2 VSPH 1731/2016-A-13
KSLB 86 INS 15523/2016 2 VSPH 1731/2016-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Filipa anonymizovano , anonymizovano , bytem Dlouhá 110, Žandov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 86 INS 15523/2016-A-7 ze dne 17. srpna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci

č.j. KSLB 86 INS 15523/2016-A-7 ze dne 17. srpna 2016 se z r u š u j e a věc se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením uložil Filipu Hezkému (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 29. 6. 2016 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 46.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 12. 7. 2016 (č.d. A-6) vyzval dlužníka, aby návrh na povolení oddlužení doplnil tak, že označí případné závazky pocházející z jeho podnikatelské činnosti a u těchto závazků předloží vlastní písemné prohlášení, že věřitelé, o jejichž pohledávky jde, souhlasí s řešením jeho úpadku oddlužením, a dále předloží listiny dokládající jeho příjmy za rok 2015; současně ho poučil o následcích, nedoplní-li návrh ve stanovené lhůtě. Protože dlužník na výzvu nereagoval a ve stanovené lhůtě (ani později) požadované listiny nepředložil, dospěl soud k závěru, že s ohledem na ust. § 393 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) lze důvodně předpokládat řešení jeho úpadku konkursem. Vysvětlil, že náklady insolvenčního řízení při tomto způsobu řešení úpadku spočívají především v odměně insolvenčního správce, jež činí nejméně 45.000,-Kč, isir.justi ce.cz a konstatoval, že dlužník vlastní toliko televizi, lednici a notebook, takže nedisponuje finančními prostředky, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady insolvenčního řízení. Na základě toho rozhodl o uložení povinnosti dlužníkovi složit zálohu ve shora uvedené výši s tím, že bude sloužit k zajištění finančních prostředků pro výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po jeho ustanovení do funkce.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání. Namítal, že výzva k doplnění návrhu na povolení oddlužení mu doručena nebyla, proto nemohl splnit uloženou povinnost ve stanovené lhůtě, ale až potom, co se o výzvě dozvěděl lustrací insolvenčního rejstříku dne 18. 8. 2016. Zdůraznil, že své příjmy za rok 2015 soudu doložil, neboť přílohou návrhu na povolení oddlužení je Přiznání k dani z příjmů fyzických osob (FO) za rok 2015 (viz položka č. 23) a dodal, že má závazky z podnikání vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR uvedené v seznamu závazků pod čísly 4 až 6.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení může insolvenční soud určit výši zálohy až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Pro posouzení, zda je namístě po navrhovateli zaplacení zálohy požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady (k jejichž krytí záloha slouží) si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda-či do jaké míry-lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), nýbrž i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je ovlivněna specifickými poměry dané věci.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal dne 29. 6. 2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, jenž obsahuje všechny obligatorní náležitosti včetně povinných příloh, je tedy způsobilý projednání a lze očekávat, že na jeho podkladě bude možné rozhodnout o úpadku dlužníka. Z návrhu a jeho příloh přitom vyplývá, že dlužník má nezajištěné závazky v celkové výši 363.845,-Kč, z toho závazky ve výši 182.357,-Kč (vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR) pocházejí dle tvrzení dlužníka z jeho podnikatelské činnosti. Podáním doručeným soudu dne 26. 8. 2016 vyjádřila Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR nesouhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením.

V daném případě založil soud prvního stupně své rozhodnutí na tom, že dlužník přes výzvu soudu nedoložil listiny dokládající jeho příjmy za rok 2015 a nesplnil tak povinnost zakotvenou v ust. § 392 odst. 1 písm. b) IZ (nedoložil listiny dokládající údaje o jeho příjmech za poslední 3 roky). Z příloh k insolvenčnímu návrhu (č.d. A-2) však plyne, že dlužník listiny dokládající jeho příjmy za rok 2015 doložil (viz příloha č. 23-přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2015).

Pro rozhodnutí o odvolání je však podstatné, že dlužník má závazky vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, jež označil jako závazky pocházející z jeho podnikání, a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR vyslovila nesouhlas s řešením jeho úpadku oddlužením.

Vrchní soud v Praze v usnesení č.j. MSPH 91 INS 8511/2016, 2 VSPH 1471/2016-A-16 ze dne 25. 8. 2016 (jež je v elektronické podobě dostupné v insolvenčním rejstříku a na jehož odůvodnění proto odvolací soud odkazuje), podrobně vysvětlil podmínky současné úpravy subjektivní přípustnosti oddlužení obsažené v ust. § 389 IZ a procesu jejího zkoumání v insolvenčním řízení, přičemž ze závěrů obsažených v publikované právní větě obsažené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 1 VSOL 918/2015 ze dne 23. 9. 2015 uveřejněného pod č. 49/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že v rámci zkoumání, zda je dlužník dle ust. § 389 IZ oprávněn k podání návrhu na povolení oddlužení, posuzuje insolvenční soud, zda některý ze závazků dlužníka, které v tomto návrhu (připojeném seznamu závazků) uvedl, nepředstavuje dluh z podnikání, který má na mysli ust. § 389 IZ (dluh, který vznikl v době, kdy dlužník podle norem hmotného práva měl postavení podnikatele, a vzešel z výkonu jeho podnikatelské činnosti), a to bez ohledu na to, jak v tomto směru kvalifikoval své závazky sám dlužník.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, když se povahou dlužníkových závazků blíže nezabýval, a tudíž se nevypořádal s tím, zda je dlužník ve smyslu ust. § 389 IZ osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, či nikoli.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) OSŘ napadené usnesení zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším průběhu řízení soud prvního stupně opětovně posoudí podmínky subjektivní přípustnosti oddlužení dle ust. § 389 IZ, a shledá-li, že dlužník je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení (což bude možné jen v případě, že závazky vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR nejsou závazky vzešlé z dlužníkova podnikání), posoudí ekonomickou nabídku dlužníka ve vztahu k navrhovanému způsobu řešení jeho úpadku oddlužením, od čehož odvodí svůj závěr, zda jsou dány podmínky pro uložení povinnosti dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, či nikoli.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (ust. § 71 odst. 2 IZ).

V Praze dne 31. října 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík