledávku.

Ohledně pohledávek navrhovatelky b) soud konstatoval, že z předložených důkazů vyplývá, že navrhovatelka b) a dlužnice opakovaně uzavíraly dohody o zastoupení, a měl zato, že alespoň dílčí pohledávka z titulu neuhrazené odměny za právní služby v měsíci březnu roku 2009 vyúčtovaná fakturou č. 29001118, jejíž splatnost nastala dne 20.4.2009, je oprávněná. Poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 77 INS 2654/2011, 2 VSPH 527/2011-A ze dne 3.6.2011 doplnil, že se pravostí zbývajících pohledávek navrhovatelky b) již nezabýval.

Na tomto základě dospěl soud k závěru, že se dlužnice nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti, jelikož má více věřitelů (navrhovatelku b), Finanční úřad pro Prahu 1 a další 4 věřitele, kteří se přihlásili do insolvenčního řízení), peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (splatnost pohledávky navrhovatelky b) nastala v roce 2009 a nejstarší pohledávky správce daně dne 31.8.2008) a tyto závazky není schopna plnit, jelikož je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a nadto nesplnila povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Výrok o prohlášení konkursu odůvodnil soud tím, že oddlužení je u dlužnice jako podnikatelky vyloučeno, a o reorganizaci neuvažoval proto, že dlužnice ani věřitelé takový způsob řešení úpadku nenavrhovali.

Výrok o ustanovení insolvenčního správce odůvodnil ust. § 136 odst. 2 písm. b) IZ s tím, že konkrétní osoba, jež bude funkci správce vykonávat, byla určena opatřením předsedy Městského soudu v Praze.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, které-jak upřesnila na jednání před odvolacím soudem konaným dne 14.3.2013 (č.l. A-49)-směřovalo proti bodu I. výroku, jímž bylo rozhodnuto o zjištění jejího úpadku. Namítala, že kromě navrhovatele a) ani navrhovatelka b) nebyla oprávněna k podání insolvenčního návrhu a že její vadný insolvenční návrh ze dne 12.7.2012 (č.l. A-27) měl být bez dalšího odmítnut. Vyslovila přesvědčení, že k prokázání existence tvrzených pohledávek navrhovatelky b) by stejně jako v případě pohledávky navrhovatele a) bylo nutno vést rozsáhlé dokazování, které má místo v nalézacím, nikoli v insolvenčním řízení. Poukazovala na to, že insolvenční soud dospěl k závěru o doložení aktivní legitimace navrhovatelky b) přesto, že ještě na ústním jednání konaném dne 11.9.2012 (č.l. A-34) nepovažoval její pohledávku za osvědčenou.

Z odůvodnění napadeného usnesení není podle ní zřejmé, proč soud navrhovatelce b) uvěřil, že měla nárok na smluvní hodinovou odměnu ve výši 2.500,-Kč za poskytnutí právní pomoci a ve výši 1.250,-Kč za promeškaný čas. Rozvedla, že v plných mocích, z nichž soud vycházel, se hovoří toliko o odměně dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), tedy o mimosmluvní (tarifní) odměně. Vyslovila podiv nad tím, že soud opřel závěr o existenci pohledávek navrhovatelky b) o faktury, ač sám správně konstatoval, že faktura jako účetní doklad není způsobilá být titulem pohledávky. Soudu prvního stupně dále vytýkala, že i závěr o splatnosti pohledávek navrhovatelky b) dovodil z údajů obsažených ve fakturách, aniž by bylo prokázáno, že jí byly doručeny. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení buď změnil a insolvenční návrhy zamítl, a v tom případě ji přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Městského soudu v Praze v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ), postupem dle ust. § 213 odst. 4 téhož zákona doplnil dokazování o dosud neprovedené důkazy a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

Podle ust. § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

K doložení aktivní legitimace navrhovatele a):

K Pohledávce č. 1 je třeba v první řadě uvést, že judikatura prezentovaná např. rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 1693/2008 ze dne 8.9.2010 uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34/2011 je ustálena v tom, že pohledávka ručitele za daň z převodu nemovitostí, který daň uhradil, uplatněná vůči poplatníku této daně, je regresním nárokem svého druhu, který je nutno posuzovat analogicky podle ust. § 454 a § 458 občanského zákoníku (dále jen ObčZ) o bezdůvodném obohacení.

Odvolací soud se neztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, dle něhož navrhovatel a) nedoložil existenci Pohledávky č. 1, neboť platnost Kupní smlouvy č. 1, jež byla důvodem pro úhradu daně z převodu nemovitosti, nebyla (dosud není) v důsledku nepravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 postavena najisto. Již proto ne, že důvodem, proč navrhovatel a) tuto daň zaplatil bylo plnění zákonné povinnosti ručitele zaplatit za prodávajícího daň za převod nemovitostí. Jinými slovy, bezprostřední příčinou platby této daně byla zákonem uložená povinnost, na čemž nic nemění pochybnost o platnosti Kupní smlouvy č. 1 či skutečnost, že od ní bylo odstoupeno, což platí tím spíše, že podle ust. § 9 odst. 2 zákona č. 357/1992 Sb. je předmětem daně z převodu nemovitostí rovněž úplatný převod vlastnictví k nemovitostem v případech, kdy následně dojde k odstoupení od smlouvy.

Naopak, pokud šlo o námitku promlčení Pohledávky č. 1, soud prvního stupně správně poznamenal, že v případě regresního nároku navrhovatele a) vůči dlužnici jde o soukromoprávní vztah, a proto je nutno vyjít z obecné tříleté promlčecí doby stanovené v ObčZ. Jelikož navrhovatel a) zaplatil daň z převodu nemovitostí dne 24.11.2008, tříletá promlčecí doba Pohledávky č. 1 začala podle ust. § 101 ObčZ běžet ode dne 25.11.2008. Odvolací soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že 10 dnů před uplynutím promlčecí doby došlo dle ust. § 173 odst. 4 IZ ke stavení jejího běhu, neboť dne 15.11.2011 navrhovatel a) podal přihlášku Pohledávky č. 1 do insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. 96 INS 20953/2011, jež bylo ukončeno usnesením o odmítnutí insolvenčního návrhu, které nabylo právní moci dne 20.12.2011. S ohledem na to, že navrhovatel a) podal přihlášku Pohledávky č. 1 do tohoto insolvenčního řízení dne 28.12.2011 tj. 2 dni před uplynutím promlčecí doby, dospěl odvolací soud k závěru, že Pohledávka č. 1 není promlčena a navrhovatel a) své oprávnění podat insolvenční návrh doložil.

K doložení aktivní legitimace navrhovatelky b):

Odvolací soud má stejně jako insolvenční soud zato, že navrhovatelka b) doložila (alespoň) existenci pohledávky spočívající v nároku na odměnu za právní služby za měsíc březen roku 2009. Za rozhodující považoval zjištění, že poskytovala dlužnici právní služby, za které od ní neobdržela žádnou odměnu, jak předpokládá ust. § 22 zákona o advokacii. Ačkoli odvolací soud sdílí pochybnosti dlužnice o tom, že insolvenční soud neměl dostatečný skutkový podklad ke zjištění, že mezi ní a navrhovatelkou b) byla sjednána smluvní odměna, je přesvědčen o tom, že v takovém případě se při určení výše odměny použijí ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně.

Ke zbytku odvolací argumentace je třeba uvést, že soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 71/2012-B ze dne 31.10.2012) dovozuje, že pro výsledek řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o zjištění jeho úpadku není významné, že v řízení byl osvědčen úpadek dlužníka, ačkoli věřitelský insolvenční návrh měl vady, pro které mohl být odmítnut dle ust. § 128 odst. 1 IZ.

Ke zjištění úpadku dlužnice:

Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence. Po provedeném dokazování vyšel z toho, že dlužnice je po dobu delší 3 měsíců v prodlení s plněním svých splatných závazků vůči více věřitelům, a to např. vůči: -navrhovateli a) se zaplacením Pohledávky č. 1 splatné od listopadu roku 2008, -navrhovatelce b) se zaplacením pohledávky splatné od dubna roku 2009, -Pražské plynárenské, a.s. se zaplacením pohledávek v celkové výši 218.889,-Kč, jež jí byly přiznány rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 13 C 224/2009 ze dne 9.8.2011 a sp.zn. 18 C 348/2010 ze dne 30.3.2011 (č.l. P1), -Pražským vodovodům a kanalizacím, a.s. se zaplacením pohledávek v celkové výši 20.034,20 Kč, jež jí byly přiznány rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp.zn. 19 C 124/2009 ze 22.6.2009 (č.l. P4), -České republice-Finančnímu úřadu pro Prahu 7 se zaplacením vykonatelných daňových pohledávek ve výši 49.375,21 Kč splatných od roku 2008, jež měla uhradit na základě platebních výměrů specifikovaných v přihlášce pohledávky ze dne 28.11.2012 (č.l. P9), -České republice-Finančnímu úřadu pro Prahu 1 se zaplacením vykonatelných daňových pohledávek ve výši cca 17 miliónů Kč splatných od roku 2008, jež měla uhradit na základě platebních výměrů specifikovaných v přihlášce pohledávky ze dne 28.11.2012 (č.l. P12).

V řízení bylo tedy prokázáno nejen to, že dlužnice má více věřitelů a peněžité závazky déle než 30 dnů po splatnosti, ale i to, že je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a že nesplnila povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou jí uložil insolvenční soud (v usnesení ze dne 11.1.2012 na č.l. A-7), což jsou skutečnosti naplňující domněnku, že dlužnice není schopna plnit své peněžité závazky.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a usnesení insolvenčního soudu v napadeném bodě I. výroku jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 14. března 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva