2 VSPH 1718/2014-A-90
KSLB 54 INS 23435/2013 2 VSPH 1718/2014-A-90

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Dělnická 197/8, Liberec, zast. advokátem JUDr. Martinem Vychopněm, sídlem Masarykovo nám. 225, Benešov, zahájené na návrh České spořitelny, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 23435/2013-A-76 ze dne 23.července 2014

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 23435/2013-A-76 ze dne 23.července 2014 se vyjma bodu XIV. výroku mění tak, že se insolvenční návrh zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit dlužnici 12.342,-Kč na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Martina Vychopně.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci poté, co bylo jeho předchozí usnesení ze dne 11.10.2013, jímž zamítl návrh České spořitelny (dále jen Banka) na zjištění úpadku Jany anonymizovano (dále jen dlužnice), usnesením Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 1990/2013-A ze dne 25.11.2013 (dále jen kasační rozhodnutí odvolacího soudu) zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, v bodech I. a II. výroku shora označeného usnesení rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek dlužnice a na její majetek prohlašuje konkurs, v bodech III. a IV. výroku ustanovil insolvenční správkyní IKT INSOLVENCE, v.o.s. (dále jen Správkyně) a konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku, a v bodě XIV. výroku zastavil insolvenční řízení o insolvenčním návrhu EUCAPITAL, s.r.o. V dalších bodech výroku promítl účinky rozhodnutí o úpadku, věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili do 2 měsíců od zveřejnění rozhodnutí o úpadku a Správkyni neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužnice, a stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že insolvenční řízení ve věci dlužnice bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu Banky, jež uvedla, že má vůči dlužnici pohledávku z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. 0269319129 ze dne 5.10.2006, jíž je zajištěna smlouva o úvěru č. 0269319129 ze dne 5.10.2006, již uzavřela s Petrem Holáskem s tím, že jelikož úvěr nebyl splácen, byl podán návrh na zahájení řízení o soudním prodeji zástavy. Banka shrnula, že má za dlužnicí pohledávku v celkové výši 5.753.519,65 Kč, z toho na jistině 3.878.349,62 Kč, úroku 127.536,28 Kč, poplatcích 1.993,70 Kč, úroku z prodlení 1.742.640,06 Kč a na nákladech soudního řízení 3.000,-Kč. Soud rozvedl, že usnesením ze dne 11.10.2013 insolvenční návrh zamítl z důvodu nedostatku aktivní legitimace Banky a že se s ním sice odvolací soud ve svém kasačním rozhodnutí ztotožnil v tom, že k podání insolvenčního návrhu směřujícího vůči dlužnici jako zástavnímu dlužníku Banka legitimována není, neboť insolvenční řízení není řízením primárně určeným pro zpeněžení zástavy, nicméně dospěl k závěru, že Banka má za dlužnicí splatnou a vykonatelnou pohledávku ve výši 3.000,-Kč z titulu náhrady nákladů soudního řízení, jejíž existence plyne z bodu II. výroku usnesení Okresního soudu v Liberci č.j. 32 C 50/2011-48 ze dne 31.8.2011, které nabylo právní moci dne 13.10.2011 a vykonatelnosti dne 9.11.2012, a dle něhož byla dlužnice zavázána zaplatit Bance náhradu nákladů řízení o nařízení soudního prodeje zástavy pro pohledávku ve výši 4.368.500,58 Kč s příslušenstvím.

V dalším průběhu řízení proto soud vycházel z toho, že Banka má vůči dlužnici pohledávku z titulu přiznané náhrady nákladů řízení ve výši 3.000,-Kč, jež je splatná ode dne 9.11.2012. Dále měl soud za prokázané, že splatnou pohledávku vůči dlužnici, jenž měla být uhrazena dle pravomocného směnečného platebního rozkazu do 20.2.2014, má rovněž EXPRESS MONEY s.r.o. Z toho dovodil, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, jelikož má více věřitelů, jejichž peněžité pohledávky jsou déle než 30 dnů po splatnosti, přičemž dlužnice na tyto pohledávky dobrovolně neplnila a neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Soud dodal, že o úpadku dlužnice bylo možno rozhodnout i na základě fikce dle ust. § 3 odst. 2 písm. d) IZ, neboť dlužnice nesplnila povinnost předložit seznam svého majetku včetně svých pohledávek, seznam svých závazků a seznam svých zaměstnanců, jak jí bylo uloženo usnesením ze dne 29.8.2013.

Soud prvního stupně proto postupoval podle ust. § 136 IZ a rozhodl o úpadku dlužnice, přičemž s tímto rozhodnutím spojil rozhodnutí o prohlášení konkursu dle ust. § 148 odst. 1 téhož zákona, když dovodil, že dlužnice není podnikatelem a ve stanovené lhůtě nepodala návrh na povolení oddlužení, a proto je u ní vyloučeno řešení úpadku oddlužením i reorganizací.

Proti bodům I. a II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, jimiž byl zjištěn úpadek dlužnice a prohlášen konkurs na její majetek, podala dlužnice včasné odvolání, v němž sice uznala existenci svého závazku vůči EXPRESS MONEY s.r.o., avšak namítala, že pohledávka Banky ve výši 3.000,-Kč z titulu náhrady nákladů řízení zanikla (byť po vydání napadeného usnesení). Podle dlužnice nelze považovat tuto pohledávku pro účely insolvenčního řízení za prokázanou též proto, že se jí dlužnice dne 22.10.2013 a dne 3.8.2014 pokoušela Bance uhradit prostřednictvím poštovních poukázek typu C, pročež není její vinou, že Banka odmítla přijmout tuto formu úhrady pohledávky, a proto ji dlužnice byla nucena uhradit až po vydání napadeného usnesení. Zejména z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Banka ve vyjádření k odvolání v první řadě namítala, že podle ust. § 141 IZ nesmí odvolací soud vzít v potaz skutečnosti, jež vznikly po rozhodnutí o úpadku, tedy ani okolnost, že se dlužnice dne 22.10.2013 a dne 3.8.2014 pokusila pohledávku z titulu náhrady nákladů řízení ve výši 3.000,-Kč uhradit. Potvrdila sice, že dne 19.8.2014 byla matkou dlužnice v hotovosti složena na úhradu této pohledávky požadovaná částka, čímž došlo k zániku pohledávky, nicméně vyjádřila podiv nad tím, proč dlužnice nebyla schopna tuto pohledávku řádně (kvalifikovaně) uhradit již dříve a proč o tom neinformovala soud prvního stupně. Banka proto navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení v bodech I. a II. výroku potvrdil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a poté, co dle ust. § 213 odst. 4 téhož zákona doplnil dokazování, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. c) IZ.

Podle ust. § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

V posuzované věci postavil soud prvního stupně napadené usnesení na závěru, že dlužnice je v úpadku formou platební neschopnosti, jelikož bylo v řízení prokázáno, že má více věřitelů: Banku a EXPRESS MONEY s.r.o. (ust. § 3 odst. 1 písm. a/ IZ), peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (ust. § 3 odst. 1 písm. b/ IZ), jenž není schopna plnit, jelikož je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti: šlo o závazek vůči Bance ve výši 3.000,-Kč, jenž byl splatný dne 9.11.2012 a závazek vůči EXPRESS MONEY s.r.o. ve výši 1.379.996,20 Kč, jenž byl splatný dne 21.2.2014 (ust. § 3 odst. 1 písm. c/ ve spojení s ust. § 3 odst. 2 písm. b/ IZ), a jelikož nesplnila povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou jí uložil insolvenční soud (ust. § 3 odst. 1 písm. c/ ve spojení s ust. § 3 odst. 2 písm. d/ IZ).

Dlužnice tvrdila, že není v úpadku, neboť má toliko jednoho věřitele: EXPRESS MONEY s.r.o., když pohledávka Banky zanikla zaplacením po vydání napadeného usnesení s tím, že se tuto pohledávku pokusila uhradit již dne 22.10.2013 a dne 3.8.2014.

Odvolací soud považoval v první řadě za potřebné zdůraznit, že mu poslední věta ust. § 141 odst. 1 IZ zakazuje, aby v odvolacím řízení přihlédl ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Jinými slovy, v rozhodnutí, jímž odvolací soud posuzuje správnost usnesení insolvenčního soudu o zjištění dlužníkova úpadku, nezkoumá, a logicky vzato ani nemůže zkoumat, opodstatněnost a důsledky opatření přijatých po tomto rozhodnutí. Nejvyšší soud ČR v usnesení sen. zn. 29 NSČR 23/2011 ze dne 30.11.2011 k tomu vyložil, že novou skutečností, která ve smyslu posledně zmiňovaného ustanovení není způsobilá ovlivnit správnost rozhodnutí o úpadku, je v případě, že nastala po vydání rozhodnutí o úpadku, také skutečnost, která přivodila zánik pohledávky insolvenčního navrhovatele nebo některého z dalších (nebo i všech) věřitelů spočívající ve splnění dluhu. Tomu podle přesvědčení dovolacího soudu ostatně odpovídá také úprava obsažená v ust. § 158 IZ, která řeší situaci, kdy předpoklady pro další vedení insolvenčního řízení odpadnou v době mezi rozhodnutím o úpadku a rozhodnutím o způsobu řešení úpadku.

Pro posuzovanou věc to znamená, a potud je třeba dát Bance zapravdu, že v situaci, kdy napadené usnesení bylo vydáno (již) dne 23.7.2014, jsou tvrzení dlužnice o tom, že pohledávka Banky zanikla (zaplacením) až dne 19.8.2014 a že se dlužnice pokusila tuto pohledávku Bance uhradit dne 3.8.2014, okolnostmi, k nimž nelze v odvolacím řízení z pohledu ust. § 141 odst. 1 věty poslední IZ přihlédnout. Nicméně to neznamená, a potud se Banka mýlí, usuzuje-li jinak, že by v odvolacím řízení nebylo možno přihlédnout k tomu, že se dlužnice pokusila uhradit pohledávku Banky prostřednictvím poštovní poukázky typu C dne 22.10.2013, neboť k této skutečnosti došlo před vydáním napadeného usnesení. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku není omezeno pravidly neúplné apelace plynoucími z ustanovení OSŘ ani tehdy, bylo-li rozhodnutí o úpadku vydáno po jednání (k tomu viz např. závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 30/2009 ze dne 29.4.2010 uveřejněném pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). S výjimkou omezení založených pro řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku úpravou obsaženou v ust. § 141 IZ se tak pro toto odvolací řízení přiměřeně uplatňují ustanovení OSŘ platná pro odvolání projednávaná a rozhodovaná v systému úplné apelace.

Z poštovní poukázky C odvolací soud zjistil, že dlužnice dne 22.10.2013 pod podacím číslem 05022 poukázala Bance peněžní částku 3.000,-Kč, přičemž účel platby specifikovala uvedením č.j. 32 C 50/2011-48 , pod jímž, jak shora popsáno, vydal Okresní soud v Liberci usnesení, kterým dlužnici zavázal uhradit Bance náhradu nákladů řízení o soudním prodeji zástavy ve výši 3.000,-Kč. Tato částka však, jak plyne z ústřižku pro příjemce, byla dlužnici vrácena zpět.

Ust. § 567 odst. 3 občanského zákoníku (dále jen ObčZ) v rozhodné době určovalo, že plnil-li dlužník peněžitý dluh poštovním poukazem, byl dluh splněn připsáním částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti, nebylo-li dohodnuto jinak.

Dlužník tudíž mohl (byl oprávněn) splnit peněžitý závazek v hotovosti, tedy i tím způsobem, že věřiteli peníze poukázal prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. V těchto případech platí, že dluh je splněn připsáním částky na účet věřitele vedený u peněžního ústavu nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti, není-li dohodnuto jinak. Z hlediska včasnosti splnění tedy není rozhodné (není-li jiné dohody stran), kdy dlužník věřiteli peněžní částku poukáže, ale který den je částka věřiteli skutečně doručena, resp. připsána na účet. Tím, že Banka nepřijala řádně nabídnuté plnění, dostala se dle ust. § 522 ObčZ do prodlení, v důsledku čehož dlužnice dle ust. 520 ObčZ nebyla v prodlení s úhradou pohledávky ve výši 3.000,-Kč. S tvrzením Banky, že přijatá částka byla vrácena zpět z toho důvodu, že dlužnice neuvedla číslo účtu, na nějž měla pohledávku uhradit, odvolací soud nesouhlasí v situaci, kdy zákon umožňoval plnit peněžitý dluh v hotovosti prostřednictvím pošty tak, že dluh mohl být splněn vyplacením částky věřiteli v hotovosti.

Závěr soudu prvního stupně, podle něhož bylo v řízení prokázáno, že Banka má vůči dlužnici splatnou pohledávku ve výši 3.000,-Kč z titulu náhrady nákladů řízení, ve světle skutečností zjištěných v odvolacím řízení, tedy neobstojí.

Předpokladem proto, aby za těchto okolností napadené usnesení obstálo, by tak bylo zjištění, že dlužnice má kromě závazku vůči EXPRESS MONEY s.r.o. minimálně jeden další splatný závazek vůči minimálně jednomu dalšímu věřiteli, jehož existence by byla důvodem proto, aby bylo rozhodnuto o zjištění úpadku dlužnice.

Ze seznamu přihlášených pohledávek ze dne 30.9.2014 (č.d. B-9) sice plyne, že do insolvenčního řízení přihlásilo 6 věřitelů celkem 7 pohledávek, nicméně vyjma pohledávky EXPRESS MONEY s.r.o. nelze u žádné z nich z důvodů popsaných níže učinit definitivní závěr o jejich splatnosti, resp. o tom, že jejich existence je důvodem pro závěr o úpadku dlužnice a o nutnosti řešit jej prostřednictvím insolvenčního řízení.

Pohledávky Banky a Raiffeisenbank, a.s. směřující za osobním dlužníkem Pavlem Holáskem jsou zajištěny nemovitostmi ve vlastnictví dlužnice, jež je jako zástavní dlužník povinna strpět jejich zpeněžení; tyto pohledávky tak podle názoru odvolacího soudu nejsou splatnými pohledávkami ve smyslu osvědčení (prokázání) úpadku dlužnice.

K pohledávce EUCAPITAL, s.r.o., jež v průběhu řízení tvrdila, že má vůči dlužnici pohledávku ve výši přes 5.000.000,-Kč ze smlouvy o půjčce uzavřenou mezi dlužnicí a původní věřitelkou SAUN, s.r.o., která ji nabyla od SHELDON, a.s., je třeba uvést, že dlužnice v řízení před odvolacím soudem prokázala, že SHELDON, a.s. jako zástavní věřitelka podala dne 10.5.2011 Katastrálnímu úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálnímu pracovišti v Liberci návrh na výmaz zástavního práva k tam označeným nemovitostem, v němž konstatovala, že ke dni 26.4.2011 její pohledávka, která byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem, zanikla.

K pohledávce JUDr. Martina Köhlera se Správkyně v seznamu přihlášených pohledávek vyjádřila tak, že ji popírá, neboť, jak dlužnice a její bývalý manžel prohlásili, zanikla zaplacením.

K pohledávce GE Money Auto, s.r.o. se dlužnice vyjádřila tak, že je průběžně hrazena třetí osobou.

Jelikož kromě EXPRESS MONEY s.r.o. nebyla v insolvenčním řízení zjištěna jiná osoba, která by ve smyslu výše uvedeného ke dni vydání napadeného usnesení měla vůči dlužnici splatné peněžité pohledávky, dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že úpadek dlužnice dle ust. § 3 IZ, jehož podmínkou je mnohost věřitelů dlužnice, osvědčen nebyl. Takové zjištění je dle ust. § 143 odst. 2 IZ důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu i z hlediska rozsahu odvolacího přezkumu vymezeného v ust. § 141 téhož zákona. Ostatně pohledávka Banky jako navrhující věřitelky ve výši 3.000,-Kč již, jak sama Banka potvrdila na jednání před odvolacím soudem, zanikla.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné. Proto postupoval podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil v napadených bodech I. a II. výroku a v na něm závislých bodech výroku způsobem ve výroku uvedeným.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů postupoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 OSŘ a přiznal dlužnici právo na náhradu nákladů, jež jí podle obsahu spisu vznikly toliko v řízení před odvolacím soudem, a to v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 9.300,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem konaném dne 17.10.2014) po 3.100,-Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, což s připočtením 21 % DPH z částky 10.200,-Kč ve výši 2.142,-Kč činí celkem 12.342,-Kč.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

Proti bodu II. výroku toho rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 17.října 2014 Mgr. Tomáš Braun, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová