2 VSPH 1719/2014-B-46
KSPL 29 INS 12829/2013 2 VSPH 1719/2014-B-46

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Růženy anonymizovano , anonymizovano , bytem Resslova 656/21, Plzeň, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 12829/2013-B-40 ze dne 15. července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 12829/2013-B-40 ze dne 15. července 2014 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 12829/2013-B-30 ze dne 7.4.2014 (dále též jen Usnesení o schválení oddlužení) schválil oddlužení Růženy anonymizovano (dále jen dlužnice) zpeněžením majetkové podstaty (bod I. výroku), s tím, že při oddlužení bude zpeněžena majetková podstata dlužnice, již tvoří: bytová jednotka č. 656/7, byt č. 8, v bytovém domě č.p. 656 situovaném na pozemku par. č. 5899, včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 1544/10000 ke společným částem budovy č.p. 656 a pozemku par. č. 5899, vše zapsáno na LV č. 25778, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-město, okres Plzeň-město a katastrální území Plzeň (bod II. výroku), a v bodě III. výroku informoval o tom, že insolvenční správkyní je JUDr. Soňa Ulčová (dále jen správkyně).

Ve výroku označeným opravným usnesením pak Krajský soud v Plzni opravil bod II. výroku Usnesení o schválení oddlužení tak, že při oddlužení bude zpeněžena majetková podstata dlužnice, již tvoří: bytová jednotka č. 656/7, byt č. 8, v bytovém domě č.p. 656 situovaném na pozemku par. č. 5899, včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 1544/10000 ke společným částem budovy č.p. 656 a pozemku par. č. 5899, vše zapsáno na LV č. 33259, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-město, okres Plzeň-město a katastrální území Plzeň.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že v opravovaném výroku uvedl u předmětu zpeněžení nesprávné LV č. 25778 (což je číslo listu vlastnictví celého bytového domu) namísto správného LV č. 33259 (což je číslo listu vlastnictví bytové jednotky). Dodal, že tato skutečnost je patrná ze zpráv správkyně, znaleckého posudku a příslušného výpisu z katastru nemovitostí.

V závěru usnesení soud účastníky poučil o tom, že Proti výroku tohoto usnesení může podat odvolání pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční soud nevyhověl (ust. § 406 odst. 4 věta druhá IZ). Odvolání se podává do 15 dnů ode dne zveřejnění, u uvedených subjektů od doručení zvláštním způsobem, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, 306 17 Plzeň .

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala dlužnice odvolání, jež odůvodnila tím, že nesouhlasí s prodejem bytové jednotky.

Odvolací soud považoval v první řadě za nutné uvést, že se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně obsaženým v předkládací zprávě (č.d. B-43), podle něhož odvolání proti napadenému (opravnému) usnesení není přípustné a nebylo podáno včas.

Při úvaze o nepřípustnosti odvolání proti usnesení, jímž bylo opraveno Usnesení o schválení oddlužení vycházel soud prvního stupně zjevně z toho, že podle ust. § 406 odst. 2 věty druhé IZ dlužnice nebyla (není) oprávněna podat odvolání proti Usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Tento závěr však není v souladu s ustálenou judikaturou prezentovanou již usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 503/2001 ze dne 27.2.2002 uveřejněným pod č. 5/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož je proti opravnému usnesení, jímž se dle ust. § 164 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) opravuje výrok rozhodnutí, odvolání přípustné, i když zákon proti opravovanému rozhodnutí odvolání nepřipouští. Jinými slovy vyjádřeno, subjektivní nepřípustnost odvolání dlužnice proti Usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dle ust. § 406 odst. 4 věty druhé IZ, nelze vztahovat i na usnesení, jímž se opravuje, resp. zamítá návrh na opravu takového usnesení.

Veden nesprávnou úvahou o nepřípustnosti odvolání neposkytl soud prvního stupně účastníkům řízení dlužnici nevyjímaje správné poučení o odvolání, což znamená, že dle ust. § 204 odst. 1 a 2 OSŘ nebyla dlužnice při podání odvolání omezena patnáctidenní lhůtou počínající od doručení napadeného usnesení, nýbrž lhůtou tříměsíční. S ohledem na to, že napadené usnesení jí bylo doručeno dne 5.8.2014 (viz vedlejší dokument k č.d. B-40), odvolání, jež předala k poštovní přepravě dne 23.8.2014 (viz č.d. B-41), podala včas.

Vrchní soud v Praze proto dle ust. § 212 a § 212a OSŘ přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 odst. 1 věty před středníkem IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení OSŘ týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 164 OSŘ opraví předseda senátu v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. Dle ust. § 167 odst. 2 téhož zákona není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že opravným usnesením lze opravit zjevné nesprávnosti, k nimž došlo při vyhlášení (vydání) rozhodnutí nebo v jeho vyhotovení, jako jsou písařské chyby, omyly v součtech, chyby způsobené selháním techniky, která byla použita a jiné podobné nesprávnosti, které jsou zcela zřejmé a snadno rozpoznatelné.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v písemném vyhotovení Usnesení o schválení oddlužení je zjevná nesprávnost, když je v bodě II. výroku chybně uvedeno číslo listu vlastnictví, pod nímž je bytová jednotka evidována v katastru nemovitostí. V souladu s ustanoveními, jejichž obsah byl stručně reprodukován shora, předseda senátu insolvenčního soudu zjištěnou zřejmou nesprávnost opravil. Postupu insolvenčního soudu proto v této souvislosti nelze vytknout žádné pochybení.

Odvolací argumentaci, již dlužnice použila rovněž v odvolání proti Usnesení o schválení oddlužení (č.d. B-31), jež vzala zpět (č.d. B-33), neshledal odvolací soud důvodnou právě proto, že jí nebyly zpochybněny předpoklady pro vydání napadeného usnesení, tedy, že zde není (nebyl) důvod k opravě, jelikož to, co je opravováno, není (nebylo) chybou v psaní, počtech ani jinou zřejmou nesprávností.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 OSŘ jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 2. září 2014

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová