2 VSPH 1736/2013-B-22
KSPL 29 INS 24320/2012 2 VSPH 1736/2013-B-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jakuba Eise, bytem Klínovecká 1204, Ostrov nad Ohří, o odvolání dosavadní insolvenční správkyně dlužníka Edl a partneři, v.o.s., sídlem Na Zahrádkách 268/18, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 24320/2012-B-14 ze dne 23. září 2013

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným usnesením v insolvenčním řízení týkajícím se Jakuba Eise (dále jen dlužník) odvolal Edl a partneři, v.o.s. (dále též jen dosavadní správkyně) z funkce insolvenční správkyně dlužníka a novou insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Ing. Petru Hýskovou (dále též jen nová správkyně). Dosavadní správkyni současně uložil, aby novou správkyni bez zbytečného odkladu informovala o své dosavadní činnosti a předala jí všechny doklady související s výkonem funkce.

Podáním ze dne 30.9.2013 (č.d. B-15), jež za dosavadní správkyni učinila její společnice Mgr. Ing. Petra Hýsková (dále též jen Společnice), se dosavadní správkyně vzdala práva odvolání proti tomuto usnesení.

Podáním ze dne 8.10.2013 (č.d. B-17), jež za dosavadní správkyni učinil její (další) společník Dr. oec. Michal Edl, MBA (dále jen Společník), se dosavadní správkyně proti témuž usnesení odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se dosavadní správkyně z funkce insolvenční správkyně dlužníka neodvolává a nová správkyně se insolvenční správkyní neustanovuje. V odvolání snášela argumenty na podporu závěru, že (přechodný) zánik (jejího) práva vykonávat činnost insolvenčního správce není-přes prokazatelné materiální zachování všech atributů této činnosti-důvodem pro její odvolání z funkce insolvenční správkyně.

Společník současně apeloval na odvolací soud, aby nepřihlížel k procesně neúčinnému podání, jímž se Společnice vzdala práva podat odvolání proti napadenému usnesení, jelikož je podle něj bez dalšího zřejmé, že její zájmy jsou dle ust. § 21 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) v rozporu se zájmy dosavadní správkyně, a Společnice proto za ni nemůže činit žádné úkony ve vztahu k napadenému usnesení. Vyslovil přesvědčení, že za těchto okolností a v situaci, kdy má dosavadní správkyně jen dva společníky, kteří jsou současně jejími statutárními orgány, je jedinou osobou oprávněnou podat za dosavadní správkyni odvolání proti napadenému usnesení on, a nikoli Společnice.

Odvolací soud je na rozdíl od Společníka toho názoru, že Společnice byla dle ust. § 21 odst. 1 písm. a) OSŘ oprávněna učinit za dosavadní správkyni úkony včetně toho, jímž se vzdala odvolání proti napadenému usnesení. Vnitřní spor mezi společníky o obchodním vedení společnosti totiž nelze přenášet do roviny rozhodování insolvenčního soudu o tom, zda veřejná obchodní společnost bude vykonávat funkci insolvenčního správce, či nikoli. Dlužno zdůraznit, že výkon funkce insolvenčního správce není podnikáním ani na něj není právní nárok a insolvenční soud je povinen v každém okamžiku insolvenčního řízení sledovat, zda insolvenční správce (včetně veřejné obchodní společnosti) splňuje podmínky pro výkon funkce (srovnej ust. § 31 odst. 3 a 4 IZ).

Z ust. § 207 odst. 1 OSŘ vyplývá, že je možno vzdát se odvolání, a to (jedině) vůči soudu a až po vyhlášení, případně po vydání rozhodnutí, které soud prvního stupně nevyhlašuje; okolnost, kdy bylo doručeno písemné nebo elektronické vyhotovení rozhodnutí, je zde bezvýznamná. Jde o projev dispoziční zásady v občanském soudním řízení-účastník může odvolání nejen podat, ale může se tohoto práva také vzdát. Vzdání se odvolání může být přitom odvoláno jen za podmínek uvedených v ust. § 41a odst. 4 OSŘ, tzn. tehdy, jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně se vzdáním se odvolání. Účinným vzdáním se odvolání zaniká subjektivní legitimace k odvolání toho, kdo se tohoto oprávnění vzdal. Kdyby přesto podal později odvolání, odvolací soud je podle ust. § 218 písm. b) OSŘ odmítne jako podané osobou k němu neoprávněnou (srovnej JUDr. Lubomír Drápal, JUDr. Jaroslav Bureš a kolektiv, Občanský soudní řád II., 1. vydání 2009, C. H. Beck, str. 1660).

Z insolvenčního rejstříku odvolací soud ověřil, že napadené usnesení č.j. KSPL 29 INS 24320/2012-B-14 bylo vydáno dne 23.9.2013 a téhož dne bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku (č.d. B-14), že se podáním ze dne 30.9.2013 (č.d. B-15) doručeným soudu prvního stupně dne 1.10.2013 dosavadní správkyně jednající Společnicí vzdala práva odvolání proti napadenému usnesení a že podáním ze dne 8.10.2013 (č.d. B-17) doručeným soudu prvního stupně téhož dne podala dosavadní správkyně jednající Společníkem proti tomuto usnesení odvolání.

Jelikož vzdání se práva odvolání bylo učiněno po vydání napadeného usnesení (a nebylo odvoláno) a odvolání bylo podáno až posléze, odvolací soud podle ust. § 218 písm. b) OSŘ odvolání odmítl, neboť dosavadní správkyně (již) nebyla legitimována je podat.

Pokud jde o odvolací výhrady, odkazuje Vrchní soud v Praze pro stručnost na své usnesení č.j. KSPL 54 INS 16244/2010, 3 VSPH 1463/2012-B-38 ze dne 21.6.2013, v němž vyložil, že funkci insolvenčního správce může vykonávat veřejná obchodní společnost zapsaná v seznamu insolvenčních správců jen prostřednictvím svých ohlášených společníků. Pokud v dané věci dosavadní správkyně (veřejná obchodní společnost) ukončila (na vlastní žádost) činnost insolvenční správkyně ke dni 31.8.2013, není již zapsána v seznamu správců a nemá ani ohlášeného společníka, jehož prostřednictvím by byla oprávněna vykonávat funkci insolvenční správkyně, nebylo by možné jejímu odvolání (bylo-li by vzdání se odvolání neúčinné) vyhovět. V daném případě přitom nejde a ani nemůže jít o kolizi zájmů (ust. § 21 odst. 4 OSŘ) mezi Společnicí a dosavadní správkyní, neboť ta, a opakovaně to budiž zdůrazněno, funkci insolvenční správkyně s ohledem na závěry plynoucí ze shora zmíněného rozhodnutí vykonávat nemůže.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 7. listopadu 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová